Rašínova reforma: kolkování nebylo oddělení od rakouské měny

Československo se v březnu 1919 neoddělilo od rakouské měny, protože žádná rakouská měna tehdy neexistovala. Obíhala společná rakousko-uherská koruna a Rakousko-uherská banka vstoupila do likvidace až na konci téhož roku. Kolkování bankovek jen vyčlenilo část oběživa z jednotného měnového prostoru. Samotná koruna československá jako měnová jednotka vznikla teprve zákonem z 10. dubna 1919, tedy měsíc po kolkovací akci. Následující text prochází, co se o Rašínově reformě dá doložit z předpisů, ze stenoprotokolů a z podkladů centrální banky.

Co se v roce 1919 doopravdy stalo

• Zákon č. 84/1919 Sb. z 25. února 1919 zmocnil ministra financí provést okolkování bankovek.
• Hranice uzavřela armáda v noci z 25. na 26. února 1919 včetně mezinárodního poštovního styku.
• Kolkovací akce v českých zemích proběhla za sedm dnů, od 3. do 9. března 1919.
• Kolek stál jedno procento nominální hodnoty bankovky a byl fakticky daní z hotovosti.
• Koruna československá vznikla až zákonem č. 187/1919 Sb. z 10. dubna 1919.
• Bankovní úřad ministerstva financí zahájil činnost 11. března 1919, tedy až po kolkování.
• Rašín byl 5. ledna 1923 postřelen a zemřel o šest týdnů později, 18. února 1923.

Proč se odluka musela udělat rychle

Rakousko-uherská banka vykazovala závazky z vydaných bankovek ve výši 54,464 miliardy korun, kryté drahými kovy jen z půl procenta, tedy zhruba 228 miliony korun. Přes 43 miliard korun na straně aktiv tvořily rakouské a uherské státní půjčky, tedy pohledávky za státy, které právě zanikly. Každý den v jednotném měnovém prostoru znamenal riziko, že se do nového státu přelije oběživo odjinud.

Zákon prošel za jediné odpoledne

Národní shromáždění projednalo návrh na 33. schůzi v úterý 25. února 1919, zahájené v 16.20. Zpravodajem byl Cyril Horáček, tedy muž, který se o několik měsíců později stal Rašínovým nástupcem v čele ministerstva financí. Ze stenoprotokolu vyplývá, co zákon předpokládal: všechny obíhající bankovky měly být během jednoho týdne předloženy k okolkování s výjimkou jedno a dvoukorunových, za okolkování se měl vybírat poplatek jednoho procenta nominální hodnoty a polovina bankovek měla být zadržena a nahrazena státem ručenými potvrzeními úročenými jedním procentem.

Kolky se tiskly v tajnosti

Tisk kolků vyjednal Rašín osobně v pražských tiskárnách Haase a Politika, zprvu bez vědomí i svých nejbližších spolupracovníků na ministerstvu financí. Utajení mělo věcný důvod: jakmile by se o chystaném zadržení hotovosti vědělo, hotovost by se rozpustila do zboží a do zahraničí ještě před uzavřením hranic.

Jak kolkování probíhalo

V noci z 25. na 26. února 1919 uzavřela armáda hranice. Zastaven byl pohyb osob i zboží a přerušen mezinárodní poštovní styk. Vlastní kolkovací akce proběhla v českých zemích za sedm dnů, od 3. do 9. března 1919.

Prvek reformy	Doložený údaj
Zmocňovací zákon	č. 84/1919 Sb. ze dne 25. 2. 1919
Prováděcí nařízení	č. 86/1919 Sb. o okolkování bankovek
Uzavření hranic	v noci z 25. na 26. 2. 1919
Kolkování v českých zemích	3. až 9. 3. 1919
Kolkované nominály	10, 20, 50, 100 a 1000 korun
Nekolkované nominály	1 a 2 koruny
Poplatek za kolek	1 procento nominální hodnoty
Výjimka ze zadržení	částky do 300 korun
Náhrada za zadrženou část	vkladní listy úročené 1 procentem, na doručitele, nepřevoditelné
Přepočet na novou měnu	jedna ku jedné
Vznik koruny československé	zákon č. 187/1919 Sb. ze dne 10. 4. 1919
Výměna za státovky	postupně až do července 1920
Zřízení Bankovního úřadu	vládní nařízení č. 119/1919 Sb. ze dne 6. 3. 1919
Zahájení činnosti úřadu	11. 3. 1919
Dávka z majetku	zákon č. 309/1920 Sb. ze dne 8. 4. 1920

Co lidé dostali zpátky

Zadržená část hotovosti byla nahrazena vkladními listy, tedy státem ručenými potvrzeními úročenými jedním procentem, znějícími na doručitele a nepřevoditelnými. Daly se použít na zaplacení pozdější dávky z majetku. Ze sociálních důvodů se nezadržovalo z částek do 300 korun, ty se vracely celé okolkované. Právě tahle výjimka je hlavním důvodem, proč skutečnost dopadla jinak než zákon.

Polovina podle zákona, ve skutečnosti zhruba třetina

Tohle je místo, kde se zdroje nejvíc rozcházejí. Zákon počítal se zadržením poloviny obíhajících platidel, ale uváděné skutečné podíly se pohybují mezi 28 a 35 procenty podle toho, co se počítá do jmenovatele: jen bankovky, nebo bankovky spolu s žirovými zůstatky a pokladničními poukázkami, a zda se měří celé oběživo nebo jen předložené hodnoty. Poctivá formulace tedy zní, že zákon chtěl polovinu a výjimka do 300 korun spolu s dalšími vlivy snížila výsledek zhruba na třetinu.

Kolkovat se nedalo všude stejně dlouho

Zatímco v českých zemích akce skončila 9. března, na Slovensku pokračovala déle. Jeden zdroj uvádí termín do 12. března, jiné texty mluví o termínu až do 19. března. Rozdíl se nedaří jednoznačně rozhodnout a patrně souvisí s odlišnou situací na Slovensku a na Podkarpatské Rusi.

Koruna vznikla až měsíc po kolkování

Zákon č. 187/1919 Sb. ze dne 10. dubna 1919 upravil oběh a správu platidel a zavedl korunu československou jako měnovou jednotku. Přepočet z rakousko-uherské koruny byl jedna ku jedné. Okolkované bankovky se pak postupně až do července 1920 vyměňovaly za nové československé státovky. Lidé tedy v březnu 1919 nedostali novou měnu, dostali zpátky staré bankovky s nalepeným kolkem.

Rakousko-uherská banka se likvidovala až potom

Mírová smlouva ze Saint Germain byla podepsána 10. září 1919 a Rakousko-uherská banka vstoupila do likvidace 31. prosince 1919. Dohoda o vypořádání následovala 14. března 1922. Československo bylo mezi nástupnickými státy první, kdo měnovou odluku provedl, Rakousko ji následovalo až v prosinci 1919 a Maďarsko v březnu 1920.

Dávka z majetku, kvůli které se vlastně kolkovalo

Zadržená hotovost nebyla samoúčelná. Soupis jmění, který proběhl zároveň s kolkováním, byl přípravou na dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku podle zákona č. 309/1920 Sb. ze dne 8. dubna 1920. Rozhodným dnem pro zjištění majetku byl 1. březen 1919, u dávky z přírůstku se porovnával stav s 1. lednem 1914. Navazovaly zákon č. 134/1920 Sb. o zajišťování dávky a prováděcí nařízení č. 463/1920 Sb.

Instituce, kterou dnes zná málokdo

Vládní nařízení č. 119/1919 Sb. ze dne 6. března 1919 zřídilo Bankovní úřad ministerstva financí a ten zahájil činnost 11. března 1919, tedy dva dny po skončení kolkování v českých zemích. Pořadí je důležité: reformu tedy neprováděla centrální banka, ta ještě neexistovala.

Cedulová banka, která byla úřadem

Bankovní úřad vykonával funkci státní cedulové banky, ale měl charakter státního úřadu, nikoli nezávislé centrální banky. Řídil ho bankovní výbor při ministerstvu financí, jemuž předsedal ministr financí nebo jeho zástupce, a obchodní správa. Vrchním ředitelem byl Augustin Novák, narozený 20. září 1872 v Kralupech nad Vltavou, Rašínův důvěrník, který se na provedení odluky přímo podílel a funkci zastával do března 1926 s přestávkou, kdy byl sám ministrem financí.

Jak se úřad měnil v banku

Bankovní úřad ukončil činnost 31. března 1926. Ustavující valná hromada Národní banky Československé se konala 21. března 1926, banka zahájila činnost 1. dubna 1926, ale formálně se její vznik datuje k 1. lednu 1926 a prvním guvernérem je od 25. ledna 1926 veden Vilém Pospíšil. Tři data pro jednu událost tedy nejsou chyba, každé se vztahuje k jinému právnímu kroku. Rámec dala akciové cedulové bance předloha z roku 1920, tedy cedulový zákon č. 347/1920 Sb., novelizovaný zákonem č. 102/1925 Sb. Soukromé peněžnictví, ze kterého mezitím vyrostly instituce jako Živnostenská banka a její ředitel Preiss, tak dostalo nad sebou konečně skutečnou centrální banku.

Deflace, o které se dodnes vede spor

Rašínovým cílem nebylo jen oddělit měnu, ale vrátit korunu k předválečné hodnotě. Zpřísňování měnové politiky začalo v roce 1921, po roce 1920, kdy se ceny zdvojnásobily. Deflátor, který v prvních dvou letech republiky přesahoval padesát procent, se poté dostal do záporných hodnot, tedy cenová hladina začala klesat.

Co to stálo

Mezi lety 1921 a 1923 klesl vývoz z 29,5 miliardy korun na 13,9 miliardy, tedy o více než polovinu. Nezaměstnanost vzrostla ze 71,5 tisíce osob v roce 1921 na 207,3 tisíce v roce 1923. Počet bank klesl fúzemi a úpadky z 38 na 31. To jsou čísla, která odpůrci deflační politiky uváděli tehdy a uvádějí dodnes.

Proč to Rašín přesto prosazoval

Jeho heslo znělo „pracovat a šetřit“ a silná měna pro něj byla otázkou důvěryhodnosti nového státu i ochranou úspor. Ke konci roku 1922 přijal pod politickým nátlakem koaličních partnerů dohodu o zmírnění deflační politiky, realizovat ji už ale nestihl. Opuštění kurzu potvrdil až návrat Karla Engliše na ministerstvo financí v prosinci 1925. Spor o to, zda deflace republiku ochránila, nebo zbytečně prodražila, nemá v odborné literatuře jednotnou odpověď dodnes.

Kde se koruna nakonec zastavila

Novela cedulového zákona č. 102/1925 Sb. uložila povinnost udržovat poměr koruny ke zlatým měnám na úrovni posledních dvou let. Opatřením Stálého výboru č. 166/1929 Sb. ze 7. listopadu 1929 se koruna stala zlatou devizovou měnou s paritou 0,04458 gramu ryzího zlata. Zákon č. 25/1934 Sb. zlatý obsah snížil na 0,03715 gramu a zákon č. 262/1936 Sb. na 0,03121 gramu. Ani pevná měna tedy nevydržela beze změny ani deset let.

Rašín, od Omladiny k atentátu

Narodil se 18. října 1867 v Nechanicích u Hradce Králové jako syn pekaře. V únoru 1894 byl v procesu s Omladinou odsouzen na dva roky vězení. Za první světové války byl 3. června 1916 spolu s Karlem Kramářem odsouzen k trestu smrti, v lednu 1917 mu byl trest změněn na deset let žaláře a v červenci téhož roku byl amnestován. Byl autorem prvního zákona nového státu, tedy recepční normy, a členem Národního výboru, který 28. října 1918 provedl převrat. Ministrem financí byl dvakrát: od 14. listopadu 1918 do 8. července 1919 ve vládě Karla Kramáře a od 7. října 1922 do 18. února 1923 ve vládě Antonína Švehly.

Pět kroků v Žitné ulici

Atentát se odehrál 5. ledna 1923 krátce před devátou hodinou ranní před domem v Žitné ulici číslo 10 v Praze. Pachatelem byl Josef Šoupal, dělník a anarchokomunista z Německého Brodu. Střílel zezadu ze vzdálenosti asi pěti kroků automatickou pistolí Browning, první střela Rašína těžce zranila, druhá minula. Šoupal utekl a byl zadržen ve sklepě v Příčné ulici.

Šest týdnů a jeden rozsudek

Kulka uvízla Rašínovi v páteři a poranila mu míchu. Zemřel 18. února 1923 na následky poranění a sepse, ve věku 55 let. Šoupal byl odsouzen k osmnácti letům těžkého žaláře se zesíleným režimem, trestu smrti unikl kvůli nízkému věku. Byl internován ve Valdicích, propuštěn v lednu 1942, změnil si jméno a zemřel v Ústí nad Labem v roce 1959. V přehledu předsedů bankovního výboru je proto Rašín veden jen do 5. ledna 1923, zatímco ministrem financí byl formálně do 18. února.

Šest tvrzení o měnové reformě, která neplatí

1. Šlo o oddělení od rakouské měny. Nešlo. V březnu 1919 obíhala společná rakousko-uherská koruna a Rakousko-uherská banka vstoupila do likvidace až 31. prosince 1919.
2. Lidé dostali v březnu 1919 novou měnu. Nedostali. Dostali zpět staré bankovky s kolkem. Koruna československá vznikla zákonem až 10. dubna 1919 a státovky se vyměňovaly do července 1920.
3. Reformu provedla centrální banka. Neprovedla, tehdy žádná nebyla. Bankovní úřad ministerstva financí zahájil činnost 11. března 1919, tedy až po kolkování, a byl to státní úřad, ne nezávislá banka.
4. Zadržela se polovina hotovosti. To předpokládal zákon. Skutečný podíl se v různých zdrojích pohybuje zhruba mezi 28 a 35 procenty, hlavně kvůli výjimce pro částky do 300 korun.
5. Kolkovaly se všechny bankovky. Nekolkovaly. Jedno a dvoukorunové nominály se z akce vynechaly, protože drobné nebylo účelné zadržovat.
6. Deflační politika je hodnocena jednoznačně. Není. Odborná literatura ji dodnes posuzuje různě a Rašín sám na konci roku 1922 přijal dohodu o jejím zmírnění.

Nová koruna za zlato směnitelná nebyla, zlaté rezervy ale přesto vznikaly souběžně s ní. Jak se z nich stal zlatý poklad Československa a co se s ním potom dělo, je příběh, který sahá od sbírky roku 1919 až k vrácení posledních tun v roce 1982.

Otázka, čím je koruna krytá, se vrací dodnes. Odpověď i pravidla dnešního oběhu shrnuje text o tom, kdo české bankovky vydává a kdo je tiskne.

Na měnu, která z reformy vzešla, navazuje text o tom, jak dnes vznikají české mince.

Časté otázky

Od čeho se vlastně koruna v roce 1919 oddělila?

Od společné rakousko-uherské koruny, ne od rakouské měny. Ta v březnu 1919 neexistovala a Rakousko-uherská banka vstoupila do likvidace až 31. prosince 1919 po podpisu mírové smlouvy ze Saint Germain. Kolkování vyčlenilo část oběživa z jednotného měnového prostoru, samostatná koruna československá vznikla teprve zákonem č. 187/1919 Sb. ze dne 10. dubna 1919.

Jak kolkování technicky probíhalo?

V noci z 25. na 26. února 1919 uzavřela armáda hranice včetně mezinárodního poštovního styku. Od 3. do 9. března 1919 se v českých zemích na bankovky nominálů 10, 20, 50, 100 a 1000 korun lepily kolky v hodnotě jednoho procenta nominální hodnoty. Jedno a dvoukorunové bankovky se nekolkovaly. Část předložené hotovosti stát zadržel a nahradil vkladními listy úročenými jedním procentem.

Kolik peněz stát zadržel?

Zákon počítal s polovinou obíhajících platidel. Skutečné podíly uváděné v různých zdrojích se pohybují zhruba mezi 28 a 35 procenty podle toho, zda se počítají jen bankovky, nebo i žirové zůstatky a pokladniční poukázky. Hlavním důvodem rozdílu byla sociální výjimka, podle které se nezadržovalo z částek do 300 korun.

K čemu byl soupis jmění?

Byl přípravou na dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku podle zákona č. 309/1920 Sb. ze dne 8. dubna 1920. Rozhodným dnem pro zjištění majetku byl 1. březen 1919, u dávky z přírůstku se porovnával stav s 1. lednem 1914. Vkladní listy vydané za zadrženou hotovost se daly na zaplacení dávky použít.

Kdo reformu technicky prováděl?

Ministerstvo financí. Bankovní úřad ministerstva financí byl zřízen vládním nařízením č. 119/1919 Sb. ze dne 6. března 1919 a činnost zahájil 11. března 1919, tedy až po kolkování. Vykonával funkci státní cedulové banky, ale měl charakter státního úřadu. Vrchním ředitelem byl Augustin Novák, Rašínův důvěrník.

Kdy vznikla skutečná centrální banka?

Bankovní úřad ukončil činnost 31. března 1926. Ustavující valná hromada Národní banky Československé se konala 21. března 1926 a banka zahájila činnost 1. dubna 1926, přestože se její vznik formálně datuje k 1. lednu 1926. Prvním guvernérem byl Vilém Pospíšil, vedený ve funkci od 25. ledna 1926.

Byla Rašínova deflační politika úspěšná?

Jednotnou odpověď na to odborná literatura nemá. Doložitelné jsou náklady: mezi lety 1921 a 1923 klesl vývoz z 29,5 miliardy korun na 13,9 miliardy, nezaměstnanost vzrostla ze 71,5 tisíce na 207,3 tisíce osob a počet bank klesl z 38 na 31. Rašín sám přijal ke konci roku 1922 pod politickým nátlakem dohodu o zmírnění, kterou už nestihl realizovat.

Jak Rašín zemřel?

Byl 5. ledna 1923 krátce před devátou hodinou ranní postřelen před domem v Žitné ulici číslo 10 v Praze. Střílel anarchokomunista Josef Šoupal zezadu ze vzdálenosti asi pěti kroků. Kulka uvízla v páteři a poranila míchu, Rašín zemřel 18. února 1923 na následky poranění a sepse ve věku 55 let. Šoupal dostal osmnáct let těžkého žaláře.

Druhý velký zásah státu do majetku obyvatel popisuje text o kupónové privatizaci a jejích omylech.

Odkud údaje pocházejí

• Průběh měnové odluky a tisk kolků: projekt České národní banky k dějinám měny
• Rozprava k zákonu o okolkování: stenoprotokol 33. schůze Národního shromáždění
• Bankovní úřad a Národní banka Československá: přehled dějin instituce u centrální banky
• Funkční období představitelů: přehled představitelů České národní banky
• Zákon o dávce z majetku: parlamentní knihovna Poslanecké sněmovny
• Kurzový vývoj a zlatá měna: přehled měnové politiky u centrální banky
• Životopisné údaje Aloise Rašína: medailon u centrální banky