Třebíč: židovská čtvrť a bazilika, které UNESCO zapsalo společně

Židovská čtvrť a bazilika svatého Prokopa v Třebíči jsou na seznamu světového dědictví UNESCO od roku 2003. Zapsané jsou společně a právě to je na tom podstatné: zdůvodnění zápisu stojí na soužití dvou kultur, židovské a křesťanské, na dvou březích jedné řeky. Ze 121 původních domů čtvrti bylo zbořeno jen pět, což je míra dochování, jakou jinde v Evropě nenajdete.

Co je na seznamu zapsané

• Zápis proběhl v roce 2003 na 27. zasedání Výboru pro světové dědictví v Paříži.
• Statek je veden pod číslem 1078 a je zapsaný podle kritérií (ii) a (iii).
• Tvoří ho tři komponenty: židovská čtvrť, židovský hřbitov a bazilika svatého Prokopa.
• Rozloha statku je 6,55 hektaru, nárazníková zóna má 136,89 hektaru.
• V roce 2018 byly hranice upraveny a do statku přibyl celý zámecký areál.
• Bazilika i hřbitov jsou národními kulturními památkami od 1. srpna 2002.

Proč jsou zapsané dohromady

Kritérium (ii) je formulované tak, že židovská čtvrť a bazilika svatého Prokopa v Třebíči dokládají soužití a vzájemnou výměnu hodnot mezi dvěma odlišnými kulturami, židovskou a křesťanskou, po mnoho staletí. Kritérium (iii) k tomu dodává, že židovská čtvrť je výjimečným dokladem kulturních tradic spjatých s židovskou diasporou ve střední Evropě.

Souvislost mezi oběma částmi není náhodná. Hodnocení ICOMOS ji vysvětluje takto: benediktinský klášter byl založen ve strategické poloze u brodu přes Jihlavu a jeho existence podnítila vznik trhu, který přivedl obchodníky a mezi nimi i Židy. Klášter tedy nepřímo stojí i za vznikem židovského osídlení.

UNESCO celý soubor shrnuje jako výjimečný doklad pokojného soužití židovských a křesťanských komunit a kultur od středověku do druhé světové války.

Údaj	Hodnota
Rok zápisu na seznam UNESCO	2003, zasedání v Paříži
Číslo statku	1078
Kritéria zápisu	(ii) a (iii)
Rozloha statku	6,55 hektaru
Nárazníková zóna	136,89 hektaru
Počet komponent	tři
Původní domy ve čtvrti	121, z toho zbořeno 5
Příčné uličky	čtrnáct
První písemná zmínka o Židech v Třebíči	1338
Vznik odděleného ghetta	1723, zrušeno 1848
Založení benediktinského kláštera	1101
Přední synagoga	1639 až 1642
Rozšíření hřbitova na dnešní výměru	1888
Úprava hranic statku	2018, zasedání v Manámě

Čtvrť, která se dochovala kvůli chudobě

Míra zachovalosti má nečekané vysvětlení. Oblast nikdy nebyla kvůli přírodním podmínkám úplně obehnaná zdí, ale existovalo tu oddělení až do roku 1875, po kterém se Židé mohli volně stěhovat a kupovat majetek jinde. Podle ICOMOS se v důsledku toho zámožní odstěhovali a čtvrť zůstala v rukou chudých. Nepřišly tedy peníze na modernizační přestavby, které jinde smazaly původní podobu.

Druhým důvodem je způsob vlastnictví. Zástavba byla organizovaná jako kondominium, v jednom domě bývalo i šestnáct vlastníků a budovy se vnitřně dělily, přičemž každý vlastník mohl svou část měnit samostatně. V přízemí bývaly obchody a dílny, patra sloužila k bydlení.

Výsledkem je stratigrafie, kterou UNESCO označuje za výjimečně dobře dochovanou od pozdního středověku do 20. století, přičemž i v jediné budově se často najdou části z několika epoch.

Jak čtvrť vypadá

Komunikačním jádrem jsou dvě ulice, Blahoslavova a Leopolda Pokorného, na které navazuje čtrnáct příčných uliček. Čtvrť má rozlohu zhruba 4,4 hektaru a je vymezená řekou na jihu, svahem na severu a silnicí na západě.

Dochovalo se přes sto staveb, mezi nimi dvě synagogy, obecní dům, dům rabína, chudobinec, nemocnice a škola. Právě úplnost je podle ICOMOS důvod, proč byla ze všech moravských židovských sídel vybrána Třebíč: je považovaná za nejreprezentativnější a nejúplnější, protože zahrnuje všechny funkce židovského sídla.

Jak je to s tvrzením o památce mimo Izrael

Často se uvádí, že jde o první židovskou památku mimo Izrael na seznamu UNESCO. Stojí za to vědět, odkud to tvrzení pochází: napsal ho Jaroslav Klenovský, autor nominační studie, v roce 2003. Stránka statku ani hodnocení ICOMOS takovou formulaci neobsahují.

ICOMOS to říká opatrněji a věcněji. Uvádí, že židovské čtvrti už na seznamu jsou, ale jako součást historických měst, a jmenuje historické centrum Bardejova zapsané v roce 2000 s pěknou synagogou z 18. století a židovskou čtvrť s malou synagogou ve Ferraře zapsané v roce 1995. Třebíč je tedy samostatně zapsaná židovská čtvrť, což je něco jiného než jediná židovská památka na světě.

Dvě synagogy s velmi odlišným osudem

Přední synagoga na Tichém náměstí byla postavena na místě starší dřevěné svatyně v letech 1639 až 1642 v barokním slohu, v letech 1856 až 1857 byla upravena novogoticky a v letech 1953 až 1954 adaptována na modlitebnu Církve československé husitské, které slouží dodnes. Nejstarší zmínka o synagoze v Třebíči je přitom z roku 1590.

Zadní synagoga v Blahoslavově ulici sloužila bohoslužbám do dvacátých let 20. století. Pak z ní bylo skladiště kůží a po druhé světové válce sklad ovoce a zeleniny. Národní památkový ústav ji přitom označuje za nejcennější budovu židovského města.

Interiér zdobí výmalba z počátku 18. století, která se řadí k nejkrásnějším barokním výmalbám na Moravě. Na ženské galerii je dnes expozice s modelem židovské čtvrti v měřítku 1:100, zachycujícím stav k roku 1850.

Hřbitov s náhrobky mikulovského typu

Hřbitov leží asi tři sta metrů severně od čtvrti a s rozlohou 11 772 metrů čtverečních patří k největším židovským hřbitovům v Česku. U vstupu stojí obřadní síň z roku 1903 s intaktně dochovaným interiérem, na dnešní výměru byl hřbitov rozšířen v roce 1888.

Pohřbívalo se tu nepřetržitě od počátku 17. století do poloviny 20. století. K nejhodnotnějším patří barokní náhrobky takzvaného jihomoravského neboli mikulovského typu z poloviny 18. století, bohatě zdobené ornamentálními prvky. V areálu stojí památník židovských vojáků z první světové války a památník obětí rasové genocidy.

Kolik je na hřbitově náhrobků

Tady se zdroje rozcházejí natolik, že je poctivější to přiznat než si vybrat. UNESCO i hodnocení ICOMOS uvádějí zhruba čtyři tisíce, nominace České republiky a několik českých zdrojů kolem tří tisíc, Kraj Vysočina kolem dvou a půl tisíce a město Třebíč asi dva tisíce šest set.

Podobně se liší datace vzniku hřbitova, od 15. století po první polovinu 17. století. Část toho rozporu vysvětluje poznámka ICOMOS, že jde v pořadí o druhý hřbitov, protože starší se nacházel blízko kláštera.

Konec komunity

V roce 1890 žilo v oblasti podle hodnocení ICOMOS téměř patnáct set Židů, ve třicátých letech 20. století už jen tři sta osob židovského vyznání. Po druhé světové válce nezůstal nikdo.

V květnu 1942 byly z Třebíče vypraveny dva transporty do Terezína. Transportem Av z 18. května bylo deportováno 720 osob, z nichž 679 zahynulo a 41 přežilo. Transportem Aw z 22. května 651 osob, z nichž 633 zahynulo a 18 přežilo. Je ale potřeba dodat, co k tomu patří: Třebíč byla shromaždištěm pro širší region, takže tato čísla nezahrnují jen obyvatele židovské čtvrti, a kolik z nich ve čtvrti bydlelo, žádný z dohledaných zdrojů neuvádí.

Podle správce památky se z téměř tří set židovských obyvatel čtvrti vrátilo jen několik osob, které už neměly dost sil komunitu obnovit. Obec byla po válce krátce obnovena a poté administrativně začleněna pod Židovskou obec Brno. Památník deportací židovských obyvatel Třebíčska byl odhalen v srpnu 2003 při oslavách zápisu na seznam.

Bazilika, která byla sýpkou i pivovarem

Benediktinský klášter založila v roce 1101 moravská údělná knížata Oldřich Brněnský a Litold Znojemský. Klášterní kostel vznikl za vlády Václava I. a hotový byl v padesátých letech 13. století. Původně byl zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie a jméno svatého Prokopa nese až od druhé poloviny 17. století.

Slohově je stavba nezvyklá. ICOMOS uvádí, že její prvky jsou ve středoevropském kontextu neobvyklé, zčásti kvůli smíšenému použití románských a raně gotických prvků. Jde o trojchórovou trojlodní baziliku s prodlouženým presbytářem, otevřenou severní předsíní se čtvercovým půdorysem a dvěma západními věžemi, postavenou z žuly a pískovce. UNESCO ji označuje za jeden z prvních příkladů vlivu západní architektury ve střední Evropě.

Pozor ale na to, že nominace tvrdila víc, než co Výbor přijal. Česká strana navrhovala i kritérium (i) s tím, že bazilika je spojovacím článkem mezi románsko gotickými přechodovými stavbami Francie, Německa, Rakouska a Uher. ICOMOS to odmítl s odůvodněním, že bazilika je sice výjimečná ve svém geografickém a historickém prostředí, ale ve srovnání se západoevropskými vzory ji za mimořádnou považovat nelze.

Dvě století bez bohoslužeb

Při obléhání města vojsky uherského krále Matyáše Korvína v roce 1468 byla stavba značně poškozená a přes dvě století pak sloužila světským účelům: jako konírna, obilná sýpka i pivovar. K sakrálnímu využití se vrátila až po obnově za Valdštejnů. Klášter po zániku opatství přestal existovat a koncem 16. století se proměnil v zámek, kde dnes sídlí Muzeum Vysočiny Třebíč.

Barokní obnovu vedl architekt František Maxmilián Kaňka. Práce začaly v roce 1726, obnova hlavní lodi byla dokončena v roce 1733 a vzniklo při ní nové západní průčelí se dvěma věžemi ve slohu gotizujícího baroka. Počátkem 20. století zahájil další obnovu architekt Kamil Hilbert, který se podílel i na dostavbě svatovítské katedrály.

Krypta, rozeta a zazděný portál

Pod východní částí baziliky je krypta, jejíž strop podpírá padesát sloupů, každý s originálně zdobenou hlavicí. S hlavní lodí byla propojena v roce 1998. K nejcennějším prvkům dále patří nástěnné malby v opatské kapli, které podle města Třebíč patří k nejstarším dochovaným u nás, a románská rozeta s původní desetidílnou kamennou kružbou.

Zvláštní osud má severní portál zvaný Rajská brána. V minulosti byl zazděn a zcela zapomenut, protože severní předsíň se zazděným portálem byla upravena na byt zámeckého kaplana. Znovuobjevit ho na konci 19. století pomohla podle Kraje Vysočina náhoda.

Ochrana a správa

Klášter s kostelem svatého Prokopa a židovský hřbitov byly prohlášeny národními kulturními památkami nařízením vlády č. 337/2002 Sb. z 19. června 2002 s účinností od 1. srpna 2002. Historické jádro Třebíče je městskou památkovou zónou od roku 1990, zóna zahrnuje vnitřní historické město, Podklášteří i Zámostí, tedy židovské město, ale hřbitov leží mimo její území.

Správu statku sdílejí čtyři subjekty: město Třebíč se stará o židovskou čtvrť se Zadní synagogou a bývalý klášter, Židovská obec Brno o hřbitov, farní správa římskokatolické církve o baziliku a Kraj Vysočina o hlavní budovy bývalého kláštera, tedy zámek. Devadesát procent domů ve čtvrti bylo v době zápisu v soukromém vlastnictví.

V roce 2018 schválil Výbor pro světové dědictví na zasedání v Manámě drobnou úpravu hranic. Čtvrť i hřbitov se mírně zmenšily, komponenta baziliky se naopak zvětšila z 0,23 na 1,08 hektaru, protože do statku přibyl celý zámecký areál.

Kam Třebíč zapadá mezi ostatní zápisy

Třebíč je mezi českými zápisy jediná, kde je jádrem hodnoty soužití dvou komunit, a jediná se samostatně zapsanou židovskou čtvrtí. Jiný typ souboru, kde je hodnotou dochovaná renesanční kompozice, popisuje text o zámku a zahradách v Kroměříži. Zápis tvořený jedinou budovou popisuje text o vile Tugendhat v Brně.

Osm věcí, které o Třebíči překvapí

1. Zapsané jsou tři komponenty. Čtvrť, hřbitov a bazilika zvlášť.
2. Čtvrť se dochovala kvůli chudobě. Zámožní se po roce 1875 odstěhovali.
3. V jednom domě bývalo až šestnáct vlastníků. Odtud členitost zástavby.
4. Tvrzení o památce mimo Izrael není od UNESCO. Napsal ho autor nominace.
5. ICOMOS jedno kritérium odmítl. Baziliku nepovažoval za srovnatelnou se západem.
6. Bazilika byla sýpka i pivovar. Přes dvě století po roce 1468.
7. Krypta má padesát sloupů. Každý s jinou hlavicí.
8. Rajskou bránu někdo zazdil. Objevila se náhodou na konci 19. století.

Časté dotazy k Třebíči a UNESCO

Odkdy je Třebíč na seznamu UNESCO?

Od roku 2003, kdy o zápisu rozhodl Výbor pro světové dědictví na 27. zasedání v Paříži. Statek je veden pod číslem 1078 a zapsaný podle kritérií (ii) a (iii). V roce 2018 byly jeho hranice drobně upraveny.

Co všechno je v Třebíči zapsané?

Tři komponenty: židovská čtvrť, židovský hřbitov a bazilika svatého Prokopa. Dohromady mají 6,55 hektaru a nárazníková zóna 136,89 hektaru. Od roku 2018 patří ke komponentě baziliky i celý zámecký areál.

Je Třebíč první židovská památka mimo Izrael na seznamu?

Tak to formuloval Jaroslav Klenovský, autor nominační studie, ale stránka statku ani hodnocení ICOMOS takový výrok neobsahují. ICOMOS naopak uvádí, že židovské čtvrti na seznamu už byly, ale jako součást historických měst, například v Bardejově a ve Ferraře. Třebíč je tedy samostatně zapsaná židovská čtvrť.

Proč se čtvrť dochovala tak dobře?

Protože po zrušení oddělení v roce 1875 se zámožní obyvatelé odstěhovali a čtvrť zůstala v rukou chudých, takže sem nepřišly peníze na modernizační přestavby. Ze 121 původních domů bylo zbořeno jen pět a zástavba si udržela stratigrafii od pozdního středověku do 20. století.

Kolik náhrobků je na židovském hřbitově?

Zdroje se výrazně liší. UNESCO a hodnocení ICOMOS uvádějí zhruba čtyři tisíce, nominace a několik českých zdrojů kolem tří tisíc, Kraj Vysočina kolem dvou a půl tisíce a město Třebíč asi dva tisíce šest set. Hřbitov má rozlohu 11 772 metrů čtverečních a pohřbívalo se na něm od počátku 17. století do poloviny 20. století.

Jak stará je bazilika svatého Prokopa?

Klášterní kostel vznikl za vlády Václava I. a hotový byl v padesátých letech 13. století, benediktinský klášter byl založen už v roce 1101. Původně byla zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie, jméno svatého Prokopa nese od druhé poloviny 17. století.

Opravdu byla bazilika sýpkou?

Ano. Po poškození při obléhání vojsky Matyáše Korvína v roce 1468 sloužila přes dvě století světským účelům, mimo jiné jako konírna, obilná sýpka a pivovar. K bohoslužbám se vrátila až po obnově za Valdštejnů.

Kdo se o památky stará?

Správu sdílejí čtyři subjekty. Město Třebíč pečuje o židovskou čtvrť se Zadní synagogou a bývalý klášter, Židovská obec Brno o hřbitov, farní správa římskokatolické církve o baziliku a Kraj Vysočina o hlavní budovy bývalého kláštera, tedy zámek.

Přehled všech sedmnácti českých zápisů i s tím, čím se od sebe liší, shrnuje rozcestník k památkám UNESCO v Česku.

Odkud údaje pocházejí

Rok zápisu, číslo statku, kritéria a jejich zdůvodnění, rozlohy, míra dochování zástavby a rozdělení správy pocházejí ze stránky statku na webu Centra světového dědictví UNESCO a z rozhodnutí Výboru pro světové dědictví z let 2003 a 2018. Vysvětlení, proč se čtvrť dochovala, popis kondominia, slohové zařazení baziliky, odmítnutí kritéria (i) a srovnání s jinými židovskými čtvrtěmi na seznamu jsou z hodnotící zprávy poradního orgánu ICOMOS. Historie osídlení, popis synagog, hřbitova a baziliky jsou z materiálů města Třebíč, Kraje Vysočina, správce turistického portálu a Národního památkového ústavu. Čísla deportovaných z transportů Av a Aw pocházejí z databáze obětí holokaustu.

• stránka statku na webu UNESCO
• hodnotící zpráva ICOMOS z roku 2003
• město Třebíč k památkám UNESCO
• databáze transportů z Třebíče

Další texty z rubriky Cestování najdete v průvodci cestováním.