Kampeličky Kampelík nezaložil a nebyl to kněz. Zemřel dvacet let před první z nich

Kampeličky nezaložil Kampelík. Zemřel v roce 1872, tedy zhruba dvacet let předtím, než první takové záložny v Čechách vůbec vznikly. A nebyl to kněz, jak se běžně píše, ale lékař, který sice teologii studoval, ale seminář opustil. Jeho jméno dostaly venkovské záložny až dodatečně, aby se odlišily od německých obdob téhož modelu. Následující text prochází, jak kampeličky doopravdy vznikly, jak fungovaly a proč dnešní družstevní záložny nejsou jejich pokračováním.

Co je o kampeličkách doloženo

• František Cyril Kampelík byl lékař, zemřel 8. června 1872 v Kuklenách.
• Spis o svépomocných spořitelnách napsal v roce 1856 a vyšel v roce 1861.
• První české záložny raiffeisenského typu vznikaly od roku 1890.
• Označení kampelička se do oficiálních názvů dostalo až po vládním nařízení z roku 1933.
• V roce 1918 fungovalo na území republiky 3746 kampeliček, na konci první republiky 4372.
• Definitivní konec přinesl zákon z prosince 1952 s účinností od 1. ledna 1953.
• Novodobé družstevní záložny vznikly podle zákona z roku 1995 a první z nich 1. ledna 1996.

Kdo byl František Cyril Kampelík

Narodil se 28. června 1805 v mlýně pod Syřenovem a zemřel 8. června 1872 v Kuklenách, dnes části Hradce Králové. Vystudoval gymnázium v Jičíně a poté polytechniku ve Vídni a v Praze. V roce 1831 začal studovat bohosloví v Brně, ale seminář opustil, od roku 1836 studoval ve Vídni medicínu a doktorát získal v roce 1843. Rozšířené tvrzení, že byl katolickým knězem, tedy neplatí.

Buditel, novinář a lékař

Vedle medicíny se věnoval psaní, novinařině a jazykovědě a v roce 1848 se účastnil schůzí ve Svatováclavských lázních i Slovanského sjezdu. Jako lékař působil v Litomyšli, Praze, Mšeně, Libčanech a od roku 1860 znovu v Kuklenách. Vydal desítky prací, mimo jiné obranu českého jazyka, a v roce 1868 začal vydávat rolnický časopis. Po neúspěšné kandidatuře do zemského sněmu v roce 1861 opustil politiku.

Spis, který dal jméno celému hnutí

Text s názvem Spořitelny po farských kollaturách orbě, řemeslu ze svízelu pomohou napsal v roce 1856 a vyšel až o pět let později, v roce 1861. Propagoval v něm zakládání svépomocných spořitelen na venkově. Sám je ale nezakládal a podle dostupného hodnocení šlo o spis nepříliš úspěšný a nesystematický. Jeho význam je v tom, že myšlenku pojmenoval dřív, než ji někdo uskutečnil.

Model přišel z Německa

Skutečným autorem fungujícího modelu byl Friedrich Wilhelm Raiffeisen, narozený 30. března 1818 v Prusku a zemřelý 11. března 1888. Nebyl bankéř ani ekonom, ale komunální úředník: starostoval postupně ve třech obcích a první družstevní úvěrní pokladnu založil v roce 1864. V roce 1866 vydal spis s návodem na zakládání úvěrových družstev, který byl přeložen do řady jazyků a stal se základem celého hnutí.

Tři slova, na kterých to stálo

Jádrem přístupu je vzorec tří pojmů: svépomoc, samospráva a vlastní odpovědnost. Cílem bylo dostat venkov z chudoby bez závislosti na charitě, na politice a na lichvě, což byl ve své době praktický, ne ideologický problém. V roce 1872 založil Raiffeisen v Neuwiedu první venkovskou ústřední banku.

Jak se z raiffeisenky stala kampelička

První české spořitelní a záloženské spolky tohoto typu vznikaly od roku 1890, nejdříve v Rtyni u Úpice a v Rybné nad Zdobnicí u Žamberka, na Moravě pak v roce 1893 v Želetavě. Spolky se přitom původně registrovaly pod označením podle Raiffeisenových zásad, tedy německý původ modelu přiznávaly. Jméno po Kampelíkovi se prosadilo proto, aby se české záložny odlišily od německých, a do oficiálních názvů vstoupilo až po vládním nařízení z roku 1933, tedy prakticky od roku 1934.

Jak kampelička fungovala

Záložny vznikaly podle zákona o společenstvech výdělkových a hospodářských z 9. dubna 1873, jehož předlohu vypracoval právník Antonín Randa. Působnost byla úzká, obvykle jedna obec nebo několik sousedních. Členové ručili neomezeně, tedy celým svým majetkem, což byl hlavní důvod, proč si mohli navzájem věřit.

Bez úředníků a za čest

Kromě pokladníka neměla kampelička žádné placené úředníky. Vedli ji lidé, kteří měli hlavní zaměstnání jinde a funkci brali jako čestnou. Zastřešovala je ústřední jednota hospodářských spolků, která navíc obstarávala společný nákup uhlí, hnojiv a krmiv. Šlo tedy o instituci, kde se úvěr, kontrola i sousedský tlak odehrávaly v jedné vesnici, což vysvětluje, proč model fungoval bez rozsáhlého dohledu.

Rok	Událost
1856	Kampelík píše spis o svépomocných spořitelnách, vydán 1861
1864	Raiffeisen zakládá první družstevní úvěrní pokladnu
1872	Kampelík umírá, kampeličky ještě neexistují
1873	zákon o společenstvech výdělkových a hospodářských
1890	první české záložny raiffeisenského typu
1918	3746 kampeliček na území republiky
1933	vládní nařízení, po němž vstupuje jméno kampelička do oficiálních názvů
konec první republiky	4372 kampeliček
1948	přeměna na ústavy lidového peněžnictví, zrušení neomezeného ručení
1953	sloučení se Státními spořitelnami k 1. lednu
1996	vzniká první novodobá družstevní záložna
1999	133 družstevních záložen s vklady 10,5 miliardy korun
2006	dohled přebírá Česká národní banka

Konec nebyl jednorázový

Bývá to zkracováno na větu, že kampeličky zrušili komunisté v roce 1948, jenže postup byl dvoukrokový. Zákon z roku 1948 kampeličky přeměnil na ústavy lidového peněžnictví a zrušil neomezené ručení, takže se z nich staly družstva s ručením omezeným. Tím zmizel princip, na kterém celý model stál. Definitivní konec pak přinesl zákon z prosince 1952: k 1. lednu 1953 byly sloučeny se Státními spořitelnami, a to bez likvidace, tedy převodem veškerých práv a závazků.

Kolik jich bylo těsně předtím

Ke konci roku 1951 fungovalo v českých zemích 176 okresních záložen a spořitelen se 184 pobočkami, 425 spořitelen a záložen s 35 pobočkami a k tomu tisíce záložen vedených činovnicky. Šlo tedy o hustou síť, která se ze dne na den změnila v jednu státní instituci.

Novodobé záložny nejsou pokračováním

Zákon o spořitelních a úvěrních družstvech z roku 1995 vznikl jako poslanecký návrh, který tehdejší vláda ani centrální banka nepodporovaly. Poslanci pro něj hlasovali v dubnu 1995 a účinnosti nabyl 1. ledna 1996, kdy vznikla i první novodobá družstevní záložna. Podmínky byly velmi mírné: základní jmění sto tisíc korun a nejméně třicet členů. Dohled navíc nevykonávala centrální banka, ale zvláštní úřad zřízený jen k tomuto účelu.

Co následovalo

V roce 1999 bylo evidováno 133 družstevních záložen, které spravovaly vklady ve výši 10,5 miliardy korun. Ke konci roku 2001 bylo v obchodním rejstříku zapsáno 134 záložen, ale z toho šest v nucené správě, 54 v likvidaci a devatenáct v konkurzu. Stát musel na výplaty náhrad posílit zajišťovací fond dvěma dluhopisovými programy a podle kontrolního úřadu činily jeho pohledávky za tímto fondem ke konci roku 2007 osm miliard korun.

Druhá vlna je mnohem novější

Sektor se zkonsolidoval, ale problémy neskončily. V roce 2013 padlo Metropolitní spořitelní družstvo, kde výplata z fondu pojištění vkladů dosáhla dvanácti miliard korun, tedy zhruba třetiny prostředků fondu, a v roce 2014 následovala další záložna s částkou kolem 2,8 miliardy. Reakcí byla novela z roku 2014, která zavedla pravidlo desetinásobku, tedy vazbu vkladu na členský vklad, strop bilanční sumy pěti miliard korun a minimální členský vklad tisíc korun.

Jak to vypadá dnes

Dohled vykonává od roku 2006 Česká národní banka, minimální základní kapitál je 35 milionů korun a záložny jsou zapojeny do systému pojištění vkladů se stejnou hranicí jako banky, tedy sto tisíc eur. Družstevní záložna přitom není bankou a její služby může využívat jen člen družstva. Aktivních subjektů jsou dnes jednotky, řádově do deseti. Souvislosti kolem pojištění vkladů a bezpečnosti úspor rozebírá i text v průvodci osobními financemi.

Sedm věcí, které se o kampeličkách říkají nepřesně

1. Že je založil Kampelík. Zemřel v roce 1872 a první české záložny tohoto typu vznikly až od roku 1890.
2. Že byl Kampelík kněz. Teologii studoval, ale seminář opustil a v roce 1843 získal doktorát medicíny.
3. Že šlo o český vynález. Model vytvořil Friedrich Wilhelm Raiffeisen a spolky se původně registrovaly podle jeho zásad.
4. Že se jmenovaly kampeličky odjakživa. Do oficiálních názvů se označení dostalo až po vládním nařízení z roku 1933.
5. Že to byly banky. Šlo o družstva s neomezeným ručením členů, bez placených úředníků kromě pokladníka.
6. Že je zrušili v roce 1948 jedním zákonem. Zákon z roku 1948 zrušil neomezené ručení, definitivní konec přišel k 1. lednu 1953.
7. Že dnešní družstevní záložny jsou jejich pokračováním. Vznikly podle zákona z roku 1995 po více než čtyřicetileté přetržce a v jiném právním i dohledovém režimu.

Banka, která ze záložen vyrostla a stala se největší českou, je popsaná v textu o Živnostenské bance a Jaroslavu Preissovi.

Hotovost má dodnes svá vlastní pravidla, od povinnosti ji přijmout po výměnu poškozených kusů. Shrnuje je text o tom, co na českých bankovkách zkontrolovat a co obchodník přijmout nemusí.

Časté otázky ke kampeličkám

Založil kampeličky Kampelík?

Nezaložil a ani nemohl. Zemřel 8. června 1872, zatímco první české spořitelní a záloženské spolky raiffeisenského typu vznikaly od roku 1890. Napsal o svépomocných spořitelnách spis, který vyšel v roce 1861, ale sám žádnou nezaložil. Jeho jméno dostaly záložny dodatečně, aby se odlišily od německých obdob téhož modelu.

Byl Kampelík kněz?

Nebyl. V roce 1831 začal v Brně studovat bohosloví, ale seminář opustil, od roku 1836 studoval ve Vídni medicínu a v roce 1843 získal doktorát. Jako lékař působil v Litomyšli, Praze, Mšeně, Libčanech a v Kuklenách, kde také zemřel. Tvrzení o katolickém knězi koluje po přehledových webech a je doložitelně chybné.

Odkud model kampeliček pochází?

Od Friedricha Wilhelma Raiffeisena, komunálního úředníka a starosty, který založil první družstevní úvěrní pokladnu v roce 1864 a v roce 1866 vydal návod na zakládání úvěrových družstev. Jeho přístup stojí na svépomoci, samosprávě a vlastní odpovědnosti. České spolky se původně registrovaly s odkazem na jeho zásady.

Jak kampelička fungovala?

Byla to družstevní záložna s působností v jedné obci nebo v několika sousedních, ve které členové ručili neomezeně, tedy celým majetkem. Kromě pokladníka neměla placené úředníky a vedli ji lidé s hlavním zaměstnáním jinde, pro které šlo o čestnou funkci. Zastřešovala je ústřední jednota, která navíc obstarávala společné nákupy uhlí, hnojiv a krmiv.

Kolik kampeliček fungovalo?

Podle archivních podkladů existovalo při vzniku republiky v roce 1918 celkem 3746 kampeliček a na konci první republiky 4372. Ke konci roku 1951 pak v českých zemích působilo 176 okresních záložen a spořitelen, 425 spořitelen a záložen a k tomu tisíce záložen vedených činovnicky.

Kdy a jak kampeličky zanikly?

Ve dvou krocích. Zákon z roku 1948 je přeměnil na ústavy lidového peněžnictví a zrušil neomezené ručení, čímž zmizel princip, na kterém model stál. Definitivní konec přinesl zákon z prosince 1952: k 1. lednu 1953 byly sloučeny se Státními spořitelnami bez likvidace, tedy převodem všech práv a závazků.

Jsou dnešní družstevní záložny totéž?

Nejsou. Vznikly podle zákona z roku 1995 po více než čtyřicetileté přetržce, první z nich 1. ledna 1996, a v jiném právním režimu: členové neručí neomezeně, dohled vykonává od roku 2006 Česká národní banka a minimální základní kapitál je 35 milionů korun. Družstevní záložna přitom není bankou a její služby může využívat jen člen družstva.

Proč novodobé záložny krachovaly?

Původní zákon z roku 1995 vyžadoval jen sto tisíc korun základního jmění a třicet členů a dohled nevykonávala centrální banka, ale zvláštní úřad. Ke konci roku 2001 bylo ze 134 zapsaných záložen šest v nucené správě, 54 v likvidaci a devatenáct v konkurzu. Druhá vlna přišla v letech 2013 a 2014 a vedla k novele s pravidlem desetinásobku a se stropem bilanční sumy.

Jak vznikala měna, ve které záložny počítaly, shrnuje text o kolkování bankovek v roce 1919.

Jak se ve stejné době rodilo české pojišťovnictví, shrnuje text o počátcích pojišťovnictví v českých zemích.

Odkud údaje pocházejí

• Praxe kampeliček a počty před rokem 1948: archivní inventář státního okresního archivu
• Novodobý sektor, regulace a čísla krachů: odborná studie v Českém finančním a účetním časopise
• Dohled, pojištění vkladů a seznam záložen: Česká národní banka
• Životopis Františka Cyrila Kampelíka: regionální přehled k osobnostem
• Raiffeisenův model a jeho principy: materiály k dějinám družstevního hnutí
• Právní úprava společenstev z roku 1873: sbírka právních předpisů