Milešovka: největrnější stanice v Česku a 198 dní mlhy

Milešovka měří 837 metrů a je nejvyšší horou Českého středohoří. Meteorologové na ní měří nepřetržitě od 1. ledna 1905, tedy přes sto dvacet let, a je to nejdelší souvislá řada z české horské stanice. Osmdesát dní v roce tu zafouká rychlostí přes pětasedmdesát kilometrů v hodině a mlha bývá ve 198 dnech.

Co je potřeba vědět

• Milešovka není sopka, ale obnažený zbytek podpovrchového tělesa.
• Observatoř stojí od roku 1904 a měří se tu nepřetržitě od roku 1905.
• Provozuje ji Ústav fyziky atmosféry, ne hydrometeorologický ústav.
• Je to největrnější synoptická stanice v Česku.
• Prší tu míň než jinde v podobné výšce, kolem 557 milimetrů ročně.
• Na vrchol vede jen pěší cesta s převýšením kolem 400 metrů.

Není to sopka

Tohle je nejčastější omyl a stojí za to ho vyvrátit hned. Milešovka není vyhaslá sopka, ale zbytek podpovrchového přívodního kanálu, který kdysi dopravoval lávu do sopky dávno zaniklé a erozí odnesené.

Odborně jde o lakolit, tedy podpovrchové magmatické těleso, které proniklo do vrstev čedičových lávových proudů, bylo vyzdviženo tektonickými pochody a obnaženo erozí. Horninou je trachyt až znělec, stáří se odhaduje na 27 až 31,5 milionu let.

Šedočerná hornina vykazuje typický deskový rozpad, který je vidět přímo při výstupu. Milešovské středohoří je na rozdíl od jiných částí pohoří tvarované právě mohutnými kužely a kupami obnažených lakolitů, bez lávových příkrovů.

Tvar hory je přitom klíčem k celému jejímu klimatu, a to hned dvakrát: vysvětluje rekordní větrnost i podprůměrné srážky.

Proč je severní svah mírnější

Zvláštnost, které si při výstupu všimne málokdo: severní svah Milešovky je mírnější než jižní. A neplatí to jen tady, ale i u dalších vrcholů Českého středohoří.

Příčinou jsou periglaciální procesy v dobách ledových. Jižní svahy byly víc osluněné, půda na nich intenzivněji rozmrzala a eroze je proto obrušovala silněji. Dnešní tvar hory tedy nese stopu klimatu, které skončilo před desítkami tisíc let.

Na jihozápadním úpatí je navíc patrná odlučná plocha mohutného čtvrtohorního sesuvu, který tvoří výrazný sráz pod Výřími skálami. Sama skalní stěna měří kolem třiceti metrů a přechází v rozsáhlé kamenné sutě.

Observatoř postavená z vlastní hory

Podnět ke stavbě přednesl v lednu 1900 komerční rada Reginald Czermack-Warteck, člen Horského spolku v Teplicích. Se stavbou se začalo v květnu 1903, dokončena byla koncem června 1904 a v říjnu téhož roku předána svému účelu. Stála 45 075 korun.

Nejzajímavější je stavební materiál: znělec vytěžený přímo na vrcholu hory. Budova je tedy postavená z Milešovky samotné.

Stavba je čtyřúhelníková, orientovaná podle světových stran, ve stylu romantických historizujících slohů konce devatenáctého století. V severovýchodním rohu stojí osmnáctimetrová věž s vyhlídkovým ochozem ve výšce deseti metrů, který byl za poplatek přístupný veřejnosti až do druhé světové války.

Sto dvacet let bez přerušení

Měřit se začalo 1. ledna 1905 a od té doby řada běží prakticky bez přerušení. Milešovka je horskou stanicí s nejdelší souvislou řadou měření u nás.

Výpadky za celé století se dají spočítat na prstech a jsou samy o sobě dobovým dokumentem:

• od konce prosince 1916 do konce ledna 1917, protože se nepodařilo dopravit na horu uhlí k vytápění
• dva termíny v únoru 1929 kvůli onemocnění pozorovatele za extrémní zimy
• měsíční přerušení po mobilizaci v září 1938

Na konci druhé světové války k přerušení nedošlo vůbec.

Prvním pozorovatelem byl Franz Löppen, který na observatoři trvale bydlel. Posledním trvale bydlícím pozorovatelem byl Edmund Mildner, odsunutý v září 1945. Ještě ve třicátých letech se sem všechno včetně uhlí vynášelo, teprve pak byla zřízena nákladní lanovka.

Nepřetržitá čtyřiadvacetihodinová služba běží od července 1957. Dnes se na stanici střídá pět pozorovatelů, dvě dvojice v týdenních turnusech plus vedoucí, takže je trvale obsazená. Observatoř prošla v letech 2019 až 2025 rozsáhlou rekonstrukcí, a to za zachování nepřetržité obsluhy.

Jednu věc je potřeba uvést na pravou míru: observatoř provozuje Ústav fyziky atmosféry Akademie věd, a to od roku 1964, nikoli hydrometeorologický ústav. Data z ní se do sběrného centra hydrometeorologického ústavu jen odesílají.

Největrnější stanice v Česku

Ukazatel	Hodnota
Dní s nárazem nad 75 km/h	80 ročně
Dní s nárazem síly orkánu	8 ročně
Průměrná rychlost větru	kolem 8 m/s
Nejsilnější zaznamenaný náraz	180 km/h, 14. ledna 1967
Převládající směr	západní a severozápadní

Formulace, kterou používá sám Ústav fyziky atmosféry, zní: Milešovka je největrnější synoptickou stanicí na území Česka. Není to totéž co největrnější místo republiky a stojí za to ten rozdíl respektovat.

U rekordního nárazu je navíc důležitá výhrada. Hodnota 180 kilometrů v hodině z ledna 1967 byla nejvyšší, jakou tehdejší anemometr uměl změřit. Skutečný náraz mohl být silnější, ale nevíme o kolik. Vítr tehdy vyvrátil dveře na střechu observatoře.

Zajímavý je i trend. Přes osmdesát procent nárazů o síle orkánu připadá na chladnou polovinu roku od října do března, a takto vysokých rychlostí ubývá: víc než polovina výskytů spadá do prvního desetiletí normálového období a jen desetina do posledního.

Proč zrovna Milešovka

Vysvětlení je čistě tvarové. Izolovaný kuželovitý vrchol s velkým převýšením nad okolím má relativně malou plochu aktivního zemského povrchu, což minimalizuje třecí efekty.

Prakticky to znamená, že vliv okolního terénu na měření není tak velký jako na hřebenech a naměřené hodnoty se blíží podmínkám ve volné atmosféře. Milešovka tedy neměří jen sama sebe, ale docela věrně i to, co se děje nad ní.

Tentýž tvar má ovšem druhý důsledek, o kterém se mluví míň. Vzduch horu snadno obtéká, takže tu nedochází k orografickému zesílení srážek. Proto je Milešovka větrná a zároveň suchá.

Sto devadesát osm dní s mlhou

Mlha s trváním nejméně půl hodiny se tu vyskytuje v průměru 198 dní v roce. Od listopadu do ledna je takových dní v průměru šest za týden.

Není to ovšem mlha v obvyklém smyslu. Vrchol bývá zahalený oblačností, která jinde k zemi vůbec nedosahuje. Kdo si tedy plánuje výstup kvůli výhledu, měl by počítat s tím, že šance nejsou nijak velké.

Pozor na jedno zaměnitelné číslo: údaj kolem devadesáti dní, který se občas objevuje, se týká údolní mlhy pozorované z Milešovky dolů do krajiny. To je něco jiného než mlha na stanici.

K tomu přistupuje námraza, která se objevuje v průměru zhruba sto dní v roce, nejčastěji v lednu a prosinci.

Proč tu prší míň, než by mělo

Roční úhrn srážek činí 557 milimetrů, tedy zhruba o sto milimetrů méně než český průměr. To je na horu vysokou přes osm set metrů překvapivě málo.

Srovnání to ukazuje nejlépe: krušnohorský Měděnec v téměř stejné nadmořské výšce má kolem osmi set milimetrů. Rozdíl dělá poloha ve srážkovém stínu a už zmíněný tvar hory, kolem které vzduch obtéká místo aby stoupal.

Rozptyl je přitom obrovský. Nejméně spadlo v roce 2003, jen 330 milimetrů, nejvíc v roce 2010, kdy to bylo 913 milimetrů. Žádný dlouhodobý trend se přitom nepozoruje. V nejvlhčím měsíci, červenci, padá třikrát víc srážek než v nejsušším únoru, a za celých sto dvacet let byl jediným zcela bezesrážkovým měsícem říjen 1908.

Teplotní rekordy a fronta století

Průměrná roční teplota za období 1991 až 2020 činí 6,3 stupně, dlouhodobý průměr za celých sto dvacet let 5,5 stupně. Oproti předchozímu třicetiletí je to nárůst o 1,1 stupně, což odpovídá průměrnému oteplení v Česku.

Zajímavá zvláštnost izolovaného vrcholu: od rána do odpoledne se tu oteplí v průměru o méně než sedm stupňů, což je na české poměry velmi málo.

Rekord	Hodnota
Absolutní maximum	36,5 °C, 20. srpna 2012
Absolutní minimum	-28,3 °C, 9. února 1956
Nejchladnější rok	1940 s průměrem 3,4 °C
Nejteplejší rok	2024 s průměrem 8,3 °C
Nejvyšší denní úhrn srážek	96,1 mm, 28. května 1916

Absolutní minimum má ještě druhé dno. Devátého února 1956 vál k tomu severní vítr rychlostí čtyřiapadesát kilometrů v hodině, takže pocitová teplota klesla na minus 46,5 stupně.

Nejdramatičtější zápis ovšem patří přelomu let 1978 a 1979. Na Silvestra ve dvě odpoledne bylo na Milešovce 3,6 stupně a vál teplý jihozápadní vítr, na Nový rok ráno bylo minus dvacet čtyři stupně. Ochlazení o 27,6 stupně během sedmnácti hodin.

Rezervace, ve které observatoř nestojí

Národní přírodní rezervace Milešovka byla vyhlášena 25. září 1951 a má výměru necelých 59 hektarů v rozpětí od 534 do 830 metrů nad mořem.

Předmětem ochrany jsou přirozené lesní porosty, tedy hlavně suťové lesy, acidofilní doubravy, hercynské dubohabřiny a bučiny, dále společenstva opadavých křovin, skalní trávníky a vegetace skalnatých svahů.

Zajímavý detail pro plánování: rezervace zahrnuje téměř celý masiv s výjimkou části severního svahu a zastavěného vrcholu. Observatoř tedy stojí mimo rezervaci.

Nadřazená je Chráněná krajinná oblast České středohoří, vyhlášená v roce 1976, s rozlohou 1 063 kilometrů čtverečních. Je to po Beskydech druhá největší CHKO v republice a je v ní čtyřiačtyřicet maloplošných chráněných území, z toho pět národních přírodních rezervací: kromě Milešovky ještě Raná, Oblík, Sedlo a Lovoš.

Co na Milešovce roste

Na hoře s téměř pravidelným kuželovitým tvarem a jednotnou geologickou stavbou se dá modelově pozorovat, jak vegetace závisí na orientaci a nadmořské výšce. To je botanicky poměrně vzácná situace.

Odspodu nahoru se střídají teplomilné doubravy a dubohabřiny s jasanem, lípou a jeřábem břekem, výš bučiny, mnohde přeměněné na kulturní smrčiny, a v nejvyšších partiích přirozená horská bučina s vlajkovými formami buků, tedy se stromy tvarovanými převládajícím větrem.

Z rostlin je nejcennější jeřáb český, endemit, který se vyskytuje jen na tomto území a nikdy nerostl jinde. Kromě Milešovky ho najdete ještě na Kletečné, Lovoši a Borči. Dále tu roste kosatec bezlistý, medvědice lékařská, kapradinka skalní na sutích pod vrcholem, tařice skalní na skalních římsách a na samotném vrcholu merlík všedobr.

Ze zvířat bylo zjištěno 94 druhů obratlovců, mimo jiné mlok skvrnitý, datel černý, výr velký, plch velký a několik druhů netopýrů.

Jak na vrchol

Na vrchol se dá dostat pouze pěšky. Značené stezky vedou ze čtyř směrů: po modré z Velemína nebo z Černčic, po červené z Bílky nebo z Milešova, přičemž z červené je asi ve dvou třetinách kopce potřeba odbočit po modré.

Souhrnně jde o převýšení kolem čtyř set metrů a délku dvou až pěti kilometrů podle zvolené trasy. Cesta je kamenitá, na podzim plná listí a v zimě často obtížně schůdná. Autem se dá zaparkovat pod obcí Bílka.

Na vrcholu je dnes veřejnosti sezónně přístupná vyhlídková plošina na střeše observatoře. Za výborné dohlednosti je odtud vidět Ještěd, hřbety Krkonoš i Český les. Je tu i občerstvení a nevytápěná nouzovna.

Poustevník, pruský král a Humboldt

První písemná zpráva o hoře pochází z roku 1521. Dlouho se vrchol označoval U Poustevníka, podle poustevnické jeskyně na jihozápadním úpatí, jejíž zbytky byly údajně znatelné ještě na přelomu devatenáctého a dvacátého století.

V letech 1819 až 1839 byl téměř každoročním návštěvníkem pruský král Friedrich Wilhelm III. a doprovázel ho Alexander von Humboldt, který prohlásil výhled na jih za třetí nejkrásnější, jaký kdy viděl. Mezi dalšími návštěvníky byli Karel Hynek Mácha, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický a Karel Sabina.

V roce 1820 tu vznikla malá hospoda, postupně rozšířená na dvě jídelny, několik chat, prostranství pro tanec, kapli a obchod se suvenýry. Ve čtyřicátých letech devatenáctého století stála na nejvyšším bodě u triangulačního bodu čtyřmetrová kamenná rozhledna, na jejímž místě později vyrostla observatoř. Restaurace v únoru 1905 vyhořela.

Donnersberg a dvaatřicet blesků

Německé jméno hory zní Donnersberg, tedy Hromová hora, a není to poetická licence. Elektrické výboje jsou na vrcholu při bouřce prokazatelně častější než v okolní krajině.

Číslo, které to dokládá, je působivé: od června 1945 do června 1954 uhodil blesk do observatoře dvaatřicetkrát.

Původ českého jména jistý není. Nabízejí se dvě vysvětlení: buď je odvozeno od jistého Mileše, majitele blízkého panství Milešův dvůr, nebo od vesnice a zámku Milešov, který leží pod horou.

Sedm věcí, které se o Milešovce pletou

1. Není to sopka. Je to obnažený podpovrchový lakolit.
2. Neprovozuje ji hydrometeorologický ústav. Ale Akademie věd.
3. Je to největrnější stanice. Ne nutně největrnější místo.
4. Rekord 180 km/h je strop přístroje. Ne skutečná hodnota.
5. Prší tu málo. Míň než v podobné výšce jinde.
6. Observatoř stojí mimo rezervaci. Zastavěný vrchol je vyňatý.
7. Sever je mírnější než jih. Kvůli době ledové.

Časté dotazy k Milešovce

Jak vysoká je Milešovka?
Měří 837 metrů nad mořem a je nejvyšší horou Českého středohoří. Druhé Hradišťany mají necelých 752 metrů.

Je Milešovka sopka?
Není. Je to lakolit, tedy podpovrchové magmatické těleso, které bylo vyzdviženo a obnaženo erozí. Sopka, do které kdysi láva proudila, dávno zanikla.

Od kdy se tu měří počasí?
Od 1. ledna 1905, tedy přes sto dvacet let. Jde o nejdelší souvislou řadu měření z české horské stanice a výpadky za celou dobu byly minimální.

Je Milešovka největrnější místo Česka?
Ústav fyziky atmosféry ji označuje za největrnější synoptickou stanici v Česku. Osmdesát dní v roce tu zafouká přes 75 kilometrů v hodině a osm dní silou orkánu.

Proč je na Milešovce tak často mlha?
Vrchol bývá zahalený oblačností, která jinde k zemi nedosahuje. Mlha trvající aspoň půl hodiny se vyskytuje ve 198 dnech v roce, od listopadu do ledna v průměru šest dní v týdnu.

Dá se na vrchol vyjet autem?
Nedá, na vrchol vede jen pěší cesta. Převýšení je kolem čtyř set metrů a délka dvou až pěti kilometrů podle zvolené trasy.

Je věž přístupná?
Osmnáctimetrová věž s ochozem byla veřejnosti přístupná do druhé světové války. Dnes je sezónně přístupná vyhlídková plošina na střeše observatoře.

Proč se německy jmenuje Donnersberg?
Znamená to Hromová hora a odpovídá to skutečnosti: elektrické výboje jsou tu při bouřce častější než v okolí. Mezi lety 1945 a 1954 uhodil blesk do observatoře dvaatřicetkrát.

Odkud údaje pocházejí

Klimatické údaje, historie observatoře, popis vybavení i geologický výklad pocházejí z publikace pracovníků Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR o meteorologické observatoři Milešovka a z odborného článku o rychlostech větru. Údaje o chráněných územích, o předmětu ochrany a o vegetaci vycházejí z podkladů Agentury ochrany přírody a krajiny a z České geologické služby. Údaje o přístupových trasách jsou z turistických informačních zdrojů a uvádíme je jen souhrnně, protože se konkrétní délky mezi zdroji rozcházejí. Počet dní bez větru neuvádíme, protože se ho nepodařilo doložit. Počet jasných dní ani počet bouřkových dní neuvádíme z téhož důvodu. Srovnání větrnosti s Pradědem a Sněžkou neuvádíme, protože veřejná data pro takové srovnání chybí.

• Observatoř Milešovka na webu ÚFA AV ČR
• Hromová hora Milešovka
• Milešovka v databázi geologických lokalit
• Národní přírodní rezervace Milešovka

Jak vypadá počasí na nejvyšší hoře Jeseníků, popisuje text o Pradědu. Na navazující texty z rubriky Cestování vede průvodce cestováním.