Plzeňský Prazdroj má průbojnou partu bednářů o 8. členech, která je poslední pokračovatelkou slavného řemesla zvaného bednářství spadajícího pod světový pivovar. Nyní usilují o zapsání tradičního řemesla na seznam kulturního dědictví UNESCO. Učili se od kolegů z Francie, kteří dlouhou dobu vyrábějí obrovské množství sudů na víno a absolvovali stáž v Plzni. Vandrovní knížky jim pak předal Petr Tůma.
Cesta do UNESCO
Bednáři již byli zapsáni do krajského seznamu kulturních a historických dědictví. Teď usilují o zápis do celonárodníhoseznamu. Francouzské bednářské tovaryšstvo je nejstarší učňovská škola, která již v UNESCO zapsána je a funguje již od středověku a je našim bednářům velkým pomocníkem. Na stáži bylo 6 bednářských učňů z Francie a jejich výroba sudů na víno má stejný princip, i když jsou v postupech rozdíly. U vinných sudů se více používají stroje, bednáři pracují ručně. Učni dvouletého oboru z prvního ročníku mají více praxe a na rozdíl od Čechů jsou vždy 2 týdny ve škole a 6 týdnů na praxi ve společnostech, které je vychovávajíod prvního ročníku.
Plzeňští bednáři
Pokračovatelé slavné tradice, kdy v dobách rozkvětu na začátku 20. století pracovalo v Prazdroji 150 bednářů, chtějí i nadále umění řemesla držet. Prazdroj je jediný pivovar na světě s touto tradicí. Bednáři vyrábějí malé pivní sudy o objemu od 17 do 25 l a starají se o 100 ks ležáckých sudů a 100 dubových kádí, ve kterých ve sklepích kvasí a zraje pivo. S Francouzi vyráběli 25 l velké soudky k výročí 175 let pivovaru. Pivní sud je dubový, musí vydržet silnější tlak a je o 2 cm tenčí než vinný. Pivo je živý organizmus a v sudu pracuje. Vedoucí plzeňských bednářů Josef Hrůza uvádí, že zde bednáři vyrobí za měsíc 20 až 30 sudů. Francouzi z oblasti Dijonu vyrobí pomocí strojů 2 kamiony denně. Vinné sudy se vždy použijí pouze 3x, za to pivní sudy mohou vydržet i 200 let, protože se po každé várce znovu smolí.