Otázku, jestli jsou v maltě Karlova mostu vejce, zkoumaly dva týmy z téže vysoké školy a došly k opačným závěrům. První v roce 2008 metodou peptidového mapování bílkoviny v maltě prokázal. Druhý o dva roky později popsal maltu jako maltu římského typu a vejce vyloučil. Nejzajímavější je ale detail, který populární články vynechávají: i ten druhý tým stopy slepičího albuminu ve zdivu našel, jen je vysvětlil prozaicky. Následující text prochází, co se o mostě dá doložit, včetně toho, že slavné datum s časem 5:31 je konstrukce z roku 1979.
Co si z textu odnesete
- Bílkovinné stopy v maltě nalezeny byly, ale pozdější výzkum je vyhodnotil jako technologicky bezvýznamné.
- Datum 9. července 1357 v 5:31 je hypotéza publikovaná v roce 1979, ne údaj z dobového pramene.
- Petr Parléř velmi pravděpodobně nebyl autorem projektu, prvním stavitelem byl mistr Otto.
- Most se jmenoval Kamenný nebo Pražský, název Karlův se vžil až kolem roku 1870.
- Po povodni v roce 1432 se most opravoval jedenasedmdesát let.
- Po rekonstrukci na přelomu desetiletí padla Praze pokuta, kterou nakonec nezaplatila kvůli promlčení.
Vejce v maltě: dvě analýzy, dva závěry
Tohle je nejrozporuplnější bod celého tématu a stojí za to ho projít pořádně, protože obě zjednodušené verze, které kolují, jsou nepřesné.
Rok 2008: bílkoviny prokázány
První analýzu provedl tým z Ústavu biochemie a mikrobiologie Vysoké školy chemicko-technologické ve spolupráci s laboratoří biologie Jihočeské univerzity. Použil metodu peptidového mapování pomocí enzymového rozkladu, tedy postup, jehož přesnost se v dobovém zpravodajství přirovnávala k otiskům prstů. Výsledek zněl, že bílkoviny v maltě jsou, a tehdejší pražský primátor to komentoval slovy, že není mýtus, ale realita, že do základů stavby byla umístěna vejce.
Rok 2010: malta římského typu
Druhý tým, na němž se podílely vedle vysoké školy chemicko-technologické i Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy a Akademie věd, dospěl k opačnému závěru. Podle něj žádná vajíčka v maltě Karlova mostu použita nebyla a jde o takzvanou římskou maltu, jejíž receptura byla až donedávna považována za ztracenou. Tým navíc argumentoval technologicky: kdyby se do malty vejce přidala, ztratila by svou pevnost.
Detail, který obě verze smiřuje
Tady je pointa. Tisková zpráva samotné vysoké školy, tedy zdroj té odmítavé verze, přiznává, že analýza prokázala stopy slepičího albuminu ve zdivu. Vysvětluje to ale jinak než legenda: jako pozůstatek po dělníkovi, který si loupe ke krajíci chleba vajíčko na tvrdo. Stopy vaječné bílkoviny tam tedy jsou, jen v množství, které nemá technologický význam. Tvrzení, že most je postavený z vajec, i tvrzení, že v maltě nebylo nic organického, jsou obě zjednodušení.
Velvary a Unhošť
Legenda, kterou zná skoro každý, mluví o obyvatelích Velvar, kteří královskému nařízení špatně porozuměli a poslali vejce uvařená natvrdo, načež se jim smála celá Praha. Obyvatelé Unhoště prý vejce dopravili správně, ale spletli se s mlékem a poslali místo něj tvaroh a syrečky. I web muzea, které se mostu věnuje, podává tento příběh výslovně jako legendu. Žádný dobový pramen se k němu dohledat nepodařilo.
Datum, které vzniklo v roce 1979
Údaj, že základní kámen byl položen 9. července 1357 v 5 hodin a 31 minut ráno, se opakuje na nesčetných místech. Bývá k němu dodáván palindrom lichých čísel 1 3 5 7 9 7 5 3 1, který z data a času vznikne. Nejde ale o zápis z kroniky.
Kdo s tím přišel
Hypotézu vytvořil astronom Zdeněk Horský v roce 1979. Odborná kritika k ní uvádí dvě věcné námitky. Ve 14. století se používal juliánský kalendář s římským datováním, takže představa řady arabských číslic v dobovém zápisu nefunguje. A čas se tehdy měřil na hodiny, minuty jsou záležitostí pozdější doby.
Jak to formulují ti, kdo tam mají co říct
Ani Památkový katalog, ani Národní památkový ústav, ani archeologická databáze neuvádějí den či hodinu, jen rok 1357. Muzeum věnované mostu píše opatrně o devátém červenci, snad už v pět hodin jednatřicet minut ráno, a to slovo snad je podstatné. Historik umění Jan Royt navíc uvádí, že většina historiků včetně něj považuje za hodnověrnější datum 15. června, kdy se slavil svátek zemského patrona svatého Víta.
Kdo most doopravdy stavěl
Jméno Petr Parléř je s mostem srostlé natolik, že se automaticky uvádí jako jeho autor. Archeologický atlas ale píše, že Parléř velmi pravděpodobně nebyl autorem projektu ani prvním stavitelem. I Památkový katalog u autorství projektu používá slovo snad.
Mistr Otto
Nejčastěji zmiňovaným prvním stavitelem je mistr Otto, který se podle téhož zdroje patrně přiučil tajům mostního stavitelství na stavbě mostu v Roudnici nad Labem ve třicátých letech 14. století. Stavbu vedl v letech 1357 až 1375, tedy osmnáct let. Parléř ji převzal až po něm a vedl ji dalších čtyřiadvacet let. Nesporné je Parléřovo autorství projektu Staroměstské mostecké věže.
Kdy byl hotový
Zdánlivý rozpor mezi lety 1402 a 1503 má prosté vysvětlení. Rok 1402 je dokončení původní stavby, jak uvádí památkový ústav. Rok 1503 se týká dokončení oprav po povodni z roku 1432, které trvaly jedenasedmdesát let. Univerzitní pramen k tomu klade úplné dokončení mostu ke 22. červnu, přičemž poslední oblouk byl zaklenut rok předtím.
Rozměry a to, na čem most stojí
Most měří něco přes 515 metrů a je zhruba 9,4 metru široký, vozovka se nachází asi třináct metrů nad běžnou hladinou. Tvoří ho šestnáct oblouků o rozpětí zhruba 16 až 24 metrů a patnáct pilířů. Proti svému románskému předchůdci byl asi o tři metry širší a o několik metrů vyšší.
Jak se zakládalo
Nejzajímavější je konstrukce základů. Každý pilíř se zakládal v jímce s čerpadlem a základem byl dubový rošt z trámů a fošen, fixovaný velkými kulatými kameny, které byly vzájemně provázeny kovanými kramlemi. Právě dubové rošty jsou důvod, proč most přečkal povodně, které stavby s méně poddajnými základy zničily.
| Rok | Co se stalo |
|---|---|
| 1159 až 1172 | stavba Juditina mostu, předchůdce na témže místě |
| 1342 | povodeň v únoru Juditin most strhla |
| 1357 | položení základního kamene nového mostu |
| 1375 | stavbu po mistru Ottovi přebírá Petr Parléř |
| 1402 | dokončení původní stavby |
| 1432 | povodeň boří pět pilířů, opravy trvají do roku 1503 |
| 1683 | na most přibývá první socha, svatý Jan Nepomucký |
| 1890 | zřícení oblouků po nárazu naplaveného dřeva |
| 1908 | konec tramvajového provozu na mostě |
| 1965 | zákaz automobilové dopravy |
Věže na obou koncích
Most není jen mostovka. Výstavba Staroměstské mostecké věže začala zřejmě brzy po roce 1357 a její přízemí bylo dokončeno po roce 1373, takže vznikala souběžně se samotným mostem. Malostranská severní věž se naproti tomu budovala až od roku 1464, tedy víc než sto let po položení základního kamene. Právě u Staroměstské věže je Parléřovo autorství projektu nesporné, na rozdíl od mostu samotného.
Proč na mostě tolik záleželo
Kamenný most nebyl reprezentativní stavbou, byl to hospodářský nástroj. Podle památkového ústavu se Praha i díky němu stala významnou zastávkou na evropských obchodních stezkách. V tehdejších Čechách šlo teprve o čtvrtou kamennou mostní stavbu, což vysvětluje, proč se stavěl tak dlouho a proč se po zániku předchůdce čekalo patnáct let, než se vůbec začalo. Přechod přes velkou řeku byl v té době strategická věc, ne dopravní detail.
Co bylo předtím
Juditin most vznikl v letech 1159 až 1172, měl dvacet oblouků a byl přibližně pět set metrů dlouhý. Byl to románský kamenný most, tedy stavba na svou dobu mimořádná.
Únor 1342
Zanikl při silné povodni a dobový kronikář to komentoval větou, která stojí za citování: jako by padla koruna království, když rozpadl se most. Podstatné je, co následovalo. Most nebyl vybudován nanovo, byl zřejmě jen provizorně opraven dřevěnými trámy a lešením a v tomto stavu sloužil až do dostavby Karlova mostu. Praha tedy měla šedesát let jen provizorium.
Co z něj zbylo
Zbytky se dochovaly, jen nejsou vidět. Poslední oblouk Juditina mostu je pod Křižovnickým náměstím, věžní brána je zazděná v nároží Křižovnického kláštera a další části jsou ve sklepech domů na malostranské straně. Základy pilířů odkryl archeologický výzkum.
Třicet soch, z nichž třetina je původní
Na zábradlí po obou stranách je rozmístěno třicet převážně barokních soch a sousoší. Nejstarší je svatý Jan Nepomucký z roku 1683, a i tady je drobná nepřesnost, kterou stojí za to opravit: nejde o kamennou plastiku, ale o bronzový odlitek zhotovený podle modelu Jana Brokoffa, který vycházel ze starší skici.
Kdy socharská výzdoba vznikala
Většina soch pochází z let 1706 až 1714, přičemž jedna část, čtyřiadvacet pískovcových soch a sousoší, byla osazena během několika málo let na počátku tohoto období. Poslední přírůstek je mnohem mladší, sousoší svatých Cyrila a Metoděje bylo umístěno v roce 1928.
Kolik jich je původních
Zhruba třetina soch a sousoší na mostě jsou dosud barokní originály. Poškozené kusy se od 20. století postupně nahrazují tesanými kopiemi a originály se ukládají do Lapidária Národního muzea na Výstavišti a do sálu Gorlice na Vyšehradě. Přesné číslo, kolik z třiceti je dnes kopií, se z institucionálního zdroje doložit nepodařilo.
Proč se sochy vyměňují
Výměna originálů za kopie bývá terčem kritiky, důvod je ale prostý. Pískovec, ze kterého je většina soch, je měkký a špatně snáší kombinaci mrazu, vlhkosti a exhalací. Socha vystavená sto let na mostě nad řekou ztrácí detail, který sochař vytesal, a jakmile je poškození nevratné, je uložení do depozitáře jediný způsob, jak dílo zachovat. Návštěvník tak vidí kopii, ale originál existuje dál.
Bruncvík a křížek
Socha rytíře Bruncvíka na hřebeni mostního pilíře nepatří k mostní výzdobě v úzkém smyslu, označovala oblast staroměstského práva. Dnešní podoba je dílem 19. století, původní socha a pilíř pocházejí z doby kolem roku 1500 a horní část původní sochy byla zničena za třicetileté války při bojích roku 1648.
Povodně, které most formovaly
Historie mostu je vlastně historií velkých vod. Rok 1367 poškodil jeden pilíř. Povodeň v roce 1432 zbořila pět mostních pilířů a následné opravy se protáhly na sedm desetiletí. V roce 1784 bylo poškozeno šest pilířů, když stržené vory a ledy ucpaly oblouky a voda pilíře podemlela.
Čtvrtý září 1890
Nejtěžší katastrofa. Dravý proud utrhal vory, přístavy a dřevěné plovárny a naplavenina se zarážela u mostních pilířů. Tlak nakonec nevydržely dva oblouky a s odstupem několika hodin se zřítil další. Zdroje se v počtu zřícených oblouků rozcházejí mezi dvěma a třemi.
Kdo most zachraňoval
Oprava proběhla během let 1891 a 1892 a most byl vrácen do veřejného užívání 19. listopadu 1892. O materiálu rozhodovali architekti Josef Mocker a Josef Hlávka, technické řešení s kesony a vylehčovacími oblouky navrhl inženýr Albert Velflík a zakázku získala stavební firma z Budapešti. Průběh sledovala památková komise z Vídně, v jejíchž souvislostech se objevuje jméno Alois Riegl. Návrh nahradit tři oblouky dvěma, který by znamenal změnu vzhledu, byl odmítnut.
Rok 2002
Při povodni na počátku srpna byl most z bezpečnostních důvodů uzavřen a hasiči na něj přistavili bagr, aby odstraňovali plovoucí předměty hrozící poškodit pilíře. Most vodu přestál bez většího poškození. Šlo o poučení z roku 1890: rozhodující není výška hladiny, ale to, co po ní pluje.
Rekonstrukce, která skončila u pokuty
Oprava horní stavby začala 20. srpna 2007 a stavba byla kolaudována 12. listopadu 2010. Podle odborného časopisu šlo o opravu kamenného zábradlí, obnovu hydroizolačního souvrství, výměnu celého systému veřejného i slavnostního osvětlení a obnovu odvodnění.
Co vytkla památková inspekce
Vedoucí skupiny inspektorů to shrnula jasně. Mají zdokumentováno, že došlo k nahrazení původních kamenů kameny jiných rozměrů. Kamenné zábradlí bylo při opravě rozebráno a některé kameny byly zlikvidovány v drtičce. Nedostatky, které se vyskytly při zpětném sestavování zábradlí, jsou podle ní v podstatě neopravitelné.
Jak to dopadlo
Krajský úřad nejdřív udělil Praze pokutu přes tři miliony korun, po odvolání ji snížil zhruba na necelý milion, a Praha ji nakonec nezaplatila, protože věc byla promlčena. Stavební firma i dohlížející památkář neodbornost odmítali.
Druhá linie kritiky
Technickou výhradu vznesl emeritní rektor Českého vysokého učení technického. Podle něj jsou v mostě desítky hektolitrů vody, most bude dlouho vysychat a vlhkost společně se solí bude několik let narušovat historické zdivo. Postup označil za hrubou školáckou chybu a navrhoval opravu na několik týdnů zastavit a přehodnotit koncepci. Inspekce ministerstva kultury k tomu uvedla, že oprava výrazně narušila autenticitu národní kulturní památky.
Osm věcí, které se o Karlově mostě říkají neprávem
- Do malty se přidávala vejce. Bílkovinné stopy nalezeny byly, ale komplexní výzkum je vyhodnotil jako technologicky bezvýznamné a maltu popsal jako maltu římského typu.
- Věda vejce definitivně vyvrátila. Ani to není přesné, i odmítavá analýza stopy albuminu ve zdivu našla, jen je vysvětlila jinak.
- Základní kámen byl položen v 5:31. Je to hypotéza publikovaná v roce 1979, žádný dobový pramen den ani hodinu neuvádí.
- Ve 14. století se dal takový palindrom zapsat. Nedal, používal se juliánský kalendář s římským datováním a čas se měřil na hodiny.
- Most postavil Petr Parléř. Velmi pravděpodobně nebyl autorem projektu ani prvním stavitelem, tím byl mistr Otto.
- Most se odjakživa jmenoval Karlův. Říkalo se mu Kamenný nebo Pražský, dnešní jméno se vžilo až kolem roku 1870.
- Sochy na mostě jsou originály. Původní je zhruba třetina, zbytek jsou tesané kopie, originály jsou v Lapidáriu a na Vyšehradě.
- Nejstarší socha je kamenná. Svatý Jan Nepomucký z roku 1683 je bronzový odlitek.
Tramvaje, auta a jméno
Že po mostě jezdily tramvaje, dnes působí nepravděpodobně. Provoz koňky byl na prodloužené trati zahájen 1. srpna 1883. Elektrická tramvaj přibyla v roce 1905 na trati mezi Křižovnickým a Malostranským náměstím, a to díky unikátnímu spodnímu vedení elektrického proudu, které pro tento účel zkonstruoval František Křižík se svými dráhami. Trolej nad mostem by totiž nikdo nepovolil.
Konec dopravy
Tramvajový provoz na mostě byl definitivně ukončen 30. dubna 1908 a automobilová doprava byla zakázána v roce 1965. Most je dnes výhradně pěší a projdou po něm denně desetitisíce lidí.
Odkud je dnešní jméno
Původně se mostu říkalo jen Kamenný nebo Pražský most. Název Karlův most se vžil až kolem roku 1870 na základě podnětu Karla Havlíčka Borovského. Je to tedy pojmenování mladší než většina soch, které na něm stojí. Most je nejstarší stojící most přes Vltavu v Praze a druhý nejstarší dochovaný most v Česku, v pořadí šlo o čtvrtou kamennou mostní stavbu v Čechách. Jako součást historického jádra patří k celku, který popisuje text o Praze na seznamu UNESCO.
Na rozdíl mezi doloženým faktem a dobře vyprávěnou legendou naráží i text o Novosvětské symfonii a jejích mýtech.
O jiné české stavbě, kolem které vznikla řada pověstí, je text o Jakubu Krčínovi a třeboňských rybnících.
Jak se plete jméno mostu s jeho stavitelem, ukazuje i text o Josefu Hlávkovi a jeho stavbách.
Časté dotazy ke Karlovu mostu
Jsou v maltě Karlova mostu vejce?
Zkoumaly to dva týmy a došly k opačným závěrům. Analýza z roku 2008 metodou peptidového mapování bílkoviny v maltě prokázala. Pozdější komplexní výzkum popsal maltu jako maltu římského typu a vejce jako přísadu vyloučil, přičemž stopy slepičího albuminu ve zdivu našel také, ale vysvětlil je jako pozůstatek po svačině dělníků. Obě zjednodušené verze jsou tedy nepřesné.
Byl základní kámen položen 9. července 1357 v 5:31?
Není to doložené. Jde o hypotézu, kterou vytvořil astronom Zdeněk Horský v roce 1979. Odborná kritika k ní namítá, že ve 14. století se používal juliánský kalendář s římským datováním a čas se měřil na hodiny, ne na minuty. Institucionální zdroje uvádějí pouze rok 1357 a historik Jan Royt považuje za hodnověrnější datum 15. června, svátek svatého Víta.
Kdo Karlův most postavil?
Prvním stavitelem byl mistr Otto, který stavbu vedl v letech 1357 až 1375 a mostnímu stavitelství se patrně přiučil při stavbě mostu v Roudnici nad Labem. Petr Parléř převzal stavbu po něm a podle archeologického atlasu velmi pravděpodobně nebyl autorem projektu ani prvním stavitelem. Nesporné je jeho autorství projektu Staroměstské mostecké věže.
Kdy byl most dokončen?
Původní stavba byla dokončena v roce 1402. Rok 1503, který se také uvádí, se týká dokončení oprav po povodni z roku 1432, jež zbořila pět mostních pilířů. Tyto opravy trvaly jedenasedmdesát let a poslední oblouk byl zaklenut rok před dokončením.
Kolik je na mostě soch a jsou původní?
Je jich třicet a jde převážně o barokní sochy a sousoší. Původních barokních originálů je zhruba třetina, ostatní jsou tesané kopie osazované postupně od 20. století. Originály jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea a v sále Gorlice na Vyšehradě. Nejstarší sochou je svatý Jan Nepomucký z roku 1683, který je bronzovým odlitkem.
Co se stalo při povodni v roce 1890?
Čtvrtého září 1890 utrhal dravý proud vory, přístavy a dřevěné plovárny a naplavenina se zarážela u mostních pilířů. Tlak nevydržely oblouky mostu, zdroje se rozcházejí, zda se zřítily dva, nebo tři. Oprava probíhala v letech 1891 a 1892 a most byl vrácen do užívání 19. listopadu 1892.
Proč byla kritizována rekonstrukce mostu?
Památková inspekce zdokumentovala, že při opravě došlo k nahrazení původních kamenů kameny jiných rozměrů a že některé kameny z rozebraného zábradlí byly zlikvidovány v drtičce. Nedostatky při zpětném sestavování zábradlí označila za v podstatě neopravitelné. Praze byla udělena pokuta, kterou po snížení nakonec nezaplatila kvůli promlčení.
Jezdily po Karlově mostě tramvaje?
Ano. Provoz koňky byl na prodloužené trati zahájen v srpnu 1883 a elektrická tramvaj přibyla v roce 1905 díky unikátnímu spodnímu vedení elektrického proudu, které zkonstruoval František Křižík. Tramvajový provoz skončil 30. dubna 1908 a automobilová doprava byla na mostě zakázána v roce 1965.
Odkud údaje pocházejí
- Národní památkový ústav, informace o Karlově mostě: stránka památkového ústavu o mostě
- Památkový katalog, záznam o Karlově mostě: záznam v Památkovém katalogu
- Archeologický atlas Prahy, stavba kamenného mostu: archeologický popis stavby mostu
- Tisková zpráva Vysoké školy chemicko-technologické k analýze malty: tisková zpráva o rozboru malty
- Prague City Tourism, přehled soch a sousoší na mostě: přehled sochařské výzdoby mostu
- Muzeum Karlova mostu, oprava po povodni z roku 1890: popis opravy po povodni
- Muzeum Karlova mostu, Juditin most: stránka o předchůdci Karlova mostu
- Časopis Stavebnictví, průběh oprav mostu: odborný text o průběhu oprav
Poznámka redakce. Analýzy malty se ve svých závěrech rozcházejí, proto v textu uvádíme obě a upozorňujeme na detail o stopách albuminu, který obě verze smiřuje. Počet oblouků zřícených při povodni v roce 1890 se v pramenech pohybuje mezi dvěma a třemi, proto neuvádíme jediné číslo. Přesný počet kopií z třiceti soch se nepodařilo doložit institucionálním zdrojem, uvádíme proto jen doložený údaj, že zhruba třetina jsou dosud originály. Konkrétní čísla návštěvnosti neuvádíme, protože rychle zastarávají a nemají doložitelný primární zdroj.