Kloboučnictví v Novém Jičíně a jak vzniká plstěný klobouk

Plstěný klobouk se nedělá z vlny. Klasický kus z Nového Jičína vzniká ze srsti králíka a zajíce a spotřebuje jich pět až sedm kožek. Vlněný klobouk je samostatná a levnější kategorie, kterou ve městě historicky dělala úplně jiná firma. A druhá věc, která se plete: kloboučnictví v Novém Jičíně nezačalo v roce 1799 příchodem Hückela, ale nejméně o sto sedmdesát let dřív, kdy městská rada potvrdila cechovní artikule. Následující text prochází, co se o českém kloboučnictví dá doložit v rejstříku, u města a v odborných pramenech.

Co o novojičínských kloboucích platí

• Cechovní artikule kloboučnického řemesla potvrdila městská rada 7. května 1630.
• Jan Nepomuk Hückel byl přijat do cechu v roce 1799 a vlastní dílnu otevřel v roce 1805.
• Parní stroj se ve výrobě objevil v roce 1865, teprve tím vzniká továrna v pravém smyslu.
• Před znárodněním fungovaly ve městě tři kloboučnické továrny, ne jedna.
• Národní podnik vznikl v roce 1945 jejich sloučením, dnešní akciová společnost až v roce 1990.
• Na jeden klasický plstěný klobouk připadá kolem 150 operací, z toho asi 80 ručních.
• Celá výroba od suroviny k hotovému kusu trvá zhruba dvaačtyřicet dnů.
• Zámecká expozice otevřená 8. prosince 2000 ukazuje asi šest set pokrývek hlavy.

Jak vzniká plstěný klobouk

Plst není tkanina. Je to plošná textilie, ve které vlákna drží mechanicky, protože se do sebe vzájemně zaklesnou vlivem vlhka, tepla a tlaku. Žádná osnova, žádný útek, žádné lepidlo. Právě proto se dá z plsti vytvarovat klobouk bez jediného švu a proto se dá jeho tvar později znovu upravit.

Krok	Co se při něm děje
příprava kožky	čištění a úprava srsti tak, aby byla schopná plstění
plstění	srst se ve formě spojí do dutého kužele, vlákna se zaklesnou do sebe
šišák	hrubý kuželovitý polotovar, podstatně větší než hotový klobouk
valchování	mokré plstění za tepla, páry, tlaku a hnětení, materiál se sráží a zpevňuje
barvení	obarvení hotového šišáku
tvarování	šišák se za páry natahuje na dřevěnou formu, která určí tvar hlavy i krempy
apretace	povrchová a tuhicí úprava, žehlení, začištění
dokončení	stuha, potní koženka, výstupní kontrola

Šišák je větší než klobouk

Polotovar, který z plstění vyjde, je nápadně velký kužel. Zmenší se až valchováním, kdy se plsť může srazit až o čtyřicet procent. Teprve potom má materiál hustotu a pevnost, jakou klobouk potřebuje. Tvar se určuje až nakonec, natažením na dřevěnou formu za páry, takže jeden a týž šišák může skončit jako úplně jiný model.

Sto padesát operací a dvaačtyřicet dnů

Na jeden klasický plstěný klobouk připadá kolem sto padesáti pracovních operací, z toho asi osmdesát výhradně ručních, a celá cesta od vstupní suroviny k hotovému výrobku trvá zhruba dvaačtyřicet dnů. To je odpověď na otázku, proč se plstěný klobouk nedá vyrábět jako běžný textilní doplněk: většina té doby je čekání na to, až materiál dosáhne potřebného stavu.

Plazma místo kyselin

Nejzajímavější technologická změna posledních desetiletí přišla z univerzity. Tým Ústavu fyzikální elektroniky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity vyvinul pro novojičínskou výrobu zařízení, které upravuje králičí srst neizotermickým elektrickým plazmatem místo staletého moření kyselinami. Firma univerzitu oslovila v roce 2008, vývoj trval zhruba dva roky a výsledná úprava trvá jen několik sekund. Odpadá tím nákladné sušení a podle zdroje je i výsledná plsť kvalitnější než po chemické cestě.

Srst, vlna a sláma nejsou totéž

Rozdíl mezi kategoriemi klobouků je v surovině, a ten rozdíl je větší, než se zdá. Srstěná plst z králíka a zajíce má jemnější vlákna než ovčí vlna, je hladší, lépe drží tvar a snáší vlhko. Vlněná plst ze střižní ovčí nebo merino vlny je levnější a dostupnější, ale hrubší a tvarově méně stálá. V anglických katalozích to odlišuje dvojice fur felt a wool felt.

Panama není z Panamy

Slaměný klobouk není plstěný vůbec, plete se. Nejznámější typ, panama, se plete ze slámy palmy toquilla, která roste v Ekvádoru. Jméno vzniklo z obchodní cesty: v 19. století klobouky nakupovali zlatokopové cestující do Kalifornie přes Panamu. Kvalita se posuzuje počtem vazeb na čtvereční palec, běžné kusy jich mají stovky, mistrovské tisíce. Ruční tkaní ekvádorského toquilla klobouku je od roku 2012 na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO, tedy na témže seznamu jako perličkové ozdoby z Poniklé.

Odkud se kloboučnictví ve městě vzalo

Nejčastější zkratka říká, že všechno začalo Hückelem. Neplatí to. Kloboučnický cech je v Novém Jičíně doložen potvrzením artikulí městskou radou 7. května 1630, tedy téměř sto sedmdesát let před Hückelovým příchodem. Ve městě už tehdy existovalo vyškolené řemeslo, do kterého Jan Nepomuk Hückel v roce 1799 vstoupil poté, co složil mistrovské zkoušky. Vlastní dílnu otevřel až v roce 1805.

Rodinné know-how přišlo z Fulneku

Hückelové provozovali kloboučnictví v nedalekém Fulneku zhruba sto šedesát let, od roku 1638. Do Nového Jičína tedy nepřinesli řemeslo, ale zkušenost rodiny, která ho dělala po generace, do města, kde už mělo cechovní zázemí. K tomu se přidala poloha na obchodních cestách. Vysvětlení odkazující na kvalitu místní vody, které se v populárních textech objevuje, doložit nelze.

Továrna vzniká až parním strojem

Rok 1865, kdy se ve výrobě objevil parní stroj, je podle města prvním případem mechanizované kloboučnické výroby v tehdejším Rakousku. Firma Hutfabrik Johann Hückel’s Söhne vzniká v roce 1868 a titul císařského a královského dvorního dodavatele získává v roce 1893. Do té doby šlo o řemeslnou dílnu, ne o továrnu.

Tři továrny, ne jedna

Před znárodněním fungovaly ve městě vedle sebe tři kloboučnické závody. Hückelův byl největší a dělal plstěné klobouky. Anton Peschel založil druhou továrnu v sedmdesátých letech 19. století a kolem roku 1912 přibyla továrna bratří Böhmů zaměřená na vlněné klobouky. Národní podnik vznikl v roce 1945 jejich sloučením podle prezidentského dekretu. Dnešní firma je tedy nástupcem sloučení tří podniků, ne pokračováním jednoho.

Rok	Co se stalo
1630	7. května městská rada potvrzuje cechovní artikule kloboučnického řemesla
1638	Hückelové se usazují ve Fulneku, kde provozují kloboučnictví asi 160 let
1799	Jan Nepomuk Hückel je přijat do novojičínského cechu
1805	otevírá ve městě vlastní dílnu
1865	zaveden parní stroj, podle města první mechanizovaná kloboučnická výroba v Rakousku
1868	vzniká firma Hutfabrik Johann Hückel’s Söhne
1870. léta	Anton Peschel zakládá ve městě druhou továrnu
1893	firma získává titul dvorního dodavatele
kolem 1912	vzniká továrna bratří Böhmů zaměřená na vlněné klobouky
1945	znárodnění, sloučením tří továren vzniká národní podnik
1949	závodní muzeum klobouků poprvé zpřístupněno veřejnosti
1975	zaniká poslední rodinný závod Hückelů v Německu
1990	29. prosince vzniká dnešní akciová společnost
2000	8. prosince otevřena zámecká expozice klobouků

Kde končí kontinuita

Dnešní akciová společnost byla zapsána do obchodního rejstříku 29. prosince 1990. Není tedy právním pokračovatelem Hückelovy firmy; ta byla v roce 1945 znárodněna a rodina odešla do Rakouska a Německa, kde v podnikání pokračovala až do zániku posledního rodinného závodu v roce 1975. Obhajitelná formulace je, že se klobouky v Novém Jičíně vyrábějí nepřetržitě od konce 18. století, ne že firma existuje od roku 1799. Stejný rozdíl mezi provozní a právní kontinuitou rozebírá i text o ohýbaném nábytku z Bystřice pod Hostýnem.

Kam novojičínské klobouky jezdí

Výroba je dnes z naprosté většiny exportní a skladba zakázek je pozoruhodnější než samotná čísla. Bolivijské indiánky nosí buřinky z Nového Jičína, senegalští muslimové české pletené zmijovky a ortodoxní židé v Severní Americe novojičínské klobouky. K tomu přibyly čepice pro saúdskoarabské a katarské aerolinky.

Výrobek	Destinace	Objem ročně
zmijovky, tedy pletené čepice	Senegal	200 tisíc kusů
čepice pro aerolinky	Saúdská Arábie	20 tisíc kusů
tradiční židovské klobouky	Severní Amerika a dál	16 tisíc kusů
buřinky	Bolívie	10 tisíc kusů
čepice pro aerolinky	Katar	8 tisíc kusů
fezy	Nigérie	5 tisíc kusů

Šišák pro modistu, ne hotový klobouk

Zprávy o kloboucích pro britskou královskou rodinu je potřeba číst přesně. Podle vedení firmy vznikly klobouky pro vévodkyně z polotovarů, tedy šišáků, dodaných z Nového Jičína britskému modistovi Philipu Treacymu, který z nich klobouk teprve udělal. Dodávka směřovala k modistovi, ne ke dvoru. Stejnou logikou firma podle svého vyjádření dodává šišáky i módním domům.

Jak si vybrat velikost

Změřte obvod hlavy krejčovským metrem nad ušima, v místě, kde má klobouk sedět, přes nejširší část hlavy. Metr se neutahuje. Když výsledek padne mezi dvě velikosti, volí se větší: větší klobouk se dá zmenšit vložením pásku pod potní koženku, menší zvětšit nejde.

Písmenná velikost	Obvod hlavy
XS	52 až 53 cm
S	54 až 55 cm
M	56 až 57 cm
L	58 až 59 cm
XL	60 až 61 cm

Americká čísla nejsou obvod

Kontinentální systém je nejjednodušší: velikost se rovná obvodu hlavy v celých centimetrech, takže klobouk 57 sedne na hlavu o obvodu 57 centimetrů. Americký systém ale neudává obvod, nýbrž průměr hlavy v palcích. Odtud ta zdánlivě nesmyslná čísla se zlomky jako sedm a osmina. Britský systém vychází ze stejného principu, jen bývá pro tutéž hlavu o osminu nižší. Právě proto se nevyplatí přepisovat velikost z jednoho systému do druhého zpaměti.

Sbírka, která nevznikla v Novém Jičíně

Novojičínská sbírka pokrývek hlavy bývá označována za pravděpodobně největší na světě a koncem třicátých let 20. století se tak označovala výslovně. Její jádro ale nevzniklo ve zdejší továrně. Založil ji v roce 1909 v Praze Otakar Hrabě, redaktor oborového časopisu Kloboučnické listy, který k jejímu vzniku vyzval obchodní partnery po celém světě. Součástí závodního muzea se stala až v padesátých letech.

Dvě expozice, které se pletou

Ve městě jsou dvě různá místa. Zámecká expozice otevřená 8. prosince 2000 ukazuje asi šest set klobouků, čepic, čepců, přileb a dalších pokrývek hlavy nošených od počátku 19. století po současnost. Vedle ní funguje od roku 2011 návštěvnické centrum v Laudonově domě, které se věnuje technologickému postupu výroby a provozuje ho město. První spravuje muzeum, druhé turistické informační centrum.

Šest omylů o kloboucích

1. Plstěný klobouk je z vlny. Klasický plstěný klobouk se dělá ze srsti králíka a zajíce a spotřebuje pět až sedm kožek. Vlněný klobouk je samostatná, levnější kategorie.
2. Plst se tká nebo lepí. Plst je netkaná textilie, vlákna v ní drží mechanicky vzájemným zaklesnutím za působení vlhka, tepla a tlaku.
3. Kloboučnictví ve městě začalo v roce 1799. Cechovní artikule potvrdila městská rada už 7. května 1630. Rok 1799 je rok, kdy byl Hückel přijat do už existujícího cechu.
4. Dnešní firma je právním pokračovatelem Hückelovy továrny. Ta byla v roce 1945 znárodněna, národní podnik vznikl sloučením tří továren a dnešní akciová společnost byla zapsána až 29. prosince 1990.
5. Sbírka klobouků vznikla v novojičínské továrně. Jádro vzniklo v roce 1909 v Praze z podnětu redaktora oborového časopisu a součástí závodního muzea se stalo až v padesátých letech.
6. Panama je klobouk z Panamy. Plete se ze slámy palmy toquilla v Ekvádoru, název vznikl z obchodní cesty přes Panamu v 19. století.

Druhé moravské město s vlastním oděvním řemeslem popisuje text o tom, jak vznikal oděvní průmysl v Prostějově.

Časté otázky

Z čeho se dělá plstěný klobouk?

Ze srsti králíka a zajíce, na jeden kus je potřeba pět až sedm kožek. Vlněný klobouk je samostatná a levnější kategorie ze střižní ovčí nebo merino vlny. Srstěná plst má jemnější vlákna, je hladší, lépe drží tvar a snáší vlhko, v anglických katalozích se rozdíl označuje dvojicí fur felt a wool felt.

Co je to plst?

Plošná textilie, ve které vlákna drží mechanicky tím, že se do sebe vzájemně zaklesnou vlivem vlhka, tepla a tlaku. Není tkaná ani lepená, nemá osnovu ani útek. Právě proto z ní jde vytvarovat klobouk bez jediného švu.

Jak dlouho výroba klobouku trvá?

Zhruba dvaačtyřicet dnů od vstupní suroviny k hotovému výrobku. Na jeden klasický plstěný klobouk připadá kolem sto padesáti pracovních operací, z toho asi osmdesát výhradně ručních. Většinu té doby zabere čekání, až materiál dosáhne potřebného stavu, ne samotná práce.

Co je šišák?

Hrubý kuželovitý polotovar, který vznikne plstěním a je podstatně větší než hotový klobouk. Zmenší se až valchováním, tedy mokrým plstěním za tepla, páry a tlaku, při kterém se plsť může srazit až o čtyřicet procent. Tvar se určuje nakonec natažením na dřevěnou formu, takže z téhož šišáku může vzniknout různý model.

Od kdy se v Novém Jičíně vyrábějí klobouky?

Organizované kloboučnictví je ve městě doloženo od roku 1630, kdy městská rada potvrdila cechovní artikule řemesla. Jan Nepomuk Hückel byl do cechu přijat v roce 1799 a vlastní dílnu otevřel v roce 1805. Továrna v pravém smyslu vzniká až mechanizací v roce 1865.

Je dnešní firma pokračovatelem té původní?

Výrobně a místně ano, právně ne. Hückelova firma byla v roce 1945 znárodněna, národní podnik vznikl sloučením tří novojičínských továren a dnešní akciová společnost byla do obchodního rejstříku zapsána 29. prosince 1990. Rodina Hückelů po roce 1945 odešla do Rakouska a Německa, kde poslední rodinný závod zanikl v roce 1975.

Jak si změřit velikost klobouku?

Krejčovským metrem kolem hlavy nad ušima, v místě, kde má klobouk sedět, přes nejširší část hlavy, a metr se přitom neutahuje. Když výsledek padne mezi dvě velikosti, volí se větší: větší klobouk se dá zmenšit vložením pásku pod potní koženku, menší zvětšit nejde.

Proč mají americké klobouky čísla se zlomky?

Protože americký systém neudává obvod hlavy, ale její průměr v palcích. Odtud čísla jako sedm a osmina. Kontinentální systém oproti tomu používá přímo obvod v centimetrech, takže velikost 57 sedne na hlavu o obvodu 57 centimetrů. Britský systém vychází ze stejného principu jako americký, ale bývá pro tutéž hlavu o osminu nižší.

Odkud údaje pocházejí

• Identita a datum vzniku dnešní společnosti: výpis z registru ekonomických subjektů
• Dějiny rodiny Hückelů a novojičínské výroby: stránky města Nový Jičín
• Vývoj továrny a znárodnění: přehled města o kloboučnické továrně
• Úprava srsti plazmatem místo kyselin: zpráva Masarykovy univerzity o vyvinuté technologii
• Skladba exportních zakázek: přehled odbytových trhů
• Expozice o technologii výroby: informace návštěvnického centra v Novém Jičíně