Emil Zátopek: tři zlaté v osmi dnech a maraton, který běžel poprvé v životě

Emil Zátopek vyhrál v Helsinkách během osmi dnů běh na 10 000 metrů, běh na 5 000 metrů a maraton. Ten maraton běžel poprvé v životě. Kombinaci tří zlatých z těchto tratí na jedněch hrách od té doby nikdo nezopakoval a olympijská databáze ji označuje za jedinečnou v celé historii her. Tenhle text shrnuje, co je z jeho kariéry doložené, co se jen traduje a jak vlastně trénoval.

Co Zátopek dokázal

• Čtyři olympijská zlata a jedno stříbro z her v Londýně, Helsinkách a Melbourne.
• Osmnáct ratifikovaných světových rekordů.
• Osmatřicet vítězství v řadě na 10 000 metrů mezi lety 1948 a 1954.
• Jako první člověk zaběhl 10 000 metrů pod 29 minut.
• Jako první uběhl 20 000 metrů pod hodinu a v hodinovce překonal hranici dvaceti kilometrů.
• Se ženou Danou tvoří jediný manželský pár, který získal zlato v týž den na týchž hrách.

Od Baťovy továrny k prvnímu závodu

Narodil se 19. září 1922 v Kopřivnici jako sedmé z osmi dětí v rodině stolaře. Podle World Athletics mu rodiče dali francouzské jméno, protože jim došla typická česká a moravská jména.

V šestnácti letech odešel do Zlína, kde pracoval v Baťově obuvnické továrně a navštěvoval Baťovy školy. Právě tam se dostal k běhu, a to nikoli z vlastního nadšení. V roce 1941 ho továrna vyslala jako svého zástupce na Běh Zlínem, kde si podle záznamů projektu města Kopřivnice před startem stěžoval, že je na běh slabý a chybí mu kondice. Doběhl druhý a o běhání se začal zajímat.

Vstoupil do Baťova klubu, jeho trenérem se stal tehdejší elitní český běžec Jan Haluza a právě on ho podle World Athletics přivedl k intervalovému tréninku. První měřený závod na 1 500 metrů zaběhl za 4:22,6. V roce 1942 se zlepšil na 3 000 metrů na 9:12,2 a na 1 500 metrů na 4:14. Pouhé tři roky po prvním závodě, v roce 1944, překonal české rekordy na 2 000, 3 000 a 5 000 metrů.

Po osvobození se v roce 1945 se Zlínem rozloučil a přihlásil se na Vojenskou akademii. V letech 1946 až 1947 ji v Hranicích absolvoval a stal se jedním ze čtyřiceti tehdy jmenovaných poručíků tankového vojska.

Londýn 1948: zlato o padesát vteřin a stříbro o metr

Na 10 000 metrů nastoupil 30. července 1948 na Wembley a vyhrál časem 29:59,6, což byl olympijský rekord. Náskok činil téměř 48 sekund a Zátopek o kolo předběhl všechny závodníky kromě dvou medailistů, Alaina Mimouna a Bertila Albertssona.

Zásadní detail: byl to teprve jeho druhý závod na této trati v životě.

O tři dny později, ve finále na 5 000 metrů, prohrál o dvě desetiny sekundy. Gaston Reiff zvítězil časem 14:17,6, Zátopek doběhl v 14:17,8. Podle olympijské databáze se tři sta metrů před cílem rozeběhl za Reiffem a v pásce za ním zaostal asi o metr.

Za vítězství v Londýně dostal od ministra národní obrany zlaté náramkové hodinky Omega s věnováním na zadní straně, které jsou dnes ve sbírce Vojenského historického ústavu.

Helsinky 1952: tři zlaté v osmi dnech

Nápad běžet všechny tři tratě nevznikl na poslední chvíli, jak se často píše. Podle World Athletics ho o rok dříve přinesl jeden z jeho nadřízených v armádě, podplukovník Šabl, se slovy, že nejhezčí by bylo přihlásit se do všech tří vytrvalostních disciplín a všechny je vyhrát.

Dvacátého července: 10 000 metrů

První zlato přišlo 20. července časem 29:17,0, znovu v olympijském rekordu. Druhý Mimoun zaostal o 15,8 sekundy. Pro Zátopka to bylo třicáté vítězství v řadě na této trati.

Dvacátého čtvrtého července: 5 000 metrů

Ve finále na 5 000 metrů zvítězil časem 14:06,6, opět v olympijském rekordu, před Mimounem (14:07,4) a Schadem (14:08,6). Stal se tak druhým mužem historie po Finovi Hannesu Kolehmainenovi z roku 1912, který na jedněch hrách vyhrál obě dlouhé dráhové tratě.

Ještě téhož odpoledne získala zlato jeho žena.

Dvacátého sedmého července: maraton

Maraton startoval 27. července v 15:25 a Zátopek ho vyhrál časem 2:23:03,2. Druhý Gorno zaostal o dvě a půl minuty.

Kilometr	Mezičas
5	16:02
10	32:12
15	48:00
20	1:04:27
25	1:21:30
30	1:38:42
35	1:56:50
40	2:15:10

Od pětadvacátého kilometru byl první. Tempo je pozoruhodně rovnoměrné: prvních pět kilometrů za 16:02, mezi třicátým a pětatřicátým kilometrem 18:08.

Rozhovor s Jimem Petersem

K maratonu patří scéna, kterou popsal ve své autobiografii sám britský favorit. Peters měl šest týdnů předtím zaběhnutý světový nejlepší čas 2:20:42,2. Zátopek se ho během závodu zeptal, jestli je tempo dost dobré. Peters, který byl podle vlastních slov v tu chvíli zcela vyčerpaný, to nechtěl přiznat, a odpověděl, že tempo je příliš pomalé. Na dvacáté míli odstoupil s křečí.

Po dojezdu Zátopka na ramenou nesla jamajská štafeta na 4×400 metrů, která krátce předtím vytvořila světový rekord.

Dana Zátopková a společný den

Dana Ingrová se narodila 19. září 1922 v Karviné-Fryštátu, tedy přesně ve stejný den jako Emil. K atletice a oštěpu se dostala až v roce 1946, předtím hrála házenou a v roce 1949 pomohla vybojovat československý titul.

V Helsinkách zvítězila 24. července v hodu oštěpem výkonem 50,47 metru hned v první sérii, což byl olympijský rekord i její osobní rekord. Zlato získala pár desítek minut po Emilově vítězství na 5 000 metrů. World Athletics k tomu uvádí, že poprvé a doposud naposledy v historii se manžel a manželka stali olympijskými vítězi v týž den na týchž hrách.

Její kariéra byla dlouhá: startovala na čtyřech olympiádách, v roce 1960 přidala stříbro a vytvořila sedmnáct československých rekordů. Světový rekord 55,73 metru hodila 1. června 1958 na Strahově a podle Českého atletického svazu jde dodnes o nepřekonaný rekord v hodu dřevěným oštěpem. Zemřela 13. března 2020 ve věku 97 let jako nejstarší žijící olympijská vítězka v atletice.

Melbourne 1956: šesté místo šest týdnů po operaci

V Melbourne už nastoupil jen do maratonu, na 5 000 a 10 000 metrů byl přihlášen, ale nestartoval. Doběhl šestý časem 2:29:34, přičemž podle World Athletics běžel pouhých šest týdnů po operaci kýly.

Vyhrál Alain Mimoun časem 2:25:00, tedy muž, který za Zátopkem skončil druhý ve třech olympijských finále. V cíli na Zátopka počkal a řekl mu, že tentokrát vyhrál on. Zátopek se otočil a zasalutoval mu. Mimoun to později komentoval slovy, že pro něj to bylo víc než medaile.

Závodní kariéru ukončil v lednu 1958 vítězstvím v přespolním běhu ve španělském San Sebastiánu.

Osmnáct světových rekordů

World Athletics i olympijská databáze se shodují na počtu osmnácti ratifikovaných světových rekordů. Rozcházejí se v tom, jaké roky a tratě zahrnovaly: World Athletics mluví o období 1951 až 1955 a o tratích od 5 000 do 35 000 metrů, olympijská databáze o období 1949 až 1954 a o tratích do 30 000 metrů.

Datum	Místo	Disciplína	Výkon
11. 6. 1949	Ostrava	10 000 m	29:28,2
22. 10. 1949	Ostrava	10 000 m	29:21,2
4. 8. 1950	Turku	10 000 m	29:02,6
15. 9. 1951	Praha	hodinovka	19 558 m
29. 9. 1951	Stará Boleslav	20 000 m	59:51,8
29. 9. 1951	Stará Boleslav	hodinovka	20 052 m
26. 10. 1952	Stará Boleslav	30 000 m	1:35:23,8
30. 5. 1954	Paříž	5 000 m	13:57,2
1. 6. 1954	Brusel	10 000 m	28:54,2
29. 10. 1955	Čelákovice	25 000 m	1:16:36,4

Hranice, které padly jako první

Prvního června 1954 v Bruselu zaběhl 10 000 metrů za 28:54,2 a stal se prvním člověkem pod 29 minutami. Ve stejném závodě po cestě vytvořil i rekord na šest mil.

Ještě zajímavější je série z roku 1951. Patnáctého září v Praze uběhl v hodinovce 19 558 metrů a překonal rekord Vilja Heina o více než minutu. K tomu později poznamenal, že po závodě nebyl ani zadýchaný, že tak snadný světový rekord ještě nezažil a že zjistil, že tratě nad deset kilometrů jsou pro něj snazší než ty kratší.

O čtrnáct dnů později ve Staré Boleslavi uběhl 20 000 metrů za 59:51,8, tedy jako první člověk v historii pod hodinu, a v hodinovce dosáhl 20 052 metrů, čímž jako první překonal hranici dvaceti kilometrů. Ten rekord vydržel dvanáct let.

Dvě z jeho rekordních desetitisícovek padly v roce 1949 na ostravském stadionu, kde má dnes bustu i pamětní desku World Athletics.

Jak trénoval

Zátopek nebyl vynálezcem intervalového tréninku, ale podle olympijské databáze byl prvním velkým vytrvalcem, který ho zpopularizoval. Jeho verze byla brutálně jednoduchá: opakované čtyřstovky, mezi nimi pomalý meziklus, a to v objemech, které tehdy nikdo neběhal.

Vlastními slovy v rozhovoru pro BBC z roku 1967 popsal maximum takto: padesát kilometrů za den, 350 kilometrů za týden, tedy asi dvě stě mil. World Athletics uvádí, že se propracoval k tréninku třikrát denně a často absolvoval sto opakování čtyř set metrů.

Konkrétní týden z února 1954

Nejpodrobnější dochovaný rozpis pochází z února 1954 a vypadal takto: v pondělí 70 opakování čtyř set metrů, v úterý 40, ve středu 40, ve čtvrtek 80, v pátek 80, v sobotu 70 a v neděli 40. Mezi úseky vždy 150 metrů volného meziklusu.

Tempo úseků se pohybovalo kolem 1:08 na čtyřstovku, tedy zhruba v tempu závodu, a doprostřed tréninku vkládal sérii patnácti nebo více čtyřstovek běžených naplno. Koncem února se dostal až na sto opakování. Za únor a březen podle tohoto pramene naběhal 1 845 kilometrů, tři čtvrtiny z toho v závodní rychlosti. Údaje pocházejí z knihy Richarda Askwithe a jde tedy o sekundární pramen, ne o dobový tréninkový deník.

Boty, sníh a svítilna

Po vstupu do armády se udržoval v kondici během deseti až dvanácti kilometrů v hlubokém sněhu v lesích u akademie v Milovicích, a to v těžkých botách a ve třech teplácích. Nekrolog World Athletics popisuje, jak běhal v noci zasněženými ulicemi ve vojenských zákopových botách a s kapesní svítilnou, často padal a odíral si ruce a kolena, ale nepřestal.

Trénoval na škvárové dráze, aby měl jistotu, kolik toho uběhl, a v těžkých botách záměrně, protože potom mu závod v lehkých botách připadal jako hračka.

Co je historka a co doložený fakt

Kolem Zátopkova tréninku koluje řada příběhů a je poctivé je oddělit. Silový trénink s manželkou na zádech uvádí nekrolog World Athletics jako fakt, jiné zdroje ho ale řadí mezi nepravděpodobné historky. Zadržování dechu do ztráty vědomí se opírá o jediný zdroj. Tvrzení, že v zimě trénoval na dlouhé chodbě vojenské akademie v Hranicích, uvádí místní muzeum samo se slovy, že se to říká, a dodává, že podle vlastních zaznamenaných vzpomínek prý trénoval v pilinách ve zrušené zimní jízdárně.

Naopak dobře doložené jsou objemy, opakované čtyřstovky s meziklusem, trénink několikrát denně a běh v těžkých botách.

Bilance v číslech

Pět olympijských medailí, z toho čtyři zlaté. Osmnáct světových rekordů. Osmatřicet vítězství v řadě na 10 000 metrů mezi lety 1948 a 1954, tedy šest let bez porážky na této trati, což potvrzuje jak olympijská databáze, tak Olympijské muzeum. Tři zlaté a jeden bronz z mistrovství Evropy, konkrétně dvě zlaté v Bruselu v roce 1950 a zlato s bronzem v Bernu v roce 1954.

Osobní rekordy podle profilu World Athletics: 5 000 metrů 13:57,2, 10 000 metrů 28:54,2, 20 000 metrů 59:51,8, 25 000 metrů 1:16:36,4 a 30 000 metrů 1:35:23,8. Muzeum v Hranicích uvádí, že po absolvování akademie startoval ve čtyřiadvaceti mezinárodních závodech a s výjimkou druhého místa v Bruselu je všechny vyhrál.

Přezdívku měl podle běžeckého stylu: World Athletics ho označuje jako Human Lokomotiv i jako Českou lokomotivu.

Co bylo po kariéře

Po ukončení závodění pracoval na ministerstvu národní obrany v oddělení tělesné přípravy vojsk. V srpnu 1968 se podle projektu města Kopřivnice účastnil pouličních protestů a podporoval demokratické křídlo strany, načež byl v roce 1969 svého postu zbaven a propuštěn z armády.

V období normalizace pracoval jako pomocný dělník u stavební geologie a od roku 1976 až do odchodu do penze v dokumentačním středisku Československého svazu tělesné výchovy.

Tady je potřeba upozornit na rozpor mezi prameny. World Athletics uvádí, že byl po roce 1968 vykázán z Prahy do jáchymovského uranového dolu, kde šest let pracoval jako dělník. Žádný z českých institucionálních zdrojů to nepotvrzuje, ty mluví o stavební geologii a o dokumentačním středisku. Rozdíl je natolik podstatný, že si zaslouží být pojmenovaný, ne zamlčený.

Jeho postoje se ostatně projevily už dřív. Před Helsinkami 1952 se postavil za běžce Stanislava Jungwirtha, kterému nebyla povolena účast, a odmítl s výpravou odcestovat, pokud mu start neumožní. Podle České televize komunistická moc nakonec ustoupila.

Ocenění a co dnes nese jeho jméno

Třikrát byl vyhlášen nejlepším sportovcem světa, a to v letech 1949, 1951 a 1952. Už v roce 1948 dostal od národního olympijského výboru cenu Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského za gentlemanský přístup. V roce 1975 získal jako první československý sportovec Cenu Pierra de Coubertina udělovanou Mezinárodním výborem pro fair play, v roce 1989 Olympijský řád ve stříbře.

V červnu 1999 ho panel 78 českých expertů a novinářů zvolil olympionikem století, získal 751 bodů před Věrou Čáslavskou se 690 body. Jméno nese planetka číslo 5910, pojmenovaná po objevu na Kleti v roce 1989. Zemřel 21. listopadu 2000 a 6. prosince se v Národním divadle konal pohřeb se státními poctami.

K jeho pověsti patří i gesto vůči australskému běžci Ronu Clarkovi, kterému na letišti předal balíček se slovy, že to není z přátelství, ale proto, že si to zaslouží. Uvnitř byla Zátopkova zlatá medaile z desetitisícovky z Helsinek.

Dnes nese jeho jméno stadion v Kopřivnici i tamní atletický klub. V roce 2022 byla v Lašském muzeu v Kopřivnici otevřena expozice Dany a Emila Zátopkových, která se věnuje jejich sportovním úspěchům i soukromému životu v dobových souvislostech. Bronzovou sochu vytvořil akademický sochař Jaroslav Brož, autor Zátopkovy sochy v Olympijském muzeu v Lausanne. Běh rodným krajem Emila Zátopka startuje v Kopřivnici vždy první sobotu nejbližší datu jeho narození a jeho hlavní závod dlouhý 22,3 kilometru končí v Rožnově pod Radhoštěm.

Jiný český sportovní vrchol, tentokrát kolektivní, popisuje text o hokejovém zlatu z Nagana.

Osm věcí, které o Zátopkovi překvapí

1. K běhu se dostal na příkaz. Továrna ho vyslala na závod, kam se mu nechtělo.
2. V Londýně běžel druhou desítku v životě. A vyhrál o téměř 48 sekund.
3. Maraton v Helsinkách byl jeho první. Nápad přišel od nadřízeného rok předem.
4. Nápad běžet všechny tři tratě nebyl improvizace. Byl to plán.
5. Osmatřicet vítězství v řadě. Šest let neporažen na 10 000 metrů.
6. Rekord v hodinovce vydržel dvanáct let. Jako první překonal dvacet kilometrů.
7. Trénoval i osmdesát čtyřstovek denně. S meziklusem 150 metrů.
8. Svou zlatou medaili daroval soupeři. Ronu Clarkovi na letišti.

Improvizovanou přípravu v ještě horších podmínkách popisuje text o Čáslavské a jejím tréninku v Jeseníkách.

Na posuzování zdravotní způsobilosti dnes dopadá sportovní prohlídka po novele.

Časté dotazy k Emilu Zátopkovi

Kolik olympijských medailí Zátopek získal?

Pět, z toho čtyři zlaté a jednu stříbrnou. V Londýně 1948 vyhrál 10 000 metrů a byl druhý na 5 000 metrů, v Helsinkách 1952 vyhrál 10 000 metrů, 5 000 metrů i maraton. V Melbourne 1956 doběhl v maratonu šestý.

Opravdu běžel v Helsinkách maraton poprvé v životě?

Ano. Olympijská databáze i World Athletics se shodují, že šlo o jeho první maraton, a zisk tří zlatých na těchto tratích na jedněch hrách označují za jedinečný v historii olympijských her.

Jaké měl časy v Helsinkách?

Na 10 000 metrů 29:17,0, na 5 000 metrů 14:06,6 a v maratonu 2:23:03,2. Všechny tři výkony byly olympijskými rekordy.

Kolik světových rekordů vytvořil?

Osmnáct ratifikovaných. Nejvýznamnější jsou čas 28:54,2 na 10 000 metrů z 1. června 1954 v Bruselu, kterým jako první člověk pokořil hranici 29 minut, a dvojice výkonů ze Staré Boleslavi z 29. září 1951, kdy jako první uběhl 20 000 metrů pod hodinu a v hodinovce překonal dvacet kilometrů.

Jak vlastně trénoval?

Opakovanými čtyřstovkami s pomalým meziklusem, v extrémních objemech a někdy třikrát denně. V únoru 1954 podle dochovaného rozpisu absolvoval 40 až 80 opakování denně s meziklusem 150 metrů a tempem kolem 1:08 na úsek. Sám uváděl maximum 50 kilometrů za den a 350 kilometrů za týden.

Byla Dana Zátopková také olympijskou vítězkou?

Byla. V Helsinkách 24. července 1952 vyhrála hod oštěpem výkonem 50,47 metru, a to pár desítek minut po Emilově vítězství na 5 000 metrů. Narodila se ve stejný den jako on a podle World Athletics jde o jediný případ, kdy se manžel a manželka stali olympijskými vítězi v týž den na týchž hrách.

Co se s ním dělo po roce 1968?

Podle českých zdrojů byl v roce 1969 zbaven postu na ministerstvu a propuštěn z armády, poté pracoval jako pomocný dělník u stavební geologie a od roku 1976 v dokumentačním středisku Československého svazu tělesné výchovy. World Athletics uvádí odlišnou verzi s šestiletou prací v uranovém dole v Jáchymově, kterou žádný český institucionální zdroj nepotvrzuje.

Proč se mu říkalo Česká lokomotiva?

Kvůli běžeckému stylu. World Athletics uvádí, že jeho odhodlání se odráželo v charakteristicky trýznivém běžeckém projevu, který mu vysloužil přezdívku lidská lokomotiva.

O stadionu, kde Zátopek běžel své rekordy, a o mítinku, který tam vznikl později, píše text o historii a rekordech Zlaté tretry.

Jak vypadala hromadná tělovýchova téže doby, ukazuje text o Strahovu a spartakiádách.

Odkud údaje pocházejí

Olympijské výsledky, časy, mezičasy maratonu, série vítězství i data narození a úmrtí pocházejí z databáze Olympedia provozované olympijskými historiky. Osobní rekordy s daty a místy, počet světových rekordů, popis tréninku a okolnosti helsinského maratonu jsou z materiálů World Athletics včetně jeho sekce Heritage. Životopisné údaje z dětství a ze Zlína, průběh kariéry a osudy po roce 1968 jsou z projektu města Kopřivnice, z Českého atletického svazu a z České televize, absolvování vojenské akademie z Muzea a galerie v Hranicích. Údaje o Daně Zátopkové doplňuje Český atletický svaz, tréninkový rozpis z února 1954 pochází ze sekundárního pramene citujícího knihu Richarda Askwithe.

• profil Emila Zátopka v databázi Olympedia
• profil a osobní rekordy u World Athletics
• medailon Českého atletického svazu
• projekt města Kopřivnice k Emilu Zátopkovi

Jak vypadá vytrvalostní zátěž v horském terénu, popisuje text o Beskydské sedmičce, a co se při dlouhém výkonu děje s tekutinami, rozebírá text o pitném režimu při sportu.

Další texty z rubriky Sport najdete v průvodci sportem.