Semtex měl podle zadání překonat americký C-4. Dnes ho pardubická firma vyrábí taky

Semtex není jedna látka a nikdy nebyl trhavinou bez obdoby. Zadání znělo přesně naopak: vyrobit z domácích surovin něco, co překoná americký C-4. Dnes ta samá pardubická firma vyrábí i vlastní verzi C-4 podle americké vojenské normy, a ta má vyšší detonační rychlost než původní Semtex 1A. Následující text prochází, co o téhle značce říká oficiální katalog výrobce, mezinárodní úmluva o značkování a doložené prameny, a kde běžné vyprávění přestává platit.

Co se o Semtexu dá doložit

• Vyrábí ho Explosia a.s. v Semtíně u Pardubic, firma je stoprocentně vlastněná státem.
• Podnik vznikl v roce 1920 jako monopolní výrobce výbušnin nového státu.
• Název je složenina ze Semtína a slova explosive, vymyslelo ho obchodní oddělení.
• Pod označením Semtex 1A se vyrábí od roku 1964, technologii chrání patent z roku 1956.
• Značkování detekční látkou je povinné podle úmluvy podepsané v Montrealu 1. března 1991.
• Katalog výrobce uvádí u speciálních výrobků obsah DMNB nejméně jedno procento, tedy desetinásobek úmluvou požadovaného minima.
• Spor o značku s výrobcem energetického nápoje trval sedm let a skončil v prosinci 2002.

Sto let v Semtíně

Historie začíná dřív než trhavina. Ministerstvo financí udělilo 27. února 1920 předběžné zmocnění k monopolní výrobě výbušných látek a 23. března 1920 se v Praze konala ustavující valná hromada Československé akciové továrny na látky výbušné v Semtíně. Za projektem stála skupina kolem Živnostenské banky a motivem byla obranyschopnost nového státu. Koncesní listina následovala 23. prosince 1920 a stavba začala v roce 1921.

Jak areál rostl

Nejdříve vznikla továrna na černý prach, v letech 1921 až 1924 přibyla oddělení na nitroglycerin, kyseliny, nitrocelulózu a tritol. Areál nakonec zabral 1,8 kilometru čtverečního, vyrostlo na něm 218 továrních objektů a zastavěná plocha dosáhla 43 tisíc metrů čtverečních. V roce 1928 postavil podnik první objekty na výrobu kyseliny dusičné a dusičnanu amonného a sodného, čímž vznikla také Synthesia. Jméno Explosia a.s. nese firma od roku 1934.

Kde se výzkum vlastně dělal

K 1. lednu 1954 zřídilo ministerstvo chemického průmyslu Výzkumný ústav průmyslové chemie, který navázal na práci oddělení, jež měla výzkum a zkoušení na starosti už od roku 1923. Ústav dostal dva základní směry, bezdýmné prachy jako hnací náplně a průmyslové trhaviny, a v jeho zadání byl výslovně i výzkum plastických trhavin. Právě odtud Semtex pochází.

Kdo Semtex vyvinul a proč

Jméno, které se s trhavinou spojuje, patří Stanislavu Breberovi. Narodil se 10. srpna 1925 v Přelouči, vystudoval pardubické gymnázium a pražskou Vysokou školu chemicko-technologickou, pracoval ve vojenském technickém výzkumném ústavu v Praze a od roku 1956 v semtínském ústavu. Zemřel v roce 2012. Druhým z dvojice je Radim Fukátko, který se zabýval hlavně technologií výroby, zatímco Brebera samotnou plastickou hmotou. Mluvčí Explosie k tomu později poznamenal, že Brebera je na patentu uveden, ale šlo o týmovou práci.

Zadání znělo jinak, než se traduje

Práce probíhala v utajení jako státní zakázka a měla tři konkrétní požadavky: překonat americkou trhavinu C-4, vyrobit ji z domácích surovin a zajistit, aby odolala průstřelu kulometnou municí a nevybuchla. Původní zamýšlené použití bylo ženijní, tedy demoliční práce a odminování. Poznatek, který z toho plyne, je jednoduchý: nešlo o vynález bez předlohy, ale o vědomou konkurenci k existujícímu zahraničnímu typu.

Co znamená jméno

SEMT je Semtín, EX je explosive nebo Explosia. Název vymyslelo tehdejší obchodní oddělení. Pro armádu se výrobek původně vyráběl pod označením B 1 a teprve od roku 1964 se objevuje jako SEMTEX 1A. Vedoucí technolog firmy v roce 2017 uvedl, že se stále používá tatáž technologie, kterou od roku 1956 chrání vojenský patent.

Jak dopadli oba muži

Po roce 1968 byli Brebera i Fukátko označeni za politicky nespolehlivé a museli z chemičky odejít. Fukátko se na tovární střelnici směl vrátit až po listopadu 1989 a mezitím pracoval v lomech, jako stavbyvedoucí a nakonec jako vedoucí trhacích prací. Sám k celé věci řekl, že když se to používá rozumně, je to dobrá věc, a když nerozumně, je to tragédie.

Semtex není jedna látka

Tohle je nejčastější nepřesnost. Oficiální katalog trhavin výrobce z roku 2025 uvádí celou rodinu výrobků, které se liší základem, barvou, formou i určením. Část stojí na pentritu, tedy PETN, část na hexogenu, tedy RDX, a některé na kombinaci obojího. Barva není estetika, ale rozlišení typu.

Varianta	Základ	Barva a forma	Typické použití	Detonační rychlost	Spotřební doba
Semtex 1A	83 procenta PETN	červená, plastická	destrukční a speciální trhací práce	7340 m/s	2 roky
Semtex 10	86 procenta PETN	černá, plastická	destrukční práce, počinování	7395 m/s	5 let
Semtex 10-SE	78 procenta PETN	bílá, listová nálož	zpevňování kovů výbuchem	7122 m/s	2 roky
Semtex S 30	30 procenta PETN v inertu	bílá, sypká	výbuchové svařování a plátování kovů	2200 m/s	1 rok
Semtex OLP	85 procenta PETN	žlutá, plastická	plnění obalů a muničních předmětů	7677 m/s	10 let
Semtex 1H	85 procenta PETN a RDX	žlutá až oranžová	destrukční práce	7267 m/s	5 let
Semtex C-4	90 procenta RDX	bílá, podle normy MIL-DTL-45010B	destrukční a speciální trhací práce	nejméně 7804 m/s	10 let
Semtex PE4 a PW4	88 procenta RDX	bílá, plastická	destrukční práce, počinování	7638 m/s	10 let
Semtex 90 P	85,5 procenta PETN	světle červená	práce v mrazu	7394 m/s	10 let
Semtex 90 PH	50 procenta PETN a 37 procenta RDX	tmavě zelená	kompromis vlastností	7487 m/s	10 let
Semtex 90 H	87 procenta RDX	bílá	rozsah použití od minus 40 do plus 71 stupňů	7656 m/s	10 let

Trhavina, která nevydrží věčně

Spotřební doba je u téhle rodiny výrobků od jednoho roku u sypké varianty po deset let u nejodolnějších typů. Představa, že jednou vyrobená nálož zůstane použitelná neomezeně, tedy neplatí ani podle výrobce. Stejně tak není pravda, že by byl Semtex vždy silnější než americká předloha: vojenský C-4 v provedení M112 se uvádí s detonační rychlostí 8092 metrů za sekundu, zatímco nejrychlejší běžná varianta Semtexu je pod touto hodnotou.

Co ještě firma vyrábí

Portfolio zahrnuje kromě plastických trhavin i emulzní, dynamitové a sypké trhaviny, černé prachy, bleskovice a pentritové výrobky. Zajímavá je opačná strana téhož oboru: firma dodává inertní plastickou hmotu pro testování bezpečnostních rámů, sadu vzorků pro pachový výcvik služebních psů a detekční soupravu, která barevnými reakcemi odhalí TNT, RDX, HMX, PETN, tetryl, dusičnany, chloristany i amatérsky připravované peroxidy. Vyrábí také dezintegrátory, tedy prostředky, kterými pyrotechnici na dálku otevírají podezřelá zavazadla.

Libye, Lockerbie a osmdesátá léta

Nejtěžší kapitola tématu je vývoz do zemí, odkud se trhavina dostala k teroristickým skupinám. Prezident Václav Havel v březnu 1990 v Londýně uvedl, že minulý režim vyvezl do Libye tisíc tun, že vývoz šel na politické příkazy shora, Československo na tom nevydělalo a vláda nedokáže přimět Libyi k vrácení. Podle údajů připisovaných výrobci šlo dohromady o zhruba 690 tun vyvezených do Libye, Egypta a dalších rizikových zemí. Čísla se tedy neliší jen hodnotou, ale i tím, co se do nich počítá.

Kdy se vývoz omezoval

V roce 1981 byl zakázán export do rizikových oblastí a trhavina se vyvážela jen do zemí Varšavské smlouvy. V roce 1989 byl vývoz zakázán úplně a od roku 1991 byl znovu povolen, už za jiných podmínek. Havel tehdy uvedl, že se export neobnoví, dokud výrobce nepřidá chemické značkovače.

Co se o Lockerbie skutečně ví

Při výbuchu letu Pan Am 103 nad skotským Lockerbie 21. prosince 1988 zahynulo všech 259 lidí na palubě a jedenáct lidí na zemi. Nálož byla ukrytá v radiomagnetofonu v kufru v nákladovém prostoru. Libyjský zpravodajský důstojník Abdelbaset al-Megrahi byl v roce 2001 odsouzen tříčlenným senátem skotských soudců u zvláštního soudu v nizozemském Camp Zeist. Slovo Semtex se s případem spojuje běžně, ale doložitelné je jen to, že šlo o plastickou trhavinu, konkrétní typ určen nebyl.

Severní Irsko

Prozatímní IRA a INLA používaly Semtex v Severním Irsku. Doložený je i konkrétní zásah: 30. října 1987 zadržela francouzská celní správa v Brestu loď Eksund se 150 tunami zbraní pro IRA, mezi nimiž byly dvě tuny Semtexu, tisíc samopalů, dvacet protiletadlových kompletů, dva tisíce elektrických rozbušek a přes milion nábojů. O rok dřív měla podobná zásilka obsahovat jednu tunu.

Proč se dnes trhaviny značkují

Reakcí na útoky konce osmdesátých let byla mezinárodní smlouva. Úmluva o značkování plastických trhavin pro účely detekce byla podepsána v Montrealu 1. března 1991 a Česká a Slovenská Federativní Republika uložila listinu o schválení u generálního tajemníka ICAO 18. prosince 1991, s prohlášením, že je státem výrobce. Česká republika oznámila 25. března 1993, že se jako nástupnický stát považuje za smluvní stranu s účinností od 1. ledna 1993. Úmluva vstoupila v platnost 21. června 1998 a ve Sbírce mezinárodních smluv byla vyhlášena 23. ledna 2003.

Co úmluva ukládá

Smluvní státy musí zakázat a zamezit výrobě neznačkovaných trhavin na svém území i jejich dovozu a vývozu. Zásoby neznačkovaných trhavin mimo držbu armády a policie měly být zničeny, spotřebovány, označeny nebo zneškodněny do tří let od vstupu úmluvy v platnost, zásoby ozbrojených složek mimo schválená zařízení do patnácti let. Technická příloha připouští čtyři detekční látky s minimálními koncentracemi: ethylenglykoldinitrát nejméně 0,2 procenta, DMNB nejméně 0,1 procenta a dvě formy mononitrotoluenu nejméně 0,5 procenta. Látka musí být homogenně rozptýlená v hotovém výrobku.

Praxe jde nad rámec minima

U speciálních výrobků deklaruje výrobce obsah DMNB nejméně jedno procento, tedy desetinásobek konvenčního minima. U všech plastických variant v katalogu je ve složení výslovně uvedena značkovací látka pro předvýbuchovou detekci. Rozšířená představa, že Semtex je nedetekovatelný, tedy dnes neplatí. Historicky platila: trhavina vyvezená v sedmdesátých a osmdesátých letech se ještě chemicky neznačkovala. Pozor ale na jeden rozdíl, který se plete: značkovací látka slouží k detekci před výbuchem, ne k určení typu trhaviny po něm.

Jak se s výbušninami zachází v Česku

Nakládání s výbušninami upravuje zákon číslo 61/1988 Sb. o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. Výbušniny nelze přemístit na území České republiky ani z jiného členského státu Evropské unie bez povolení, o povolení k nabytí rozhoduje na písemnou žádost organizace obvodní báňský úřad a odborná způsobilost střelmistra se prokazuje průkazem, který týž úřad vydává. Průkaz technického vedoucího odstřelů vydává Český báňský úřad. Volný prodej tedy neexistuje.

Spor o značku a energetický nápoj

Vlastníkem ochranné známky Semtex je výrobce trhavin. Spor s výrobcem nápojů Pinelli o tuto značku trval sedm let a skončil v prosinci 2002 dohodou o majetkovém vyrovnání: Pinelli získala výhradní licenci na výrobu nápoje na následující dva roky a poté přednostní právo na odkup známky. V dubnu 2011 koupila Pinelli společnost Kofola a výrobu přesunula do Krnova. Kvůli asociaci s trhavinou přestala používat původní reklamní slogan. Podobně dlouhé známkové spory řešily i další české značky, například Becherovka a její ochrana značky.

Kdo firmu dnes vlastní

Usnesením vlády číslo 89 z 23. ledna 2002 byl schválen převod vlastnických práv státu a od 1. června 2002 zahájila Explosia a.s. samostatnou výrobní a obchodní činnost. Firma je stoprocentně vlastněná českým státem, sídlí v Semtíně u Pardubic a spadá pod ministerstvo průmyslu a obchodu. V roce 2018 dosáhla poprvé v novodobé historii miliardového obratu a 23. března 2020 oslavila sto let existence. Semtex se od padesátých let vyrábí, vyvíjí i zkouší na jednom místě, na tovární střelnici v Semtíně. Provoz s takovou látkou má svá rizika: výbuch v areálu si v roce 1984 vyžádal čtyři mrtvé a padesát zraněných a byl slyšet až v Chrudimi, zhruba dvacet kilometrů daleko.

Sedm věcí, které se o Semtexu říkají nepřesně

1. Že je to jedna látka. Je to rodina výrobků. Katalog z roku 2025 uvádí devět typů plastických a sypkých trhavin, k tomu listové, pastové a kumulativní nálože.
2. Že jde o vynález bez obdoby. Zadáním bylo překonat americký C-4, který existoval dřív. Dnes výrobce sám vyrábí verzi C-4 podle americké vojenské normy.
3. Že je vždy silnější než C-4. Základní varianta 1A má nižší detonační rychlost než vlastní C-4 z téhož katalogu i než americká předloha.
4. Že je nedetekovatelný. Značkování je povinné podle úmluvy z roku 1991 a katalog u speciálních výrobků uvádí desetinásobek úmluvou požadovaného minima.
5. Že vydrží věčně. Spotřební doba je podle varianty od jednoho roku do deseti let.
6. Že se prodával volně. V Česku podléhá nakládání s výbušninami povolovacímu režimu a odborné způsobilosti podle zákona číslo 61/1988 Sb.
7. Že u Lockerbie byl prokazatelně Semtex. Doložená je plastická trhavina, konkrétní typ určen nebyl.

Kdo Explosii v meziválečném období financoval, popisuje text o Živnostenské bance a jejím vlivu v průmyslu.

Časté otázky k Semtexu

Kdo Semtex vynalezl?

Na patentu je uveden Stanislav Brebera, který se zabýval samotnou plastickou hmotou, spolu s ním pracoval na technologii výroby Radim Fukátko. Mluvčí výrobce ale upozorňuje, že šlo o týmovou práci ve výzkumném ústavu v Semtíně. Brebera se narodil 10. srpna 1925 v Přelouči a zemřel v roce 2012.

Odkud pochází název Semtex?

Je to složenina: SEMT podle Semtína, kde se trhavina vyrábí, a EX podle slova explosive nebo podle jména firmy Explosia. Název vymyslelo tehdejší obchodní oddělení. Pro armádu se výrobek původně vyráběl pod označením B 1 a jako SEMTEX 1A se vyrábí od roku 1964.

Kdy Semtex vznikl?

Přesný rok se v pramenech liší a uvádí se rozmezí od poloviny padesátých let po rok 1966. Nesporné je, že technologii chrání vojenský patent od roku 1956 a že pod názvem Semtex 1A se výrobek vyrábí od roku 1964. Výzkumný ústav, kde vznikl, byl zřízen k 1. lednu 1954.

Je Semtex silnější než C-4?

Ne vždy, záleží na variantě. Základní Semtex 1A má podle katalogu detonační rychlost 7340 metrů za sekundu, zatímco Semtex C-4 z téhož katalogu nejméně 7804 metrů za sekundu a americký vojenský C-4 se uvádí s 8092 metry za sekundu. Zadání pro vývojáře znělo americkou trhavinu překonat, výsledná řada výrobků je ale rozrůzněná podle použití, ne seřazená podle síly.

Je pravda, že Semtex nejde odhalit?

Dnes ne. Každá plastická varianta v katalogu obsahuje značkovací látku pro předvýbuchovou detekci a u speciálních výrobků výrobce deklaruje obsah DMNB nejméně jedno procento, tedy desetinásobek minima požadovaného Montrealskou úmluvou. Historicky ta představa platila, protože trhavina vyvezená v sedmdesátých a osmdesátých letech ještě značkovaná nebyla.

Kdy Česko přistoupilo k úmluvě o značkování?

Úmluva byla podepsána v Montrealu 1. března 1991, listinu o schválení uložila Česká a Slovenská Federativní Republika 18. prosince 1991 s prohlášením, že je státem výrobce. Česká republika oznámila nástupnictví 25. března 1993 s účinností od 1. ledna 1993. Úmluva vstoupila v platnost 21. června 1998 a vyhlášena byla 23. ledna 2003.

Kolik Semtexu se vyvezlo do Libye?

Čísla se rozcházejí a počítají různé věci. Václav Havel v březnu 1990 uvedl tisíc tun vyvezených do Libye. Údaj připisovaný výrobci mluví o zhruba 690 tunách, ale za Libyi, Egypt a další rizikové země dohromady. Vývoz do rizikových oblastí byl zakázán v roce 1981, úplně pak v roce 1989 a znovu povolen od roku 1991.

Souvisí energetický nápoj Semtex s trhavinou?

Jen přes ochrannou známku. Vlastníkem značky je výrobce trhavin a spor s výrobcem nápojů Pinelli trval sedm let, než v prosinci 2002 skončil majetkovým vyrovnáním s licencí na dva roky a přednostním právem na odkup. V dubnu 2011 koupila Pinelli společnost Kofola a výrobu nápoje přesunula do Krnova.

Odkud údaje pocházejí

• Historie podniku od roku 1920 a dnešní vlastnictví: stránky výrobce Explosia a.s.
• Varianty, složení a technické parametry: oficiální katalog trhavin z roku 2025
• Znění úmluvy, detekční látky a lhůty: Sdělení ministerstva zahraničních věcí číslo 6/2003 Sb. m. s.
• Povolovací režim pro nakládání s výbušninami: Český báňský úřad
• Vývoz do rizikových zemí a značkování: reportáž České televize k historii trhaviny
• Výrok prezidenta z března 1990: dobová agenturní zpráva
• Rozsudek ve věci letu Pan Am 103: shrnutí případu Lockerbie
• Konec sporu o ochrannou známku: zpráva o vyrovnání z prosince 2002