Largo z Novosvětské není spirituál. Píseň na jeho melodii vznikla až o devětadvacet let později

Melodie z pomalé věty Novosvětské není černošský spirituál, na kterém by Dvořák stavěl. Je to naopak: nejdřív vznikla symfonie a teprve o devětadvacet let později z jejího tématu udělal Dvořákův žák píseň. Podobně obrácený je i příběh o tom, že skladatel v symfonii cituje indiánské nápěvy. Dvořák to sám v New York Heraldu popřel dva dny před premiérou. Následující text prochází, co se o vzniku Symfonie číslo 9 e moll a o třech letech v Americe dá doložit a co je jen dobře vyprávěná legenda.

Co je o Novosvětské doloženo

• Kompozice trvala od 10. ledna do 24. května 1893, dílo má opus 95 a katalogové číslo B 178.
• Premiéra byla dvoudenní: veřejná generální zkouška 15. prosince 1893 a oficiální premiéra 16. prosince v Carnegie Hall.
• Dirigoval Anton Seidl a Newyorská filharmonie, která si dílo objednala.
• Téma Larga bylo původně psáno pro klarinet, na anglický roh je Dvořák přesunul kvůli barvě hlasu Harryho T. Burleigha.
• Píseň Goin Home napsal na melodii Larga až v roce 1922 William Arms Fisher.
• Spirituál Swing Low, Sweet Chariot vyšel tiskem už v roce 1872, tedy jednadvacet let před symfonií.
• Symfonie nesla postupně čísla 5, 8 a teprve od kritických edic 50. let číslo 9.

Proč Dvořák vůbec jel do Ameriky

National Conservatory of Music of America byla založena v roce 1885 a od začátku přijímala uchazeče bez ohledu na rasu, pohlaví, vyznání nebo tělesné postižení, což byla v tehdejších Spojených státech výjimka. Její zakladatelka a prezidentka Jeannette Thurberová nabídla Dvořákovi místo ředitele. Smlouva měla šest ručně psaných stran svázaných zelenou stuhou a roční plat činil patnáct tisíc dolarů. Povinnosti byly pozoruhodně mírné: tři hodiny práce denně, výuka jen nejtalentovanějších žáků, zkoušení s orchestrem a dirigování koncertů, k tomu čtyři měsíce letních prázdnin.

Kdy přesně tam byl

Cesta do New Yorku trvala od 15. do 27. září 1892, do Hobokenu v New Jersey připlul parníkem SS Saale z Brém s manželkou Annou a dvěma dětmi. Na konzervatoři byl oficiálně přivítán 1. října 1892 a svůj první koncert v USA dirigoval 21. října. V Americe zůstal zhruba tři roky, s prázdninovým návratem do Čech v roce 1894. Definitivně se vracel mezi 16. a 27. dubnem 1895 a v listopadu téhož roku nastoupil zpět na pražskou konzervatoř.

Jak symfonie vznikala

První americká témata si Dvořák zapisoval už v polovině prosince 1892. Souvislý skicář k symfonii začal v lednu 1893 a partitura je datována 24. květnem 1893. V Americe si vedl celkem šest skicářů a v tom prvním, z let 1892 a 1893, je na téměř čtyřiceti stranách materiál právě k této symfonii. Rukopis byl knihovníkovi Newyorské filharmonie doručen méně než čtyři týdny před premiérou.

Zkoušky, na kterých se dílo ještě měnilo

Na prvních zkouškách Dvořák se Sedlem, tedy s dirigentem Antonem Seidlem, doplňovali poznámky, měnili tempa a upravovali dynamiku a hráči si změny zapisovali přímo do partů. Ručně opsané party pak orchestr používal dalších čtyřicet let. To je detail, který o díle vypovídá víc než většina rozborů: konečnou podobu neurčila jen partitura, ale i práce v sále pár týdnů před uvedením.

Dva dny, ne jeden

Premiéra se obvykle datuje 16. prosincem 1893, ale den předtím se konala veřejná generální zkouška přístupná publiku, kterou recenzoval The New York Times. Ohlas byl podle Dvořákova vlastního dopisu nakladateli Simrockovi mimořádný: psal, že úspěch symfonie ve dnech patnáctého a šestnáctého prosince byl ohromující a že podle novin žádný skladatel nikdy nedosáhl takového triumfu. Seděl v lóži a lidé tleskali tak dlouho, že musel děkovat jako král. New York Herald po premiéře napsal, že dílo si zaslouží zařadit mezi nejlepší výtvory Beethovena, Schuberta a Brahmse.

Jak je symfonie postavená

Základní tónina je e moll, věty čtyři, celková délka provedení se uvádí kolem čtyřiceti až jednačtyřiceti minut. Zajímavé je obsazení: tuba zní pouze ve druhé větě, triangl pouze ve třetí a činely pouze ve čtvrté. Každý z těch tří nástrojů má v celé skladbě jediné místo.

Věta	Tempové označení	Tónina	Počet taktů	Co je na ní zvláštního
první	Adagio. Allegro molto	e moll	452	závěrečné téma expozice v G dur připomíná Swing Low, Sweet Chariot
druhá	Largo	Des dur, přes cis moll zpět	127	hlavní téma hraje sólový anglický roh, tuba zní jen zde
třetí	Scherzo: Molto vivace	e moll, trio v C dur	300	triangl zní jen zde, podle Dvořáka inspirováno tancem v Písni o Hiawathovi
čtvrtá	Allegro con fuoco	e moll přecházející do E dur	348	činely znějí jen zde

Anglický roh a jeden konkrétní hlas

Nejznámější melodie celé skladby byla původně napsaná pro klarinet. Dvořák ji přesunul na anglický roh proto, že mu barva toho nástroje připomínala hlas Harryho T. Burleigha. Není to tedy volba mezi dvěma zvukovými barvami obecně, ale ozvěna konkrétního člověka, který mu na konzervatoři zpíval.

Kdo byl Harry T. Burleigh

Narodil se 2. prosince 1866 v Erie v Pensylvánii a zemřel 12. září 1949 ve Stamfordu v Connecticutu. V lednu 1892, ve svých šestadvaceti letech, získal jedno ze čtyř stipendií udělených mezi dvěma sty uchazeči o studium na National Conservatory of Music. Na škole dělal knihovníka orchestru a kopistu, zaskakoval na kontrabas a tympány a s Dvořákem spolupracoval na redakčních věcech. Zpíval mu plantážní písně, které se naučil od svého dědečka.

Jeho vlastní svědectví

Burleigh o tom později řekl, že Dvořákovi zpíval jejich černošské písně velmi často a že se skladatel naplnil duchem starých spirituálů dřív, než napsal vlastní témata. Sám Burleigh vydal své úpravy spirituálu Deep River v letech 1916 a 1917 a stal se z něj jeden z nejvlivnějších aranžérů tohoto repertoáru. Jeho jméno se přitom vedle Dvořákova zmiňuje málokdy.

Co Dvořák o černošské a indiánské hudbě skutečně řekl

V týdnu od 21. do 28. května 1893 vyšla v New York Heraldu série článků o Dvořákových názorech na černošskou hudbu. Reportérovi Jamesi Creelmanovi tehdy řekl, že v černošských melodiích Ameriky nachází vše potřebné pro velkou a ušlechtilou hudební školu, a že je přesvědčen, že budoucí hudba této země musí být založena na tom, čemu se říká černošské melodie.

Popření citace přišlo od něj samotného

Zásadní je ale jiný výrok, publikovaný v New York Heraldu 15. prosince 1893, tedy den před oficiální premiérou. Dvořák v něm uvedl, že žádnou z melodií ve skutečnosti nepoužil a že prostě napsal původní témata, do kterých vtělil zvláštnosti indiánské hudby. V témže článku označil druhou větu za skicu nebo studii k pozdějšímu dílu, kantátě nebo opeře podle Longfellowovy Písně o Hiawathovi. Takové dílo nikdy nenapsal. Scherzo třetí věty podle něj vzešlo ze scény tance na hostině v témže eposu.

Jak to tedy je se Swing Low

Závěrečné téma expozice první věty v G dur se spirituálu Swing Low, Sweet Chariot skutečně podobá. Ten spirituál vznikl patrně koncem 60. let 19. století, autorství se připisuje Wallaci Willisovi a jeho dceři Minervě, a tiskem vyšel v roce 1872 ve sbírce písní Jubilee Singers z Fisk University. Je tedy prokazatelně o jednadvacet let starší než symfonie a o obráceném směru vlivu nemůže být řeč. Zároveň platí, že podobnost není totéž co citace a že Dvořák citaci výslovně popřel. Burleigh to podle pozdějších záznamů zpochybnil a tvrdil, že to skladatel udělal docela vědomě. Rozhodnout se to nedá a poctivé je uvést obojí.

Goin Home a nejrozšířenější omyl

Píseň Goin Home, kterou mnozí posluchači považují za spirituál stojící v základech Larga, napsal Dvořákův žák William Arms Fisher. Text vznikl v roce 1922, tedy devětadvacet let po symfonii a osmnáct let po Dvořákově smrti, a melodii převzal právě z pomalé věty. V roce 1958 ji nahrál Paul Robeson a od té doby žije vlastním životem. Směr je tedy opačný, než jak se to obvykle vypráví: symfonie dala vzniknout písni, ne píseň symfonii.

Léto ve Spillville

Na letní prázdniny roku 1893 odjela rodina do Spillville v Iowě, česky mluvící farmářské vesnice, kam se od poloviny 19. století stěhovali přistěhovalci z Čech, hlavně z okolí Tábora a Českých Budějovic. Místo navrhl Dvořákův asistent Josef Jan Kovařík, který tam bydlel u rodičů, a Dvořákovi obsadili celé první patro se šesti pokoji. Cesta vlakem začala 3. června 1893, zpátky se odjíždělo 16. září.

Co tam vzniklo

Smyčcový kvartet číslo 12 F dur opus 96, B 179, známý jako Americký, Dvořák naskicoval za tři dny a dokončil za dalších třináct. Do rukopisu si zapsal, že je hotov 10. června 1893 ve Spillville, děkuje Bohu, je spokojen a šlo to rychle. Bezprostředně po něm vznikl ve stejném létě smyčcový kvintet číslo 3 Es dur opus 97, B 180, s druhou violou. Premiéru kvartetu uvedlo Kneisel Quartet 1. ledna 1894 v Bostonu, kvintetu pak 13. ledna 1894 v New Yorku.

Kostelní varhany a ptačí zpěv

Dvořák ve Spillville chodil na ranní mši a hrával na varhany v kostele svatého Václava. Sám vzpomínal, že mezi tamními lidmi byl rád a že starší obyvatelé měli radost, když jim na varhany zahrál známé české písně. Podle Institutu Antonína Dvořáka se do Amerického kvartetu promítl zpěv ptáka, kterého slýchal na procházkách k řece Turkey River, a ve čtvrté větě ozvěny varhan z místního kostela. V polovině srpna 1893 ho pak chicagští Češi pozvali dirigovat na Světové výstavě v rámci Českého dne.

Proč se říkalo Pátá, Osmá i Devátá

Číslování Dvořákových symfonií je nepřehledné a má věcný důvod. Skladatel napsal devět symfonií, ale za jeho života bylo široce známo jen pět z nich. První čtyři zůstaly dlouho nevydané: třetí a čtvrtá vyšly v roce 1912, druhá v roce 1959 a první až v roce 1961. Novosvětská proto vyšla původně jako číslo 5, později se o ní psalo jako o osmé a jako devátá byla přečíslována až v kritických edicích vydávaných v padesátých letech 20. století.

Odkud jsou čísla B

Nakladatelé včetně Simrocka přidělovali vyšší opusová čísla kvůli lepšímu prodeji, ne podle pořadí vzniku. Chronologický katalog celého Dvořákova díla sestavil Jarmil Burghauser a z něj pocházejí čísla B, na která se dnes odborně odkazuje, mimo jiné proto, že řada raných skladeb opusové číslo vůbec nemá. U Novosvětské tak vedle sebe stojí opus 95 a B 178.

Co se stalo s domem, kde symfonie vznikla

Rodina bydlela v pětipokojovém bytě na adrese 327 East 17th Street poblíž Stuyvesant Square Park, kousek od konzervatoře na 17. ulici a Irving Place. Šlo o třípatrový řadový dům v italizujícím slohu z roku 1852. Počátkem roku 1991 byl prohlášen kulturní památkou, jenže ještě téhož roku toto rozhodnutí newyorská městská rada bezprecedentně zrušila a tehdejší vlastník, nemocnice Beth Israel, dům okamžitě zboural. Na místě měl vzniknout hospic pro pacienty s AIDS. Náhradou je Dvořákova socha instalovaná v parku naproti, považovaná za poslední práci sochaře Ivana Meštroviće.

Kde je rukopis dnes

Originální partitura je ve sbírkách Národního muzea, konkrétně Muzea Antonína Dvořáka, které je součástí Českého muzea hudby a má největší soubor rukopisů tohoto skladatele. V květnu 2023 byla vybraná část sbírky zapsána pod názvem Archiv Antonína Dvořáka do Mezinárodního registru Paměti světa UNESCO. Jde o 3500 sbírkových předmětů: notové rukopisy, korespondenci, osobní dokumenty, skladatelovu knihovnu, ikonografii a první vydání. Po Archivu Leoše Janáčka, zapsaném v roce 2018, je to druhá sbírka českého skladatele na tomto seznamu. České zápisy do světového dědictví shrnuje i přehled českých památek UNESCO.

Sedm věcí, které se o Novosvětské říkají nepřesně

1. Že Largo vychází ze spirituálu Goin Home. Píseň napsal William Arms Fisher až v roce 1922 na melodii z Larga, tedy o devětadvacet let později.
2. Že symfonie cituje indiánské melodie. Dvořák v New York Heraldu 15. prosince 1893 uvedl, že žádnou melodii nepoužil, jen do vlastních témat vtělil jejich zvláštnosti.
3. Že Swing Low, Sweet Chariot vznikl podle Dvořáka. Spirituál vyšel tiskem v roce 1872, jednadvacet let před symfonií.
4. Že premiéra byla jednorázová událost 16. prosince. Den předtím se konala veřejná generální zkouška, kterou recenzoval The New York Times.
5. Že jde o Dvořákovu Pátou. Bylo to původní číslo, dnešní devítka pochází z kritických edic padesátých let.
6. Že hlavní téma Larga bylo od začátku psáno pro anglický roh. Bylo napsané pro klarinet a přesunuté kvůli barvě hlasu Harryho T. Burleigha.
7. Že symfonie hrála při prvních krocích na Měsíci. Doložená je jen kazeta s jiným albem z roku 1947, spojení s Armstrongovými kroky je označováno za legendu.

Podobně rozporuplný osud má i výtvarné dílo popsané v textu o Muchovi a Slovanské epopeji.

Jak vznikala druhá nejznámější česká skladba a odkud pochází její melodie, rozebírá text o Smetanově Vltavě.

Časté otázky k Novosvětské symfonii

Kdy Dvořák Novosvětskou napsal?

Práci začal 10. ledna 1893 a partituru datoval 24. květnem 1893, přičemž první americká témata si zapisoval už v polovině prosince 1892. Dílo nese opus 95 a katalogové číslo B 178. Tiskem vyšlo u nakladatelství Simrock v Berlíně v roce 1894.

Kde měla symfonie premiéru?

V Carnegie Hall v New Yorku 16. prosince 1893, hrála Newyorská filharmonie a dirigoval Anton Seidl. Den předtím se konala veřejná generální zkouška přístupná publiku. Bostonské provedení následovalo už 30. prosince 1893 pod taktovkou Emila Paura, první evropské provedení bylo v červnu 1894 v Londýně.

Je Largo založené na černošském spirituálu?

Není. Píseň Goin Home, kterou si s Largem lidé spojují, napsal Dvořákův žák William Arms Fisher až v roce 1922 na melodii z této věty. Hlavní téma Larga navíc bylo původně psáno pro klarinet a Dvořák je přesunul na anglický roh, protože mu jeho barva připomínala hlas zpěváka Harryho T. Burleigha.

Citoval Dvořák indiánské nebo černošské melodie?

Sám to popřel. V New York Heraldu 15. prosince 1893 uvedl, že žádnou z melodií nepoužil a jen napsal původní témata vtělující zvláštnosti indiánské hudby. Závěrečné téma expozice první věty se přesto podobá spirituálu Swing Low, Sweet Chariot, který vyšel tiskem už v roce 1872. Burleigh později tvrdil, že to skladatel dělal vědomě, takže tuhle otázku nelze uzavřít.

Proč se symfonii říkalo Pátá?

Protože Dvořákovy symfonie nevycházely v pořadí vzniku. První čtyři zůstaly dlouho nevydané, třetí a čtvrtá vyšly až v roce 1912, druhá v roce 1959 a první v roce 1961. Novosvětská proto nesla postupně čísla 5 a 8 a jako devátá byla přečíslována až v kritických edicích padesátých let 20. století.

Jak dlouho Dvořák pobýval v Americe?

Zhruba tři roky, od září 1892 do dubna 1895. Vedl National Conservatory of Music of America, kterou založila a řídila Jeannette Thurberová, s roční mzdou patnáct tisíc dolarů a povinností pracovat tři hodiny denně. V listopadu 1895 se vrátil k práci na pražské konzervatoři.

Co Dvořák složil ve Spillville?

Smyčcový kvartet číslo 12 F dur opus 96, B 179, zvaný Americký, který naskicoval za tři dny a dokončil za dalších třináct, a bezprostředně po něm smyčcový kvintet číslo 3 Es dur opus 97, B 180. Do rukopisu kvartetu si 10. června 1893 zapsal, že je hotov, děkuje Bohu, je spokojen a šlo to rychle.

Hrála Novosvětská při přistání na Měsíci?

Doložit to nejde. Rozhlasová stanice specializovaná na klasickou hudbu označuje tohle spojení výslovně za legendu. Doložená je kazeta s albem z roku 1947, kterou si posádka vzala na palubu, a svědectví Michaela Collinse o tom, co na osobních přehrávačích poslouchali. Primární doklad NASA o Novosvětské se nepodařilo dohledat.

Odkud údaje pocházejí

• Data kompozice, obsazení, délka a dopis Simrockovi: stránky Institutu Antonína Dvořáka
• Americký pobyt, konzervatoř a Jeannette Thurberová: Dvorak American Heritage Association
• Rukopis, skicáře a zápis do registru Paměti světa: Národní muzeum a Muzeum Antonína Dvořáka
• Datace partitury a okolnosti premiéry: programová poznámka Boston Symphony Orchestra
• Životopis a role Harryho T. Burleigha: heslo o Harrym Burleighovi
• Výroky pro New York Herald: rozbor Houston Symphony
• Kazeta na palubě Apolla 11 a legenda o Novosvětské: text stanice WRTI k výročí přistání
• Délka provedení a historie provozování: databáze Los Angeles Philharmonic