Živnobanka znárodněním nezanikla a Preiss nebyl nikdy obžalován

Živnostenská banka znárodněním nezanikla a nezanikla ani v padesátých letech. Fungovala dál, protože stát potřeboval udržet právní subjekt kvůli sporům o zahraniční pohledávky, a od roku 1957 vedla tuzexové účty. Jméno zmizelo až fúzí v roce 2007, tedy 139 let po založení. A druhá věc, která se běžně píše špatně: její dlouholetý šéf Jaroslav Preiss nebyl po válce nikdy obžalován ani odsouzen. Následující text prochází, co se o nejvýznamnější české bance a jejím řediteli dá doložit.

Co je o Živnostenské bance doloženo

• Založena byla roku 1868 jako první banka v monarchii financovaná výhradně českým kapitálem.
• Původně sloužila jako ústředí záložen a úvěrních družstev a financovala malé a střední podniky.
• V roce 1914 měla 1068 zaměstnanců a pobočky i ve Vídni, Krakově, Lvově a Terstu.
• Spravovala tehdy téměř třetinu veškerého kapitálu v českém bankovnictví.
• V roce 1929 kontrolovala 66 průmyslových podniků.
• Krizí třicátých let prošla bez sanace, díky vysokým rezervám.
• Jméno banky zaniklo až v roce 2007 fúzí a přejmenováním.

Banka, která vyrostla ze záložen

Ustavující valná hromada se konala 8. prosince 1868 a provoz banka zahájila 1. března 1869 v pronajatých místnostech v domě na rohu Příkopů a Panské ulice. Mezi zakladateli se uvádějí František Ladislav Rieger a další představitelé českého veřejného života. Šlo o vůbec první banku v rakousko-uherské monarchii financovanou výhradně českým kapitálem.

Dvojí úloha

Původním účelem bylo financovat malé a střední české podniky a zároveň sloužit jako ústředí pro záložny a úvěrní družstva. Většinový akciový podíl přitom až do dvacátých let držely české družstevní záložny městského typu. Banka tedy nevznikla shora jako projekt kapitálu, ale zdola z družstevního peněžnictví, což je souvislost, kterou popisuje i text o kampeličkách a jejich modelu.

Před první světovou válkou

K roku 1914 měla banka 1068 zaměstnanců, jedenáct poboček v Čechách a na Moravě a k tomu pobočky ve Vídni, Krakově, Lvově a Terstu. Spravovala téměř třetinu veškerého kapitálu v českém bankovnictví, ale v celomonarchijním srovnání byla pátá v kapitálové síle, hned za silnou čtyřkou vídeňských velkobank. Akciový kapitál činil 80 milionů korun, rezervy přes 26 milionů a svěřené prostředky 433 milionů.

Kdo byl Jaroslav Preiss

Narodil se 8. prosince 1870 v Přešticích a zemřel 29. dubna 1946 v Praze. Vystudoval gymnázium v Domažlicích, poté práva ve Štýrském Hradci, Lipsku a v Praze a od roku 1900 byl hospodářským redaktorem Národních listů. Do Živnostenské banky nastoupil jako šéf průmyslového a hypotekárního oddělení a vrchním ředitelem byl v letech 1917 až 1938.

Politik i vězeň

Byl poslancem českého zemského sněmu v letech 1908 až 1913 a poslancem Revolučního národního shromáždění v letech 1918 a 1919, mandátu se ale vzdal. Za první světové války byl zatčen společně s Aloisem Rašínem a Karlem Kramářem a odsouzen pro velezradu, amnestován byl po nástupu císaře Karla I. Dne 28. října 1918 byl v Ženevě, kde jednal s Kramářem a Benešem. Od roku 1918 byl místopředsedou a od roku 1930 předsedou svazu průmyslníků a v letech 1929 až 1941 stál v čele zemského správního výboru Národního muzea.

Kolik banky vlastnil

Tady je jeden z nejpřekvapivějších údajů celého tématu. Podle dědického spisu vlastnil 3488 akcií z celkového počtu 1 200 000, tedy zhruba tři promile. Odborná studie výslovně vyvrací představu, že patřil k nejbohatším lidem republiky. Jeho moc byla v postavení a v síti vztahů, ne ve vlastnictví.

Průmysl, který banka financovala

V roce 1929 kontrolovala Živnostenská banka 66 průmyslových podniků. Mezi přímo ovládanými byly ČKD a pardubická Explosia, tedy podniky, jejichž historii popisuje i text o Semtexu a Explosii. Její role u velkých zbrojovek se ale běžně přeceňuje.

Škodovku neovládala

Ve Škodových závodech i v Báňské a hutní měla rozhodující podíl francouzská skupina Schneider. Preiss před rokem 1939 jednal o zdánlivém prodeji těchto podílů do Ameriky, aby se dostaly mimo nacistickou jurisdikci, plán se ale neuskutečnil. Představa, že Živnobanka řídila celý český zbrojní průmysl, tedy neodpovídá vlastnické struktuře.

Proč přežila krizi

Třicátá léta zlomila řadu evropských bank, Živnobanka jimi prošla vlastními silami a bez sanace. Klíčem byly vysoké rezervy: 144 milionů korun v roce 1922, 239 milionů v roce 1926, 394 milionů v roce 1931 a 349 milionů v roce 1938. Druhým důvodem byla absence velkoakcionáře, což se za okupace ukázalo jako nejlepší obrana proti německému pronikání do podniku.

Preiss za protektorátu a po válce

Preiss odmítl spolupráci s okupační mocí a byla mu uložena pokuta pět milionů korun, kterou zaplatil. Podle své výpovědi ze 4. února 1946 předával přes svého zetě zprávy o hospodářské situaci a o vnikání Němců do průmyslu do Londýna. Jan Masaryk to po válce v protokolu potvrdil.

Vyšetřování, které skončilo bez obžaloby

Po válce byl internován na Pankráci. Odbor politického zpravodajství ministerstva vnitra uzavřel v prosinci 1945 vyšetřování konstatováním, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o provinění proti národní cti. Obě listiny s tímto závěrem ale byly zadrženy na ministerstvu a do spisu národního prokurátora nikdy nedošly.

Co se změnilo v lednu 1946

Čtrnáctého ledna 1946 byl odvolán dosavadní šéf odboru a vedení převzal jiný důstojník. Týž den byl Preiss telefonickým pokynem znovu zadržen a o tři týdny později odbor poslal doplňující trestní oznámení, které původní závěry obrátilo naruby. Preiss byl propuštěn v dubnu 1946 a zemřel tři dny poté. Stíhání se jeho smrtí ze zákona zrušilo, což prokurátor 12. září 1946 písemně potvrdil. Nikdy tedy nebyl obžalován ani odsouzen.

Znárodnění, které banku nezrušilo

Dekretem z roku 1945 se z Živnostenské banky stal národní podnik a v roce 1948 pohltila Pražskou úvěrní banku. V roce 1950 ji převzala Státní banka československá, jenže vládní vyhláška z roku 1956 ji ponechala v činnosti v nezměněné právní formě. Důvod byl praktický: po prohraném soudu v New Yorku bylo nutné udržet právní subjekt kvůli zahraničním pohledávkám.

Tuzexová kampelička

V letech 1956 až 1988 banka zajišťovala devizové operace pro obchod v rámci východního bloku a od roku 1957 vedla tuzexové účty, kterých bylo koncem osmdesátých let sto dvacet tisíc. Odtud i její dobová přezdívka. V roce 1988 navíc vydala vůbec první platební kartu v Československu.

Rok	Událost
1868	ustavující valná hromada, 8. prosince
1869	zahájení provozu 1. března
1914	1068 zaměstnanců, pobočky ve Vídni, Krakově, Lvově a Terstu
1917	Preiss se stává vrchním ředitelem
1922	otevřena pobočka v Londýně, rezervy 144 milionů korun
1929	banka kontroluje 66 průmyslových podniků
1931	rezervy 394 milionů korun, krizí prochází bez sanace
1945	znárodnění dekretem, Preiss internován
1950	převzetí Státní bankou československou
1956	vyhláška ponechává banku v činnosti kvůli zahraničním pohledávkám
1988	vydává první platební kartu v Československu
1992	první privatizovaná banka ve střední a východní Evropě
2007	fúze a přejmenování, jméno banky zaniká

Po roce 1989

V roce 1992 se stala první privatizovanou bankou ve střední a východní Evropě, přičemž 40 procent získala německá banka, dvanáct procent mezinárodní finanční instituce a zbytek soukromí investoři. V roce 1998 získala kontrolní podíl jiná německá skupina, v roce 2002 přešla pod italskou bankovní skupinu a v roce 2007, tedy 139 let po založení, byla sloučena s další bankou a přejmenována. Tím vznikla čtvrtá největší banka v zemi a jméno Živnostenská banka zmizelo.

Tři budovy, ne jedna

Kolem sídla banky panuje zmatek, protože budovy jsou ve skutečnosti tři. Dnešní budova, ve které sídlí Česká národní banka, byla postavena v letech 1935 až 1942 podle projektu, který nahradil starší zrušený návrh. Na jejím místě předtím stál starší palác, zbořený v roce 1936. Třetí budova, dochovaná na Příkopech, pochází z let 1894 až 1896 a je kulturní památkou od 3. května 1958.

Kde je archiv

Fond Živnostenské banky spravuje archiv České národní banky a měří 931 běžných metrů. Právě z něj pocházejí údaje o kapitálu a rezervách v jednotlivých letech, tedy čísla, která se jinde nedají dohledat.

Sedm věcí, které se o Živnobance říkají nepřesně

1. Že to byla rakouská banka. Byla první bankou v monarchii financovanou výhradně českým kapitálem a vyrostla z družstevních záložen.
2. Že byla před válkou největší bankou monarchie. Byla pátá v kapitálové síle, i když spravovala téměř třetinu kapitálu českého bankovnictví.
3. Že ovládala Škodovy závody. Rozhodující podíl tam měla francouzská skupina Schneider, banka přímo ovládala jiné podniky.
4. Že Preiss patřil k nejbohatším lidem republiky. Vlastnil 3488 akcií z 1 200 000, tedy zhruba tři promile banky.
5. Že byl po válce odsouzen za kolaboraci. Nebyl obžalován ani odsouzen, vyšetřování v prosinci 1945 provinění nezjistilo.
6. Že banka zanikla znárodněním. Fungovala dál a vyhláška z roku 1956 ji ponechala v činnosti kvůli zahraničním pohledávkám.
7. Že jméno zmizelo v padesátých letech. Zaniklo až fúzí a přejmenováním v roce 2007.

Osudy bankovního sektoru po roce 1938 se prolínají s tím, co se stalo se státní zlatou zásobou. Většina zlata ležela v Londýně a o tom, jak se zlatý poklad rozdělil mezi Německo, exilovou vládu a poválečné nároky, rozhodly transakce z března 1939.

Akcie Živnobanky patřily mezi papíry, se kterými se na předválečném pražském parketu obchodovalo přímo mezi členy burzy. Dobové uspořádání i dnešní podobu popisuje text o historii a fungování pražské burzy.

Časté otázky k Živnostenské bance

Kdy a proč banka vznikla?

Ustavující valná hromada se konala 8. prosince 1868 a provoz začal 1. března 1869. Účelem bylo financovat malé a střední české podniky a zároveň sloužit jako ústředí pro záložny a úvěrní družstva, jejichž většinový akciový podíl v bance trval až do dvacátých let. Šlo o první banku v monarchii financovanou výhradně českým kapitálem.

Jak velká byla před první světovou válkou?

K roku 1914 měla 1068 zaměstnanců, jedenáct poboček v Čechách a na Moravě a pobočky ve Vídni, Krakově, Lvově a Terstu. Spravovala téměř třetinu veškerého kapitálu českého bankovnictví, ale v rámci celé monarchie byla pátá v kapitálové síle, za čtveřicí velkých vídeňských bank.

Ovládala Živnobanka Škodovy závody?

Neovládala. Ve Škodových závodech i v Báňské a hutní měla rozhodující podíl francouzská skupina Schneider. Přímo ovládanými podniky byly ČKD a pardubická Explosia. Preiss před rokem 1939 jednal o zdánlivém prodeji podílů do Ameriky, aby je dostal mimo nacistickou jurisdikci, plán se ale neuskutečnil.

Jak banka přežila hospodářskou krizi?

Vlastními silami a bez sanace. Měla vysoké rezervy: 144 milionů korun v roce 1922, 394 milionů v roce 1931 a 349 milionů v roce 1938. Druhým důvodem byla absence velkoakcionáře, což se za okupace ukázalo jako nejlepší obrana proti německému pronikání do podniku.

Byl Jaroslav Preiss odsouzen za kolaboraci?

Nebyl obžalován ani odsouzen. Vyšetřování odboru politického zpravodajství ministerstva vnitra uzavřelo v prosinci 1945, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o provinění proti národní cti, jenže obě listiny s tímto závěrem byly zadrženy a k prokurátorovi nedošly. Po lednu 1946 přišlo doplňující trestní oznámení, které závěry obrátilo. Preiss zemřel tři dny po propuštění a stíhání se jeho smrtí ze zákona zrušilo.

Co Preiss dělal za protektorátu?

Odmítl spolupráci s okupační mocí a byla mu uložena pokuta pět milionů korun, kterou zaplatil. Podle své výpovědi z února 1946 předával přes svého zetě do Londýna zprávy o hospodářské situaci a o vnikání Němců do českého průmyslu, což po válce potvrdil v protokolu Jan Masaryk.

Zanikla banka znárodněním?

Nezanikla. Dekretem z roku 1945 se stala národním podnikem, v roce 1950 ji převzala Státní banka československá, ale vyhláška z roku 1956 ji ponechala v činnosti v nezměněné právní formě, protože po prohraném soudu v New Yorku bylo nutné udržet právní subjekt kvůli zahraničním pohledávkám.

Kdy jméno Živnostenská banka zmizelo?

V roce 2007, tedy 139 let po založení, kdy byla sloučena s jinou bankou a přejmenována. Předtím se v roce 1992 stala první privatizovanou bankou ve střední a východní Evropě, v roce 1998 nad ní získala kontrolu německá skupina a v roce 2002 přešla pod italskou bankovní skupinu.

Měnový rámec, ve kterém banka po roce 1919 fungovala, popisuje text o Rašínově měnové reformě a vzniku koruny.

Podobný rozdíl mezi značkou a právní osobou popisuje i text o počátcích českého pojišťovnictví.

Odkud údaje pocházejí

• Kapitál, rezervy a rozsah archivního fondu: Archiv České národní banky
• Poválečné vyšetřování Jaroslava Preisse: studie ve sborníku Archivu bezpečnostních složek
• Historie banky a její budovy: projekt k dějinám českého bankovnictví
• Vlastnický vývoj po roce 1989: informace nástupnické banky
• Životopisné údaje a politické funkce: databáze poslanců