Ohýbaný nábytek z Bystřice pod Hostýnem

Thonetka není rakouský vynález bez českého podílu. Firma sídlila ve Vídni, ale pět ze sedmi thonetovských továren stálo na území dnešního Česka a Slovenska a bystřický závod byl největší a stal se vývojovým centrem celého koncernu. Newyorská MoMA má ve sbírce židli, u které jako místo výroby uvádí Koryčany na Moravě. Druhá věc, která se plete: dnešní bystřická firma není právním nástupcem vídeňské firmy Thonet a značku Thonet dokonce v roce 2013 ztratila. Následující text prochází, co se o ohýbaném nábytku dá doložit v rejstříku, v muzejních katalozích a v textu původního privilegia.

Co o ohýbaném nábytku platí

• Továrna v Bystřici pod Hostýnem byla založena v roce 1861 a funguje dodnes.
• Privilegium na ohýbání dřeva parou získali Thonetové 10. července 1856 na třináct let.
• Vzdali se ho dobrovolně 10. prosince 1869, tedy dva roky před koncem platnosti.
• Židle číslo 14 vznikla v roce 1859 a měla šest dílů ohýbaného dřeva.
• Do bedny o objemu jednoho metru krychlového se vešlo šestatřicet rozložených židlí.
• V roce 1912 měl bystřický závod dva tisíce zaměstnanců a 445 tisíc kusů nábytku ročně.
• Zkratka TON znamená Továrna na ohýbaný nábytek, název je z roku 1953.
• Dnešní akciová společnost vznikla 1. ledna 1994 a značku Thonet nedrží.

Jak se ohýbá masivní dřevo

Podstata Thonetova vynálezu není v tom, že se dřevo tvaruje, ale v tom, že se tvaruje masiv, ne slepené vrstvy. Bukový hranol se nejprve vysuší na definovanou vlhkost a pak napařuje v pařáku nebo tlakovém kotli v syté páře o teplotě kolem sta stupňů Celsia. Doba závisí na tloušťce, pravidlem je zhruba hodina na každý centimetr průměru hranolu.

Ocelová páska je celý trik

Napařený hranol se ohýbá kolem kovové formy a na vnější stranu ohybu se přikládá ocelová páska. Bez ní by se vnější vlákna natáhla a praskla. S ní se dřevo na vnitřní straně ohybu stlačí místo aby se vně roztrhlo. Díky tomu jde vyrobit zadní nohu i křivku opěradla z jediného kusu dřeva bez řezání přes vlákna, což je přesně to, co dává thonetovské židli pevnost při malé hmotnosti.

Proč buk

Buk má pro ohýbání parou nejlepší vlastnosti a rostl přímo v Hostýnských vrších. To byl spolu s dostupností pracovních sil doložený důvod, proč závod vznikl zrovna v Bystřici pod Hostýnem. Tvar se po ohnutí fixuje sušením ve formě a celý proces jedné židle trvá podle popisu výroby osm dní, zatímco samotné sestavení hotových dílů zabere půl minuty.

Masiv proti překližce

Ohýbaný masiv je jeden celistvý kus dřeva, jehož vlákna zůstávají spojitá po celé délce ohybu. Ohýbaná překližka vzniká slepením tenkých dýh v lisovací formě a tvar drží lepidlo s kříženými vrstvami, ne vnitřní struktura jednoho kusu. Historicky je to jiný vynález, který přišel později a jinou cestou. Zajímavé je, že Thonetovy nejranější pokusy, takzvaná bopparská židle z roku 1836, naopak pracovaly s lepenými vrstvami; k ohýbání masivu se dopracoval až později.

Židle číslo 14 a její čísla

Model vznikl v roce 1859 a v původní verzi ho tvořilo šest kusů ohýbaného dřeva. To je jediný z často citovaných údajů, na kterém se prameny shodují bez výhrad. Nejlépe doložené z efektních čísel je jiné: do bedny o objemu jednoho metru krychlového se vešlo šestatřicet rozložených židlí včetně spojovacího materiálu. Právě tohle, ne tvar, udělalo z židle světový produkt, protože zámořská doprava se platila za objem.

Parametr	Hodnota
rok vzniku	1859
počet dílů v původní verzi	šest kusů ohýbaného dřeva
počet dílů v pozdějších verzích	osm, s diagonálními vzpěrami
kusů v bedně o objemu jednoho metru krychlového	36 rozložených židlí
materiál	bukové dřevo ohýbané parou
sedák	dřevěný nebo z vídeňského výpletu
doba výroby	zhruba osm dní, sestavení půl minuty

Beze změny se nevyrábí

Věta o židli, která se od roku 1859 nezměnila, neplatí. Původní verze měla šest ohýbaných dílů, dnešní osm, měnil se i počet spojovacího materiálu a sedák prošel několika podobami od dřevěného přes vídeňský výplet po čalouněný. Část operací je dnes strojová, byť samotné ohýbání zůstalo ruční. Co zůstalo, je konstrukční princip a tvar.

Legenda o Eiffelovce

Historka o židli shozené z Eiffelovy věže na důkaz pevnosti koluje v mnoha verzích a jako fakt ji doložit nelze. Verze, ve které ji shazuje sám Michael Thonet, je navíc chronologicky nemožná: věž byla dokončena v roce 1889, tedy osmnáct let po jeho smrti. Střízlivější varianta mluví o vyhazování židlí z okna kanceláře v Bystřici. Dnes se pevnost testuje strojem, který simuluje lidskou zátěž.

Sedm továren a proč jich bylo tolik na Moravě

Michael Thonet a jeho synové postavili sedm továren na ohýbaný nábytek: v Koryčanech, Bystřici pod Hostýnem, Velkých Uhercích, Halenkově, Vsetíně, polském Nowo-Radomsku a německém Frankenbergu. Pět z nich leželo na území dnešního Česka a Slovenska. Nebyly to samostatné firmy, ale výrobní závody vídeňské firmy Gebrüder Thonet. Řízení, obchod a značka zůstávaly ve Vídni, výroba a vývoj byly na Moravě.

Bystřice jako největší závod

Bystřický závod se stal vývojovým centrem celého koncernu a v roce 1912 tu pracovaly dva tisíce lidí, kteří vyrobili 445 tisíc kusů nábytku za rok. Dnes je to nejstarší fungující závod svého druhu na světě. To je tvrzení, které se dá doložit prostým výčtem: ostatní thonetovské závody buď zanikly, nebo výrobu ohýbaného nábytku opustily.

Privilegium, které padlo dřív, než mělo

Bratři Thonetové získali 10. července 1856 rakouské privilegium na výrobu židlí a stolových noh z ohýbaného dřeva, kde ohýbání usnadňuje působení páry nebo vroucích kapalin. Platit mělo třináct let, tedy do konce roku 1871. Na jaře 1869 ale podala konkurenční vídeňská firma Jacob a Josef Kohn námitku pro nedostatek novosti a Thonetové se místo sporu privilegia 10. prosince 1869 dobrovolně vzdali. Trh se tím otevřel a vznikla vlna specializovaných továren.

Konkurent, který byl technologicky napřed

Kohn nebyl jen následovník. Nasadil stroj, který dokázal připravit ohebné dřevěné tyče za tři až pět minut, zatímco u Thonetů to trvalo hodinu až dvě. Jeho čtyři továrny vyráběly denně pět a půl tisíce kusů nábytku a spolupracoval s architekty vídeňské moderny, mezi nimi s Josefem Hoffmannem, Ottou Wagnerem a Adolfem Loosem. Thonet zůstával u katalogového sortimentu. V roce 1924 se obě firmy spojily s koncernem Mundus do celku Thonet-Mundus.

Časová osa ohýbaného nábytku

Rok	Co se stalo
1796	narození Michaela Thoneta v Boppardu nad Rýnem
1836	bopparská židle, raný pokus s lepeným ohýbaným dřevem
1841	Thonet přesídlil do Vídně
1853	firma předána pěti synům, vzniká Gebrüder Thonet
1856	10. července uděleno privilegium na ohýbání dřeva parou
1859	vzniká židle číslo 14
1861	založena továrna v Bystřici pod Hostýnem
1869	10. prosince se Thonetové privilegia vzdali, trh se otevřel
1912	bystřický závod má dva tisíce zaměstnanců a 445 tisíc kusů ročně
1924	fúze s koncernem Kohn-Mundus, nový název Thonet-Mundus
1946	znárodnění, od 7. března národní podnik Thonet
1953	přejmenování na TON, tedy Továrnu na ohýbaný nábytek
1989	od 1. ledna samostatný státní podnik
1994	1. ledna vzniká dnešní akciová společnost
2013	Úřad průmyslového vlastnictví ruší ochrannou známku Thonet pro neužívání

Kde končí kontinuita

Dnešní TON a.s. se sídlem v ulici Michaela Thoneta v Bystřici pod Hostýnem vznikla 1. ledna 1994. Navazuje na národní podnik Thonet z roku 1946 a na státní podnik TON z roku 1953, tedy na znárodněný majetek, ne na právní osobu Gebrüder Thonet. Rozdíl mezi provozní a právní kontinuitou je tady zásadní, stejně jako u perličkových ozdob z Poniklé a jejich zápisu UNESCO, kde dnešní firma také navazuje na starší výrobu jen provozně.

Značku Thonet firma ztratila

Úřad průmyslového vlastnictví zrušil v roce 2013 ochrannou známku Thonet, kterou bystřická firma držela čtyřiašedesát let, a to pro její neužívání: výrobky se prodávaly pod jiným označením. Značku Thonet dnes chrání německá firma z Frankenbergu. Co zůstalo Bystřici, je výroba a technologie v témže závodě od roku 1861, což je samo o sobě unikát, jen jiného druhu, než se běžně tvrdí.

Kde se thonetovský nábytek dá vidět

Uměleckoprůmyslové museum v Praze má ve sbírce nábytku židli číslo 14 z bukového dřeva. Newyorská MoMA vede svůj exemplář s uvedeným místem výroby v Koryčanech na Moravě, Philadelphia Museum of Art datuje návrh rokem 1859 a amsterodamské Stedelijk Museum vlastní thonetovskou lavici z přelomu čtyřicátých a padesátých let 19. století. Na zámku v Bystřici pod Hostýnem je stálá expozice historického ohýbaného nábytku se zhruba třiceti modely značek Thonet, Kohn, Fischel a Mundus, včetně bopparské židle a raných verzí čtrnáctky.

Šest omylů o thonetkách

1. Je to rakouský vynález bez českého podílu. Firma sídlila ve Vídni, ale pět ze sedmi továren stálo na území dnešního Česka a Slovenska a bystřický závod byl největší a zároveň vývojovým centrem koncernu.
2. Židle číslo 14 se vyrábí beze změny. Původní verze měla šest ohýbaných dílů, dnešní osm, měnil se i spojovací materiál a sedák. Zůstal konstrukční princip a tvar, ne konkrétní provedení.
3. Ohýbaný nábytek se dělá z překližky. Thonetova technologie ohýbá masivní dřevo parou, což stojí i v textu privilegia z roku 1856. Ohýbaná překližka je jiný vynález, kde tvar drží slepené křížené dýhy.
4. Dnešní bystřická firma je pokračovatelem firmy Thonet. Vznikla 1. ledna 1994 jako nástupce znárodněného podniku, ne vídeňské společnosti, a ochrannou známku Thonet jí úřad v roce 2013 zrušil pro neužívání.
5. Thonet shodil židli z Eiffelovy věže. Nedoložená legenda. Ve verzi s Michaelem Thonetem osobně je navíc nemožná, věž byla dokončena osmnáct let po jeho smrti.
6. Thonet byl technologicky bez konkurence. Nebyl. Konkurenční Kohn připravoval ohebné tyče za tři až pět minut proti hodině až dvěma u Thonetů a spolupracoval s architekty vídeňské moderny.

Rozdíl mezi provozní a právní kontinuitou má na Moravě ještě jeden učebnicový příklad. Ukazuje ho kloboučnictví v Novém Jičíně, kde se klobouky vyrábějí nepřetržitě od konce 18. století, ale dnešní firma vznikla až v roce 1990 sloučením tří znárodněných podniků.

Časté otázky

Kdy vznikla továrna v Bystřici pod Hostýnem?

V roce 1861 jako výrobní závod vídeňské firmy Gebrüder Thonet. Doloženým důvodem pro volbu místa byly bukové lesy Hostýnských vrchů v bezprostředním okolí a dostupnost pracovních sil. Závod se stal největším a zároveň vývojovým centrem celého koncernu a funguje dodnes, což z něj dělá nejstarší fungující závod svého druhu na světě.

Jak se dřevo ohýbá?

Bukový hranol se vysuší na definovanou vlhkost a napařuje v syté páře o teplotě kolem sta stupňů Celsia, přibližně hodinu na každý centimetr průměru. Pak se ohýbá kolem kovové formy, přičemž na vnější stranu ohybu se přikládá ocelová páska, aby se vnější vlákna nenatáhla a nepraskla. Tvar se nakonec fixuje sušením ve formě.

V čem se liší ohýbaný masiv od ohýbané překližky?

Ohýbaný masiv je jeden celistvý kus dřeva a jeho vlákna zůstávají spojitá po celé délce ohybu, což dává dílu pevnost. Ohýbaná překližka vzniká slepením tenkých dýh v lisovací formě a tvar drží lepidlo s kříženými vrstvami. Thonetovo privilegium z roku 1856 se týkalo výslovně ohýbání masivu parou nebo vroucí kapalinou.

Z kolika dílů je židle číslo 14?

Původní verze z roku 1859 měla šest kusů ohýbaného dřeva, pozdější verze s diagonálními vzpěrami osm. Počet šroubů a matic se v pramenech rozchází, spolehlivě doložený je jen počet dřevěných dílů. Nejlépe ověřeným číslem celého tématu je, že do bedny o objemu jednoho metru krychlového se vešlo šestatřicet rozložených židlí i se spojovacím materiálem.

Proč byla židle tak úspěšná?

Kvůli dopravě. Zámořská přeprava se platila za objem, a židle rozložená na šest dílů zabírala v bedně zlomek místa proti hotovému kusu nábytku. Sestavení na místě trvalo půl minuty. Konstrukce z ohýbaného masivu navíc umožnila vyrobit zadní nohu i křivku opěradla z jediného kusu dřeva, takže židle byla při nízké hmotnosti pevná.

Kdy skončila výhradní práva na ohýbání dřeva?

Privilegium udělené 10. července 1856 mělo platit třináct let, tedy do konce roku 1871. Na jaře 1869 ale podala konkurenční firma Jacob a Josef Kohn námitku pro nedostatek novosti a Thonetové se privilegia 10. prosince 1869 dobrovolně vzdali, tedy zhruba dva roky před koncem. Následovala vlna nových specializovaných továren.

Je dnešní TON pokračovatelem firmy Thonet?

Výrobně a technologicky ano, právně a značkově ne. Akciová společnost vznikla 1. ledna 1994 jako nástupce znárodněného podniku, ne vídeňské společnosti Gebrüder Thonet. Ochrannou známku Thonet, kterou firma držela čtyřiašedesát let, navíc Úřad průmyslového vlastnictví v roce 2013 zrušil pro neužívání. Značku dnes chrání německá firma z Frankenbergu.

Kde se dá historický ohýbaný nábytek vidět?

Na zámku v Bystřici pod Hostýnem je stálá expozice se zhruba třiceti modely značek Thonet, Kohn, Fischel a Mundus, včetně bopparské židle z roku 1836 a raných verzí čtrnáctky. Kusy mají ve sbírkách i Uměleckoprůmyslové museum v Praze, newyorská MoMA, Philadelphia Museum of Art a amsterodamské Stedelijk Museum.

Odkud údaje pocházejí

• Identita a datum vzniku dnešní společnosti: výpis z registru ekonomických subjektů
• Vzdání se privilegia v roce 1869 a jeho důsledky: rozbor k datu 10. prosince 1869
• Místo výroby a technologie u sbírkového exempláře: katalogový záznam newyorské MoMA
• Sbírkový záznam židle číslo 14: sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze
• Zrušení ochranné známky Thonet: zpráva o rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví
• Stálá expozice historického ohýbaného nábytku: informace města Bystřice pod Hostýnem