Největší jednorázový úbytek českého zlata nezpůsobili Němci. Za okupace přišlo Československo o necelých pětačtyřicet tun, ale o osmapadesát let později prodala bankovní rada České národní banky rovnou 56 ze 70 tun, které státu po rozdělení federace zbyly. Slovensko svůj podíl drží dodnes. Následující text prochází, co se o zlatém pokladu dá doložit u České národní banky, u Banky pro mezinárodní platby a v dobových dokumentech, a kde se běžné vyprávění rozchází s prameny.
Co o zlatém pokladu platí
- K 15. září 1938 mělo Československo zhruba 96,6 tuny zlata, ale jen 6,3 tuny leželo v Praze.
- První velký převod Říšské bance, 14,5 tuny, proběhl 4. března 1939, tedy ještě před okupací.
- Banka pro mezinárodní platby dnes sama uvádí, že příkaz z března 1939 byl vydán pod nátlakem.
- Zhruba 27 tun zlata zmrazeného v Británii financovalo exilovou vládu v Londýně.
- Doplatek 18,4 tuny se vrátil až v únoru 1982, po jednáních, která se táhla od roku 1961.
- Historické maximum zlatých zásob bylo právě po tomto vrácení, 112,4 tuny.
- Po rozdělení federace v poměru dva ku jedné připadlo České republice zhruba 70 tun.
- Na konci roku 2019 měla ČNB osm tun, dnes zlato zase nakupuje s cílem sto tun do roku 2028.
Odkud se zlatá rezerva vzala
Zlatá rezerva mladé republiky nevznikla z jednoho zdroje. Česká národní banka uvádí tři: zlato převedené z likvidované Rakousko-uherské banky, dobrovolné příspěvky občanů ve sbírce na zlatý poklad republiky a zpětné nákupy zlata od obyvatelstva doplněné čtyřprocentní čtyřletou valutovou půjčkou. Z Rakousko-uherské banky přišlo podle historického webu ČNB 12,1 tuny, a to byl zdaleka největší jednorázový přírůstek.
Sbírka byla hlavně gesto
Sbírka se vyhlásila počátkem roku 1919, impuls k ní vznikl spontánně už na konci roku 1918. Lidé do ní dávali zlaté mince, ale také stříbro, měď, medaile, šperky i papírové peníze, které se pak zpeněžovaly. Během prvního roku se sešlo kolem 94 tisíc zlatých mincí a medailí. Podle ČNB to představovalo zhruba čtvrt procenta tehdejších zásob. Česká televize sbírku v archivním přehledu popisuje jako akci se spíš psychologickým efektem, protože skutečné peníze přinesla valutová půjčka.
Koruna na zlatě nestála
Tady se plete i jinak poučené vyprávění. Koruna, kterou zavedl Alois Rašín svou měnovou reformou, byla podle ČNB od začátku čistě papírová a na rozdíl od rakousko-uherské koruny nebyla směnitelná za zlato. Reforma stála na okolkování bankovek a odčerpání části oběživa. Zlatá rezerva měla roli devizového polštáře a znaku důvěryhodnosti, ne krytí.
Kde zlato leželo, když přišel březen 1939
Tohle je pro celý příběh klíčové: republika měla v září 1938 zhruba 96,6 tuny, ale drtivá většina neležela doma.
| Uložení | Objem |
|---|---|
| Bank of England, účet Banky pro mezinárodní platby | 28,3 tuny |
| Bank of England, účet Národní banky Československé | 26,8 tuny |
| trezory Národní banky v Praze | 6,3 tuny |
| Švýcarsko | část, ČNB objem neuvádí |
Součet obou londýnských účtů dává 55,1 tuny, což odpovídá i zahraničním zdrojům, které mluví o zhruba pětapadesáti tunách v Bank of England. Rozhodující bylo, na čí účet zlato bylo vedeno. Zlato na účtu Banky pro mezinárodní platby nebylo pod britskou kontrolou, zlato na účtu Národní banky ano, a právě tenhle rozdíl rozhodl o tom, co Němci dostali a co ne.
Co se stalo v roce 1939
První převod byl ještě před okupací
Národní banka Československá převedla 4. března 1939 Německé říšské bance 14,5 tuny zlata. Bylo to jedenáct dnů předtím, než Wehrmacht vstoupil do Prahy. Šlo o období takzvané druhé republiky a o transakci, která se běžnému vyprávění o uloupeném zlatě vymyká, protože se odehrála v době, kdy stát ještě formálně existoval.
Vynucený příkaz z 18. března
Tři dny po okupaci si zvláštní zmocněnec Říšské banky vynutil na vedení Národní banky příkaz k převodu zhruba 23,1 tuny z účtu Banky pro mezinárodní platby u Bank of England na účet Říšské banky. Banka pro mezinárodní platby příkazu vyhověla. Dnes na svém webu sama uvádí, že příkaz přišel pár dnů po obsazení Prahy a že byl, jak se později ukázalo, vydán pod nátlakem, a řadí toto rozhodnutí mezi nejkontroverznější ve své válečné historii.
Britská reakce a co zbylo
Operace vyvolala v Británii politický skandál. Tématem se 11. července 1939 zabývala Sněmovna lordů a Winston Churchill ji označil za finanční Mnichov. Britský ministr financí zbytek zlata na britském území zmrazil, takže se k němu Němci nedostali. Doma zůstala jen pražská část, kterou Němci odvezli do Berlína 12. června 1940, zhruba 6,4 tuny, a k tomu přibližně tuna z továren v Plzni a Brně. Celkové ztráty za okupace vyčísluje historický web ČNB na necelých 45,5 tuny.
Zlato, které se neztratilo, ale utratilo
Zmrazené zlato v Bank of England nezůstalo ležet. Podle ČNB zhruba 27 tun posloužilo k financování československé exilové vlády v Londýně. To je část příběhu, která se ve zkratkách ztrácí: nebyla ukradena, byla použita, a to Československem na vlastní válečné úsilí. Po válce zůstala v domácích trezorech necelá tuna.
Proč se zbytek vracel čtyřicet let
V září 1946 vznikla Tripartitní komise pro restituci měnového zlata, ve které zasedaly Spojené státy, Velká Británie a Francie. Československý nárok činil 45,5 tuny, komise přiznala 24,5 tuny, protože zbytek zlata se fyzicky nenašel. V roce 1947 dorazila záloha zhruba šesti tun ve zlatých mincích a pak se vše zastavilo.
Blokovaly to spory o znárodněný majetek
Po únoru 1948 se vydání zbytku zablokovalo. Podle ČNB šlo o kombinaci sporu o britské úvěry, včetně takzvaného mnichovského úvěru ve výši deseti milionů liber, a nároků za majetek britských a amerických osob znárodněný v Československu. Británie a Francie vrácení nakonec podporovaly, blokovaly ho Spojené státy, které je podmiňovaly náhradou za znárodněný americký majetek.
| Rok | Krok v jednání |
|---|---|
| 1961 | první dohoda, částka dva miliony dolarů |
| 1967 | americký požadavek zvýšen na 54 milionů dolarů |
| 1974 | druhá majetkoprávní dohoda na 20,5 milionu dolarů, Kongres ji zamítl |
| 1981 | podepsána konečná verze dohody |
| únor 1982 | fyzické vrácení zlata ve třech letadlech na Ruzyni |
Kolik se zaplatilo
Vráceno bylo 18,4 tuny, přesněji 18 460 kilogramů, z toho zhruba půldruhého milionu zlatých mincí. Československo zaplatilo Velké Británii kolem 24 milionů liber a Spojeným státům zhruba 80 milionů dolarů. Po tomto vyrovnání dosáhla zlatá zásoba historického maxima 112,4 tuny. Zlatý poklad se tedy vrátil celý až téměř čtyřicet let po válce, a ne zadarmo.
Rozdělení federace a rozprodej
V roce 1993 se státní zlatý poklad dělil stejně jako zbytek federálního majetku, v poměru dva ku jedné. České národní bance připadlo podle jejího vlastního přehledu zhruba 70 tun, Národní bance Slovenska zhruba 30 tun.
Rok 1998 a rozhodnutí bankovní rady
Bankovní rada ČNB pak rozhodla zlato z velké části rozprodat. Prodalo se 56 tun a ponechalo 14. Důvodem byly nízké historické výnosy zlata proti alternativním investicím, protože zlato samo o sobě nenese úrok. Část se zpeněžila formou pamětních a investičních mincí. Pokles pokračoval a na konci roku 2019 měla ČNB osm tun, tedy historické minimum. Slovensko svých zhruba třicet tun drží dál.
Obrat po roce 2022
Od roku 2023 ČNB zlato zase soustavně nakupuje. Deklarovaným cílem je sto tun do roku 2028, což by bylo nejvíc v historii České národní banky. Nakupuje pravidelně a průměruje cenu místo časování trhu, a to na mimoburzovním trhu v Londýně. Většina zlata je fyzicky uložena v trezorech Bank of England, protože je tam snadno obchodovatelné. Část leží v pražském ústředí, hlavně jako zásoba pro ražbu zlatých mincí. Aktuální stav rezerv zveřejňuje ČNB na své stránce o zlatě, kde se průběžně aktualizuje.
Časová osa zlatého pokladu
| Rok | Událost | Objem zlata |
|---|---|---|
| 1919 | vyhlášena sbírka na zlatý poklad republiky | zhruba čtvrt procenta tehdejších zásob |
| 1922 | rezervy po převodu z Rakousko-uherské banky | 19,9 tuny |
| 1929 | růst v době konjunktury | 56,2 tuny |
| 1938 | stav k 15. září, většina zlata už v zahraničí | 96,6 tuny |
| 1939 | převod Říšské bance 4. března, ještě před okupací | 14,5 tuny |
| 1939 | vynucený převod z účtu BIS 18. března | 23,1 tuny |
| 1940 | odvoz z pražských trezorů a z továren | 6,4 plus zhruba tuna |
| 1945 | stav v domácích trezorech po válce | necelá tuna |
| 1946 | Tripartitní komise, nárok 45,5 tuny | přiznáno 24,5 tuny |
| 1947 | první záloha ve zlatých mincích | zhruba 6 tun |
| 1982 | doplatek po dohodě s USA a Británií | 18,4 tuny |
| 1982 | historické maximum zlatých zásob | 112,4 tuny |
| 1993 | rozdělení federace v poměru dva ku jedné | ČR zhruba 70 tun, SR 30 tun |
| 1998 | rozprodej po rozhodnutí bankovní rady | prodáno 56 tun, zbylo 14 |
| 2019 | historické minimum | 8 tun |
| 2023 | ČNB začíná zlato pravidelně nakupovat | růst z dvanácti tun |
| 2028 | deklarovaný cíl ČNB | 100 tun |
K čemu je centrální bance zlato
Zlato nenese úrok ani dividendu, a právě to byl argument pro jeho prodej v roce 1998. Argument pro jeho držení je jiný: je to aktivum, které nemá emitenta, takže jeho hodnota nezávisí na tom, jestli nějaký stát nebo banka dostojí závazkům. V devizových rezervách proto plní roli pojistky proti situacím, kdy selhává vše ostatní. Zásada průměrování ceny, kterou ČNB u nákupů uvádí, je mimochodem stejná jako u dlouhodobého spoření, které má vydržet, jen v jiném měřítku.
Proč je většina zlata v Londýně
Důvodem je obchodovatelnost. Londýnský trh s drahými kovy je místo, kde se velké objemy dají prodat nebo koupit bez přesunu fyzického kovu. Zlato uložené jinde by se muselo nejdřív dopravit a znovu ověřit jeho ryzost, což stojí čas i peníze. Uložení v zahraničí tedy není nedůvěra ve vlastní trezory, ale provozní rozhodnutí.
Šest omylů o zlatém pokladu
- Britové zlato ukradli a nikdy ho nevrátili. Převod v březnu 1939 proběhl na příkaz vydaný v Praze pod nátlakem, ne britským zabavením. Zbytek zlata na britském území byl naopak zmrazen, aby se k němu Němci nedostali, a financoval exilovou vládu. Doplatek se vrátil v únoru 1982.
- Všechno zlato skončilo v Německu. Ztráty za okupace činily necelých 45,5 tuny. Dalších zhruba 27 tun spotřebovala exilová vláda a část se natrvalo ztratila, proto komise přiznala jen 24,5 tuny z nárokovaných 45,5.
- Zlatý poklad sesbírala veřejnost a z něj vznikla měna. Sbírka byla jedním ze tří zdrojů a její výtěžek odpovídal zhruba čtvrt procenta tehdejších zásob. Největším přínosem byl převod 12,1 tuny z likvidované Rakousko-uherské banky.
- Rašínova reforma stála na zlatém krytí. Koruna byla od roku 1919 čistě papírová a za zlato směnitelná nebyla. Reforma stála na okolkování bankovek a odčerpání oběživa.
- O zlato jsme přišli hlavně za války. Největší jednorázový úbytek přinesl rok 1998, kdy se prodalo 56 ze 70 tun. Za okupace šlo o necelých 45,5 tuny, a ty se z větší části podařilo nárokovat zpět.
- První převod Němcům přišel až po 15. březnu 1939. Největší z převodů, 14,5 tuny, proběhl 4. března 1939, jedenáct dnů před vstupem Wehrmachtu do Prahy.
Že centrální banka bankovky vydává, ale netiskne, je rozdíl stejného druhu jako ten mezi emisí a rezervou. Rozebírá ho text o tom, kdo české bankovky tiskne a jak se kontrolují.
Kapitálový trh má v Česku delší historii, než se obvykle připouští. Ukazuje to text o pražské burze založené už v roce 1871, která obchodovala i se zbožím a plodinami.
O tom, z čeho jsou ražené dnešní české mince a jejich parametry, píšeme samostatně.
Časté otázky
Kolik zlata mělo Československo před válkou?
K 15. září 1938 zhruba 96,6 tuny. Jen 6,3 tuny ale leželo v trezorech Národní banky v Praze, 28,3 tuny bylo v Bank of England na účtu Banky pro mezinárodní platby, 26,8 tuny tamtéž na účtu Národní banky Československé a část ve Švýcarsku. Uložení v zahraničí bylo v té době běžné, protože usnadňovalo mezinárodní platby.
Kdy Němci získali československé zlato?
Ve dvou hlavních krocích. Národní banka Československá převedla 14,5 tuny Říšské bance už 4. března 1939, tedy ještě před okupací. Po 15. březnu si zvláštní zmocněnec Říšské banky vynutil příkaz k převodu dalších zhruba 23,1 tuny z účtu Banky pro mezinárodní platby u Bank of England. Pražské trezory Němci vyprázdnili 12. června 1940, šlo o zhruba 6,4 tuny.
Proč Banka pro mezinárodní platby převod provedla?
Formálně proto, že dostala platný příkaz od Národní banky Československé, která byla majitelem účtu. Banka pro mezinárodní platby dnes na svém webu sama uvádí, že příkaz byl vydán pár dnů po obsazení Prahy a, jak se později ukázalo, pod nátlakem, a řadí to rozhodnutí mezi nejkontroverznější ve své válečné historii. Zároveň uvádí, že za války přijala od Říšské banky 3,7 tuny uloupeného zlata a v roce 1948 je vrátila Tripartitní komisi.
Kolik zlata se po válce vrátilo?
Tripartitní komise přiznala z nárokovaných 45,5 tuny celkem 24,5 tuny. V roce 1947 dorazila záloha zhruba šesti tun ve zlatých mincích a doplatek 18,4 tuny až v únoru 1982. Rozdíl mezi nárokem a přiznáním je dán tím, že zbylé zlato se fyzicky nenašlo.
Proč se zlato vracelo až v roce 1982?
Po únoru 1948 vydání zablokovaly spory o britské úvěry, včetně mnichovského úvěru deseti milionů liber, a nároky za majetek britských a amerických osob znárodněný v Československu. Jednání se táhla od roku 1961, americký požadavek mezitím vzrostl na 54 milionů dolarů a dohoda z roku 1974 neprošla Kongresem. Konečná verze byla podepsána v roce 1981.
Co se stalo se zlatem po rozdělení Československa?
V roce 1993 se dělilo v poměru dva ku jedné jako zbytek federálního majetku, České národní bance připadlo zhruba 70 tun a Národní bance Slovenska zhruba 30 tun. Česká strana pak v roce 1998 rozhodla 56 tun prodat, Slovensko svůj podíl drží dodnes.
Proč ČNB v roce 1998 zlato prodala?
Argumentem byly nízké historické výnosy zlata proti alternativním investicím. Zlato nenese úrok ani dividendu, takže v portfoliu, které se hodnotí podle výnosu, vypadá jako mrtvý kapitál. Část zásoby se zpeněžila formou pamětních a investičních mincí. Rezervy pak klesaly až na osm tun na konci roku 2019.
Kolik zlata má ČNB dnes a kde ho drží?
Od roku 2023 rezervy soustavně rostou a deklarovaným cílem je sto tun do roku 2028, což by bylo nejvíc v historii České národní banky. Aktuální objem zveřejňuje ČNB na své stránce o zlatě. Většina zásoby je fyzicky v trezorech Bank of England kvůli obchodovatelnosti na londýnském trhu, část leží v pražském ústředí především jako zásoba pro ražbu zlatých mincí.
Odkud údaje pocházejí
- Objemy rezerv, uložení v roce 1939 a ztráty za okupace: přehled Československé zlato na historickém webu ČNB
- Dnešní rezervy, cíl sto tun a způsob nákupu: stránka Zlato ČNB
- Stav po válce a rozdělení ztrát: text ČNB Po válce zůstala republice jen tuna zlata
- Zdroje rezervy a sbírka roku 1919: blog ČNB o zlatě stoleté republiky
- Vlastní popis převodu z března 1939: stránka Banky pro mezinárodní platby o druhé světové válce
- Průběh jednání od roku 1961 do roku 1981: rozbor k výročí návratu zlatého pokladu
Poznámka redakce. Výtěžek sbírky roku 1919 uvádíme jen v relativním vyjádření, protože zdroje se rozcházejí mezi zhruba 270 kilogramy a zhruba 65 kilogramy ryzího zlata; rozdíl může být v tom, zda jde o hrubou hmotnost odevzdaných předmětů, doloženo to ale není. Počet přiznaných tun uvádíme podle ČNB, Česká televize uvádí přiznaných 64 procent nároku, tedy zhruba 28,8 tuny. Datum návratu zlata v roce 1982 uvádíme jako únor, protože ČNB píše 18. února a jiný zdroj 20. února. Částku zaplacenou Spojeným státům uvádíme zaokrouhleně, zdroje uvádějí 80, 81,5 i 84,4 milionu dolarů. Objem, který připadl ČNB v roce 1993, uvádíme jako zhruba 70 tun, protože jedna stránka ČNB uvádí 63,3 tuny a dvě další 70 tun. Objem k roku 1938 přebíráme jako datovaný údaj k 15. září, blog ČNB uvádí jako vrchol první republiky zhruba sto tun v roce 1935. Iniciátora sbírky nejmenujeme, žádný primární zdroj konkrétní jméno neuvádí. Epizodu se zadrženými devíti tunami slovenského podílu neuvádíme, máme ji jen ze sekundárního zdroje. Aktuální tonáž rezerv neuvádíme číselně, mění se průběžně a ČNB ji zveřejňuje na své stránce.