Zlatá přilba: jak se jezdí plochá dráha v Pardubicích

Plochodrážní motocykl nesmí mít brzdy. Není to konstrukční zvláštnost ani tradice, je to psaný zákaz v technických předpisech Mezinárodní motocyklové federace. Zato jediný převodový stupeň, který se s plochou dráhou spojuje stejně samozřejmě, žádný předpis nepředepisuje: to je věc konstrukce strojů, ne pravidel. A Zlatá přilba města Pardubic má ještě jednu odlišnost, kterou jinde na krátké dráze neuvidíte: jezdí v ní šest jezdců vedle sebe místo obvyklých čtyř. Následující text prochází, co se o závodu a o technice dá doložit u pořadatele, v předpisech federace a v rejstříku.

Co o Zlaté přilbě platí

• První ročník se jel v roce 1929, na start se postavilo 52 jezdců a vyhrál Zdeněk Pohl.
• Prvních patnáct ročníků se nejelo na ploché dráze, ale na travnatém oválu dlouhém 2400 metrů.
• Na plochodrážní stadion ve Svítkově se závod přesunul až v roce 1964.
• Svítkovský ovál měří 391,5 metru a má hlinito-písčitý povrch.
• V rozjížďce jede šest jezdců, jinde na krátké dráze čtyři.
• Předpisy federace zakazují brzdy, nejvyšší objem motoru je 500 kubických centimetrů.
• Nejúspěšnějším jezdcem je Dán Ole Olsen se sedmi vítězstvími.
• Od roku 1961 se závod jede bez jediného přerušení, pandemie ho nezrušila.

Jak závod vznikl a čím prošel

U zrodu stáli v roce 1929 tři pardubičtí motoristé, František Hladěna, Adolf Trnka a Ladislav Polák. Na start prvního ročníku se postavilo dvaapadesát jezdců a zvítězil Zdeněk Pohl, který si trofej nasadil 29. září 1929. Trofejí je skutečná přilba se stříbrným, galvanicky pozlaceným povrchem, s jejíž výrobou je po generace spojena pardubická klenotnická rodina Lejhanců.

Prvních patnáct ročníků nebyla plochá dráha

Tohle se v přehledech ztrácí. Závod se původně jel na pardubickém dostihovém závodišti, na travnatém oválu dlouhém dva tisíce čtyři sta metrů. To je téměř šestinásobek dnešní dráhy a jiný typ jízdy. Klasická krátká plochá dráha se ve Svítkově jede až od roku 1964, tedy od šestnáctého ročníku.

Které roky se nejelo

Pořadatel u každého vítěze uvádí pořadové číslo ročníku, takže se vynechané roky dají přesně odvodit. Nejelo se v roce 1937, pak během války v letech 1939 až 1946, dále v letech 1948 a 1950 a nakonec devět let v řadě, od roku 1952 do roku 1960. Důvod téhle nejdelší pauzy pořadatel neuvádí a sekundární zdroje ho popisují jen obecně jako dobovou nepřízeň.

Od roku 1961 bez jediné mezery

Od obnovení v roce 1961 běží řada nepřetržitě. Zahrnuje to i rok 2020, který byl dvaasedmdesátým ročníkem a vyhrál ho Jason Doyle, takže pandemie závod nezrušila. Neodpadl ani žádný ročník kvůli povodním, přestože se to u pardubických sportovních akcí občas plete. Ročník 2025 byl v pořadí sedmdesátý sedmý.

Dráha a stadion

Parametr	Hodnota
délka oválu	391,5 metru
povrch	hlinito-písčitý
šířka na rovince	15 metrů
šířka v zatáčkách	21 metrů
traťový rekord	64,09 sekundy, Artem Laguta
vybavení	umělé osvětlení, nafukovací bezpečnostní bariéry, výsledková LED tabule
majitel stadionu	město Pardubice

Rozměry potvrzuje i úřední dokument

Parametry neuvádí jen pořadatel. Zvláštní ustanovení Autoklubu České republiky pro podnik na svítkovském stadionu uvádějí délku dráhy 391 metrů, šířku patnáct metrů na rovině a jedenadvacet v zatáčce, licenci dráhy od mezinárodní federace a methanol jako palivo dodávané pořadatelem. Dva nezávislé zdroje se tedy shodují, rozdíl půl metru je otázka zaokrouhlení.

Kdo stadion vlastní a kdo závod pořádá

Stadion patří městu Pardubice, klub ho provozuje a postupně rekonstruuje. Pořadatelem je spolek AUTO MOTO KLUB ZLATÁ PŘILBA PARDUBICE v AČR, zapsaný v rejstříku 20. března 1990. To je datum vzniku dnešního spolku, ne závodu, který se jede o jedenašedesát let déle. Klub začal se zlepšováním zázemí v roce 2008 a od té doby přišla na řadu rekonstrukce mantinelů, věže pro rozhodčí, výměna sedaček i nová výsledková obrazovka.

Technika, u které se nejvíc přehání

Plochodrážní speciál je konstrukčně nejjednodušší závodní motocykl, jaký se dnes jezdí. Pohání ho jednoválec, a to čtyřdobý, ne dvoudobý, jak se často píše. Objem je nejvýše pět set kubických centimetrů, ventilů nejvýš čtyři, karburátor jediný o průměru čtyřiatřiceti milimetrů a stejně tak je jediná zapalovací svíčka. Palivem je methanol.

Parametr stroje	Hodnota
motor	jednoválec, čtyřdobý, nejvýš čtyři ventily
objem	nejvýš 500 kubických centimetrů
karburátor	jeden, průměr 34 mm
palivo	methanol
brzdy	předpisy je zakazují
minimální hmotnost	77 kg bez jezdce
přeplňování	zakázáno
lapač nečistot	povinný

Brzdy zakazuje předpis, převodovku ne

Technické předpisy federace obsahují přímý zákaz: brzdy nejsou na motocyklech pro závody na dráze povoleny, s výjimkou flat tracku, což je jiná disciplína. Naproti tomu žádný článek nezakazuje převodovku. Obecná ustanovení o ovládacích pákách naopak mluví o řadicí a spojkové páce, protože předpisy pokrývají i dlouhou dráhu, kde se převodovka používá. Jediný převodový stupeň u plochodrážního stroje je tedy konstrukční praxe, ne pravidlo.

Kolem osmdesáti osmi kilometrů v hodině

Traťový rekord 64,09 sekundy na čtyřech kolech oválu dlouhého 391,5 metru odpovídá průměrné rychlosti kolem osmaosmdesáti kilometrů za hodinu. Pořadatel sám mluví o rychlosti blížící se stovce. Je to rychlost dosahovaná strojem bez brzd, v neustálém řízeném smyku, na dráze široké v zatáčce jednadvacet metrů.

Jak závod probíhá

Startuje čtyřiadvacet jezdců rozdělených do čtyř vylučovacích skupin po šesti. V každé skupině se jedou tři jízdy s měnícími se startovními pozicemi a tři nejlepší postupují. Dvanáct postupujících doplní dvanáct nasazených jezdců a nastává čtvrtfinále, znovu ve čtyřech skupinách po třech jízdách. Dvanáct semifinalistů se pak ve dvou skupinách rozdělí do finálových jízd.

Finále je jediná jízda

Jezdci z prvního až třetího místa semifinálové skupiny jedou velké finále o první až šesté místo, zbytek malé finále o sedmé až dvanácté. Nic se nesčítá, rozhoduje jediná jízda. Zatímco běžná rozjížďka má podle předpisů čtyři kola, finále Zlaté přilby se jede na šest.

Dvě věci, které jinde neuvidíte

První je počet jezdců. Standardní plochodrážní rozjížďka má čtyři jezdce a čtyři barvy přileb, ve Zlaté přilbě jich startuje šest vedle sebe. Druhou zvláštností je způsob klasifikace ve skupinách: do hodnocení se započítávají jen dva nejlepší výsledky ze tří jízd a jezdec smí kteroukoli jízdu vynechat. Při rovnosti bodů rozhoduje lepší započítaný výsledek, pak nezapočítaná jízda a nakonec poslední vzájemný souboj.

Kdo vyhrával

Jezdec	Země	Vítězství	Roky
Ole Olsen	Dánsko	7	1970, 1971, 1972, 1975, 1977, 1979, 1980
Jiří Štancl	Československo	5	1974, 1976, 1978, 1981, 1982
Leigh Adams	Austrálie	4	1999, 2000, 2001, 2004
Jason Doyle	Austrálie	3	2018, 2019, 2020
Tony Rickardsson	Švédsko	3	1992, 1993, 1995

Jednadvacet let bez domácího vítěze

Mezi vítězstvím Tomáše Topinky v roce 1996 a vítězstvím Václava Milíka v roce 2017 nevyhrál Zlatou přilbu žádný domácí jezdec. Nejúspěšnějším domácím zůstává Jiří Štancl s pěti tituly z let 1974 až 1982. Zajímavý je i opačný seznam: závod nikdy nevyhrál šestinásobný mistr světa Ivan Mauger ani čtyřnásobný mistr světa Barry Briggs.

Půjčený motocykl a vítězství

Nejlepší historku má rok 1973. Milan Špinka v semifinále zadřel motor a do finále mu svůj motocykl Jawa ESO půjčil Evžen Erban. Špinka na něm Zlatou přilbu vyhrál. Stroje značky Jawa a její historie patřily v té době k tomu, co pardubický ovál běžně viděl.

Časová osa závodu

Období	Co se stalo
1929	první ročník na dostihovém závodišti, 52 jezdců, vítěz Zdeněk Pohl
1929 až 1963	patnáct ročníků na travnatém oválu dlouhém 2400 metrů
1937, 1948, 1950	jednotlivé vynechané roky
1939 až 1946	přerušení kvůli druhé světové válce
1952 až 1960	devítileté přerušení
1961	obnovení závodu, od té doby bez přerušení
1964	přesun na plochodrážní stadion ve Svítkově
1970 až 1980	éra Oleho Olsena, sedm vítězství
1974 až 1982	pět vítězství Jiřího Štancla
2017	Václav Milík končí jednadvacetileté čekání na domácího vítěze

Samostatný podnik, ne mistrovství světa

Zlatá přilba není a podle dostupných dokladů nikdy nebyla podnikem mistrovství světa ani seriálu Grand Prix. V šampionátových kalendářích federace se neobjevuje a pořadatel ji ve svém programu vede jako samostatnou položku vedle podniků federace. Je to prestižní jednorázový závod s vlastní tradicí, podobně jako Velká pardubická a její trať, se kterou sdílí i město.

Šest omylů o Zlaté přilbě

1. Jede se na ploché dráze od roku 1929. Prvních patnáct ročníků se jelo na travnatém oválu dostihového závodiště dlouhém 2400 metrů. Klasická krátká plochá dráha ve Svítkově je až od roku 1964.
2. Plochodrážní speciál má dvoudobý motor. Předpisy federace předepisují čtyřdobý jednoválec o objemu nejvýše 500 kubických centimetrů a nejvýše čtyřech ventilech.
3. Absenci převodovky předepisují pravidla. Nepředepisují. Přímý zákaz existuje jen u brzd, obecná ustanovení naopak mluví o řadicí páce. Jediný převodový stupeň je konstrukční praxe.
4. Závod je součástí mistrovství světa. Není a podle dostupných dokladů nikdy nebyl. V šampionátových kalendářích federace nefiguruje, pořadatel ho vede jako samostatný podnik.
5. Ročník 2020 se kvůli pandemii nejel. Jel, byl to dvaasedmdesátý ročník a vyhrál ho Jason Doyle. Od roku 1961 neodpadl ani jeden ročník.
6. V rozjížďce jedou čtyři jezdci jako všude jinde. Ve Zlaté přilbě jich startuje šest vedle sebe a finále se navíc jede na šest kol místo obvyklých čtyř.

Jak přísně dokážou předpisy určovat podobu stroje, ukazují i technická pravidla dakarských kamionů.

Časté otázky

Od kdy se Zlatá přilba jede?

První ročník se konal v roce 1929 na pardubickém dostihovém závodišti, na start se postavilo dvaapadesát jezdců a vyhrál Zdeněk Pohl. U zrodu stáli tři pardubičtí motoristé, František Hladěna, Adolf Trnka a Ladislav Polák. Trofejí je skutečná přilba se stříbrným, galvanicky pozlaceným povrchem.

Jelo se vždycky na ploché dráze?

Ne. Prvních patnáct ročníků se jelo na travnatém oválu dostihového závodiště dlouhém dva tisíce čtyři sta metrů, tedy téměř šestinásobku dnešní dráhy. Na plochodrážní stadion ve Svítkově se závod přesunul až v roce 1964 a od té doby jde o klasickou krátkou plochou dráhu.

Proč plochodrážní motocykl nemá brzdy?

Protože je technické předpisy Mezinárodní motocyklové federace přímo zakazují, s výjimkou flat tracku, což je jiná disciplína. Jde tedy o pravidlo, ne o konstrukční zvláštnost. Naproti tomu jediný převodový stupeň žádný předpis nenařizuje, to je věc konstrukce strojů.

Jaký motor takový stroj má?

Čtyřdobý jednoválec o objemu nejvýše pět set kubických centimetrů, s nejvýše čtyřmi ventily, jedním karburátorem o průměru čtyřiatřicet milimetrů a jedinou zapalovací svíčkou. Palivem je methanol, přeplňování je zakázané a minimální hmotnost stroje bez jezdce je sedmasedmdesát kilogramů.

Jak je dráha ve Svítkově velká?

Ovál měří 391,5 metru, má hlinito-písčitý povrch a je patnáct metrů široký na rovince a jedenadvacet metrů v zatáčkách. Traťový rekord 64,09 sekundy drží Artem Laguta, což na čtyřech kolech odpovídá průměrné rychlosti kolem osmaosmdesáti kilometrů za hodinu. Stadion patří městu Pardubice.

Kolik jezdců jede v jedné jízdě?

Šest, což je oproti zbytku ploché dráhy neobvyklé, jinde startují čtyři. Závod začíná čtyřiadvaceti jezdci ve čtyřech skupinách po šesti, pokračuje čtvrtfinále a semifinále a končí velkým a malým finále. Finále je jediná jízda, nic se nesčítá, a jede se na šest kol místo obvyklých čtyř.

Kdo vyhrál nejvíckrát?

Dán Ole Olsen se sedmi vítězstvími z let 1970 až 1980, který je zároveň nejúspěšnějším zahraničním jezdcem závodu. Nejúspěšnějším domácím je Jiří Štancl s pěti tituly z let 1974 až 1982. Mezi Tomášem Topinkou v roce 1996 a Václavem Milíkem v roce 2017 přitom žádný domácí jezdec nevyhrál.

Patří závod do mistrovství světa?

Nepatří a podle dostupných dokladů nikdy nepatřil. V šampionátových kalendářích Mezinárodní motocyklové federace se neobjevuje a pořadatel ho ve svém programu vede jako samostatnou položku vedle podniků federace. Je to prestižní jednorázový závod s vlastní tradicí a vlastním formátem.

Odkud údaje pocházejí

• Historie závodu, trofej a zakladatelé: přehled zajímavostí od pořadatele
• Seznam vítězů a číslování ročníků: soupis vítězů všech ročníků
• Formát závodu a postupový klíč: popis systému závodu
• Zákaz brzd, objem motoru a hmotnostní limit: technické předpisy Mezinárodní motocyklové federace
• Rozměry dráhy a palivo v úředním dokumentu: zvláštní ustanovení Autoklubu ČR pro svítkovský stadion
• Identita pořádajícího spolku: výpis z registru ekonomických subjektů