Otto Wichterle: čočkostroj z Merkuru a patent, kterého se stát zbavil

Otto Wichterle odlil první čtyři měkké kontaktní čočky na Štědrý den roku 1961 u sebe doma. Kostra přístroje byla ze stavebnice Merkur půjčené od syna, pohon obstaralo dynamo z jízdního kola a tlaková nádoba s argonem pocházela od německého pilota. Devět let předtím dostal nápad v rychlíku z Olomouce do Prahy, sedm let mu trvalo, než našel způsob výroby, a v roce 1970 ho z ústavu, který sám založil, vyhodili.

Co Wichterle dokázal

• Vyvinul hydrogel PHEMA, materiál, který pohltí až 40 procent vody.
• Vymyslel odstředivé lití čoček v rotujících formách, patentová priorita 27. prosince 1961.
• Před válkou připravil ve Zlíně polyamidové vlákno, ze kterého vznikl silon.
• Podílel se na koncipování manifestu Dva tisíce slov a navrhl přizvat Ludvíka Vaculíka.
• Je autorem nebo spoluautorem více než 150 patentů.
• Od června 1990 vedl Československou akademii věd.

Od Votočka po zavřené vysoké školy

Narodil se 27. října 1913 v Prostějově. Otec spoluvlastnil prosperující rodinnou firmu na výrobu zemědělských strojů, a Akademický bulletin z toho odvozuje technický talent a manuální zručnost, které se později ukázaly jako rozhodující. To není literární obrat. Bez schopnosti postavit si přístroj vlastníma rukama by se čočky nejspíš nikdy nevyrobily.

Studoval v letech 1931 až 1935 na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství ČVUT, diplomovou práci vypracoval u profesora Emila Votočka a titul doktora technických věd obdržel v roce 1936. Řádným asistentem byl jmenován k 1. březnu 1939. Habilitační řízení mu ale v samém závěru přerušilo uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939.

Zlín, silon a čtyři měsíce ve vazbě

Do Zlína nastoupil v lednu 1940, tedy do výzkumného ústavu firmy, jejíž systém řízení a stavby popisuje text o Tomáši Baťovi a jeho Zlíně. Hlavním projektem, který tam se spolupracovníky rozvíjel, byla výroba polyamidového vlákna. Pokusy byly nadějné a v polovině roku 1941 se z hotové příze podařilo uplést první ponožky a dámské punčochy.

Do výroby se to ale nedostalo. České vedení firmy tajilo výsledky pokročilého výzkumu před německými úřady z obavy před jejich zneužitím, takže se silonové prádlo rozšířilo až po válce. Průmyslová výroba polyamidů s označením Silon začala teprve po deseti letech.

V prosinci 1942 byl Wichterle zatčen v rámci rozsáhlé akce zlínského gestapa proti členům ilegální KSČ, přestože se odbojové činnosti neúčastnil. Čtyři měsíce ho ve vězení marně vyslýchali, jednak kvůli údajnému zapojení do odboje, jednak proto, aby z něj dostali informace o výzkumném ústavu.

Po válce se vrátil na vysokou školu. V roce 1949 byl schválen návrh na zřízení katedry umělých hmot na pražské VŠCHT a jejím prvním profesorem byl jmenován právě on. Mezi první členy korespondenty Československé akademie věd byl zvolen 18. listopadu 1952, řádným členem akademikem v roce 1955.

Rozhovor v rychlíku

Někdy v roce 1952 jel Wichterle rychlíkem z Olomouce do Prahy a přisedl si do kupé k muži, který četl oftalmologický časopis. Dali se do řeči a ukázalo se, že spolucestující je pracovník ministerstva zdravotnictví a odborník na oční pomůcky.

Z toho rozhovoru vzešlo zadání, které Wichterle formuloval takto: chemici by měli připravit materiál opticky čirý, propustný pro vodu a zároveň biologicky snášenlivý, zkrátka materiál vhodný pro kontaktní čočky nové generace. Do té doby se čočky pracně brousily ze skla a z tvrdých plastů.

HEMA a čtyřicet procent vody

Myšlenky se chopil jediný člověk, Wichterlův asistent Drahoslav Lím. Radikálovou polymerací methakrylových esterů ethylenglykolu připravil první vzorek čirého rosolovitého hydrogelu a na jeho základě obhájil disertaci.

Výsledný materiál je poly(2-hydroxyethylmethakrylát), zkráceně PHEMA. Jeho pozoruhodnou vlastností je, že si zachová uspokojivou mechanickou pevnost, i když pohltí až 40 procent vody. Právě to z něj dělá materiál snesitelný pro oko, protože propouští vodu a nedráždí rohovku tak, jak to dělá tvrdý plast.

Z roku 1955 pochází patent autorů Wichterle a Lím pod názvem Hydrofilní polymethakrylátové gely a jejich využití. Krátce nato vyšel jejich článek v časopise Nature. V patentových databázích lze dohledat i americkou přihlášku podanou 24. dubna 1956 pod názvem Process for producing shaped articles from three-dimensional hydrophilic high polymers, publikovanou v březnu 1961.

Stojí za zmínku, že se dva zdroje neshodnou na tom, jak první vzorek vznikl. Vesmír popisuje Límovu práci jako plánovanou radikálovou polymeraci, Radio Prague International jako náhodu, kdy Lím spěchal na vlak a směs se přes noc ve vodě změnila v měkkou průhlednou hmotu. Rozhodnout mezi tím se nedá.

Proč to sedm let nešlo

Materiál byl na světě, ale čočka z něj nikoli. Wichterle se technologií výroby zabýval už od první poloviny padesátých let a výzkum dlouho nepřinášel přesvědčivé výsledky. První použitelná čočka vznikla v dubnu 1957, ale efektivní způsob odlévání do forem stále chyběl.

Problém byl konkrétní: polymerace hydrogelu v uzavřených formách se neosvědčila, protože vzniklé čočky měly přetoky a dráždily rohovku. Okraj čočky, tedy to nejtenčí a nejcitlivější místo, se v uzavřené formě prostě nedal udělat dobře.

Od roku 1959 sice probíhaly zkoušky na pacientech II. oční kliniky Fakulty všeobecného lékařství UK v Praze, ale výtěžnost výroby zůstávala malá. Ministerstvo zdravotnictví, pod které tenhle aplikovaný výzkum resortně spadal, proto v roce 1960 další podporu zastavilo.

Vlažní byli i přizvaní odborníci. Podle Vesmíru pracovníci podniku Oční optika Wichterlovu myšlenku předem zavrhli, možná i proto, že byli sami angažováni ve vývoji pracně broušených tenkých skleněných čoček.

Wichterle mezitím přišel o místo. Po kádrových prověrkách byl v roce 1958 vyhozen z VŠCHT a plynule přešel do Laboratoře vysokomolekulární chemie ČSAV. Ta vznikla z oddělení Chemického ústavu jako zárodek budoucího samostatného pracoviště a k 1. lednu 1959 ji prezidium ČSAV přejmenovalo na Ústav makromolekulární chemie. Wichterle byl jmenován jeho ředitelem.

Štědrý den 1961

Technologický princip výroby čoček v rotujících formách zvládl Wichterle teprve koncem roku 1961. Inspirací mu byl podle jeho vlastních slov pohyb čaje v šálku po promíchání lžičkou. Kapalina roztočená v misce vytvoří na hladině přesnou vydutou plochu, kterou stačí nechat ztuhnout. Žádné broušení, žádná horní část formy, a tedy ani žádný přetok na okraji.

Aparaturu si sestavil doma na Štědrý den a hned s ní připravil první sérii čoček. Uvedl ji do chodu, odlil první čtyři čočky, přes noc je vymýval ve slané vodě, druhý den odjel na oční kliniku a sepsal koncept patentové přihlášky.

Patentová priorita nese datum 27. prosince 1961, tedy tři dny po Štědrém dnu. Přihláška je vedená jako československá pod označením CS765461 a je základem pozdějšího amerického patentu na odstředivé lití tenkých rohovkových kontaktních čoček.

Z čeho čočkostroj vlastně byl

Nejpodrobnější popis přístroje uvádí Vesmír. Kostra byla zhotovena ze stavebnice Merkur, kterou si Wichterle vypůjčil od syna. Pohon obstaralo dynamo z jízdního kola. Tlaková nádoba s argonem původně sloužila německému pilotovi Luftwaffe. Ze školy měl jen monomery, katalyzátory a vybroušené skleněné formičky.

Argon tam nebyl pro efekt. Radikálovou polymeraci brzdí vzdušný kyslík, takže reakce musí probíhat v inertní atmosféře. Dynamo z kola je zase jednoduchý stejnosměrný motor, který se dá napájet z běžného transformátoru a jehož otáčky se dají regulovat napětím. To je u odstředivého lití podstatné, protože právě otáčky určují zakřivení čočky.

Wichterle tehdy vyzkoušel i fotopolymeraci pomocí domácího horského sluníčka. Tím si mimochodem zajistil i osobní vlastnictví patentu, protože použitelnost postupu ověřil výhradně na soukromé domácí půdě. Ve státě, kde všechno patřilo zaměstnavateli, to nebyl detail.

Kolik čoček doma vzniklo

Tady se zdroje rozcházejí a rozdíl je velký. Radio Prague International uvádí, že Wichterle použil lepší motor z gramofonu a s manželkou udělali za čtyři měsíce 5 500 čoček. Vesmír píše, že na počátku roku 1962 čočkostroj dále zdokonalil a spolu s manželkou Lindou vyrobil prvních asi 1 500 použitelných čoček. Science History Institute mluví jen neurčitě o tisících kusů během několika týdnů.

Rozdíl může souviset s odlišným časovým oknem a s tím, jestli se počítají všechny odlitky, nebo jen ty použitelné. Doložit to ale nelze, takže tenhle text obě čísla uvádí vedle sebe místo aby jedno vybral.

Následky pro ústav byly každopádně hmatatelné. Na základě předběžných ekonomických studií ústředních úřadů o předpokládaném efektu výroby čoček byla mimo rozpočet ČSAV navýšena personální kapacita ústavu a devizové podíly na licenčních smlouvách umožnily vybavování nejmodernějšími přístroji. V budově bývalé Mauthnerovy přádelny na rohu Papírenské a Mlýnské ulice v Praze 6 vznikla linka s kapacitou 60 tisíc čoček ročně.

Patenty, které se dají dohledat

Následující přihlášky lze ověřit přímo v patentových databázích. Uvedená data priority a publikace pocházejí ze záznamů u jednotlivých patentů.

Označení	Název	Priorita	Publikace
US2976576A	Výroba tvarovaných předmětů z prostorových hydrofilních polymerů	24. 4. 1956	28. 3. 1961
US3220960A	Zesíťované hydrofilní polymery a výrobky z nich	21. 12. 1960	30. 11. 1965
US3660545A	Odstředivé lití rohovkových čoček s tenkým okrajem	27. 12. 1961	2. 5. 1972
US3496254A	Způsob výroby měkkých a ohebných kontaktních čoček	2. 7. 1964	17. 2. 1970

První dva patenty mají jako spoluautora Drahoslava Líma a týkají se materiálu. Druhé dva jsou vedené na Wichterla samotného a týkají se výroby. To odpovídá dělbě práce, jak ji popisují zdroje: hydrogel vznikl ve dvou, technologie odlévání sama.

Že padesáté výročí patentu na způsob výroby kontaktních čoček připadlo na rok 2011, potvrzuje nezávisle článek ve Vesmíru z ledna toho roku. Udělení tedy spadá do roku 1961.

Dva tisíce slov

Na jaře 1968 byl Wichterle nominován na předsedu přípravného výboru Svazu vědeckých pracovníků. Na dubnovém Valném shromáždění ČSAV vystoupil se zásadním projevem, ve kterém otevřeně požadoval, aby se řešila skutečná podstata problémů v řízení vědy, a jako nestraník se neváhal dotknout vedoucí úlohy strany.

Jeho role u manifestu Dva tisíce slov byla přitom větší, než se běžně píše. Podle recenzované studie Ústavu pro soudobé dějiny se na koncipování prohlášení podílela skupina vědců, ve které byl vedle Jana Broda a Otakara Poupy i Wichterle jako ředitel Ústavu makromolekulární chemie. Když ale usoudili, že nejsou schopni dát své představě náležitou formu, byl to právě Wichterle, kdo navrhl požádat o pomoc tehdejšího redaktora Literárních listů Ludvíka Vaculíka.

Společná schůzka se konala 6. června 1968 na terase Parkhotelu v Praze. Z Vaculíkovy reakce vzešel i název: napíše, ale jen pravdu a krátce, tak nanejvýš dva tisíce slov. Wichterle si podle vlastních vzpomínek prosadil do textu formulaci, že za špatný stav mohou všichni a ne jen komunisté. Provolání vyšlo ve čtvrtek 27. června 1968 a Wichterle je uveden v seznamu signatářů u obou vln, tedy 27. června i 19. července.

V prosinci 1968 napsal Otakaru Poupovi, že si onehdy přečetl znova jejich dva tisíce slov a byl trochu zklamán jejich krotkostí ve srovnání s tím, co vyprovokovala okupace.

Byl také zvolen poslancem České národní rady a od ledna 1969 pokračoval jako poslanec Sněmovny národů nově ustaveného Federálního shromáždění. V listopadu 1969 se rozhodl mandát složit, protože nechtěl být účasten dalšího potlačování občanských svobod.

Co následovalo

Postihy přišly rychle. Jako signatář Dvou tisíc slov a kritik neostalinistické politiky byl odvolán z funkce místopředsedy Vědeckého kolegia chemie a chemické techniky ČSAV a k 1. lednu 1970 také z místa ředitele ústavu, který sám vybudoval. Na jeho post byl dosazen loajální straník Karel Friml.

Podoba postihů byla promyšlená. Wichterle byl dál trpěn v ústavu, dokonce v ředitelské laboratoři, kterou nový ředitel nevyužíval, ale práce mu byla různými způsoby ztrpčována. Nemohl mít žádné spolupracovníky a nemohl plánovat výzkum v delším horizontu, protože mu byly pracovní smlouvy prodlužovány vždy jen na jeden rok. Zákaz výjezdů do zahraničí byl v tom kontextu považován za samozřejmost.

Nejabsurdnější důsledek je ale jinde. Zášť vůči jeho osobě vedla k odstranění výzkumu kontaktních čoček z programu ústavu. Wichterle proto pokračoval ve zdokonalování technologie ve své domácí dílně a výroba nové kontinuální aparatury pro zahraniční zákazníky probíhala pod patronací ministerstva zdravotnictví v podniku Okula Nýrsko. Stát tedy z jeho vynálezu dál inkasoval devizy a zároveň ten výzkum vyškrtl z plánu pracoviště.

Členem ČSAV zůstal, i když ho zbavili všech funkcí. Do důchodu odešel v červenci 1979, ale do ústavu docházel dál. Jeho postavení se poněkud zlepšilo až s nástupem nového ředitele Vladimíra Kubánka v roce 1984.

Soud v Americe a prodej licence

Po zavedení výroby měkkých čoček v USA vznikl vleklý soudní spor mezi licenčními partnery ČSAV a firmami, které Wichterlovy patenty nerespektovaly nebo se snažily z licenčních smluv vymanit. Výsledek se týkal i akademie, protože v případě prohry amerických partnerů by ustal příliv deviz z licenčních poplatků.

Odpovědní úředníci nebezpečí zpočátku ignorovali, mimo jiné proto, aby do věci nemuseli zapojit tehdy zatracovaného Wichterla. Teprve v roce 1976, kdy reálně hrozilo, že bude spor ztracen, dostal povolení vycestovat a vypovídat před americkým soudem. Jeho svědectví mělo zásadní význam a znamenalo obrat ve vývoji sporu.

V obavě z možného neúspěchu odprodala ČSAV v roce 1977 dosavadním partnerům licenci včetně Wichterlových patentů. Akademický bulletin to popisuje jako směšnou částku, která odpovídala ročnímu výnosu z licenčních smluv, konkrétní číslo ale neuvádí. Nabyvatelem byla podle Radia Prague International společnost National Patent Development Corporation, která patenty dále licencovala koncernu Bausch & Lomb.

Wichterle svědčil i v dalších kolech sporu. V roce 1982 americký federální soud potvrdil platnost jeho patentů a porušovatele licence odsoudil k zaplacení vysokých náhrad stávajícím držitelům. Ty už ale nešly do Československa, protože to se licence pět let předtím vzdalo.

Měkké kontaktní čočky podle Wichterlova patentu se staly nejúspěšnější československou licencí vůbec a celá světová výroba měkkých čoček byla po dlouhá léta založena na patentech jeho a jeho spolupracovníků.

Návrat

V listopadu 1989 se znovu aktivně zapojil do veřejného dění jako člen konzultační skupiny, která připravila mimořádné zasedání ČSAV v prosinci téhož roku. Toho se nově účastnili také volení zástupci všech akademických pracovišť.

Předsedou Československé akademie věd byl zvolen v červnu 1990. Akademii vedl od 28. června 1990 do 31. prosince 1992, tedy do zániku společného státu a s ním i federálních institucí. Po vzniku Akademie věd ČR byl jmenován jejím čestným předsedou. V roce 1992 dal také podnět k založení Učené společnosti České republiky.

Zemřel 18. srpna 1998 na svém letním bytě na Stražisku v okrese Prostějov ve věku 84 let.

Co po něm zůstalo

Akademie věd zřídila v roce 2002 Prémii Otto Wichterleho. Uděluje ji vybraným, mimořádně kvalitním a perspektivním vědeckým pracovníkům, kteří jsou nositeli vědeckých hodností nebo titulů a v kalendářním roce podání návrhu dosáhnou věku nejvýše 35 let. Návrhy podávají ředitelé pracovišť po konzultaci s radami pracovišť.

Jeho jméno nese planetka hlavního pásu s číslem 3899, objevená 17. září 1982 na Kleti. Objevitelkou je M. Mahrová a předběžné označení tělesa znělo 1982 SN1.

Zůstala po něm i budova. Sídlo Ústavu makromolekulární chemie na Petřinách vzniklo v letech 1960 až 1964 podle projektu architekta Karla Pragera a patří k nejvýznamnějším českým architektonickým dílům poválečného období. Wichterle jako tehdejší ředitel s architektem spolupracoval. Budova je dnes kulturní památkou.

Vedle čoček po něm zůstala řada dalších věcí. Vypracoval technologii výroby kaprolaktamu a už v roce 1941 připravoval ve své laboratoři polyamidová vlákna. Pro Považské chemické závody v Žilině vytvořil projekt, který se v roce 1949 prosadil proti méně pokročilému zlínskému výzkumu, a během několika let tam vznikl provoz na velkokapacitní výrobu kaprolaktamu. Prvním úspěšným výsledkem jeho nového ústavu bylo zvládnutí adiabatické polymerace kaprolaktamu, která umožňovala vytvářet velké odlitky pro strojírenství. Objevil také chemickou reakci nesoucí dnes jeho jméno, spočívající ve vpravení 3-oxobutylové skupiny do různých organických sloučenin. Jeho učebnice Organická chemie z roku 1947 vyšla v několika přepracovaných vydáních i v němčině.

Co se o něm říká, ale doložit se nedá

U populárních osobností se historky množí rychleji než doklady. Tři body stojí za upozornění.

Konkrétní částka za prodanou licenci. Akademický bulletin mluví jen o částce odpovídající ročnímu výnosu z licenčních smluv, bez čísla. Údaje, které kolují v populárních článcích, nemají oporu v institucionálním zdroji.

Ztráta miliardy dolarů pro stát. Radio Prague International o tom píše výslovně jako o odhadu, ne jako o doloženém čísle. Jako fakt to napsat nejde.

Přesný počet patentů. Zdroje se pohybují mezi 150, více než 150 a 152, u publikací mezi dvěma stovkami a více než dvěma sty. Bezpečná formulace je proto více než 150 patentů a kolem dvou set publikací.

Rozporů je ale víc. Zdroje se neshodnou ani na roce, kdy Wichterle přišel o vedení ústavu, i když archivně podložený údaj mluví o 1. lednu 1970. Neshodnou se na tom, jestli ústav vznikl v roce 1958 nebo 1959, a to má prozaické vysvětlení: v roce 1958 přešel Wichterle do Laboratoře vysokomolekulární chemie a ta byla na Ústav makromolekulární chemie přejmenována k 1. lednu 1959.

Jak snadno se u českých vědců zamění zásluha za prvenství, ukazuje text o Janu Janském a krevních skupinách.

Jak dopadl jiný český vynálezce, který svůj nápad ozkoušel dřív než konkurence, ale prvenství mu přiznali až po smrti, popisuje text o Josefu Resselovi a lodním šroubu.

Sto let před Wichterlem řešil podobný přechod od laboratorního nápadu k sériové výrobě František Křižík se svým patentem na obloukovku, jen s podstatně horším koncem pro vlastní firmu.

Osm věcí, které o Wichterlem překvapí

1. Nápad dostal v rychlíku. Od cizího člověka, který četl oční časopis.
2. Argon v aparatuře nebyl pro efekt. Radikálovou polymeraci brzdí vzdušný kyslík.
3. Inspirací bylo míchání čaje. Roztočená kapalina vytvoří přesnou vydutou plochu.
4. Doma to zkoušel i kvůli patentu. Soukromá půda mu zajistila osobní vlastnictví.
5. Výzkum čoček z ústavu vyškrtli. Zatímco stát z licencí dál bral devizy.
6. Nebyl jen signatář Dvou tisíc slov. Byl mezi těmi, kdo text koncipovali.
7. Poslanecký mandát sám složil. V listopadu 1969, na protest.
8. Licenci stát prodal rok předtím, než vyhrál. Soud dal Wichterlovi za pravdu v roce 1982.

Časté dotazy k Ottovi Wichterlemu

Kdy Wichterle vyrobil první měkké kontaktní čočky?

První sérii odlil doma na Štědrý den roku 1961 na aparatuře, kterou si sám sestavil. Patentová priorita na odstředivé lití nese datum 27. prosince 1961 a je vedená jako československá přihláška pod označením CS765461.

Z čeho byl čočkostroj sestavený?

Kostra byla ze stavebnice Merkur půjčené od syna, pohon obstaralo dynamo z jízdního kola a tlaková nádoba s argonem původně sloužila německému pilotovi. Ze školy měl Wichterle jen monomery, katalyzátory a vybroušené skleněné formičky.

Co je hydrogel PHEMA a proč je pro oko snesitelný?

Je to poly(2-hydroxyethylmethakrylát), materiál, který si zachová uspokojivou mechanickou pevnost, i když pohltí až 40 procent vody. Právě obsah vody a propustnost dělají z čočky něco, co rohovka snese, na rozdíl od tvrdého plastu.

Kdo hydrogel vyvinul, Wichterle sám?

Materiál vznikl ve dvou. První vzorek čirého rosolovitého hydrogelu připravil Wichterlův asistent Drahoslav Lím a oba jsou spoluautory patentu z roku 1955 i americké přihlášky z roku 1956. Technologie odstředivého lití je naproti tomu vedená na Wichterla samotného.

Proč trvalo tak dlouho, než se čočky podařilo vyrobit?

Polymerace hydrogelu v uzavřených formách se neosvědčila, protože vzniklé čočky měly přetoky a dráždily rohovku. První použitelná čočka vznikla už v dubnu 1957, ale efektivní způsob odlévání chyběl až do konce roku 1961. Ministerstvo zdravotnictví mezitím v roce 1960 podporu zastavilo.

Jakou roli měl Wichterle u manifestu Dva tisíce slov?

Podle studie Ústavu pro soudobé dějiny patřil ke skupině vědců, která prohlášení koncipovala, a byl to on, kdo navrhl přizvat Ludvíka Vaculíka. Do textu si prosadil formulaci, že za špatný stav mohou všichni a ne jen komunisté, a je uveden mezi signatáři u obou vln.

Proč Československo o patenty přišlo?

ČSAV v roce 1977 odprodala dosavadním partnerům licenci včetně Wichterlových patentů v obavě z prohry v americkém soudním sporu. O pět let později dal federální soud Wichterlovi za pravdu a porušovatele odsoudil k vysokým náhradám, ty už ale připadly novým držitelům licence.

Kolik měl Wichterle patentů?

Zdroje uvádějí 150, více než 150 i konkrétní číslo 152, u publikací dvě stovky nebo více než dvě stě. Přesné číslo se doložit nedá, proto se bezpečně mluví o více než 150 patentech a kolem dvou set publikacích.

Odkud údaje pocházejí

Životopisná data, chronologie ústavu, průběh normalizačních postihů, soudní spor v USA i počty patentů pocházejí z článku Jana Boháčka z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR v Akademickém bulletinu, který stojí na archivních fondech. Role Wichterla u manifestu Dva tisíce slov je doložena recenzovanou studií v časopise Soudobé dějiny vydávaném Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR. Popis čočkostroje, vlastnosti hydrogelu a okolnosti vývoje uvádí článek Miroslava Raaba v časopise Vesmír. Údaje o ústavu a jeho budově pocházejí od Ústavu makromolekulární chemie a od Akademie věd, pravidla prémie od Akademie věd, studium a silon od VŠCHT Praha. Data patentů jsou ověřená přímo v patentových databázích, údaje o planetce v databázi malých těles Jet Propulsion Laboratory.

• medailon v Akademickém bulletinu AV ČR
• studie o manifestu Dva tisíce slov
• Ústav makromolekulární chemie o své budově
• pravidla Prémie Otto Wichterleho

Jak se z českého skla stalo světové řemeslo a co k němu patří dnes, popisuje text o jablonecké bižuterii a Preciose.