Adršpašsko-teplické skály: největší skalní město střední Evropy

Adršpašsko-teplické skály jsou největší skalní město ve střední Evropě a zároveň jedna z nejstarších českých rezervací. Národní přírodní rezervace tu byla vyhlášena už v roce 1933 na rozloze 1 771 hektarů, skalní věže dosahují až devadesáti metrů a obě skalní města od sebe dělí sedm kilometrů dlouhá Vlčí rokle.

Co Adršpach obnáší

• Národní přírodní rezervace byla vyhlášena v roce 1933 na rozloze 1 771 hektarů.
• Skalní věže dosahují výšky až 90 metrů.
• Oblast leží v nadmořské výšce zhruba 480 až 786 metrů.
• Adršpašské a Teplické skály odděluje sedmikilometrová Vlčí rokle.
• V Teplických skalách je kolem sedmdesáti pojmenovaných útvarů.
• Okružní stezka v Adršpašských skalách je zpoplatněná.

Jak skalní město vzniklo

Podklad tvoří pískovce usazené v druhohorním moři. Po jeho ústupu se území zvedalo, popraskalo podél tektonických linií a voda i mráz pak z puklin vypreparovaly bloky, věže a soutěsky, které dnes tvoří skalní město.

Praktický důsledek je vidět na každém kroku: cesty vedou úzkými průchody mezi bloky a v soutěskách je i v létě chladno a vlhko. Pískovec je navíc měkký, což je hlavní důvod, proč se v rezervaci nesmí chodit mimo značené cesty.

Údaj	Hodnota
Vyhlášení rezervace	1933
Rozloha při vyhlášení	1 771 hektarů
Nadmořská výška	zhruba 480 až 786 m
Výška skalních věží	až 90 metrů
Délka Vlčí rokle	7 kilometrů
První výstupy horolezců	1923 v Adršpachu, 1927 v Teplicích

Dvě skalní města, ne jedno

Adršpašské a Teplické skály se často berou jako jedno místo, ale jsou to dvě oddělené oblasti s vlastními vstupy a vlastním charakterem. Adršpašská část je známější, prochází se okruhem kolem jezírka a Velkého vodopádu.

Teplická část je členitější a méně přehledná, s asi sedmdesáti pojmenovanými útvary a s prostorem Skalního chrámu. Mezi oběma vede Vlčí rokle, sedmikilometrová soutěska, kterou se dají obě části spojit do jednoho delšího dne.

Známé útvary

Pojmenované skály jako Milenci, Starosta a starostová nebo Homole cukru patří k tomu, co si z Adršpachu odnese každý. Jména vznikala podle tvaru a drží se generacemi, takže fungují i jako orientační body na trase.

Jak funguje vstup

Okružní stezka v Adršpašských skalách a v okolí Skalního potoka je zpoplatněná, protože jde o rezervaci s regulovaným provozem. Trasy na Supí skály a na vrchol Čáp zůstávají volně přístupné.

Regulace má praktický důvod. V sezóně sem míří tolik lidí, že by neřízený provoz pískovcové cesty rychle zničil. Kdo chce klid, jede mimo prázdniny a ráno, jak popisuje text o plánování jednodenního výletu autem.

Kdy sem jet

Skalní města fungují celoročně, ale zážitek se mezi ročními obdobími výrazně liší. V létě je v soutěskách chladno a příjemně, na parkovištích a u pokladen se ale stojí fronta.

V zimě je udržovaná trasa od staré partie k Velkému vodopádu, zbytek závisí na sněhu a ledu. Právě zimní návštěva je nejzajímavější, protože skály jsou bez listí přehlednější a lidí je zlomek. Počítá se s tím, že v soutěskách bývá led a že se brzy stmívá.

Horolezectví v rezervaci

Pískovcové lezení má tady dlouhou tradici, první výstupy jsou z roku 1923 v Adršpachu a z roku 1927 v Teplicích. Lezení v rezervaci ale není automatické právo.

Provozuje se na základě výjimky, kterou Český horolezecký svaz opakovaně vyjednává, a platí přísná pravidla pískovcového lezení, mimo jiné zákaz lezení na mokré skále. Pro běžného návštěvníka z toho plyne jediné: lezci tu mají povolení, turista mimo cesty ne.

Co si vzít

Pevné boty s podrážkou, která drží na mokrém kameni, a vrstvu navíc. Rozdíl mezi parkovištěm na slunci a dnem soutěsky je několik stupňů a v úzkých místech je vlhko po celý rok.

Jak vrstvy poskládat, aby fungovaly i při pomalé chůzi ve stínu, popisuje text o vrstvení oblečení podle sezóny.

Šest věcí, které v Adršpachu překvapí

1. Jsou to dvě skalní města. Adršpašské a Teplické, s vlastními vstupy.
2. Rezervace je z roku 1933. Patří k nejstarším v zemi.
3. V soutěskách je chladno. I v létě je vrstva navíc na místě.
4. Vstup je regulovaný. Hlavní okruh je zpoplatněný, část tras volná.
5. Zima je klidnější. Udržovaná trasa vede k Velkému vodopádu.
6. Mimo cesty se nechodí. Pískovec je měkký a eroze rychlá.

Časté dotazy k Adršpašsko-teplickým skalám

Odkdy je oblast chráněná?

Národní přírodní rezervace tu byla vyhlášena už v roce 1933, a to na rozloze 1 771 hektarů. Patří tak k nejstarším chráněným územím u nás.

Jak vysoké jsou skalní věže?

Dosahují až devadesáti metrů. Celá oblast leží v nadmořské výšce zhruba 480 až 786 metrů a vznikla erozí pískovců usazených v druhohorním moři.

Jaký je rozdíl mezi Adršpašskými a Teplickými skalami?

Jsou to dvě oddělené oblasti s vlastními vstupy. Adršpašská část je známější a prochází se okruhem kolem jezírka a Velkého vodopádu, teplická je členitější a má kolem sedmdesáti pojmenovaných útvarů.

Je vstup zpoplatněný?

Okružní stezka v Adršpašských skalách a v okolí Skalního potoka ano. Trasy na Supí skály a na vrchol Čáp zůstávají volně přístupné.

Dá se sem jet i v zimě?

Ano. Udržovaná bývá trasa od staré partie k Velkému vodopádu, zbytek závisí na sněhu a ledu. V zimě je tu podstatně méně lidí.

Smí se ve skalách lézt?

Lezení má tradici od roku 1923 v Adršpachu a 1927 v Teplicích, probíhá ale na základě výjimky z ochranných podmínek rezervace a podle pravidel pískovcového lezení.

Proč se nesmí chodit mimo cesty?

Pískovec je měkký a eroze v něm postupuje rychle. Rezervace proto provoz reguluje a pohyb je možný po značených trasách.

Aktualizováno v září 2026.

Odkud údaje pocházejí

Rok vyhlášení rezervace, rozloha, nadmořská výška, výška věží i údaje o horolezectví pocházejí z veřejně dostupného přehledu o lokalitě.

• přehled o Adršpašsko-teplických skalách

Další texty z rubriky Cestování najdete v průvodci cestováním.