Pravidla FIS na sjezdovce: deset bodů a kdo má přednost

Pravidla FIS pro chování na sjezdovce vydala Mezinárodní lyžařská federace v roce 1967 a je jich deset. Nejsou zákon a Nejvyšší správní soud to v roce 2023 výslovně potvrdil. Zároveň ale řekl, že se podle nich posuzuje, jestli lyžař dodržel obecnou prevenční povinnost podle občanského zákoníku. Slovo přednost přitom v pravidlech vůbec není.

Co je potřeba vědět

• Pravidel je deset a vydává je Mezinárodní lyžařská federace FIS.
• Nejsou právním předpisem ani obyčejovým právem.
• Soud je používá jako měřítko obecné prevence podle paragrafu 2900.
• Při sjíždění nese povinnost ten, kdo jede zezadu.
• Povinnost poskytnout pomoc je navíc v trestním zákoníku.
• Na běžeckých tratích platí opačné pravidlo o přednosti.

Co pravidla FIS jsou a co nejsou

Mezinárodní lyžařská federace je schválila v roce 1967 a naposledy upravila v roce 2002. To je datace, kterou uvádí příloha české technické normy pro značení a zabezpečení v zimním středisku, kde jsou pravidla otištěná celá. Vydává je i Horská služba ČR, a to včetně vlastního překladu a instruktážního filmu.

Federace sama je v úvodu svých kodexů označuje za vodítko, které nenahrazuje konkrétní pravidla daného areálu, trati nebo závodu. Vedle nich existuje samostatný kodex pro snowparky a samostatný pro běžecké tratě, takže deset pravidel pro sjezdovku není univerzální sada pro všechen pohyb na sněhu.

Deset pravidel v pořadí, v jakém platí

1. Ohled na ostatní. Chovat se tak, aby člověk nikoho neohrozil ani nepoškodil.
2. Zvládnutá rychlost. Přizpůsobit rychlost i způsob jízdy svým schopnostem, terénu, sněhu, počasí a hustotě provozu.
3. Volba stopy. Kdo přijíždí zezadu, volí stopu tak, aby neohrozil toho před sebou.
4. Předjíždění. Předjíždět lze z kterékoli strany, ale vždy s odstupem, který předjížděnému nechá prostor pro všechny jeho pohyby.
5. Vjíždění a rozjíždění. Kdo vjíždí na trať, rozjíždí se po zastavení nebo stoupá, musí se rozhlédnout nahoru i dolů.
6. Zastavení. Nezdržovat se na úzkých a nepřehledných místech, a po pádu je uvolnit co nejrychleji.
7. Chůze. Kdo stoupá nebo sestupuje pěšky, drží se okraje trati.
8. Značení. Respektovat značení a signalizaci.
9. Pomoc. Při úrazu je každý povinen pomoci.
10. Totožnost. Účastník i svědek má po nehodě sdělit své osobní údaje.

Nejsou zákon, a přesto se podle nich soudí

Nejvyšší správní soud se k jejich povaze vyjádřil v rozsudku z 27. září 2023 ve věci vedené pod spisovou značkou 2 As 275/2020, zveřejněném ve sbírce rozhodnutí. Právní věta říká, že pravidla FIS nejsou právně závazným předpisem a že není ani patrné, že by v Česku nabyla povahu obyčejového práva.

Druhá polovina věty je ale důležitější. Soud dodal, že jejich dodržování obvykle směřuje k zajištění rozumné míry bezpečí, protože jde o pravidla racionální, opřená o širokou zobecněnou zkušenost. Za běžných okolností je proto lze považovat za měřítko toho, zda lyžař dbá obecné prevence podle paragrafu 2900 občanského zákoníku, a zároveň za návod, jak se má na sjezdovce chovat.

Prakticky to znamená, že se nikdo nemůže bránit tím, že pravidla FIS nepodepsal. Fungují jako popis toho, co se od průměrného lyžaře očekává, a právě s tímhle měřítkem pracuje paragraf 2912.

Případ, který ukazuje i druhou stranu

Stejný rozsudek se hodí připomenout ještě z jednoho důvodu, který se v populárních textech obvykle vynechává. Soud v něm rozhodnutí správních orgánů i krajského soudu zrušil, protože skutkový děj srážky nebyl prokázán bez důvodných pochybností. Tři znalci se rozešli ve verzích nehody a skutková zjištění zůstala podle soudu v rovině variantních a pravděpodobnostních úsudků.

Samotný fakt, že došlo ke srážce a ke zranění, tedy vinu nezakládá. Pravidla FIS jsou měřítko, ale nejdřív musí být jasné, co se vlastně stalo.

Kdo má na sjezdovce přednost

Text pravidel slovo přednost vůbec nepoužívá, stejně jako nepracuje s pojmem právo přednosti v jízdě. Přednost je až výklad, který plyne z toho, jak jsou rozdělené povinnosti, a rozdělení je ve třech situacích různé.

Při sjíždění nese povinnost ten vzadu. Třetí pravidlo ukládá jedoucímu zezadu zvolit stopu tak, aby neohrozil toho před sebou. Chráněný je ten, kdo je níž po svahu, a to z prostého důvodu: nevidí za sebe a nemůže reagovat na to, co se děje nad ním.

Při napojování nese povinnost ten, kdo se napojuje. Páté pravidlo mluví o rozhlédnutí nahoru i dolů, ne jen nahoru. To druhé se v praxi zapomíná, přitom pod napojením může být někdo, kdo právě vstává po pádu.

Předjíždět se smí odkudkoli, ale s rezervou

Čtvrté pravidlo je vstřícnější, než se čeká: předjet lze shora i zespoda, zprava i zleva. Podmínkou je odstup, který předjížděnému ponechá dostatek prostoru pro všechny jeho pohyby, a v anglickém originálu se výslovně mluví o pohybech chtěných i nechtěných.

To je jádro celého pravidla. Předjíždějící nemůže argumentovat tím, že předjížděný udělal něco nečekaného, protože právě na nečekaný pohyb, včetně pádu nebo nepovedeného oblouku, musel místo nechat.

Povinnost pomoci má i trestní rozměr

Deváté pravidlo ukládá při úrazu pomoci. Nezávisle na něm ale platí paragraf 150 trestního zákoníku o neposkytnutí pomoci: kdo osobě v nebezpečí smrti nebo se známkami vážné poruchy zdraví neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, může být potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Sazba se zvyšuje až na tři roky u toho, kdo je k pomoci povinen povahou svého zaměstnání.

Pozor na jeden rozdíl proti silnici. Paragraf 151 o neposkytnutí pomoci řidičem se na lyžaře nevztahuje, ten dopadá výslovně na řidiče dopravního prostředku po dopravní nehodě.

Prokázat totožnost, i když jste jen svědek

Desáté pravidlo je jediné, které dopadá i na lidi, kteří s nehodou nemají nic společného. Povinnost sdělit své údaje má podle něj účastník i svědek, ať už za nehodu odpovídá, nebo ne.

V českém právu ovšem nemá tahle povinnost přímý protějšek. Neexistuje obdoba pravidla ze zákona o silničním provozu, které by ukládalo sdělit údaje druhému účastníkovi srážky. Prakticky se to řeší přivoláním policie, která totožnost zjistí. Kdo počítá s tím, že bude vymáhat náhradu, měl by tedy volat policii, ne spoléhat na dobrou vůli.

Jak se posuzuje náhrada škody

Řetěz vede od pravidel k paragrafům takto: pravidla FIS popisují, co se od lyžaře běžně očekává, jejich porušení zakládá porušení prevenční povinnosti, to je porušení povinnosti stanovené zákonem, a u něj se nedbalost předpokládá. Poškozený tedy prokazuje srážku, újmu a příčinnou souvislost, ne zavinění.

Ustanovení	Co zakládá
§ 2900	Obecnou prevenční povinnost, tedy počínat si tak, aby nevznikla nedůvodná újma
§ 2910	Povinnost nahradit škodu tomu, kdo zaviněně porušil zákonnou povinnost
§ 2911	Vyvratitelnou domněnku, že škoda byla způsobena z nedbalosti
§ 2912	Měřítko péče, tedy co lze čekat od osoby průměrných vlastností
§ 2903	Následek toho, když poškozený sám nezakročil k odvrácení újmy
§ 2918	Poměrné snížení náhrady, když se na škodě podílel i poškozený

Poslední řádek má v praxi největší dopad. Pokud pravidla porušili oba lyžaři, náhrada se krátí poměrně. A ještě jedna věc, která se plete: srážka lyžařů není provozní činnost ani provoz dopravního prostředku, takže se neuplatní odpovědnost bez ohledu na zavinění. Odpovědnost je subjektivní.

Na běžkách platí opačné pravidlo

Federace vydává samostatný kodex pro běžecké lyžování a ve dvou bodech říká pravý opak toho, na co je člověk zvyklý ze sjezdovky.

Za prvé, při setkání v protisměru dává stoupající přednost sjíždějícímu. Za druhé, lyžař vpředu není povinen uhnout tomu, kdo ho předjíždí, i když by mu podle možností měl předjetí umožnit. Na sjezdovce nic z toho neplatí. K tomu přistupuje pravidlo o stopách: na trati s více stopami se jezdí v pravé, pokud se zrovna nepředjíždí, a bruslaři nemají do klasických stop vjíždět.

Ve snowparku je kodex ještě jiný

Snowparkový kodex má také deset bodů, ale je zaměřený na postup nácviku, ne na provoz. Řeší znalost vlastních schopností, prohlídku terénu před prvním skokem, plán najetí a dodržování místních pravidel. Poslední dva body, tedy pomoc při úrazu a prokázání totožnosti, jsou převzaté doslova ze sjezdového kodexu.

Sjezdová pravidla tedy snowparkový kodex nenahrazuje, jen je doplňuje. Kde snowpark začíná a jak se značí, popisuje text o barevném značení sjezdovek.

Sedm věcí, které se u pravidel FIS pletou

1. Nejsou zákon. Ale soud podle nich posuzuje prevenci.
2. Slovo přednost tam není. Vyplývá až z rozdělení povinností.
3. Vzadu nese odpovědnost. Při sjíždění, ne při napojování.
4. Rozhlédnout se i dolů. Nejen nahoru nad sebe.
5. Předjíždět lze i zespoda. Podmínkou je odstup.
6. Pomoc ukládá i trestní zákoník. Nejen kodex FIS.
7. Na běžkách platí opak. Stoupající dává přednost sjíždějícímu.

Kdy má porušení pravidel právní následek, rozebírá text o tom, kdo odpovídá za úraz při sportu.

Časté dotazy k pravidlům FIS

Jsou pravidla FIS závazná?
Nejsou právním předpisem ani obyčejovým právem. Nejvyšší správní soud je ale označil za měřítko, podle kterého se posuzuje, zda lyžař dbal obecné prevence podle paragrafu 2900 občanského zákoníku.

Kdo má na sjezdovce přednost?
Při sjíždění nese povinnost ten, kdo jede zezadu, protože ten vpředu za sebe nevidí. Při napojování na trať a při rozjezdu po zastavení nese povinnost naopak ten, kdo se napojuje.

Smí se předjíždět zespoda?
Ano, předjíždět lze shora i zespoda, zprava i zleva. Podmínkou je odstup, který předjížděnému nechá prostor i pro nechtěné pohyby, tedy včetně pádu.

Musím po srážce zastavit?
Ano. Devátým pravidlem je povinnost pomoci a nezávisle na něm platí paragraf 150 trestního zákoníku o neposkytnutí pomoci, kde hrozí odnětí svobody až na dvě léta.

Musí mi druhý lyžař dát své údaje?
Podle desátého pravidla ano, a to i tehdy, když byl jen svědkem. České právo ale takovou povinnost přímo neukládá, proto je praktičtější přivolat policii.

Kdo platí škodu při srážce dvou lyžařů?
Ten, kdo zaviněně porušil povinnost. Nedbalost se přitom předpokládá, takže poškozený prokazuje srážku, újmu a souvislost, ne zavinění. Když pravidla porušili oba, náhrada se poměrně krátí.

Platí pravidla FIS i na běžkách?
Ne, pro běžecké tratě má federace samostatný kodex. Liší se hlavně v tom, že stoupající dává přednost sjíždějícímu a předjížděný není povinen uhnout.

Kdy pravidla vznikla?
Federace je schválila v roce 1967 a naposledy upravila v roce 2002. Tuto dataci uvádí i příloha české technické normy pro zimní střediska.

Odkud údaje pocházejí

Znění pravidel a jejich datace vycházejí z kodexu Mezinárodní lyžařské federace a z přílohy A normy ČSN 01 8027, kde jsou otištěná v českém překladu. Právní posouzení vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci 2 As 275/2020 a z textu zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 40/2009 Sb. Odlišnosti pro běžecké tratě a snowparky pocházejí ze samostatných kodexů téže federace. Konkrétní kauzy ani výše přiznaných náhrad neuvádíme, protože se posuzují individuálně.

• Pravidla FIS v podání Horské služby ČR
• Kodexy chování Mezinárodní lyžařské federace
• Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
• Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

Na navazující texty z rubriky Sport vede průvodce sportem.