Občanský zákoník žádné ustanovení o svolení ke sportovnímu riziku nemá. Sportovní riziko je konstrukce, kterou vytvořily soudy, ne paragraf, na který by šlo ukázat. A kritériem odpovědnosti není porušení pravidel hry, ale exces: jednání, které se zjevně vymyká běžnému způsobu hry. Podpis prohlášení na startu přitom nároky neruší, protože k ujednání, které předem vylučuje náhradu újmy na přirozených právech člověka, se nepřihlíží. Následující text prochází, kdo za úraz při sportu odpovídá a kde jsou hranice.
Co o odpovědnosti za sportovní úraz platí
- Sportovní riziko není v zákoně, je to výklad soudů k obecné prevenční povinnosti.
- Kritériem není porušení pravidel, ale zjevné vymykání se běžnému způsobu hry.
- Dobrovolný vstup na hrací plochu odpovědnosti škůdce nezbavuje.
- Podpis prohlášení ani jednostranné oznámení nároky nevylučují.
- Pravidla FIS nejsou zákon, jsou měřítkem prevenční povinnosti.
- Provozovatel se může odpovědnosti zprostit, u vadné půjčené věci ale ne.
- U újmy na zdraví neplatí objektivní desetiletá promlčecí lhůta.
- Regres zdravotní pojišťovny nevyžaduje úmysl, stačí nedbalost.
Sportovní riziko není paragraf
Rozšířený výklad tvrdí, že kdo se pustí do sportu, dává tím svolení k újmě, a odkazuje se přitom na ustanovení o tom, kdo přijal nebezpečí. To ustanovení ale míří na někoho jiného: na člověka, který se vydal v nebezpečí, aby zachránil ohroženého. Sportovce se netýká.
Odkud sportovní riziko tedy je
Z judikatury. Soudy postupně vymezily, že u sportu nelze každou újmu posuzovat jako u běžného života, protože kontaktní hra s určitou mírou rizika počítá. Neznamená to ale, že by se odpovědnost ve sportu nevyskytovala, jen se jinak nastavuje měřítko toho, co je porušení povinnosti.
Ve sportu se odpovídá
Věta o tom, že ve sportu se za úraz nikdy neodpovídá, neplatí. Platí základní pravidlo: kdo poruší povinnost a způsobí tím újmu, má ji nahradit. Obecná prevenční povinnost, tedy povinnost počínat si tak, aby nedocházelo k újmě na zdraví, se na sportovišti uplatní stejně jako jinde, jen s ohledem na povahu dané činnosti.
Kritériem je exces, ne pravidla
Tohle je nejpodstatnější posun proti tomu, co se běžně tvrdí. Nejvyšší soud vyložil, že porušení pravidel hry samo o sobě prevenční povinnost neporušuje. Aby šlo o odpovědnost, musí jednání zjevně vybočovat z běžného způsobu hry.
Co to znamená v praxi
Že faul sám o sobě nárok na náhradu nezakládá. Zákrok, který je v dané hře součástí obvyklého průběhu, byť je proti pravidlům, spadá do rizika, s nímž hráči počítají. Naopak úmyslné nebo brutální jednání mimo situaci hry do rizika nespadá a odpovědnost zakládá. Hranice se posuzuje podle konkrétního sportu a konkrétní situace.
Vstup na hřiště není vzdání se práv
Soud k tomu dodal ještě jednu podstatnou věc: dobrovolný vstup poškozeného na hrací plochu škůdce odpovědnosti nezbavuje. Nelze tedy argumentovat tím, že si poškozený riziko zvolil, a tím to skončit. Vstup do hry znamená přijetí obvyklého rizika hry, ne přijetí excesu.
Proč se to plete
Protože pravidla hry jsou viditelná a exces se musí vyhodnotit. Je jednodušší říct, že rozhodl faul, než posuzovat, jestli zákrok patřil k obvyklému průběhu hry. Soudy ale hodnotí právě to druhé.
Prohlášení na startu a co s ním
Zákon je v tomhle jednoznačný a týká se to všech hromadných akcí. K ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy na přirozených právech člověka, se nepřihlíží. Zdraví a život mezi přirozená práva patří.
Ani jednostranné oznámení nepomůže
Tabulka s textem o tom, že vstup je na vlastní nebezpečí, nemá povahu ujednání a zákon k takovému jednostrannému oznámení také nepřihlíží. Může nejvýš fungovat jako varování, tedy jako informace o riziku, která se promítne do posouzení chování poškozeného, ale nároky neruší.
Co prohlášení opravdu dělá
Přenáší informaci. Pořadatel jím doloží, že účastníka na rizika upozornil a že získal jeho vyjádření o zdravotním stavu. To má význam při posuzování, jestli pořadatel udělal, co udělat měl, ne jako vzdání se nároků účastníka.
Pravidla FIS a sjezdovka
Pravidla Mezinárodní lyžařské federace pramenem práva nejsou, žádný zvláštní český zákon o bezpečnosti na sjezdovkách neexistuje a technická norma k lyžařským areálům je doporučující. Přesto mají pravidla FIS v soudní praxi význam.
Jako měřítko, ne jako zákon
Soudy je používají jako vyjádření toho, co se od lyžaře rozumně očekává, tedy jako měřítko obecné prevenční povinnosti. Když tedy lyžař pravidla FIS nedodrží, není to porušení zákona, ale indicie, že si nepočínal tak, aby nedocházelo k újmě. Nejvyšší soud o nich mluvil jako o závazných pro lyžaře, právně jde ale o soft law.
Kdo přijíždí shora, neodpovídá automaticky
Pravidlo o tom, že lyžař přijíždějící zezadu nebo shora má volit takovou vzdálenost a rychlost, aby neohrozil lyžaře před sebou, je jedním z nejcitovanějších. Neznamená ale automatickou odpovědnost při každé kolizi. Posuzuje se konkrétní situace, včetně toho, jestli se lyžař vpředu nečekaně nezastavil nebo nezměnil směr. Jak pravidla FIS fungují na sjezdovce, popisuje text o pravidlech FIS na sjezdovce.
Poznámka k jednomu často citovanému rozhodnutí
V nejznámějším českém rozhodnutí o kolizi na sjezdovce se aplikovalo italské hmotné právo, protože tam nehoda nastala. Česká literatura to obvykle neuvádí a cituje závěry, jako by šlo o výklad českého práva. Pro čtenáře to znamená, že závěry o pravidlech FIS jsou použitelné, ale nejsou výkladem českého zákona.
Odpovědnost provozovatele sportoviště
Provozovatel neodpovídá za každý úraz, který se na jeho sportovišti stane. Zákon mu dává možnost zproštění, pokud prokáže, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.
| Situace | Režim odpovědnosti |
|---|---|
| provoz sportoviště obecně | lze se zprostit při vynaložení veškeré rozumně požadovatelné péče |
| vada věci použité při plnění, například půjčené vybavení | zproštění zákon nedává |
| úraz způsobený jiným účastníkem | posuzuje se exces toho účastníka |
| úraz dítěte ve sportovním oddílu | odpovídá zpravidla klub, za zavinění |
| úraz žáka při školní tělesné výchově | škola odpovídá objektivně |
U půjčeného vybavení je režim tvrdší
Tohle je rozdíl, který stojí za pozornost. Jde-li o újmu způsobenou vadou věci, kterou provozovatel použil při plnění, tedy typicky vypůjčené vybavení, jistící prostředky nebo zapůjčené lyže, zákon možnost zproštění nedává. U samotného provozu se provozovatel zprostit může, u vadné věci ne.
Co se dá u soudu tvrdit a co ne
Ke konkrétním typům sportovišť, jako je posilovna, bazén, lezecká stěna nebo lanový park, se nepodařilo dohledat rozhodnutí Nejvyššího soudu. Platí tedy obecná pravidla, tedy možnost zproštění u provozu a chybějící zproštění u vadné věci. Tvrzení o tom, jak soudy u konkrétního typu sportoviště rozhodují, by bylo domýšlení.
Co má provozovatel udělat
Z textu zákona plyne, že rozhodující je doložitelná péče: kontroly zařízení, evidence revizí, značení rizik, kvalifikovaný dozor tam, kde ho povaha činnosti vyžaduje. Ne proto, že by to někde bylo vypsané jako seznam, ale protože přesně tím se prokazuje vynaložení veškeré rozumně požadovatelné péče.
Úraz dítěte
Rozdíl mezi školou a sportovním oddílem je větší, než se čeká, a jde o rozdíl v samotném typu odpovědnosti.
Škola odpovídá objektivně
U žáka při vyučování a při činnostech s ním souvisejících odpovídá škola za újmu bez ohledu na zavinění. Odškodnění bolesti se u žáků počítá podle samostatného nařízení vlády, ne podle metodiky Nejvyššího soudu, která se používá u náhrady podle občanského zákoníku.
Oddíl odpovídá za zavinění
Sportovní klub je v jiné pozici: odpovídá za zaviněné porušení povinnosti, například za nedostatečný dozor nebo za vadné vybavení. Za trenéra přitom odpovídá klub jako za svého pomocníka, ne trenér sám. Věta o tom, že za úraz dítěte v oddílu odpovídá vždy trenér, tedy neplatí.
Když újmu způsobí nezletilý
Posuzuje se, jestli byl schopen posoudit následky svého jednání. Vedle samotného nezletilého se posuzuje i povinnost dohledu na straně těch, kdo dohled měli vykonávat. Je to tedy otázka dvou vrstev, ne automatické odpovědnosti rodičů.
Sport jako pracovní úraz
Sportovní aktivita může být pracovním úrazem, ale ne proto, že jde o sport. Rozhoduje, jestli šlo o činnost v souvislosti s výkonem práce, a u firemních akcí zejména to, jestli byla zařazena do oficiálního programu.
Rozhoduje program, ne dobrovolnost
Nejvyšší soud k firemním akcím dospěl k tomu, že podstatné je zařazení činnosti do oficiálního programu akce organizované zaměstnavatelem. Sportovní aktivita mimo takový program, kterou si účastníci uspořádali sami, do režimu pracovního úrazu nespadá. Je to hranice, která se posuzuje u každé akce zvlášť.
Proč na tom záleží
Protože režim pracovního úrazu je pro zaměstnance výhodnější. Zaměstnavatel odpovídá objektivně a na plnění se vztahuje zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele. U úrazu mimo tento režim se postupuje podle obecné úpravy náhrady újmy.
Kdo zaplatí léčení
Tady se míchají čtyři různé věci, které spolu souvisejí, ale mají jiný základ: úhrada zdravotní péče z veřejného pojištění, regresní nárok pojišťovny, úrazové pojištění a pojištění odpovědnosti.
| Nástroj | Co řeší |
|---|---|
| veřejné zdravotní pojištění | uhradí léčení bez ohledu na zavinění |
| regres zdravotní pojišťovny | vymáhá náklady po tom, kdo újmu zaviněně způsobil |
| úrazové pojištění | plní pojištěnému podle pojistné smlouvy |
| pojištění odpovědnosti | krije to, co má pojištěný nahradit jinému |
Regres nevyžaduje úmysl
Tohle překvapí a má praktický dopad. Zdravotní pojišťovna má právo na náhradu nákladů vynaložených na léčení proti tomu, kdo poškození zdraví způsobil zaviněným protiprávním jednáním. Slovo zaviněným zahrnuje i nedbalost, nejen úmysl. Kdo tedy způsobí úraz nedbalým zákrokem, může čelit nároku pojišťovny, i když proti němu poškozený sám nic nežádá.
Co z toho plyne pro pojištění odpovědnosti
Že má smysl i u rekreačního sportu. Nejde jen o to, co bude požadovat poškozený, ale i o regres pojišťovny, který se řídí skutečnými náklady léčení. U vážnějších úrazů může být tenhle nárok vyšší než samotné odškodnění bolesti.
Metodika Nejvyššího soudu není závazná
U náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění se v praxi používá metodika Nejvyššího soudu, ale závazná není. Je to pomůcka pro výpočet, od které se soud může odchýlit. U školních úrazů se navíc postupuje podle samostatného nařízení vlády, takže se dvě různé soustavy nesmí míchat.
Promlčení u újmy na zdraví
Obecná objektivní desetiletá promlčecí lhůta se u újmy na zdraví neuplatní, zákon ji pro tento případ výslovně vylučuje. Běží tedy subjektivní lhůta od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o újmě a o tom, kdo za ni odpovídá.
Proč je to podstatné
Protože u zdravotních následků se plný rozsah často pozná až po letech. Kdyby objektivní lhůta platila, nárok by mohl zaniknout dřív, než se následek projeví. U dětí a u následků, které se zhoršují postupně, je to rozdíl mezi vymahatelným a nevymahatelným nárokem.
Co to neznamená
Že lhůta neexistuje. Subjektivní lhůta běží dál a otálení nárok oslabuje i prakticky, protože důkazy o průběhu úrazu se s časem ztrácejí. Zápis o úrazu, jména svědků a lékařská dokumentace pořízená bezprostředně mají pro pozdější posouzení klíčovou hodnotu. Jak funguje přivolání pomoci v terénu, popisuje text o horské službě a přivolání pomoci.
Sedm tvrzení o sportovních úrazech, která neplatí
- Podpisem prohlášení se účastník vzdává nároků. Nevzdává. K ujednání předem vylučujícímu náhradu újmy na přirozených právech člověka se nepřihlíží, a k jednostrannému oznámení také ne.
- Ve sportu se za úraz neodpovídá. Odpovídá. Jen se posuzuje, jestli jednání zjevně vybočilo z běžného způsobu hry, tedy jestli šlo o exces.
- Rozhodující je porušení pravidel hry. Není. Porušení pravidel samo o sobě prevenční povinnost neporušuje.
- Pravidla FIS jsou zákon. Nejsou. Jsou měřítkem prevenční povinnosti, pramenem práva ne, a zvláštní český zákon o bezpečnosti na sjezdovkách neexistuje.
- Na sjezdovce odpovídá vždy ten, kdo přijíždí shora. Neodpovídá automaticky. Posuzuje se konkrétní situace včetně chování lyžaře vpředu.
- Provozovatel odpovídá za každý úraz na sportovišti. Neodpovídá. Může se zprostit, prokáže-li vynaložení veškeré rozumně požadovatelné péče. U vadné půjčené věci ale zproštění nemá.
- Zdravotní pojišťovna nikdy nic nevymáhá. Vymáhá. Má právo na náhradu nákladů léčení proti tomu, kdo poškození zdraví způsobil zaviněně, tedy i z nedbalosti.
Časté otázky
Zbavím se nároků, když podepíšu prohlášení na startu?
Nezbavíte. K ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy na přirozených právech člověka, se nepřihlíží, a zdraví i život mezi přirozená práva patří. K jednostrannému oznámení typu tabulky o vstupu na vlastní nebezpečí se zákon také nepřihlíží, může jít nejvýš o varování.
Je sportovní riziko v zákoně?
Není. Občanský zákoník žádné ustanovení o svolení ke sportovnímu riziku neobsahuje. Ustanovení o tom, kdo přijal nebezpečí, míří na zachránce, ne na sportovce. Sportovní riziko je konstrukce judikatury k obecné prevenční povinnosti.
Zakládá faul nárok na náhradu?
Sám o sobě ne. Nejvyšší soud vyložil, že porušení pravidel hry samo prevenční povinnost neporušuje a že jednání se musí zjevně vymykat běžnému způsobu hry. Zákrok patřící k obvyklému průběhu hry tedy spadá do rizika, se kterým hráči počítají, zatímco exces mimo situaci hry odpovědnost zakládá.
Jsou pravidla FIS závazná?
Pramenem práva nejsou a zvláštní český zákon o bezpečnosti na sjezdovkách neexistuje, technická norma k areálům je doporučující. Soudy pravidla FIS používají jako měřítko toho, co se od lyžaře rozumně očekává, tedy jako vyjádření prevenční povinnosti. Nedodržení tedy není porušení zákona, ale indicie.
Odpovídá provozovatel za úraz v posilovně nebo na lezecké stěně?
Ne automaticky. U provozu se může zprostit, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat. Jde-li ale o újmu způsobenou vadou věci použité při plnění, tedy typicky vypůjčeného vybavení nebo jisticích prostředků, zákon možnost zproštění nedává a režim je tvrdší.
Kdo odpovídá za úraz dítěte v oddílu?
Zpravidla klub, a to za zaviněné porušení povinnosti, například za nedostatečný dozor nebo vadné vybavení. Za trenéra odpovídá klub jako za svého pomocníka, ne trenér sám. U žáka při školní tělesné výchově je to jinak, tam škola odpovídá objektivně a bolestné se počítá podle samostatného nařízení vlády.
Kdy je sportovní úraz pracovním úrazem?
Když jde o činnost v souvislosti s výkonem práce, a u firemních akcí zejména tehdy, byla-li zařazena do oficiálního programu akce organizované zaměstnavatelem. Sport, který si účastníci uspořádali sami mimo program, do režimu pracovního úrazu nespadá. Rozhoduje tedy zařazení do programu, ne to, že šlo o sport.
Může po mně zdravotní pojišťovna vymáhat léčení?
Může, pokud jste poškození zdraví způsobil zaviněným protiprávním jednáním, přičemž zavinění zahrnuje i nedbalost, nejen úmysl. Nárok pojišťovny se počítá ze skutečných nákladů léčení a existuje nezávisle na tom, jestli po vás něco požaduje sám poškozený. Právě proto má pojištění odpovědnosti smysl i u rekreačního sportu.
Odkud údaje pocházejí
- Náhrada újmy, prevenční povinnost, odpovědnost provozovatele a promlčení: občanský zákoník
- Odpovědnost školy za úraz žáka: zákoník práce
- Odškodnění bolesti u úrazů žáků: nařízení vlády o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění
- Regresní nárok zdravotní pojišťovny: zákon o veřejném zdravotním pojištění
- Judikatura k excesu ve sportu a k pravidlům FIS: Nejvyšší soud
- Pravidla chování na sjezdových tratích: Mezinárodní lyžařská federace
Souvislosti a navazující témata z rubriky Sport shrnuje průvodce sportem.