Jizerskohorské bučiny: první česká přírodní lokalita na seznamu UNESCO

Jizerskohorské bučiny jsou od července 2021 součástí seznamu světového dědictví UNESCO a je to první česká přírodní lokalita, která se tam dostala. Všech šestnáct předchozích českých zápisů jsou kulturní památky. Chráněná plocha přitom není velká, jde o necelých 445 hektarů, ale roste na ní les, který se přes šedesát let vyvíjí sám a jehož nejstarší stromy překročily 290 let.

Co je na seznamu zapsané

• Jizerskohorské bučiny jsou dílčí částí většího nadnárodního zápisu, ne samostatnou položkou.
• Statek se jmenuje Dlouhověké bukové lesy a pralesy Karpat a dalších oblastí Evropy a nese číslo 1133.
• Zapsán je podle jediného kritéria, a to přírodního kritéria (ix).
• Česká část byla přidána v roce 2021 a má 444,81 hektaru.
• Je to první česká přírodní lokalita na seznamu světového dědictví.
• Podmínkou ochrany je přísná bezzásahovost.

Zápis, který se pětkrát rozšiřoval

Celý statek vznikl v roce 2007 zápisem karpatských bukových pralesů na Slovensku a Ukrajině jako sériové položky o deseti částech. V roce 2011 se rozšířil o Německo a měl patnáct částí, v roce 2017 se rozrostl na dvanáct zemí a 77 částí a dostal dnešní název. V roce 2021 přibyly části v Bosně a Hercegovině, Česku, Francii, Itálii, Severní Makedonii, Polsku, na Slovensku a ve Švýcarsku. V roce 2023 pak proběhla drobná úprava hranic.

Aktuálně stránka statku uvádí 93 dílčích částí v osmnácti zemích, celkovou rozlohu 99 947,81 hektaru a nárazníkovou zónu 296 275,8 hektaru. Rozhodnutí z roku 2021 přitom mluvilo o 94 částech, protože se od té doby dvě chorvatské části sloučily do jedné.

Proč jsou zapsané zrovna buky

Zdůvodnění kritéria (ix) říká, že statek je nepostradatelný pro pochopení historie a vývoje rodu Fagus, tedy buku, který je vzhledem ke svému širokému rozšíření na severní polokouli a své ekologické důležitosti globálně významný. Tyto z velké části nenarušené a složité lesy mírného pásu podle zdůvodnění vykazují ucelené ekologické vzorce a procesy čistých i smíšených porostů buku lesního napříč různými prostředími včetně klimatických a geologických podmínek a pokrývají téměř všechny evropské oblasti rozšíření bukových lesů.

Údaj	Hodnota
Zařazení Jizerskohorských bučin	28. července 2021
Číslo statku	1133
Kritérium zápisu	jediné, přírodní kritérium (ix)
Rozloha české části	444,81 hektaru
Nárazníková zóna české části	2 279,40 hektaru ve dvou podzónách
Rozloha celého statku	99 947,81 hektaru
Počet dílčích částí	93 v 18 zemích
Vyhlášení národní přírodní rezervace	vyhláškou č. 200/1999 Sb.
Celková výměra rezervace	950,9252 hektaru
Výměra ochranného pásma rezervace	1 750,4101 hektaru
Bez hospodářských zásahů	od roku 1960
Podíl starého bukového lesa v zapsané části	zhruba 95 procent
Nejstarší strom	více než 290 let
Průměrný věk porostu	196 let

Kde přesně česká část leží

Zapsanou lokalitou se staly dvě jádrové části národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny, Poledník a Štolpichy, kde od roku 1960 probíhá přirozený vývoj. Obklopuje je ochranná podzóna o rozloze 189,20 hektaru, která je také součástí jádrové zóny rezervace, a k tomu podzóna péče o krajinu a udržitelného rozvoje o 2 090,20 hektaru zahrnující zbytek rezervace a dalších pět jádrových území. Součet obou podzón dává 2 279,40 hektaru, což je číslo uváděné v hodnotící zprávě IUCN.

Právě tady vzniká zdánlivý rozpor: české tiskové zprávy uvádějí ochranné pásmo 189 hektarů, mezinárodní dokumentace 2 279,40 hektaru. Obojí je správně, jen se to týká jiné podzóny.

Rezervace samotná leží na severních svazích Jizerských hor v Libereckém kraji nedaleko hranice s Polskem a její výškové rozpětí sahá od 360 do 1 006 metrů nad mořem.

Proč se tu netěžilo

Odpověď je prozaická: nešlo to. Za nadprůměrnou zachovalost vděčí zdejší lesní ekosystém složitému, jen obtížně schůdnému terénu, a proto v něm nikdy neprobíhala tak intenzivní těžba jako na náhorní plošině, kterou od 16. století podněcovala poptávka místních skláren a později dalších průmyslových podniků.

Hodnocení IUCN to shrnuje stejně: území bylo jen okrajově ovlivněné díky obtížně přístupným, strmým a skalnatým žulovým svahům.

Aktivní lesnické hospodaření bylo po druhé světové válce výrazně omezeno a koncem padesátých let utlumeno. Důvodem byla technologická složitost: dříví se do té doby soustřeďovalo zejména v zimě svážením na saních, po odsunu německých starousedlíků noví hospodáři tyto technologie neovládali a nebyli ochotni riskovat zdraví a životy. Většina území navíc nebyla přístupná ani pro lanovky.

Bezzásahovost od roku 1960

Nominační dokumentace uvádí, že do roku 1960 se tu uplatňovala jen výběrová těžba a že od roku 1960 se jádrová oblast neobhospodařuje a je ponechána spontánnímu vývoji. V roce 1960 bylo v patnáctikilometrovém pásu lesního porostu od Oldřichova v Hájích po Bílý Potok pod Smrkem vyhlášeno na šesti místech chráněné území, po přehlášení o pět let později jich bylo sedm.

Dnešní národní přírodní rezervace vznikla vyhláškou Ministerstva životního prostředí č. 200/1999 Sb., která těchto sedm samostatných rezervací zrušila a nahradila jedním celkem o výměře 950,9252 hektaru s ochranným pásmem 1 750,4101 hektaru. Předmětem ochrany jsou podle vyhlášky v národním měřítku jedinečné a významné ekosystémy, komplex smíšeného, převážně bukového lesa s geomorfologicky významnými útvary a s dochovanými přirozenými a přírodě blízkými společenstvy.

Rezervace je zároveň součástí chráněné krajinné oblasti Jizerské hory vyhlášené v roce 1967, je evropsky významnou lokalitou i součástí ptačí oblasti. Spolu s NPR Praděd jde o jediné zvláště chráněné území v Česku, které splňuje náročná kritéria kategorie IUCN Ib, tedy oblast divočiny, včetně nezbytné rozlohy.

Jak takový les vypadá

Podle hodnocení IUCN pokrývá starý bukový les zhruba 95 procent zapsané části a hostí stromy staré až 290 let. Území je přitom už více než šedesát let vyňaté z jakýchkoli hospodářských zásahů.

České výzkumy to doplňují čísly: porosty starší než 120 let se vyskytují na 67 procentech rozlohy rezervace, průměrný věk porostu se ustálil na 196 letech a nejstarší strom se ve zdraví dožil více než 290 let. Les vykazuje všechny charakteristiky dlouhověkého a přírodě blízkého lesa, tedy četné velké a staré stromy, vícevrstevné stromové patro, objem ponechaného mrtvého dřeva a velkou variabilitu stromů co do velikosti a stáří.

Geologicky jsou bučiny zvláštní tím, že se na rozdíl od jiných bukových porostů v téže oblasti rozšíření vyvinuly na žule a granodioritu.

Druhová skladba

Hlavními dřevinami jsou buk lesní se 79 procenty a smrk ztepilý se třinácti procenty. Příměs tvoří javor klen (2,8 procenta), jeřáb ptačí (2,2 procenta) a bříza bělokorá (1,2 procenta), vzácně se vyskytují modřín opadavý, jasan ztepilý, jedle bělokorá a javor mléč.

Jedle přitom bývala stanovištně původní dřevinou s vysokým zastoupením, ale postupně ji eliminovalo lesní hospodaření a její obnovu blokovaly nadměrné stavy spárkaté zvěře. Rezervace dnes plní roli genové banky původních dřevin nezastupitelné pro obnovu lesních ekosystémů Jizerských hor i Krkonoš.

Co v bučinách žije

Botanická inventarizace z roku 2005 ukázala 357 druhů cévnatých rostlin, z toho 184 přímo v rezervaci a 339 v jejím ochranném pásmu. Mezi ochranářsky významnými jsou podbělice alpská, čípek objímavý, lilie zlatohlavá, kapradina Braunova, tis červený, prha arnika, vranec jedlový a měsíčnice vytrvalá.

Průzkum lišejníků zjistil 117 druhů, z toho devět vedených v červeném seznamu jako ohrožené, a jeden druh byl v Česku zaznamenán vůbec poprvé.

Ze živočichů vázaných na staré porosty tu žije mlok skvrnitý, čáp černý, včelojed lesní, sýc rousný, holub doupňák a lejsek malý, skály nabízejí hnízdní příležitosti výru velkému a v poslední době i sokolu stěhovavému. Nominace uvádí i netopýra velkouchého. Fauna podle českých odborníků nevyniká ani tak počtem druhů jako skladbou a zachovalostí a nominace k tomu dodává, že se její složení za sedm tisíc let změnilo jen mírně, s výjimkou vyhubení velkých šelem.

Proč bučiny přežily imisní kalamitu

Jizerské hory jsou známé rozsáhlým odumřením lesů od začátku sedmdesátých do konce devadesátých let 20. století, které způsobily imise z takzvaného černého trojúhelníku. Bučiny se tomu vyhnuly a nominace k tomu uvádí konkrétní důvod: kvůli druhové skladbě a poloze na severních svazích netrpěly silným znečištěním ovzduší tak jako jiné části pohoří, kde vznikaly rozsáhlé mrtvé lesy a druhotné travní porosty.

Znečištění nicméně skladbu ovlivnilo i tady, jen jinak. Vedle kácení jehličnanů pro dřevo poškozovaly imise smrky a jedle, čímž se převaha buku v porostech ještě posílila.

Právě proto rezervace vznikla. Oponentní posudek k jejímu návrhu uvádí jako první důvod aktuální požadavek zachovat jedinečný komplex listnatých lesů v katastrofálně postižené lesní oblasti.

Prales, starý les a přírodní les nejsou totéž

Nominační dokumentace tyhle pojmy rozlišuje přesně a je dobré to vědět, protože se běžně zaměňují.

Prales, anglicky primeval nebo virgin, znamená přírodní les, který nebyl ve svém vývoji přímo ovlivněn lidskou činností. Starý les, anglicky ancient nebo old-growth, označuje porosty, které lidská činnost v minulosti přímo ovlivnila, ale poslední významný zásah je datován desítky nebo i stovky let zpět, přičemž mezitím probíhaly přirozené procesy a vznikly struktury podobné nedotčenému pralesu. U bukových lesů to podle definice zahrnuje stromy výrazně starší než obvyklá doba obmýtí, tedy 100 až 120 let, a objem mrtvého dřeva nad 20 metrů krychlových na hektar. Přírodní les je pak nadřazený pojem zahrnující obojí.

Jizerskohorské bučiny jsou zařazené jako starý les, ne jako prales. Hodnocení IUCN o nich píše, že vykazují velkou rozmanitost charakteristik starého lesa jen stěží ovlivněného lidským využíváním.

Jak se území spravuje

Pro celý statek platí, že přísná bezzásahovost je pro zachování jeho výjimečné světové hodnoty nezbytná napříč všemi dílčími částmi. Většina z 93 částí je chráněna zákonem jako přísné lesní rezervace, území divočiny, jádrové zóny biosférických rezervací nebo národní parky.

V Česku ochranu zajišťuje Agentura ochrany přírody a krajiny prostřednictvím správy chráněné krajinné oblasti Jizerské hory ve spolupráci s Lesy České republiky. Konkrétní příklad té spolupráce je dohoda z května 2007 o bezzásahovém území v lokalitě Poledník o rozloze 71,58 hektaru, kde přirozený vývoj znamená vyloučení veškeré výchovné, obnovní i nahodilé těžby, umělého obnovování i rozšiřování lesní dopravní sítě.

Vyhláška k rezervaci navíc podmiňuje souhlasem orgánu ochrany přírody nejen těžební a pěstební práce, ale i pořádání hromadných veřejných akcí, zejména sportovních a turistických.

Kam bučiny zapadají mezi ostatní zápisy

Mezi českými položkami jsou bučiny výjimka: jediný přírodní zápis a zároveň jediná část nadnárodní série, kterou nespravuje Česko samo. Nejblíž jim je proto přeshraniční hornická krajina, o které je text o Krušnohoří a jeho českých komponentách. Kulturní krajinu utvářenou hospodařením popisuje text o Žatci a krajině žateckého chmele.

Osm věcí, které o Jizerskohorských bučinách překvapí

1. Je to první česká přírodní lokalita. Všech šestnáct předchozích byly kulturní památky.
2. Nejsou samostatným zápisem. Jsou dílčí částí nadnárodní série o 93 částech.
3. Zapsáno je jediné kritérium. Přírodní kritérium (ix) o vývoji rodu buk.
4. Nejsou to prales, ale starý les. Rozdíl je v tom, kdy naposledy zasáhl člověk.
5. Zachránil je terén. Strmé skalnaté svahy se nedaly hospodárně těžit.
6. Bez zásahu jsou od roku 1960. Tedy déle než šedesát let.
7. Imisní kalamitu přečkaly. Kvůli druhové skladbě a poloze na severních svazích.
8. Dvě čísla ochranného pásma platí obě. 189 a 2 090 hektarů jsou dvě podzóny.

Časté dotazy k Jizerskohorským bučinám

Odkdy jsou Jizerskohorské bučiny na seznamu UNESCO?

Od 28. července 2021, kdy byly zařazeny do nadnárodního statku Dlouhověké bukové lesy a pralesy Karpat a dalších oblastí Evropy vedeného pod číslem 1133. Jde o první českou přírodní lokalitu na seznamu světového dědictví.

Jak velká je zapsaná plocha?

Zapsaná část má 444,81 hektaru a tvoří ji dvě jádrové části národní přírodní rezervace, Poledník a Štolpichy. Nárazníková zóna má podle mezinárodní dokumentace 2 279,40 hektaru, rozdělených na ochrannou podzónu o 189,20 hektaru a podzónu péče o krajinu o 2 090,20 hektaru.

Je to prales?

Není, a nominace to rozlišuje přesně. Prales je les, který nebyl ve vývoji přímo ovlivněn lidskou činností. Jizerskohorské bučiny jsou zařazené jako starý les, tedy porost ovlivněný v minulosti, u kterého je poslední významný zásah desítky let zpět a mezitím probíhaly přirozené procesy.

Jak staré tu jsou stromy?

Nejstarší strom překročil 290 let. Porosty starší než 120 let zabírají 67 procent rozlohy rezervace a průměrný věk porostu se ustálil na 196 letech. Starý bukový les pokrývá zhruba 95 procent zapsané části.

Proč se tu nikdy netěžilo tolik jako jinde?

Kvůli terénu. Strmé, skalnaté a obtížně schůdné žulové svahy neumožňovaly intenzivní těžbu, jaká probíhala na náhorní plošině. Po druhé světové válce se hospodaření omezilo i proto, že se dříví do té doby sváželo v zimě na saních a novým hospodářům tato technologie chyběla. Od roku 1960 je jádrová oblast ponechána spontánnímu vývoji.

Jaké dřeviny v bučinách rostou?

Buk lesní tvoří 79 procent a smrk ztepilý 13 procent. Příměs tvoří javor klen, jeřáb ptačí a bříza bělokorá, vzácně modřín, jasan, jedle bělokorá a javor mléč. Jedle bývala původní dřevinou s vysokým zastoupením, ale eliminovalo ji hospodaření a její obnovu blokuje spárkatá zvěř.

Proč bučiny přežily odumírání lesů v Jizerských horách?

Kvůli druhové skladbě a poloze na severních svazích. Podle nominace na rozdíl od jiných částí pohoří netrpěly silným znečištěním ovzduší, které od začátku sedmdesátých do konce devadesátých let způsobilo rozsáhlé odumření lesů. Imise nicméně poškozovaly smrky a jedle, čímž se převaha buku ještě posílila.

Kdo území spravuje?

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR prostřednictvím správy chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, ve spolupráci s Lesy České republiky. Pro celý nadnárodní statek platí požadavek přísné bezzásahovosti a rezervace je jedním ze dvou českých území splňujících kritéria kategorie IUCN Ib, tedy oblasti divočiny.

Přehled všech sedmnácti českých zápisů i s tím, čím se od sebe liší, shrnuje rozcestník k památkám UNESCO v Česku.

Odkud údaje pocházejí

Název statku, jeho číslo, kritérium a jeho zdůvodnění, rozsah série, celkové rozlohy a požadavek bezzásahovosti pocházejí ze stránky statku na webu Centra světového dědictví UNESCO a z rozhodnutí Výboru pro světové dědictví z let 2007, 2011, 2017, 2021 a 2023. Rozloha české části, podíl starého lesa a stáří stromů jsou z hodnotící zprávy Mezinárodní unie ochrany přírody a z nominační dokumentace, odkud je i rozlišení pojmů prales, starý les a přírodní les. Výměry rezervace a předmět ochrany stanoví vyhláška č. 200/1999 Sb. Údaje o druhové skladbě, historii hospodaření, botanických a zoologických průzkumech a o správě území jsou z odborného časopisu Agentury ochrany přírody a krajiny a z jejích tiskových materiálů.

• stránka statku na webu UNESCO
• rozhodnutí o rozšíření z roku 2021
• Agentura ochrany přírody a krajiny k zápisu
• vyhláška o národní přírodní rezervaci

Další texty z rubriky Cestování najdete v průvodci cestováním.