Boubínský prales: pralesem je jen sedm procent rezervace

Boubínský prales není pralesem celý. Rezervace má podle Ústředního seznamu ochrany přírody skoro 686 hektarů, ale historické pralesovité jádro měří necelých 47 hektarů, tedy sedm procent porostní půdy. Zbytek je podle odborného článku ze 77 procent hospodářsky ovlivněný les, často nepůvodní stejnověké smrkové monokultury.

Co je doložené

• Ochrana byla vyhlášena v roce 1858, přesné datum ale úřední záznam nezná.
• Po vichřici v říjnu 1870 zbylo z pralesa jen 47 hektarů.
• Jádro měří 46,67 hektaru, tedy sedm procent porostní půdy rezervace.
• Rezervace má dnes podle úředního seznamu 685,87 hektaru.
• Král smrků padl 4. prosince 1970 ve věku asi 440 let.
• Bezzásahová plocha byla v roce 2020 rozšířena na 139 hektarů.

Rok 1858 a lesmistr John

Za vznikem rezervace stojí konkrétní člověk. Když lesmistr Josef John nastoupil v první polovině 19. století do revíru Zátoň na Šumavě, byl podle časopisu Ochrana přírody fascinován dosud zachovalými rozlohami šumavských pralesů. Jen na Zátoni tehdy rostly na ploše 1 500 hektarů a tvořily je převážně smrky a jedle s minimální příměsí buků.

Rok vyhlášení je 1858 a kontinuita původního lesa je od té doby zachovaná. Zajímavé ale je, jak opatrný je v datu sám úřední záznam. Ústřední seznam ochrany přírody sice uvádí datum prvního vyhlášení 30. června 1858, ale v poznámce přiznává, že jako datum bylo použito 1. července 1858 vzhledem k tomu, že dostupné dokumenty uvádějí pouze polovinu roku 1858.

Do článků proto patří rok, ne konkrétní den.

Vichřice, po které zbylo 47 hektarů

Rezervace málem zanikla ještě za Johnova života.

V říjnu 1870 postihla revír Zátoň silná vichřice, která vyvrátila i část původního pralesa. Při odstraňování polomů a stromů následně napadených lýkožroutem smrkovým byla podle Ochrany přírody plocha téměř vytěžena a jen 47 hektarů na pravém břehu Kaplického potoka bylo ponecháno jako nedotčený fragment.

Tenhle fragment je to, čemu se dnes říká jádro pralesa. Všechno ostatní přišlo později.

V roce 1958 byl původní nedotčený fragment znovu vyhlášen jako jádrová zóna a bylo k němu přidáno rozlehlé ochranné pásmo o rozloze 666 hektarů. V roce 1992 bylo tohle ochranné pásmo samo vyhlášeno národní přírodní rezervací a od roku 2006 přibylo k jádrové zóně dalších zhruba padesát hektarů lesů.

Prales je jen zlomek rezervace

Tohle je nejdůležitější věc, kterou turistické texty vynechávají, a pochází z odborného článku, jehož spoluautory jsou zástupce Lesů ČR a Správy Národního parku Šumava.

Historické jádro pralesa, tedy lesnické oddělení 204 o výměře 46,67 hektaru, představuje sedm procent celkové výměry porostní půdy rezervace. Nebylo a není předmětem hospodaření a je určeno pouze pro výzkum.

O zbytku ale píše tentýž článek zcela otevřeně. Ostatní porosty byly v minulosti více či méně obhospodařovány, takže o pralese už z toho důvodu mluvit nelze, a zbývajících 77,1 procenta výměry území je nutné považovat za hospodářsky ovlivněné.

A jde ještě dál. Vzhledem k charakteru těchto porostů, kdy se většinou jedná o nepůvodní stejnověké monokultury smrku ztepilého, je tu podle autorů nutné těžebními zásahy upravovat prostorovou a druhovou skladbu.

Databanka přirozených lesů, kterou pro ministerstvo životního prostředí provozuje výzkumný ústav, to potvrzuje čísly: les původní 46,13 hektaru, les přírodní 31,06 hektaru a les nesplňující kritéria přirozenosti 552,46 hektaru.

Kolik toho vlastně je

U rozlohy je potřeba dávat pozor, protože se často opakuje zastaralé číslo.

Zdroj	Rozloha
Ústřední seznam ochrany přírody	685,8713 hektaru
databanka přirozených lesů	685,87 hektaru
lesní hospodářský plán	684,70 hektaru
turistické a obecní weby	666,41 hektaru

Číslo 666,41 hektaru se váže spíš k rozšíření z roku 1958, ale explicitně to žádný z dostupných zdrojů neříká. Bezpečné je proto psát zhruba 686 hektarů podle úředního seznamu.

Neshoda je i v tom, kolikátá nejstarší rezervace to je. Agentura ochrany přírody, Národní park Šumava i město Vimperk mluví o druhé nejstarší pralesovité rezervaci v Čechách, agenturní zpráva o třetí nejstarší přírodní rezervaci v republice. Rozdíl plyne nejspíš z toho, jestli se Žofínský prales a prales Hojná Voda, oba z roku 1838, počítají jako jedna položka, nebo dvě.

Co doložit nejde vůbec, je často opakované tvrzení o nejstarší rezervaci v Evropě. Žádný z odborných ani úředních zdrojů ho nepodporuje, naopak mluví o pořadí v Čechách.

Co v pralese roste

Předmětem ochrany jsou podle úředního záznamu přirozené lesní porosty pátého a osmého vegetačního stupně v masivu Boubína s výskytem vzácných a ohrožených druhů, tvořené především kyselými, klenovými a jeřábovými smrčinami a mající zčásti charakter původního pralesa.

Skladba se přitom od Johnovy doby proměnila. Tehdy prales tvořily převážně smrky a jedle s minimální příměsí buků, dnes mezi rozptýlenými jedlemi a buky podle Ochrany přírody kraluje smrk. Český rozhlas uvádí, že asi desetinu porostu tvoří jedle a najdete tu i javor klen nebo jilm horský.

Ve stáří stromů se zdroje liší podstatně. Ochrana přírody uvádí, že stáří nejstarších smrků dosahovalo až 580 let a že i dnes tu najdete stromy staré až šest set let, zatímco město Vimperk a Český rozhlas mluví o třech až čtyřech stech letech. Rozdíl může vycházet z toho, o kterou část území jde, protože u severovýchodního svahu Boubína uvádí táž Ochrana přírody věk kolem tří set let.

Současný nejvyšší smrk v jádru měří podle agenturní zprávy víc než 54 metrů a v jeho blízkosti roste další, který dosahuje necelých padesáti. Dendrolog k jeho stáří říká jen, že jde o stovky let.

Za zmínku stojí i houby. Mykologové v jádru registrují víc než tisícovku druhů s výraznými plodnicemi, z nichž stovky patří mezi vzácné, a při jednom výzkumu našli na šesti desítkách smrkových kmenů 312 druhů hub, přičemž na jednom kmeni bylo zaznamenáno až 49 druhů.

Král smrků

Nejslavnější strom rezervace padl při vichřici 4. prosince 1970.

Byl to nejmohutnější smrk pralesa a podle agenturní zprávy připomínal přírodní chrám díky větvím, které se klenuly na jeho téměř osmapadesátimetrovém kmeni až ve výšce osmadvaceti metrů. Bylo mu asi 440 let.

Rozměry uvádí město Vimperk konkrétně: ve výšce 1,3 metru od země měl obvod 508 centimetrů, výšku 57 metrů a objem téměř třicet krychlových metrů. Ve špici koruny byl vychýlený od osy o jedenáct metrů a ke stáří byl napadený václavkou a vyhnilý.

Zajímavá je příčina jeho konce. K populárnímu stromu vedla stezka a nápor turistů na kořenový systém se podepsal na jeho stabilitě. Smrk uschl v roce 1969 a o rok později padl, přičemž se vrchol natřikrát přerazil.

Jeho pád podle téže zprávy přispěl k uzavření jádra pralesa před veřejností.

Pozůstatky velikána jsou vidět z naučné stezky, i když samotný rozkládající se kmen ze stezky vidět není, a výřezy jsou vystavené v informačním středisku v Zátoni a v loveckém zámečku u Hluboké nad Vltavou. Za života stromu byly odebrány rouby, takže roste několik desítek jeho klonů. Nástupce krále, který rostl v sousedství vývratu, odumřel v roce 2004 po napadení kůrovcem.

Kůrovec a co se smí

Rozpad starších smrkových porostů je popsaný už v odborném článku z roku 2008, který konstatuje, že se do rezervace rozšiřují holiny po kalamitních těžbách a pozvolna se zvětšuje plocha vývratů na severní části vrcholu. Tenhle trend je podle autorů pozorovatelný na celém území Šumavy a je pravděpodobně nezadržitelný, ať se použije jakýkoli přístup.

Režim zásahů se pak podstatně zpřísnil. Do roku 2020 se podle vedoucí Správy CHKO Šumava mohlo zasahovat proti kůrovci nejrůznějšími způsoby od pokácení a odvozu dříví až po loupání kůry napadených stojících stromů na téměř devadesáti procentech rezervace.

V roce 2020 národní park bezzásahovou plochu rozšířil zhruba o 55 hektarů na 139 hektarů. Nové rozhodnutí zároveň nařizuje, že na vrcholu Boubína se smí proti kůrovci zasahovat v podstatě jen loupáním kůry stojících stromů, a na polovině plochy rezervace musí zůstat pokácené stromy ponechané na zetlení.

Souvislost s praktickým sporem je přitom přiznaná. Rok předtím usiloval správce rezervace, tedy Lesy ČR, o výjimku na plošné kácení, národní park to zamítl a následně podmínky pro zásahy zpřísnil.

Přístup ale není plošně bezzásahový. Vedoucí správy k tomu říká, že jsou v území i místa zásadně pozměněná člověkem, kde se volily takové zásahy, aby nedocházelo k poškozování ekosystémů a zároveň mohla být účinně tlumena gradace kůrovce do okolních hospodářských lesů.

Hora, rozhledna a jezírko

Vrchol Boubína měří 1 362 metrů a od roku 2005 na něm podle Národního parku Šumava stojí jednadvacetimetrová rozhledna. Český rozhlas u ní ovšem uvádí rok 2004.

Masiv Boubína se rozkládá na ploše téměř 7 500 hektarů a společně se Solovcem a Bobíkem tvoří panorama, kterým podle odborného článku už zdálky upozorňuje na svou přítomnost.

Boubínské jezírko leží ve výšce 920 metrů, má hloubku čtyři metry a rozlohu 0,37 hektaru. Není přírodní: šlo o nádrž určenou k plavení dřeva do skláren v Lenoře. Rok jejího vzniku se v pramenech liší, Národní park Šumava uvádí 1836 a Český rozhlas 1833, který k tomu dodává, že se dřevo plavilo ještě v roce 1957.

Kam se dá dojít

Jádro pralesa je oplocené a běžný návštěvník ho vidí jen přes plot. Kolem oplocené části vede naučná stezka s několika zastaveními a informačními tabulemi.

Přístupnost se ale mění podle stavu suchých stromů. Od léta 2023 se dá dojít alespoň k jezírku, a to po trase s povalovými chodníky a mostkem, zatímco vstup na Knížecí cestu zůstává zakázaný. Důvodem jsou podle národního parku stovky nebezpečných souší, které na tradiční cestě ohrožují kolemjdoucí a které v jádru rezervace nelze kvůli ochraně přírody pokácet ani zlomit.

Ředitel lesního závodu k tomu dodal, že se bude čekat, až počet nebezpečných souší klesne natolik, že riziko pro turisty nebude vysoké, a že samovolný rozpad suchých stromů může trvat až deset let. Stav přístupnosti je proto dobré si před cestou ověřit.

Trasa k hrázi jezírka je podle národního parku vhodná i pro návštěvníky na vozíku a rodiny s kočárky, cestu na vrchol pro tyto skupiny nedoporučuje. Výchozím bodem je Boubínské jezírko, k pralesu se dá dojít po zelené značce ze železniční stanice Zátoň nebo z parkoviště v Kaplici pod Boubínem a po cestě je informační středisko Idina Pila.

Návštěvnost je vysoká. Podle Českého rozhlasu projdou v sezoně stovky turistů denně a ročně je to až šedesát tisíc lidí. Právě nápor návštěvníků vedl v minulosti k poškozování pralesa a k oplocení jádrové části.

Vlastníkem je stát, odborným lesním hospodářem státní podnik Lesy České republiky a orgánem ochrany přírody Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava.

Jak vypadá jiné chráněné území, kde je bezzásahovost hlavním tématem, popisuje text o Jizerskohorských bučinách na seznamu UNESCO.

Co se doložit nedá

Původní rozloha rezervace z roku 1858. Číslo, které koluje, se v žádném primárním ani odborném zdroji nenachází. Doložit se dá jen fragment 47 hektarů, který zbyl po vichřici, a plocha zátoňských pralesů 1 500 hektarů v Johnově době.

Jméno knížete, který o zřízení rozhodl. Odborné zdroje zmiňují jen lesmistra Johna a rok 1858.

Prvenství v Evropě. Doložit jde jen pořadí v Čechách.

Aktuální samostatné ochranné pásmo. Karta území ho neuvádí a ochranné pásmo z roku 1958 bylo v roce 1992 samo přehlášeno na rezervaci.

Konkrétní procenta zastoupení dřevin. Doložený je jen kvalitativní popis a údaj o zhruba desetině jedle.

Kdo má rád místa, o kterých se traduje víc, než se dá doložit, najde podobný rozpor i v příběhu, který sepisuje text o Emilu Holubovi a jeho sbírkách.

Sedm věcí, které o Boubínském pralese překvapí

1. Pralesem je jen sedm procent. Zbytek je hospodářsky ovlivněný les.
2. Většinu tvoří smrkové monokultury. Podle odborného článku nepůvodní a stejnověké.
3. Úřad nezná přesné datum vyhlášení. Dokumenty uvádějí jen polovinu roku 1858.
4. Po vichřici 1870 zbylo 47 hektarů. Zbytek se vytěžil.
5. Ochranné pásmo se stalo rezervací. V roce 1992.
6. Krále smrků zabili turisté. Nápor na kořeny podlomil jeho stabilitu.
7. Jezírko je umělé. Sloužilo k plavení dřeva do skláren.

Časté dotazy k Boubínskému pralesu

Je celý Boubínský prales opravdu prales?

Není. Historické jádro, tedy lesnické oddělení 204, měří 46,67 hektaru, což je sedm procent porostní půdy rezervace. Zbývajících 77,1 procenta je podle odborného článku nutné považovat za hospodářsky ovlivněné a většinou jde o nepůvodní stejnověké smrkové monokultury.

Jak je velká celá rezervace?

Podle Ústředního seznamu ochrany přírody 685,8713 hektaru. Často opakovaný údaj 666,41 hektaru je zastaralý a váže se spíš k rozšíření z roku 1958.

Je to nejstarší rezervace v Evropě?

To se doložit nedá. Agentura ochrany přírody, Národní park Šumava i město Vimperk mluví o druhé nejstarší pralesovité rezervaci v Čechách, agenturní zprávy o třetí nejstarší přírodní rezervaci v republice.

Co byl Král smrků?

Nejmohutnější smrk rezervace, který padl při vichřici 4. prosince 1970 ve věku asi 440 let. Měl obvod kmene 508 centimetrů, výšku 57 metrů a objem téměř třicet krychlových metrů. Uschl rok předtím a k jeho konci přispěl nápor turistů na kořenový systém.

Dá se do jádra pralesa vstoupit?

Nedá, jádro je oplocené a vidíte ho jen přes plot. Od léta 2023 se dá dojít alespoň k jezírku po trase s povalovými chodníky, ale vstup na Knížecí cestu zůstává zakázaný kvůli stovkám nebezpečných souší, které v jádru nelze kvůli ochraně přírody pokácet.

Zasahuje se v rezervaci proti kůrovci?

Zčásti. V roce 2020 národní park rozšířil bezzásahovou plochu na 139 hektarů a na vrcholu Boubína povolil v podstatě jen loupání kůry stojících stromů. Na polovině plochy rezervace musí pokácené stromy zůstat ponechané na zetlení. Rok předtím správce rezervace neúspěšně usiloval o výjimku na plošné kácení.

Odkud je Boubínské jezírko?

Je umělé. Vzniklo jako nádrž pro plavení dřeva do skláren v Lenoře, leží ve výšce 920 metrů, má hloubku čtyři metry a rozlohu 0,37 hektaru. Rok vzniku se v pramenech liší, uvádí se 1833 i 1836.

Odkud údaje pocházejí

Kategorie, rozloha, datum prvního vyhlášení i předmět ochrany pocházejí z Ústředního seznamu ochrany přírody vedeného Agenturou ochrany přírody a krajiny. Historie rezervace, role lesmistra Johna, vichřice roku 1870 i skladba porostu vycházejí z článku v časopise Ochrana přírody, který agentura vydává. Údaje o velikosti jádra, podílu hospodářsky ovlivněných porostů a o režimu zásahů pocházejí z odborného článku v Lesnické práci, jehož spoluautory jsou zástupci Lesů ČR a Správy Národního parku a CHKO Šumava. Kategorizace přirozenosti lesa je z databanky přirozených lesů provozované pro ministerstvo životního prostředí. Rozšíření bezzásahové plochy v roce 2020 uvádí Český rozhlas, údaje o Králi smrků agenturní zpráva a město Vimperk, aktuální přístupnost a parametry jezírka Národní park Šumava.

• karta území v Ústředním seznamu ochrany přírody
• článek o pralese v časopise Ochrana přírody
• odborný článek o rezervaci v Lesnické práci
• informace Národního parku Šumava k přístupu

O jiné české hoře, u které se výklad vzniku několikrát změnil, pojednává text o Řípu a jeho rotundě.