Střelný prach navždy změnil podobu světa. Přinesl mnohé nepříjemnosti, ale také ohňostroje a barevnou podívanou, kterou dnes používáme při slavnostních dnech. Jak vlastně vznikl?
Pestrobarevná podívaná?
Když se řekne střelný prach, mnoho z nás si v dnešní době vybaví pestrobarevné svatební ohňostroje, které dokáží podtrhnout krásu slavnostního okamžiku a na chvíli nás přenést do jiného světa. Prskavky, dýmovnice do ruky, ale také další zábavní pyrotechnika je výsledkem mnoha staletí pokusů a vývoje. První střelný prach, který se v ohňostrojích používá, ale zřejmě nebyl zrovna plánovaným výzkumem. A barevný nebyl určitě.
Zkusíme, co to udělá
Ve starověké Číně se již od zhruba sedmého století před naším letopočtem používaly stvoly bambusu k zahánění zlých duchů. Házely se do ohně a jelikož v sobě mají dutiny, pořádně nahlas to praskalo. Tato tradice se postupně stala základem pro hlasité oslavy příchodu nového čínského roku. Okolo osmého století našeho letopočtu se ale stala přelomová událost. Lidem se podařilo smíchat dřevěné uhlí, síru a dusičnan draselný. Tak vznikl vůbec první střelný prach. Alchymisté té doby přitom zkoušeli kde co. Historikové se domnívají, že jejich objev byl spíše dílem náhody.
Hurá na zlé duchy!
Třaskavý zvuk byl zřejmě pro alchymisty velkým překvapením. Postupně se střelný prach využíval velmi hojně. Jako první k plnění bambusových stvolů. Ty najednou dělaly po hození do ohně neuvěřitelný rámus! Lidé věřili, že se takto podaří odehnat zlé duchy. Třaskavý zvuk ale samozřejmě brzy začal sloužit i k jiným účelům.
Od zlých duchů k dobývání území
Nový objev ale brzy zaujal i válečníky. Stále si přáli dobývat nová území. Již okolo roku 1200 Čína sestrojila první děla a k odpalování nálože začala využívat střelný prach. Do vzduchu tak mohlo letět prakticky cokoliv.
Naštěstí se objev střelného prachu začal používat také k rozvoji vzniku ohňostrojů. Začala tak doba, ve které se tvořily stále sofistikovanější a propracovanější světelné podívané.