Křižíkův patent na obloukovou lampu sám ve svém textu přiznává, že princip, na kterém stojí, byl známý už od roku 1855. To není odhalení ani skandál, je to obvyklý způsob, jakým se psaly patentové spisy. Přesto to podstatně mění obrázek, který se o Františku Křižíkovi traduje: nevynalezl obloukovou lampu ani její automatickou regulaci, vyřešil u ní jeden konkrétní konstrukční problém, díky kterému šlo poprvé provozovat víc lamp na jednom dynamu. Následující text jde po tom, co je doložené z patentového spisu, z dobového tisku a z archivních fondů.
Co si z textu odnesete
- Patent číslo 16297 byl podán 7. dubna 1880 a udělen v únoru 1882, jeho jádrem je kuželově zúžené vyvážené jádro, nikoli princip dvou solenoidů.
- Lampa vznikla jako odpověď na provozní problém v plzeňské papírně, ne z abstraktní ambice.
- Zlatá medaile z Paříže 1881 je dobově doložená, ale rozšířené tvrzení, že šlo o jedinou rakousko-uherskou, dobový tisk vyvrací.
- Světelná fontána se poprvé rozsvítila 28. května 1891 a dobový tisk sám uvádí, že byla zřízena podle pařížského vzoru.
- Bechyňská dráha měla v roce 1903 třívodičovou soustavu 2 x 700 V, dnešních 1500 V je až od rekonstrukce z roku 1938.
- Křižíkova firma nezkrachovala, v roce 1917 ji věřitelská banka donutila k přeměně na akciovou společnost.
Ševcův syn, který si nemohl dovolit maturitu
František Křižík se narodil 8. července 1847 v pošumavské Plánici jako jediný syn venkovského ševce Václava Křižíka a posluhovačky Marie. Na gymnáziu nemohl pro nedostatek peněz složit maturitu, protože si nemohl dovolit zaplatit poplatek za její složení. Na pražskou techniku ho přesto přijal profesor Václav Zenger, který rozpoznal jeho nadání, a to jako mimořádného posluchače.
Železnice jako první škola
Živil se u drah. V letech 1872 a 1873 působil v Krnově, kde uskutečnil svůj první vynález pro Moravsko-slezskou ústřední dráhu, zdokonalené elektrické návěstidlo. Za zdokonalení železniční signalizace dostal tisíc zlatých, což byl jeho první uznávaný vynález i jeho první kapitál. Od roku 1873 byl přednostou telegrafního oddělení na trati z Plzně do Chomutova.
Paříž 1878
Právě peníze z prvních vynálezů mu umožnily, aby se v létě 1878 vydal na světovou výstavu do Paříže. Tam poprvé viděl svítit obloukovou lampu, konkrétně takzvanou svíčku ruského elektrotechnika Pavla Jabločkova. Ještě téhož roku si dal v Rakousku patentovat vlastní lampu, ale konstrukce nikdy nevyužil, protože neměl dynamo, tedy dostatečně silný zdroj proudu.
Zakázka z plzeňské papírny
To, co se dnes vypráví jako geniální nápad, mělo velmi konkrétní zadavatele. V kavárně plzeňského Waldekova hotelu se scházela společnost, jejíž součástí byl Francouz Ludvík Piette, technický ředitel plzeňské papírny. Objednávku poslal Křižíkovi písemně 6. listopadu 1878 a byla to Křižíkova první elektrotechnická zakázka nesouvisející s provozem dráhy.
Podmínky, které zadavatel napsal
Piette v objednávce podmínil zakázku zárukou, že světlo bude stejně uspokojivé jako plynové, že uhlíky nebudou stát víc než deset krejcarů za hodinu a že celá instalace nepřijde na víc než dvanáct set zlatých. Křižík instalaci provedl počátkem roku 1879 a zákazník byl spokojený.
Problém, který vynález vyvolal
Tady je jádro celé věci. Piette chtěl ještě aspoň jednu lampu, aby měl dokonalé osvětlení i v rozích výrobního sálu. Žádná další ale na dodaný stroj bez dokonalé regulace připojit nešla. Před vyřešením regulace potřebovala každá oblouková lampa vlastní dynamo, a bylo-li jich na jednom zdroji víc, blikaly a pohasínaly. Vynález tedy nevznikl z ambice, ale proto, že zákazník chtěl druhou lampu.
Proč se jmenovala Piette-Křižík
Křižík dal lampu patentovat pod jménem Piette-Křižík z vděčnosti za podporu a nikdy toho podle dochovaných pramenů nemusel litovat, protože Piettovy zahraniční styky vynálezu pomohly za hranice rakouské říše. Obchodně se lampě říkalo Plzeňská lampa a patent byl žádaný ve všech evropských státech, v Anglii i v koloniích a v Americe. Podobným způsobem se prosazovaly i další české značky, viz začátky automobilky Škoda u Laurina a Klementa.
Co přesně patent obsahuje
Patentový spis DE 16297 nese název Neuerung an elektrischen Lampen, tedy novinka na elektrických lampách. Jako přihlašovatelé jsou v něm uvedeni Fr. Krizik a L. Piette v Plzni. Datum podání je 7. dubna 1880, udělení a zveřejnění 2. února 1882. Českou literaturou uváděné datum udělení 15. dubna 1882 se zpětnou platností od 7. dubna 1880 vychází z jiného, rakouského řízení.
Co spis sám přiznává
Nejcennější věta celého spisu je ta, kterou populární texty vynechávají. Patent výslovně uvádí, že použití dvou solenoidů, kdy jeden je zapojen v hlavním proudu procházejícím obloukem a druhý v proudu odbočném, se děje známým způsobem, jak to provedli chemikové Lacassagne a Thiers v roce 1855 v Paříži a Lyonu a později i další. Princip tedy Křižíkův nebyl a spis to netají.
Co bylo skutečně nové
Křižíkovým přínosem je tvar a vyvážení železného jádra. Aby byl protichůdný účinek obou cívek na jádro stejně silný v každé poloze, dostalo jádro zvláštní tvar zúžený ke koncům. Protože je hmotnost tyče vyvážená, stačí podle spisu velmi malá změna magnetického momentu v cívkách, aby se jádro pohnulo tím či oním směrem. Národní technické muzeum popisuje týž patent stejně a shrnuje jeho význam jednou větou: umožňoval stabilní provoz více obloukových lamp připojených na jedno dynamo.
Kdo byl v cíli první
Konkurence nespala. Diferenciální obloukovou lampu sestrojil u firmy Siemens Friedrich von Hefner-Alteneck už v roce 1878 a předváděl ji na berlínské živnostenské výstavě následujícího roku. Siemens & Halske si proto nárok na patent uplatňovali a v soudním sporu neuspěli, ale jejich nárok nebyl bezdůvodný. Šlo o spor o to, kdo první přišel s konkrétním řešením, nikoli o to, kdo si vymyslel celou kategorii.
Kdo na patentu vydělal
Čísla výroby ukazují, jaký typ člověka Křižík byl. Za dobu trvání patentu vyrobil pro Rakousko asi tři tisíce lamp. Norimberský Schuckert, kterému patent prodal, vyrobil pro Německo a Rusko pětapadesát tisíc kusů, výroba v Anglii a ve Francii se odhaduje na sto padesát tisíc. Křižík tedy sám vyrobil zhruba dvě procenta lamp podle vlastního patentu, zbytek udělali licenční nabyvatelé. Právě z prodeje licencí získal peníze na osamostatnění.
Paříž 1881 a zlatá medaile
Mezinárodní výstava elektřiny se konala v pařížském Palais de l’Industrie od srpna do listopadu 1881, vystavovatelů bylo přes sedmnáct set a zastoupeno bylo dvanáct států. Dobový český časopis o Křižíkovi psal ještě před udělením cen a všiml si přesně toho, co je podstatou patentu: že světlo není přerušováno jako u jiných elektrických lamp a že je lze pohodlně a bezpečně regulovat.
Doklad, který se dá ověřit
Zlatá medaile je doložena dobovou zprávou z října 1881. Ta ale zároveň vyvrací tvrzení, které se v novější literatuře opakuje. Zpráva jmenuje čestný diplom pro společnost státní dráhy a zlaté medaile hned pro čtyři subjekty: Piette v Bubenči, Křižík v Plzni, Galcher v Bialé a Schäffler-Politzer ve Vídni. Křižík tedy zlatou medaili nepochybně dostal, ale nebyl jediný rakousko-uherský zlatý medailista.
Přezdívka, kterou nesl nerad
Označení český Edison se v dobovém tisku objevuje nejpozději v létě 1891, a to způsobem, který o jeho stáří leccos napovídá. Zpráva o přípravách na výstavišti ho používá bez uvozovek a bez vysvětlování, jako běžnou zkratku srozumitelnou čtenáři. To znamená, že v té době už byla přezdívka zavedená, tedy vznikla dřív. Kdo ji zavedl, se doložit nepodařilo.
Proč se jí bránil
Křižík sám to srovnání odmítal a měl pro to věcný argument, který stojí za ocitování v parafrázi. Edison měl podle něj za sebou společnost, vydával akcie, a když se nedařilo, stoupaly akcie petrolejářské, protože bylo obojí svázané dohromady. Edison měl za sebou peníze, laboratoře, pomůcky a pomocníky. Křižíkovi tohle zázemí chybělo a přezdívka to zastírala. Když v roce 1938, ještě za jeho života, vyšla kniha nazvaná Dvě ženy ze života českého Edisona, dočkal se jím tak neoblíbeného označení znovu.
Fontána, kterou dnes vidíte, není jeho
Jubilejní zemská výstava se veřejnosti otevřela od 15. května do 18. října 1891 a navštívily ji přes dva miliony čtyři sta tisíc lidí. Křižík provedl elektrické osvětlení celé výstavy a kromě vlastní expozice s dynamy tam měl stovky žárovek a přes dvě stě obloukovek. Fontána byla ale jeho hlavní číslo.
Kdy se poprvé rozsvítila
Dobová zpráva z 29. května 1891 popisuje, že fontána byla poprvé osvětlena včera po deváté hodině večerní, tedy 28. května, a to po mnohých zkouškách. Ta poznámka o zkouškách vysvětluje, proč kolují i dřívější data. Zpráva jmenuje barvy jednu po druhé: modrá, zelená, fialová, žlutá, červená, stříbrná a oranžová.
Podle pařížského vzoru
Tatáž zpráva obsahuje větu, kterou populární texty vynechávají: fontánu inženýr Křižík zařídil podle vzoru fontány pařížské. Křižík tedy nepřišel s nápadem, přišel s provedením. Podle projevu inženýra Leopolda Šmilauera bylo uspořádání osvětlení vodních proudů podle Křižíkových myšlenek mnohem efektivnější než u cizích vzorů, mimo jiné proto, že voda jen obíhala a vyměňovala se až po větším zkalení. Spotřeba za celou výstavu tak činila 510 metrů krychlových.
Jak byla postavená
Dna obou bazénků tvořila silná skla, pod nimiž byly regulovatelné obloukovky s parabolickými reflektory z hliníkového plechu. V dolním bazénu osvětlovalo šest lamp šest střiků, v horním bylo šestnáct lamp a čtrnáct trysek ve dvou soustředných kruzích kolem střední trysky. Barvu obstarávala různobarevná skla nad obloukovkami, která obsluha vyměňovala v pravidelných intervalech. Fontána chrlila 250 litrů vody za sekundu do výšky pětadvaceti metrů a proud dodávala dvě dynama.
Co z toho zbylo
Tady je informace, která se běžně zamlčuje. Dnešní fontána není Křižíkovo zařízení. Její řešení vzniklo až při přestavbě Výstaviště pro výstavu konanou v roce 1991, jde tedy o novostavbu na témž místě a pod týmž jménem. Technologie je podle provozovatele plně funkční, po povodních na počátku století prošla dílčími opravami a celý areál je kulturní památkou.
Dráhy, elektrárny a jedno rozšířené zaměňování
V roce 1891 nešlo o dráhu na Žižkově, jak se často píše, ale o dráhu na Letné. Se Žižkovem souvisí něco jiného, totiž elektrárna zprovozněná 1. prosince 1889, tedy sedm let po otevření Edisonovy první veřejné elektrárny v New Yorku. O jejím vybudování rozhodlo zastupitelstvo v únoru téhož roku a stavba trvala necelých devět měsíců.
| Rok | Dílo | V čem bylo první |
|---|---|---|
| 1880 | podání patentu na regulaci obloukovky | umožnil provoz více lamp na jednom dynamu |
| 1887 | pouliční osvětlení Jindřichova Hradce a Písku | první městské zakázky na veřejné osvětlení |
| 1889 | elektrárna města Žižkova | jedna z prvních městských elektráren v Čechách |
| 1891 | elektrická dráha na Letné | první elektrická dráha v Česku vůbec |
| 1891 | světelná fontána na výstavišti | zřízena podle pařížského vzoru |
| 1896 | dráha Praha, Libeň a Vysočany | po rozvětvení osm kilometrů a dva miliony cestujících ročně |
| 1903 | dráha z Tábora do Bechyně | první elektrifikovaná železniční trať u nás |
Letná 1891
Letenská dráha byla první elektrickou tramvajovou dráhou v Praze, první elektrickou dráhou v Česku vůbec a první elektrickou dráhou s kladkovým sběračem proudu v Rakousku-Uhersku. Trať měřila původně 766 metrů, nejvyšší povolená rychlost byla deset kilometrů v hodině a jízda trvala čtyři a půl minuty. Navržené napětí bylo 250 voltů. Provoz byl zahájen 18. července 1891 v devět hodin, prvním řidičem byl Alois Fiala.
Konec, který nebyl slavný
V listopadu 1899 správní rada Elektrických podniků zamítla jak Křižíkovu nabídku odprodeje dráhy, tak jeho návrh na propojení se sítí pražských elektrických drah. Letenská dráha jako jediná zanikla, aniž ji město vykoupilo, a v roce 1902 ji Křižík pro nerentabilitu zrušil.
Bechyňka a nejčastěji přebíraná chyba
Trať z Tábora do Bechyně je v provozu od 21. června 1903 a je první železniční dráhou u nás, na které jezdily vlaky poháněné elektřinou. Byla také první železniční dráhou ve střední Evropě, která byla od počátku stavěna i provozována jako elektrická. Tady ale pozor na údaj o napětí. Původní systém byl třívodičový, 2 x 700 voltů stejnosměrných, přičemž středním vodičem byla kolejnice a nad kolejemi vedly dva trolejové vodiče s opačnými póly. Dnešní napětí 1500 voltů je až od rekonstrukce v roce 1938.
Proč to Křižík stavěl
Jeho vlastní argument z přednášky ve Spolku inženýrů a architektů v roce 1897 je překvapivě moderní. Vadou lokálních drah je podle něj to, že nemají dost dopravy, musí šetřit na provozních nákladech, a proto vypravují málo vlaků. Cestující pak čeká hodiny na přípoj a raději použije povozu. Elektrický pohon to podle Křižíka řeší, protože každý motorový vůz je sám lokomotivou. Za druhou polovinu roku 1903 přepravila trať přes třicet tisíc osob s přebytkem 9 303 korun, v roce 1904 přes padesát tisíc cestujících a přebytek přes patnáct tisíc.
Továrna, požár a banka
Vlastní společnost založil Křižík roku 1884 z peněz získaných prodejem patentních práv. V roce 1890 přesídlil do najatých prostor karlínské Fišlovky, kde měl už sto padesát dělníků, třicet montérů, čtyři mistry a čtrnáct úředníků. O dva roky později koupil vlastní realitu na Královské třídě, na hlavní budovu navazovala slévárna, lustrovna, kabelovna, niklovna a velké skladiště.
Požár 1894
Nové pracoviště padlo 29. července 1894 za oběť požáru. Škoda byla vyčíslena na čtyřicet tisíc zlatých, pojišťovna vyplatila polovinu. Křižík přesto svých sto padesát dělníků a čtyřiadvacet úředníků nepropustil a po třech měsících se znovu pracovalo. Finanční ztráta ale podle archivních pramenů znamenala počátek trvale napjaté ekonomické situace, ze které se firma už nedostala.
Trojí jednání s Kolbenem
Emil Kolben Křižíkovi radil, aby společnost zakcionizoval, a v roce 1904 se jednalo o spojení obou závodů. Křižík požadoval, aby v názvu zůstalo jeho jméno a aby jeho úředníci zůstali aspoň půl roku. K dohodě nedošlo, protože Kolbenova firma cenila Křižíkův závod příliš nízko. Jednání se opakovala v letech 1908 a 1919, pokaždé bez výsledku. Zjednodušeně řečeno, Křižík nechtěl prodělat a Kolben ustoupit.
Co se stalo doopravdy v roce 1917
Za války banky poskytovaly úvěry hlavně na zbrojní výrobu a té se Křižík bránil. V květnu 1917 byla podána žádost o zřízení akciové společnosti, podepsaná Křižíkem, jeho manželkou Pavlínou jako spolumajitelkou realit a právním zástupcem Pražské úvěrní banky. Nemovitosti byly k Křižíkově nelibosti oceněny nízko, celkem asi na 1,3 milionu korun, z čehož pohledávky bank tvořily téměř devět set tisíc. Zbytek dostali manželé v akciích. Ustavující valná hromada se konala v Karlíně 4. ledna 1918.
Terminologie, na které záleží
V žádném z dohledaných pramenů se v souvislosti s Křižíkovou firmou nevyskytuje slovo bankrot ani konkurz. Šlo o vynucenou přeměnu na akciovou společnost ovládanou věřitelskou bankou. Podnik měl tehdy přes tisíc zaměstnanců a fungoval dál, jen v něm zakladatel neměl rozhodující slovo, a proto se stáhl do ústraní a pokračoval ve vynalézání. Rozdíl mezi tímhle a krachem je zásadní a obvyklé podání ho stírá, podobně jako u Tomáše Bati a jeho zlínského podniku.
Souboj proudů a jeho tichý konec
Křižík byl vytrvalým stoupencem stejnosměrného proudu, podobně jako Edison. O patnáct let mladší Kolben od počátku prosazoval vícefázové přístroje na proud střídavý, vhodný pro velké a výkonné stroje. V devadesátých letech se kvůli tomu dostali do ostrého sporu a Křižík svůj postoj šířil i přednáškami.
Zakázka, která rozhodla
Holešovickou elektrárnu vybudovaly Elektrické podniky hlavního města Prahy na přelomu století především jako zdroj pro provoz tramvajových tratí. Všechny generátory dodala Kolbenova firma. Tato obchodní prohra znamenala pro Křižíka ztrátu zakázek i bankovních úvěrů.
Pointa, kterou nikdo neuvádí
V roce 1904 dodal do téže holešovické elektrárny třífázový alternátor sám Křižík. Střídavý proud pak podle odborných prací začal používat od roku 1910. Bechyňka z roku 1903 tak zůstává posledním velkým projektem postaveným zcela na stejnosměrném proudu. Muž, který proti střídavému proudu přednášel, ho tedy v praxi přijal, jen o něco později než jeho konkurent.
Osm věcí, které se o Františku Křižíkovi říkají neprávem
- Vynalezl obloukovou lampu. Oblouková lampa existovala dávno předtím, Křižík vyřešil její regulaci a přiznaně navázal na princip známý od roku 1855.
- Vynalezl automatickou regulaci. Samoregulační mechanismy jsou doloženy už ze čtyřicátých let 19. století, Siemensova diferenciální lampa je z roku 1878.
- Přivezl z Paříže jedinou rakousko-uherskou zlatou medaili. Dobová zpráva jmenuje čtyři zlaté medaile pro subjekty z monarchie.
- Fontánu vymyslel. Dobový tisk sám uvádí, že ji zařídil podle vzoru fontány pařížské.
- Dnešní fontána je jeho dílo. Je to novostavba z roku 1991 na témž místě.
- V roce 1891 postavil dráhu na Žižkově. Dráha byla na Letné, se Žižkovem souvisí elektrárna z roku 1889.
- Bechyňka jezdila na 1500 voltech. Původní soustava byla třívodičová 2 x 700 V, dnešní napětí je až od roku 1938.
- Jeho firma zkrachovala. Byla přeměněna na akciovou společnost ovládanou věřitelskou bankou a fungovala dál s více než tisícem zaměstnanců.
Devadesát čtyři let a odznak s obloukovkou
Křižík se dožil velmi vysokého věku a přečkal většinu své rodiny. Ze sedmi dětí ho přežily jen dvě dcery a jeden syn. Poct se mu dostalo mnoho: řád Františka Josefa, řád železné koruny, jmenování císařským radou, doživotní členství v Panské sněmovně, čestný doktorát technických věd a v roce 1927 první udělená Cena Hanuše Karlíka. Během života vybavil svým zařízením na sto třicet českých elektráren.
Poselství Einsteinovi
Na Štědrý den 1937 pronesl Křižík mírové poselství adresované Albertu Einsteinovi. Za devadesát let svého života podle něj poznal obrovský rozvoj vědy, stál u jeho počátků a pamatoval si živě ještě začátky Edisonovy, což ho opravňovalo věřit ve šťastnou budoucnost lidstva. V archivu je k dispozici víc strojopisů proslovu, které se v drobnostech liší, smysl ale zůstává stejný.
Poslední tři dny
Zemřel ve středu odpoledne 22. ledna 1941 ve Stádleci u Tábora, uprostřed rodiny, ve věku téměř 94 let. Podle dochovaného popisu ještě tři dny před smrtí diktoval opravy jednoho ze svých patentů. Pohřben byl 27. ledna na vyšehradském Slavíně jako první osobnost naší techniky, a protože se pohřeb konal za německé okupace, proběhl jako tichá manifestace. Někteří dělníci měli na pohřbu odznak s miniaturní obloukovou lampou.
Kde ho hledat dnes
Jeho osobní archivní fond spravuje Archiv Národního technického muzea a inventář k němu byl zpracován v roce 2012. Ve sbírkách muzea je Křižíkova oblouková lampa z pražské továrny i provozuschopný motorový vůz z bechyňské dráhy. Křižíkova továrna v Karlíně patřila k prvním dárcům muzea a v místě, kde závod stál, je dnes stanice metra nesoucí jeho jméno.
Časté dotazy k Františku Křižíkovi
Co přesně Křižík vynalezl?
Konstrukci a použití zvláštně tvarovaného vyváženého železného jádra, které se ke koncům zužuje, a jeho použití k regulaci elektrického oblouku. Princip dvou solenoidů, na kterém to stojí, patentový spis sám označuje za známý od roku 1855. Praktický význam shrnuje Národní technické muzeum tak, že patent umožňoval stabilní provoz více obloukových lamp připojených na jedno dynamo.
Kdy vlastně lampu patentoval, v roce 1878, nebo 1880?
Obojí, ale jde o dvě různé věci. V roce 1878 si po návratu z Paříže nechal patentovat vlastní lampu v Rakousku, konstrukci ale nikdy nevyužil, protože neměl dostatečně silný zdroj proudu. Přihlášku patentu, který se počítá, podal 7. dubna 1880 a udělen byl v únoru 1882.
Byla pařížská zlatá medaile jediná rakousko-uherská?
Ne. Dobová zpráva z října 1881 o udílení cen jmenuje zlaté medaile hned pro čtyři subjekty z monarchie, mezi nimi Křižíka v Plzni a Piettea v Bubenči. Samotné udělení zlaté medaile Křižíkovi je tedy doložené, tvrzení o jedinečnosti však dobový pramen nepodporuje.
Kdo mu začal říkat český Edison?
Doložit se to nepodařilo. Nejstarší dohledaný výskyt je z léta 1891, kde je přezdívka použita bez uvozovek a bez vysvětlení, jako běžná zkratka. To naznačuje, že v té době už byla zavedená. Křižík sám se jí bránil s odůvodněním, že Edison měl za sebou společnost, akcie, laboratoře a pomocníky, což jemu chybělo.
Je Křižíkova fontána na pražském Výstavišti původní?
Není. Původní fontána se poprvé rozsvítila 28. května 1891 a dobový tisk uvádí, že byla zřízena podle vzoru fontány pařížské. Dnešní podoba vznikla až při přestavbě Výstaviště v roce 1991, jde tedy o novostavbu na stejném místě. Technologie je podle provozovatele plně funkční a celý areál je kulturní památkou.
Na jakém napětí jezdila bechyňská dráha?
Původní systém z roku 1903 byl třívodičový, 2 x 700 voltů stejnosměrných, přičemž středním vodičem byla kolejnice a nad kolejemi vedly dva trolejové vodiče s opačnými póly ve vzdálenosti 1,2 metru. Dnešních 1500 voltů zavedla až rekonstrukce v roce 1938, kdy se soustava změnila na dvojvodičovou.
Zkrachovala Křižíkova firma?
Nezkrachovala. V roce 1917 ji Pražská úvěrní banka kvůli nesplaceným úvěrům donutila k přeměně na akciovou společnost, ve které už zakladatel neměl rozhodující slovo. Podnik měl tehdy přes tisíc zaměstnanců a fungoval dál. Slovo bankrot ani konkurz se v dohledaných pramenech nevyskytuje.
Použil Křižík někdy střídavý proud?
Ano. Přestože byl vytrvalým zastáncem proudu stejnosměrného a proti střídavému veřejně přednášel, v roce 1904 sám dodal do holešovické elektrárny třífázový alternátor a od roku 1910 střídavý proud podle odborných prací používal. Bechyňská dráha z roku 1903 tak zůstává jeho posledním velkým projektem postaveným zcela na stejnosměrném proudu.
Odkud údaje pocházejí
- Patentový spis DE 16297, Neuerung an elektrischen Lampen, přihlašovatelé Fr. Krizik a L. Piette: plný text patentu z roku 1880
- Národní technické muzeum, popis Křižíkovy obloukové lampy ve sbírce: sbírkový záznam obloukové lampy
- Archiv Národního technického muzea, osobní fond Františka Křižíka: přehled archivních pomůcek muzea
- Národní politika, 29. 5. 1891, zpráva o prvním rozsvícení fontány, digitální knihovna Moravské zemské knihovny: dobová zpráva o světelné fontáně
- Deník Čech, 16. 10. 1881, zpráva o udílení cen v Paříži: dobová zpráva o vyznamenáních
- Světozor, 2. 9. 1881, popis pařížské elektrotechnické výstavy: dobový popis výstavy elektřiny
- Správa železnic ke stodvacetiletému výročí bechyňské dráhy: materiál Správy železnic k Bechyňce
- Výstaviště Praha, informace o dnešní podobě fontány: stránka provozovatele o Křižíkově fontáně
Poznámka redakce. Datum udělení patentu se v pramenech liší, německý spis uvádí únor 1882, česká literatura duben 1882 se zpětnou platností od podání, přičemž jde o dvě různá řízení. Rozšířené tvrzení, že Křižík přivezl z Paříže jedinou rakousko-uherskou zlatou medaili, jsme do textu nezařadili, protože mu odporuje dobová zpráva o udílení cen. Rakouské privilegium z roku 1878 se nepodařilo dohledat ani podle čísla, ani podle data, proto o něm píšeme jen to, co uvádějí odborné práce.