Jan Janský: krevní skupiny neobjevil a rok 1921 znamenal něco jiného

Jan Janský krevní skupiny neobjevil. Objevil je Karl Landsteiner v roce 1901 a dostal za to Nobelovu cenu. Janský o jeho práci věděl a citoval ji, protože sám hledal něco úplně jiného: souvislost mezi krví a duševní chorobou. Nenašel ji, a přitom mimoděk vytvořil rozdělení, které americké lékařské asociace o čtrnáct let později doporučily celému světu.

Co je doložené

• Landsteiner popsal v roce 1901 tři skupiny a označil je A, B a C.
• Čtvrtou skupinu popsali jeho spolupracovníci von Decastello a Sturli v roce 1902.
• Janský publikoval v roce 1907 česky, v rámci výzkumu duševních chorob.
• Doporučení amerických asociací z roku 1921 se týkalo značení, ne prvenství.
• Dnešní označení AB0 zavedli von Dungern a Hirszfeld v roce 1910.
• Janského plaketu uděluje Český červený kříž od stupně deseti odběrů.

Kdo krevní skupiny objevil

Odpověď je jednoznačná a pochází přímo od Nobelovy nadace. V prezentační řeči při udílení ceny v roce 1930 zaznělo, že Landsteiner už v roce 1900 při svých sérologických studiích pozoroval, že když se za normálních fyziologických podmínek přidá krevní sérum jednoho člověka ke krvi druhého, červené krvinky se v některých případech shluknou do větších nebo menších skupenství. V následujícím roce, tedy 1901, pak publikoval svůj objev, že krev člověka lze podle rozdílných aglutinačních vlastností rozdělit do tří skupin.

Důležitý detail: ty tři skupiny označil písmeny A, B a C. Céčko bylo to, co dnes známe jako nulu, tedy krev, jejíž sérum shlukuje krvinky skupin A i B, ale jejíž vlastní krvinky séra A a B neovlivňují.

Čtvrtou skupinu popsali o rok později Landsteinerovi spolupracovníci von Decastello a Sturli. Sami jí přitom žádné jméno nedali. Tím byl počet lidských krevních skupin uzavřen na čtyřech.

Nobelova cena za fyziologii a lékařství byla Landsteinerovi udělena v roce 1930 s odůvodněním, které Nobelova nadace uvádí doslova jako ocenění za objev lidských krevních skupin. Cenu dostal celou, tedy nedělenou s nikým dalším, a v té době působil v Rockefellerově institutu pro lékařský výzkum v New Yorku. Přednášku pronesl 11. prosince 1930 pod názvem O individuálních rozdílech v lidské krvi.

Co udělal Janský

Janský nehledal krevní skupiny. Hledal příčinu schizofrenie.

V letech 1904 až 1907 zkoumal závislost vzniku duševních chorob na krvi. Chtěl zdokonalit psychiatrickou diagnostiku pomocí sérologie a pokoušel se zjistit, jestli se séra psychotiků svými aglutinačními nebo hemolytickými vlastnostmi liší od sér normálních lidí. Odebíral krev nemocných i zdravých a míchal ji s krevními séry získanými od dvaatřiceti osob s různými duševními poruchami. Provedl na tři tisíce pokusů.

Výsledek byl negativní a Janský to napsal naprosto otevřeně. Konstatoval, že psychické onemocnění nestojí v žádné příčinné spojitosti ani s aglutinativitou příslušných sér, ani s aglutinabilitou příslušných krvinek, a že příčinu je třeba hledat spíš ve zcela jiných poměrech, pravděpodobně snad jen fyziologických.

Jenže cestou si všiml něčeho jiného. Z tabulek podle něj v přední řadě vysvítá zajímavé faktum, že některá séra se vyznamenávají bezvýhradně shodnou větší či menší aglutinativitou naproti krvinkám mnohých osob. Jinými slovy: krev se dělí do skupin, i když s psychiatrií nemá nic společného.

Sám tomu přikládal váhu. Napsal, že systematické vyšetřování, byť k psychiatrickým účelům nepřineslo žádný cennější praktický užitek, objevilo pozoruhodná a dosud nikde neuvedená fakta, jež si zaslouží odbornou pozornost a jejichž vysvětlení by snad mohlo přinést příspěvek k obohacení znalostí jednoho z nejmladších a nejdůležitějších odvětví hematologie.

Skupiny označil římskými číslicemi I až IV a podrobně je popsal. Práce vyšla v roce 1907 ve Sborníku klinickém pod názvem Haematologické studie u psychotiků a byla přijata jako jeho práce habilitační.

Tím to pro něj skončilo. Podle medailonu Knihovny Univerzity Karlovy se problémem krevních skupin sám dál nezabýval a nikdy ho prakticky nevyužil. Ani jeho spolupracovník ve svých zápiscích z fronty neuvádí, že by se Janský zajímal o provádění transfuzí.

Proč práce zapadla

Byla česky. Britský historik medicíny A. D. Farr to ve své přehledové studii popisuje stroze: Janský, Čech, publikoval v roce 1907 v neznámém místním časopise, a přestože práce obsahovala francouzské résumé, zůstala z velké části nepovšimnuta.

Historik Karel Černý z Ústavu dějin lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy k tomu dodává obecnější poznámku: řada českých lékařů tehdy psala články výhradně česky, což se dnes už nedělá, protože čeština je malý jazyk a zahraniční odbornou veřejnost nezajímá.

Věděl Janský o Landsteinerovi?

Tady se zdroje rozcházejí a je to podstatný rozpor.

Karel Černý tvrdí, že Janský předchozí práce znal, protože je ve své habilitační práci citoval v pasáži o takzvané isoaglutinaci, a to včetně průlomové práce Landsteinerovy. Dodává vysvětlení, jak mohl vzniknout opačný dojem: Janský cituje Landsteinera v textu, ale chybí mu v závěrečném seznamu literatury, kde naopak von Decastello a Sturli jsou, takže jde nejspíš o přehlédnutí.

Národní zdravotnický informační portál, který provozuje Ministerstvo zdravotnictví společně s Ústavem zdravotnických informací a statistiky, naproti tomu píše, že systém AB0 objevilo nezávisle na sobě několik vědců, jmenovitě Landsteiner, Janský a Moss.

Rozhodnout mezi tím tenhle text nemůže. Stojí ale za zmínku, že první tvrzení pochází od historika medicíny, který pracoval přímo s Janského habilitační prací, zatímco druhé je souhrnná formulace na zdravotnickém portálu.

Zmatek v číslování

Problém nastal v roce 1910, kdy americký lékař William Lorenzo Moss publikoval velmi podobnou práci a také použil římské číslice. Jenže je přiřadil jinak.

Dnešní označení	Landsteiner 1901	Janský 1907	Moss 1910
0	C	I	IV
A	A	II	II
B	B	III	III
AB	von Decastello a Sturli	IV	I

Podívejte se na první a poslední řádek. Dvojka a trojka se shodou okolností kryjí, ale jednička a čtyřka jsou u obou systémů přesně obrácené. Janského jednička je Mossova čtyřka a naopak.

Farr to komentuje tak, že možnosti záměny byly nekonečné a v transfuzní praxi potenciálně smrtelné. Pacient s krví označenou jako I mohl dostat buď nulu, nebo AB, podle toho, kterou tabulku měl lékař v hlavě. V Británii, Francii a částech Spojených států se dávala přednost Mossovi, jinde, včetně jiných částí USA, se používal Janský.

Moss sám Janského prioritu uznal

K jeho cti je třeba dodat, že Moss narazil na Janského práci, když už byla ta jeho v tisku, a v poznámce pod čarou ji i s Janského předstihem uvedl. Medailon Knihovny Univerzity Karlovy cituje jeho vyjádření v českém překladu tak, že by rád ve své práci přiznal autorovi článku prioritu správné klasifikace.

Rok 1921 a co se z něj stalo

Tohle je jádro celého nedorozumění.

Ve snaze situaci vyřešit ustavily American Association of Immunologists, Society of American Bacteriologists a Association of Pathologists and Bacteriologists zvláštní komise. Ty v roce 1921 vydaly společné doporučení, aby byla na základě priority přijata Janského klasifikace.

Klíčové jsou tři slova: na základě priority. Nešlo o to, že by Janský objevil krevní skupiny, ale o to, že své číslování zveřejnil dřív než Moss. Byl to spor o dva systémy římských číslic z let 1907 a 1910, ne spor o objev z roku 1901.

Karel Černý to říká přímo: uznání americkými lékaři je omyl, netýká se prvenství při objevu krevních skupin, ale Janským navržené klasifikace skupin označených římskými čísly podle vzájemných reakcí. Doporučení navíc podle něj nebylo vždy respektováno.

Farr popisuje, jak to dopadlo. Mossův systém byl v Evropě tak rozšířený, že čistým výsledkem bylo ustavení různých názvosloví na každé straně Atlantiku, a i ve Spojených státech se krátce nato psalo, že prakticky univerzální používání Mossovy klasifikace bylo úplně a záměrně odhozeno stranou, takže místo aby se z chaosu udělal pořádek, chaos v největších městech ještě vzrostl.

Odkud je dnešní AB0

Ne od Landsteinera, ne od Janského a ne od Mosse. Dnešní názvosloví s velkými písmeny A, B, 0 a AB zformulovali v roce 1910 Emil von Dungern a Ludwik Hirszfeld.

Jejich logika byla jednoduchá. Skupinu v Evropě nejčastější označili A, vzácnější B. Skupinu, jejíž krvinky nejsou aglutinovatelné, označili nulou, a skupinu vzniklou současnou existencí A i B tedy AB. Zavedli také symboly pro isoaglutininy, tedy alfa pro anti-A a beta pro anti-B, a objevili podskupiny A1 a A2.

Zásadní ale bylo něco jiného. Na 72 rodinách ukázali, že dominantní znaky A a B a recesivní znak 0 se dědí podle Mendelových zákonů. Právě to podle Nobelovy nadace poskytlo první podnět k tomu, aby se objevu věnovala větší pozornost, a otevřelo to cestu k soudnímu využití krevních skupin.

Mezinárodně se AB0 prosadilo až v roce 1927. Landsteiner tehdy jako člen komise National Research Council navrhl nahradit Janského čísla I, II, III a IV a Mossova čísla IV, II, III a I známými písmeny 0, A, B a AB. Jeho návrh byl podle Farra téměř okamžitě široce přijat v Evropě i v Americe a používá se dodnes.

Čísla ale nezmizela hned. Farr uvádí, že Mossovo názvosloví bylo v ne zcela neobvyklém užívání, byť často jen jako doplněk k mezinárodnímu systému, hluboko do padesátých let, a sám si pamatuje na výrazy jako 0, IV a A, II z období 1947 až 1957, přestože hrozila záměna toho druhého s podskupinou A2.

Co tedy Janský skutečně dokázal

Když se odečte, co mu bylo přisouzeno navíc, zůstane pořád dost.

Popsal čtyři krevní skupiny v době, kdy světová literatura o čtvrté skupině věděla, ale nedala jí jméno. Medailon Knihovny Univerzity Karlovy zdůrazňuje právě popsání čtvrté skupiny, tedy dnešní AB, jejíž krvinky jsou shlukovány sérem všech ostatních skupin, ale která sama neshlukuje krvinky žádné jiné skupiny.

Jeho systém byl navíc jako první úplný a vzájemně provázaný, což je důvod, proč ho americké asociace v roce 1921 vybraly. A byl to on, kdo tenhle výzkum jako první provedl v Čechách, jak Karel Černý dodává.

Stojí za srovnání s jiným českým vědcem, kterému se objev povedl mimo hlavní proud jeho práce. Podobný příběh popisuje text o Ottovi Wichterlem a měkkých kontaktních čočkách, jen s opačným koncem: Wichterle si svůj objev udržel a dovedl do výroby.

Janského plaketa

Ocenění, které jeho jméno nese, je dnes známější než jeho práce. Uděluje ho Český červený kříž s cílem zvýšit společenskou vážnost bezpříspěvkového dárcovství krve a dárců samotných.

Stupeň	Počet odběrů
Krůpěj krve	první odběr
Bronzová medaile prof. MUDr. Jana Janského	10
Stříbrná medaile prof. MUDr. Jana Janského	20
Zlatá medaile prof. MUDr. Jana Janského	40
Zlatý kříž ČČK 3. třídy	80
Zlatý kříž ČČK 2. třídy	120
Zlatý kříž ČČK 1. třídy	160
Plaketa ČČK Dar krve, dar života	250

Bronzová medaile se zpravidla předává přímo na transfuzní stanici, stříbrná a zlatá na slavnostním shromáždění oblastního spolku. Zlatý kříž druhé třídy se předává na celokrajském shromáždění, první třídy a plaketa Dar krve, dar života na celostátním. Latinský název plakety zní Donum sanguinis, donum vitae.

Jak se počítají odběry

Pravidla jsou konkrétnější, než by čekal většinový dárce. Odběr plné krve se počítá jako jeden odběr. Odběr krevních složek, při kterém se neodebírají červené krvinky ani destičky, se počítá také jako jeden. Odběr krevních složek, při kterém se červené krvinky nebo destičky odebírají, se počítá jako jeden odběr za každou takzvanou transfuzní jednotku, nejvýše ale jako dva odběry. Odběr krvetvorných buněk aferézou z periferní krve v jednom až dvou dnech se počítá jako dva odběry.

Liší se i termíny. Medaile se předávají zpravidla v závěru roku, ve kterém dárce příslušný počet dovršil. Zlaté kříže se předávají až v roce následujícím a slavnostní shromáždění k plaketě Dar krve, dar života se koná zpravidla jednou za dva roky.

Pro dárce krvetvorných buněk pro nepříbuzenskou transplantaci má Červený kříž samostatné ocenění, plaketu prof. MUDr. Milana Haška.

Krevní skupiny v Česku

Zastoupení skupin se liší podle oblasti světa. Podle Národního zdravotnického informačního portálu se v České republice nejčastěji vyskytuje skupina A se 42 procenty, následuje nula s 39 procenty, B s patnácti a AB se čtyřmi procenty.

Zajímavé je srovnání se světem. Celosvětově je nejčastější nula a skupina A je u lidí evropského původu až druhá nejčastější, ve střední Evropě včetně Česka se ale vyskytuje nejčastěji. Skupina B je u Evropanů asi u desetiny lidí a výrazně častější je v komunitách asijského a afrického původu. AB je v Evropě nejvzácnější, kolem pěti procent.

Přibližně 85 procent lidí evropského původu je Rh pozitivních a zbývajících patnáct procent Rh negativních.

Samotný systém funguje tak, že skupina A má na povrchu červených krvinek antigeny A a v plazmě protilátky anti-B, skupina B naopak, skupina AB má oba antigeny a žádné z těch protilátek a skupina 0 nemá ani jeden antigen, zato má v plazmě protilátky anti-A i anti-B.

Kdo Janský byl

Narodil se 3. dubna 1873 jako prvorozený syn obchodníka, později továrníka, v Praze na Smíchově. Vystudoval smíchovské reálné gymnázium a po maturitě v roce 1892 se zapsal na českou lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde tehdy přednášeli patolog Jaroslav Hlava, internista Josef Thomayer a chirurg Karel Maydl. Promoval v roce 1898.

Psychiatrem se stal tak trochu z nouze. Po promoci se ucházel o místo nejdřív na chirurgii, pak na gynekologii, ale nikde nebylo volno. Až v listopadu 1899 nastoupil na českou psychiatrickou kliniku vedenou přísným Karlem Kuffnerem, zakladatelem české psychiatrie, kde byl od prosince 1900 asistentem, a to až do roku 1919.

Jeho biologická a biochemická orientace ho vedla k založení likvorologické laboratoře na klinice a jako první u nás se věnoval praktickému biologickému a sérologickému výzkumu mozkomíšního moku. Publikoval i mimo hematologii, mimo jiné práce o afatické demenci, o podstatě hysterie, o neurofibrilách nebo o amaurotické idiocii.

Kariéru mu přerušila první světová válka, kterou strávil jako vojenský lékař nejdřív na srbské a později na italské frontě. Po převratu se přihlásil do československé armády a až do srpna 1921 byl přednostou neurologického a soudně psychiatrického oddělení pražské posádkové nemocnice na Karlově náměstí. Byl také soudním znalcem z oboru psychiatrie a v roce 1910 byl zvolen do Sboru obecních starších Královského města Prahy.

Zemřel 8. září 1921 ve své vile v Černošicích na následky anginy pectoris, ve věku osmačtyřiceti let. Jeho smrt zaznamenal podle medailonu Knihovny Univerzity Karlovy jen malý nepodepsaný sloupek v Časopise lékařů českých. Doporučení amerických asociací vyšlo v témže roce.

Jako první žena v historii udělování převzala Janského plaketu v roce 1967 jeho snacha.

Co se doložit nedá

Že by Janského prvenství někdo v Československu oficiálně prohlásil. Nepodařilo se najít žádný ověřitelný zdroj o takovém aktu, o orgánu, který by ho učinil, ani o datu. Historik 1. lékařské fakulty naopak výslovně říká, že americké doporučení z roku 1921 se prvenství při objevu netýkalo.

Rok jmenování profesorem. Medailon Knihovny Univerzity Karlovy uvádí na jednom místě listopad 1914 a o pár odstavců dál rok 1921, magazín Univerzity Karlovy rok 1920. Rozhodnout mezi tím nelze.

Kdy přesně se přestalo číslovat. Medailon Knihovny UK píše, že se Janského systém používal na celém světě až do třicátých let, Farr doložitelně popisuje užívání čísel hluboko do let padesátých.

Přesný rok prvního udělení plakety. Červený kříž uvádí jen, že dárce oceňuje více než půl století, a nepřímo se z jeho textu dá odvodit rok 1960. Explicitní letopočet uvádí jen neoficiální web.

Jak dopadl jiný slavný spor o prvenství a proč se často vypráví špatně, ukazuje text o Mendelovi a jeho pokusech s hrachem.

Osm věcí, které o krevních skupinách překvapí

1. Landsteiner nulu neznal. Označoval ji C, nula přišla až v roce 1910.
2. Čtvrtou skupinu popsali dva jeho žáci. Von Decastello a Sturli, rok 1902.
3. Janský hledal příčinu schizofrenie. Krevní skupiny byly vedlejší nález.
4. Svůj hlavní výsledek označil za negativní. Souvislost krve a psychózy nenašel.
5. Janského a Mossova jednička jsou opačné skupiny. Jedna nula, druhá AB.
6. Moss Janského prioritu sám přiznal. V poznámce pod čarou ve své práci.
7. Rok 1921 nebyl o objevu. Šlo o volbu mezi dvěma systémy číslování.
8. AB0 zavedli von Dungern a Hirszfeld. A dokázali, že se skupiny dědí.

Časté dotazy k Janskému a krevním skupinám

Objevil Jan Janský krevní skupiny?

Neobjevil. Krevní skupiny popsal Karl Landsteiner v roce 1901, když rozdělil krev do tří skupin označených A, B a C, a čtvrtou popsali jeho spolupracovníci von Decastello a Sturli v roce 1902. Janský publikoval svou práci až v roce 1907 a podle historika 1. lékařské fakulty UK Landsteinerovu práci znal a citoval ji.

Co tedy Janský udělal?

V rámci výzkumu duševních chorob provedl kolem tří tisíc pokusů a jako vedlejší nález popsal čtyři krevní skupiny, které označil římskými číslicemi I až IV. Byl to první úplný a vzájemně provázaný systém a právě proto ho americké lékařské asociace v roce 1921 doporučily.

Co znamenalo americké doporučení z roku 1921?

Volbu mezi dvěma systémy římského číslování, ne uznání prvenství při objevu. Janský i americký lékař Moss používali římské číslice, ale přiřadili je odlišně, a komise doporučily Janského systém na základě toho, že byl zveřejněn dřív. Doporučení navíc nebylo vždy respektováno.

Proč bylo dvojí číslování nebezpečné?

Protože Janského jednička znamená dnešní nulu, zatímco Mossova jednička znamená AB, a u čtyřek je to obráceně. Dvojka a trojka se shodou okolností shodovaly. V transfuzní praxi mohla být záměna smrtelná a v různých zemích se používaly různé systémy.

Odkud pochází dnešní označení AB0?

Zformulovali ho v roce 1910 Emil von Dungern a Ludwik Hirszfeld, kteří zároveň na 72 rodinách ukázali, že se skupiny dědí podle Mendelových zákonů. Mezinárodně se označení prosadilo po roce 1927, kdy Landsteiner navrhl nahradit jím obojí římské číslování.

Za kolik odběrů je která Janského medaile?

Bronzová za deset odběrů, stříbrná za dvacet a zlatá za čtyřicet. Nad ně navazuje Zlatý kříž Českého červeného kříže třetí třídy za osmdesát, druhé třídy za sto dvacet a první třídy za sto šedesát odběrů, a nejvyšším stupněm je plaketa Dar krve, dar života za dvě stě padesát odběrů.

Počítá se odběr plazmy stejně jako odběr plné krve?

Ano, oba se počítají jako jeden odběr. Odběr krevních složek, při kterém se odebírají červené krvinky nebo destičky, se počítá jako jeden odběr za každou transfuzní jednotku, nejvýše ale jako dva. Odběr krvetvorných buněk aferézou v jednom až dvou dnech se počítá jako dva odběry.

Která krevní skupina je v Česku nejčastější?

Podle Národního zdravotnického informačního portálu skupina A se 42 procenty, následuje nula s 39 procenty, B s patnácti a AB se čtyřmi procenty. Přibližně 85 procent lidí evropského původu je zároveň Rh pozitivních.

Odkud údaje pocházejí

Datace Landsteinerova objevu, označení skupin písmeny A, B a C, popis čtvrté skupiny i oficiální odůvodnění Nobelovy ceny pocházejí z Nobelovy nadace, konkrétně z prezentační řeči při udílení ceny a ze stránky o ceně z roku 1930. Vývoj názvosloví, srovnávací tabulka číslování, doporučení amerických asociací z roku 1921 i jeho neúspěch vycházejí z přehledové studie A. D. Farra v recenzovaném časopise Medical History. Popis Janského práce, jeho vlastní formulace i životopisná data pocházejí z medailonu Knihovny Univerzity Karlovy a z magazínu Univerzity Karlovy, ve kterém se k tématu vyjadřuje historik medicíny z 1. lékařské fakulty. Zavedení označení AB0 a průkaz dědičnosti dokládá odborný článek v časopise Transfusion Medicine and Hemotherapy. Pravidla Janského plakety uvádí Český červený kříž, zastoupení krevních skupin v Česku Národní zdravotnický informační portál Ministerstva zdravotnictví a ÚZIS.

• prezentační řeč Nobelova výboru z roku 1930
• rozhovor s historikem medicíny 1. LF UK
• medailon Jana Janského od Knihovny UK
• pravidla oceňování dárců u Červeného kříže