Sloup Nejsvětější Trojice: proč je na seznamu UNESCO sám bez města

Sloup Nejsvětější Trojice na Horním náměstí v Olomouci je na seznamu světového dědictví UNESCO od roku 2000. Zvláštní na tom zápisu je, co všechno do něj nepatří. Chráněnou památkou je jediná stavba o rozloze pěti arů, zatímco celé historické jádro města kolem ní má statut pouhé nárazníkové zóny. Není to náhoda ani formalita, původní česká nominace vypadala úplně jinak a mezinárodní poradní orgán ji odmítl.

Co přesně UNESCO zapsalo

• Zápis proběhl v roce 2000 na zasedání v australském Cairns.
• Statek nese pořadové číslo 859 a je zapsaný podle kritérií (i) a (iv).
• Rozloha zapsaného statku je 0,05 hektaru, tedy pět arů.
• Nárazníková zóna má 87,78 hektaru a je totožná s městskou památkovou rezervací.
• Zapsaný je pouze trojiční sloup, ne mariánský sloup ani barokní kašny.
• Národní kulturní památkou je sloup od 24. května 1995.

Proč je na seznamu jen sloup a nic kolem

Česká strana podala nominaci poprvé v roce 1997 a navrhla k zápisu celou skupinu: trojiční sloup, mariánský sloup a šest barokních kašen jako jeden soubor olomouckého barokního sochařství. Poradní orgán ICOMOS ale ve své hodnotící zprávě konstatoval, že soubor jako takový podle něj nemá výjimečnou světovou hodnotu ve smyslu Úmluvy, a doporučil nominaci zamítnout.

Věc se pak řešila jednáním. Na 22. zasedání byra Výboru pro světové dědictví v Paříži v červnu 1998 se předsednictvo, český stát a ICOMOS dohodli, že se nominace přepracuje a podá znovu. Nová verze obsahovala jediný objekt.

ICOMOS to ve zprávě komentoval slovy, že nominace samotného sloupu je možná trochu paradoxně v souladu s požadavkem výjimečné světové hodnoty. Soubor jako celek neprošel, jedna jeho část ano.

Historické jádro je nárazníková zóna, ne památka

Dokumentace UNESCO k tomu říká přímo, že historické centrum města, které je samo o sobě městskou památkovou rezervací, je totožné s nárazníkovou zónou statku. Ochranu podle Úmluvy má tedy sloup, a město kolem něj slouží jako ochranné pásmo.

Historické jádro Olomouce je přitom chráněné od 21. prosince 1987, tedy třináct let před zápisem sloupu. Vztah je opačný, než jak si ho většina návštěvníků představuje.

Údaj	Hodnota
Rok zápisu na seznam UNESCO	2000, zasedání v Cairns
Pořadové číslo statku	859
Kritéria zápisu	(i) a (iv)
Rozloha statku	0,05 hektaru
Nárazníková zóna	87,78 hektaru
Schválení projektu městskou radou	13. ledna 1716
Zahájení stavby	jaro 1717
Vysvěcení	9. září 1754
Průměr kruhové základny	17 metrů
Výška dříku z jednoho kusu	10 metrů
Sochy světců	18
Figury světlonošů	12
Reliéfy apoštolů	12
Národní kulturní památka od	24. května 1995

Kameník, který si stavbu platil sám

Za sloupem stojí olomoucký kamenický mistr Václav Render, pokřtěný 31. srpna 1669 a zemřelý 3. srpna 1733. Svůj návrh předložil městské radě 29. října 1715 se slovy, že postaví sloup tak vysoký a nádherný, aby neměl v žádném jiném městě obdoby. Rada projekt schválila 13. ledna 1716 a na jaře 1717 se začalo stavět.

Podstatné je, kdo to platil. Render financoval a odvedl většinu práce sám a stavba přišla na jedenáct tisíc zlatých. Když v roce 1733 zemřel, sloup měl výšku zhruba jednopatrového domu, uvnitř už byla kaple a jádro bylo obložené kamenem. Ve své závěti Render odkázal téměř celé své značné jmění městu právě na dokončení díla.

Dokončení trvalo dalších dvacet let

Olomoučtí radní rozhodli o dostavbě v roce 1744. Sochařskou výzdobu prvních let, tedy dvacátá léta, provedl olomoucký sochař Filip Sattler. Zbývající sochařské práce vytvořil v letech 1745 až 1752 moravský sochař Ondřej Zahner (1709 až 1752), který se dokončení o dva roky nedožil. Na kamenických pracích se po Renderovi vystřídali František Thoneck, Jan Václav Rokický, Augustin Scholz a Jan Ignác Rokický.

Vrcholové sousoší a skupinu Nanebevzetí Panny Marie odlil počátkem padesátých let z mědi a pozlatil olomoucký zlatník Šimon Forstner (1714 až 1773). Celá stavba tak trvala sedmatřicet let, od roku 1717 do roku 1754.

Jak je sloup postavený

Z kruhové základny o průměru sedmnácti metrů, kterou lemuje osmnáct patníků spojených kovaným řetězem, vede sedm schodů do první úrovně se šestibokým půdorysem. Sloup má podobu šestibokého trojetážového kónického hranolu z kamenných kvádrů a jeho kruhový půdorys vytváří tvar betlémské hvězdy. Nad třetí úrovní stojí monolitický dřík vysoký deset metrů, zdobený kanelurami a akantovými motivy.

Architektura včetně reliéfní výzdoby je z maletínského pískovce, samotné sochy z kvalitnějšího pískovce z Mladějova. Když se práce v roce 1753 chýlily ke konci, olomoucký malíř Ludvík Ignác Müller zakonzervoval všechny kamenné části horkým olejem a natřel je bílou barvou imitující mramor. Dnešní přírodní odstín kamene tedy není původní záměr.

Výšku uvádějí zdroje různě

Tohle je detail, u kterého se vyplatí být opatrný. Stránka UNESCO uvádí ve stručné charakteristice statku výšku 32,2 metru nad kruhovým půdorysem o průměru sedmnácti metrů, zatímco v úvodní anotaci téže stránky stojí 35 metrů. Národní památkový ústav píše 32 metrů a 25 centimetrů, oficiální brožura města 32,1 metru. Průměr základny sedmnáct metrů se naproti tomu shoduje všude.

Uvnitř sloupu je kaple

To je věc, kterou většina lidí na náměstí mine. V prvním podlaží je malá kaple s kruhovým půdorysem, zaklenutá kupolovou klenbou. UNESCO právě začlenění kaple do těla sloupu spolu s kombinací použitých materiálů označuje za to, co dělá olomoucký sloup zcela výjimečným.

Do kaple se při kázání vešel jen kněz. Věřící stáli venku a hlas slyšeli akustickými otvory, protože zvláštní konstrukce oken a akustika uvnitř přenášely kázání na velkou část Horního náměstí. Pod jednou z desek na podlaze kaple je otvor ústící do chodby olomouckého podzemí.

Osmnáct světců a žádní moroví patroni

Sloup zdobí ve třech patrech osmnáct soch světců, dvanáct figur světlonošů a dvanáct reliéfů s polopostavami apoštolů. Rozdělení je promyšlené. V nejvyšším patře jsou světci nejbližší Kristu, tedy svatý Josef a svatý Jan Křtitel, dále svatá Anna a svatý Jáchym a k nim svatý Jeroným a mučedník svatý Vavřinec. Svatá Anna je vedle Panny Marie jedinou ženou na celém sloupu.

Střední patro nese patrony slovanských národů Cyrila a Metoděje, mučedníky svatého Vojtěcha a svatého Blažeje a dvojici Jan Nepomucký a Jan Sarkander. Ten byl v době stavby jen místně uctívaným mučedníkem, svatořečený byl až v roce 1995. Ve spodní úrovni stojí svatý Mořic, svatý Václav, františkánští světci Antonín Paduánský a Jan Kapistránský, svatý Alois Gonzaga a svatý Florián.

Reliéfy apoštolů jsou rozdělené na dvě šestice, ve středním patře Filip, Matouš, Šimon, Juda Tadeáš, Jakub Menší a Bartoloměj, dole zbývajících šest. Vrchol tvoří sousoší Boha Otce s žehnajícím gestem a Krista s křížem na zeměkouli, pod nimi archanděl Michael, celek uzavírá paprsčitá hvězda s holubicí uprostřed.

Trojiční sloup není morový sloup

Tohle rozlišení se plete běžně a hodnotící zpráva ICOMOS ho popisuje přesně. Mariánské sloupy se stavěly jako poděkování za konec morových epidemií, německy Pestsäule. Trojiční sloupy byly naproti tomu čestné a triumfální stavby, Ehrensäule, které měly symbolizovat moc a slávu katolické církve.

Odpovídá tomu i výběr světců: mezi osmnácti sochami chybějí tradiční moroví patroni. Ti jsou v Olomouci zastoupeni na mariánském sloupu na Dolním náměstí, který vznikal ve stejné době v letech 1716 až 1724 a který je rovněž Renderovým dílem.

Výklad ale není úplně jednotný. Zatímco město formuluje, že trojiční sloup na ukončení morové nákazy neodkazuje, Národní památkový ústav ho popisuje jako vyjádření vděčnosti za ukončení dvou morových vln na Moravě z počátku 18. století. Brožura města klade doznívání velké epidemie do roku 1715, tedy do roku, kdy Render podal návrh.

Vysvěcení a dělové koule z roku 1758

Sloup byl slavnostně vysvěcen 9. září 1754. Světil ho olomoucký biskup a kardinál Troyer a přítomen byl císařský manželský pár, Marie Terezie a František Lotrinský. Připomínkou je pamětní deska nad vchodem do kaple.

Čtyři roky po vysvěcení měla stavba namále. Při obléhání Olomouce pruskou armádou ji vojáci několikrát zasáhli dělovými koulemi a olomoučtí občané se vydali v procesí za pruským generálem Jamesem Keithem s prosbou, aby se na sloup přestalo střílet. Generál jim vyhověl. Na tuhle epizodu upomíná pozlacená dělová koule umístěná nad skupinou Nanebevzetí Panny Marie.

Druhé vážné poškození přišlo na konci druhé světové války, kdy byla v bojích zničena jedna z figur světlonošů ve spodní části. Je to jediná socha, která byla nahrazena přesnou kamennou replikou.

Proč vzniklo olomoucké baroko

Za vysvětlením stojí válka. Po švédské okupaci na konci třicetileté války, tedy v letech 1648 až 1650, leželo podle hodnocení ICOMOS pět osmin převážně středověkého města v troskách a uprchlo z něj přes devadesát procent obyvatel. Obnova v následujícím století přinesla řadu staveb v místní variantě tehdejšího slohu, které se začalo říkat olomoucké baroko.

Nejtypičtějším projevem toho slohu je skupina sloupů a kašen, jejichž vrcholem je právě trojiční sloup. Barokní kašny nesou jména Merkurova, Caesarova, Neptunova, Herkulova a Jupiterova na Horním a Dolním náměstí a kašna Tritonů na náměstí Republiky. V roce 2002 k nim přibyla Arionova kašna od olomouckého rodáka Ivana Theimera. Herkulovu kašnu bylo kvůli stavbě sloupu nutné přemístit o kus dál.

Kam sloup zapadá mezi ostatní české zápisy

Olomouc představuje typ zápisu, který je v Česku ojedinělý: jediná stavba, ne soubor ani město. Jiný typ ukazuje zápis celého historického jádra, jak ukazuje přehled památek UNESCO v Česku, a zase jiný město svázané s jednou hospodářskou činností, o kterém je text o Kutné Hoře a chrámu svaté Barbory.

Nejbližší srovnání nabízí dvojice zapsaná v letech 1992 a 1998, kterou popisuje text o Telči a Holašovicích. Olomoucký zápis je o dva roky mladší a rozlohou nesrovnatelně menší.

Osm věcí, které o olomouckém sloupu překvapí

1. Zapsaná je jen stavba, ne město. Statek má pět arů.
2. První nominace neprošla. ICOMOS ji v roce 1997 doporučil zamítnout.
3. Historické jádro je nárazníková zóna. Chráněné je od roku 1987.
4. Stavbu platil kameník ze svého. Jedenáct tisíc zlatých.
5. Render se dokončení nedožil. Zemřel v roce 1733, jmění odkázal městu.
6. Uvnitř je kaple s akustikou. Kněz uvnitř, věřící venku.
7. Není to morový sloup. Morové patrony má mariánský sloup na Dolním náměstí.
8. Nad Pannou Marií je dělová koule. Pozlacená, na památku roku 1758.

Časté dotazy ke sloupu Nejsvětější Trojice

Odkdy je sloup Nejsvětější Trojice na seznamu UNESCO?

Od roku 2000, kdy o zápisu rozhodl Výbor pro světové dědictví na zasedání v australském Cairns. Statek je veden pod číslem 859 a zapsaný podle kritérií (i) a (iv).

Proč je zapsaný jen sloup a ne celé historické jádro Olomouce?

Původní nominace z roku 1997 obsahovala trojiční sloup, mariánský sloup a šest kašen jako soubor. ICOMOS dospěl k závěru, že soubor jako celek výjimečnou světovou hodnotu nemá, a doporučil ho zamítnout. Po jednání v Paříži v červnu 1998 se nominace přepracovala na jediný objekt. Historické jádro města tvoří nárazníkovou zónu o rozloze 87,78 hektaru.

Jak je sloup vysoký?

Zdroje se liší. Stránka UNESCO uvádí ve stručné charakteristice 32,2 metru, v úvodní anotaci téže stránky je 35 metrů. Národní památkový ústav píše 32,25 metru, brožura města 32,1 metru. Průměr kruhové základny sedmnáct metrů uvádějí všechny zdroje shodně.

Kdo sloup postavil?

Olomoucký kamenický mistr Václav Render, který návrh předložil městské radě 29. října 1715 a většinu stavby financoval i odvedl sám. Po jeho smrti v roce 1733 dokončil sochařskou výzdobu v letech 1745 až 1752 moravský sochař Ondřej Zahner, vrcholová sousoší z mědi odlil zlatník Šimon Forstner.

Co je uvnitř sloupu?

Malá kaple s kruhovým půdorysem a kupolovou klenbou. Vešel se do ní jen kněz a věřící stáli venku, protože konstrukce oken a akustika přenášely kázání na velkou část Horního náměstí. Pod jednou z podlahových desek je otvor do olomouckého podzemí.

Je sloup Nejsvětější Trojice morový sloup?

Není. Morové sloupy jsou mariánské a stavěly se jako poděkování za konec epidemie, zatímco trojiční sloupy byly čestné a triumfální stavby. Mezi osmnácti sochami proto chybějí tradiční moroví patroni, ti jsou na mariánském sloupu na Dolním náměstí z let 1716 až 1724.

Kdo sloup vysvětil?

Olomoucký biskup a kardinál Troyer, a to 9. září 1754 za přítomnosti Marie Terezie a Františka Lotrinského. Nad vchodem do kaple je na tu událost pamětní deska.

Proč je nad Pannou Marií zlatá koule?

Je to pozlacená dělová koule připomínající obléhání Olomouce pruskou armádou čtyři roky po vysvěcení. Sloup tehdy dostal několik zásahů a měšťané v procesí požádali generála Jamese Keitha, aby se na něj přestalo střílet. Vyhověl jim.

Přehled všech sedmnácti českých zápisů i s tím, čím se od sebe liší, shrnuje rozcestník k památkám UNESCO v Česku.

Odkud údaje pocházejí

Rok zápisu, číslo statku, kritéria, rozlohy statku i nárazníkové zóny a formulace o výjimečnosti kaple pocházejí ze stránky statku na webu Centra světového dědictví UNESCO. Průběh nominace v letech 1997 a 1998, rozdělení soch po patrech, rozlišení mariánského a trojičního sloupu a údaje o zkáze města po třicetileté válce jsou z hodnotící zprávy poradního orgánu ICOMOS. Data stavby, jména kameníků a sochařů, materiály, náklad, popis kaple, vysvěcení i epizoda s dělovými koulemi jsou z oficiální publikace statutárního města Olomouce a z jeho stránek věnovaných památce UNESCO. Prohlášení za národní kulturní památku a znění kritérií v češtině uvádí Národní památkový ústav.

• stránka statku na webu UNESCO
• hodnotící zpráva ICOMOS z roku 2000
• stránky města Olomouce k památce UNESCO
• Národní památkový ústav k olomouckému sloupu

Další texty z rubriky Cestování najdete v průvodci cestováním.