Emil Škoda plzeňskou továrnu nezaložil, koupil ji. A předtím na něj poslali stížnost

Emil Škoda plzeňskou strojírnu nezaložil, koupil ji. A tři roky předtím na něj úředníci téhož závodu podali stížnost, aby ho majitel vyhodil pro neschopnost. Kupní smlouva z 12. června 1869 zní na 167 642 zlatých a rozdíl mezi aktivy a pasivy byl tehdy v neprospěch aktiv o víc než jedenatřicet tisíc. O třicet let později měl podnik přes čtyři tisíce zaměstnanců. Následující text prochází, co se o plzeňské Škodovce dá doložit z archivních pramenů, a hlavně vysvětluje, proč se plzeňská Škodovka a mladoboleslavská automobilka pletou.

Co je o plzeňské Škodovce doloženo

• Strojírnu zbudoval hrabě Waldstein roku 1856 v Sedlci, do Plzně se přemístila v roce 1859.
• Emil Škoda tam v roce 1866 nastoupil jako vrchní inženýr a závod koupil až 12. června 1869.
• V srpnu 1867 měla strojírna 94 zaměstnanců, v roce 1900 přes čtyři tisíce.
• Akciová společnost vznikla 12. prosince 1899 s kapitálem 25 milionů korun.
• Okřídlený šíp registrovala 15. prosince 1923 plzeňská strojírna, ne automobilka.
• Mladoboleslavskou automobilku Laurin a Klement převzaly Škodovy závody v roce 1925.
• Při náletu 25. dubna 1945 bylo zdevastováno 70 procent areálu.

Kdo byl Emil Škoda

Narodil se 18. listopadu 1839 v Plzni, studoval na reálce v Chebu a technické studium absolvoval v Praze a v Karlsruhe. Praxi získal v německých strojírnách v Saské Kamenici a v Brémách. V roce 1866, ve svých sedmadvaceti letech, nastoupil jako vrchní inženýr do strojírny hraběte Valdštejna v Plzni. V dopise z 10. prosince 1866 přijetí místa oznámil s tím, že mu byl stanoven plat 1500 zlatých ročně a k tomu třicet procent tantiém.

Začátek, který málem skončil

Čtrnáctého ledna 1867, tedy zhruba měsíc po nástupu, podali úředníci plzeňské strojírny hraběti Valdštejnovi stížnost, ve které žádali, aby vrchního inženýra Škodu suspendoval pro neschopnost. Škoda na to 1. února 1867 odpověděl po svém: vypracoval návrh instrukcí pro zaměstnance strojírny. O dva a půl roku později byl majitelem celého závodu.

Co přesně koupil

Kupní smlouva z 12. června 1869 byla uzavřena na základě účetní uzávěrky z konce září 1868 a zněla na 167 642 zlatých za strojírenský tovární závod na plzeňském Říšském předměstí včetně pozemků, inventáře, obráběcích strojů a zásob. Sto tisíc zlatých zaplatil v hotovosti, dvě splátky po deseti tisících měly přijít v roce 1870 a zbývajících 42 642 zlatých se mělo umořit dodávkami pro důlní šachtu v Liticích. Rozdíl mezi aktivy a pasivy činil v neprospěch aktiv 31 321 zlatých. Nekupoval tedy prosperující podnik.

Od strojírny ke koncernu

Historie místa je starší než firma. Železárny v Sedlci u Plzně přešly roku 1816 dědictvím na rod Waldsteinů a jejich počátky sahají až k roku 1578, kdy tam začala výstavba hamru. Vlastní strojírna byla zbudována v roce 1856 v Sedlci, v květnu 1859 se přemístila do Plzně a provoz zahájila 15. září 1860.

Jak podnik rostl

V srpnu 1867 měla strojírna pod Škodovým vedením 94 zaměstnanců. V roce 1872 přibyla slévárna, v polovině osmdesátých let ocelárna, která zahájila provoz roku 1885, a postupně také kovárna, strojírna a zbrojovka. Od roku 1889 se provozy stěhovaly na nové místo na jihovýchodě Plzně. Firma si zřídila zastupitelskou kancelář v Kyjevě už roku 1876 a vídeňskou reprezentaci v roce 1888, zaměřenou hlavně na obchod se zbraněmi.

Akciová společnost z nouze

Přeměna na akciovou společnost 12. prosince 1899 se obvykle vykládá jako vrchol úspěchu, ale doložený důvod je jiný: nepodařilo se zajistit plnou zaměstnanost zbrojovky a ocelárny, protože zbrojní program monarchie nebyl ujasněn. Kapitál činil 25 milionů korun ve 125 tisících akcií po dvou stech korunách a Emil Škoda si podržel víc než polovinu z nich. Stal se prezidentem a generálním ředitelem společnosti. Zemřel 8. srpna 1900 v kupé železničního vagonu při cestě z lázní Gastein, tedy jen několik měsíců po jejím vzniku, a podnik tehdy měl přes čtyři tisíce zaměstnanců.

Zbraně, kterými se Škodovka proslavila

Zbrojní program se rozvinul od roku 1890. Závod vyráběl pancéřové desky pro rakousko-uherské válečné loďstvo a patřil k předním evropským dodavatelům zbraní. Dobře to ilustruje jeden detail z rusko-japonské války: v bitvě u Cušimy měly ocelová děla ze Škodovky lodě obou znepřátelených stran.

Moždíř, který má kompletní časovou osu

Vývoj 30,5 centimetrového moždíře začal počátkem roku 1908 a konstrukce byla dokončena 1. října téhož roku. Prototyp vznikl v roce 1909 a první zkušební střelba proběhla 22. července 1910 na škodovácké střelnici v Bolevci. Po prvních zkouškách byly doplněny dva brzdicí válce a druhá střelba se konala v lednu 1911. První sériová objednávka přišla v lednu 1912 a do výzbroje byl moždíř zaveden v září téhož roku. Škodovy závody byly jediným rakousko-uherským podnikem, který takovou zbraň dokázal vyvinout a vyrobit.

Parametr	Hodnota
Ráže	305 mm
Bojová hmotnost	20 830 kg
Dostřel tříštivou střelou	11 300 m
Dostřel protibetonovou střelou	9600 m
Úsťová rychlost	340 m/s
Hmotnost tříštivé střely	287 kg
Hmotnost protibetonové střely	384 kg
Průnik betonem	až 2 m
Obsluha	12 osob
Zavedení do výzbroje	září 1912

Monopol a konec monarchie

Od 1. ledna 1917 dala vídeňská vláda Škodovce výsadní právo vyrábět všechna děla ráže nad 10,4 centimetru a sedmdesátiprocentní podíl u kanónů do deseti centimetrů, a to s příslibem na deset let. V témže roce pracovalo v plzeňských závodech zhruba pětatřicet tisíc lidí. Za necelé dva roky ale monarchie zanikla a s ní i odbytiště.

Meziválečná léta a francouzský kapitál

Po vzniku Československa hrozil podniku kolaps a zachránil ho kapitálový vstup francouzské zbrojovky Schneider. V roce 1919 uplatnila československá vláda zákon o nostrifikaci akciových společností a podpořila získání majoritního podílu francouzským koncernem Schneider et Cie, přičemž důležitou roli ve vlastnické struktuře hrála i Živnostenská banka v čele s Jaroslavem Preissem.

Tady se to začíná plést s automobilkou

Meziválečné produkci dominovaly hutnické výrobky, motory, turbíny, automobily, letadla, lokomotivy a výrobní zařízení, a koncern skupoval další firmy. V roce 1925 převzaly Škodovy závody mladoboleslavskou automobilku Laurin a Klement, založenou roku 1895, a fúzi urychlil rozsáhlý požár v Mladé Boleslavi z předchozího roku. Vozy se pak nejprve jmenovaly Laurin a Klement Škoda a později jen Škoda. V roce 1929 koupil koncern ještě pražskou leteckou továrnu Avia a na konci dvacátých let zaměstnával přes pětatřicet tisíc lidí.

Okřídlený šíp je plzeňský

Dvě ochranné známky s okřídleným šípem byly zaregistrovány 15. prosince 1923 na patentovém úřadu v Plzni a registrovala je plzeňská strojírna, ne automobilka. Existovaly dvě varianty, jedna s pěti pery a jedna se třemi, přičemž se brzy prosadila jednodušší tříperá podoba, která se od té doby významněji nezměnila. Mladoboleslavská automobilka začala značku užívat až od roku 1925 a text Škoda k logu přibyl v roce 1937. Autorství samotného návrhu je podle automobilky sporné.

Druhá světová válka a nálet

Po obsazení zbytku Československa v březnu 1939 se Škodovka stala součástí koncernu Hermanna Göringa. Po roce 1940 byla civilní výroba omezena a podnik se orientoval na zásobování armády, což je vidět i na číslech: výroba vozidel klesla ze 7052 kusů v roce 1939 na 683 kusů v roce 1944, z toho pouhých pětatřicet osobních automobilů.

Pětadvacátý duben 1945

Nejtěžší nálet přišel dva týdny před koncem války. Útok provedla americká 1. bombardovací divize se 276 bombardéry doprovázenými 188 stíhačkami a svrženo bylo 526 tun trhavých a zápalných pum. V areálu bylo 28 budov zcela zničeno a 33 velmi poškozeno, zdevastováno bylo sedmdesát procent celého závodu. Mimo závod bylo zničeno 339 domů a zahynulo 67 civilistů. Britský rozhlas přitom vysílal česky a německy varování dvě hodiny předem, takže obyvatelé měli čas se ukrýt.

Lokomotivy, trolejbusy a reaktory

V roce 1945 byla v podniku stanovena národní správa a o rok později se stal národním podnikem na základě znárodňovacího dekretu. S účinností od 21. prosince 1951 byl přejmenován na Závody V. I. Lenina Plzeň a k označení Škoda se vrátil až počátkem šedesátých let.

Co se vyrábělo

V letech 1945 až 1947 vzniklo čtyřicet parních lokomotiv přezdívaných Modrý Albatros, v roce 1953 první elektrická lokomotiva a v roce 1958 skončila výroba parních lokomotiv, kterých bylo od roku 1920 vyrobeno celkem 3247. Autobusy řady 706 se vyráběly od roku 1947 do roku 1972 ve dvou generacích. Trolejbus řady 9 Tr vznikal v letech 1961 až 1981 v počtu 7372 kusů, poté ho nahradily modernější typy. Do Sovětského svazu vyvezla Škodovka mezi lety 1957 a 1989 přes 2400 lokomotiv.

Jaderný program

Jaderný program byl v podniku zahájen 18. května 1956 a od něj se odvíjí historie dnešní Škody JS. V roce 1972 byla uvedena do provozu jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice. Pro Dukovany vyrobil a dodal podnik čtyři kompletní reaktory typu VVER-440 včetně tlakových nádob a při výstavbě v letech 1982 až 1987 byl finálním dodavatelem primárního okruhu a palivového hospodářství.

Co se stalo po roce 1989

Akciovou společností se podnik stal 31. prosince 1990 a privatizace proběhla bez zahraničního partnera. Minoritním vlastníkem a generálním ředitelem se stal Lubomír Soudek a firma expandovala nákupem automobilek Tatra a LIAZ i stavbou továrny na hliníkové nápojové plechovky. Expanze skončila kumulovanou ztrátou třinácti miliard korun.

Konkurz a rozpad na části

V roce 1999 byla uzavřena dohoda s věřitelskými bankami o stabilizaci firmy, v dubnu 2000 vznikl Škoda Holding zastřešující dceřiné společnosti a 12. září 2001 byl vyhlášen konkurz. V roce 2003 vstoupila do holdingu nizozemská Appian Group a zaměřila restrukturalizaci na energetiku a dopravní strojírenství. V roce 2009 byla turbínová divize prodána jihokorejskému koncernu za 11,5 miliardy korun a v září 2010 přešla jednotka Škoda Transportation na skupinu manažerů.

Kdo dnes vlastní jméno

V roce 2022 prodaly strojírenské společnosti automobilce práva ke značce Škoda, přičemž plzeňská skupina může název i znak okřídleného šípu užívat do roku 2029. Vlastníkem portfolia ochranných známek a souvisejících práv je podle vlastního vyjádření skupiny společnost, která koordinuje duševní vlastnictví pro její konsorcium. Přesné rozdělení práv po této transakci se z veřejných zdrojů jednoznačně vyčíst nedá, proto ho neuvádíme podrobněji. Podobně spletitý osud má i jiná česká značka, jak popisuje text o koncernu Tesla a původu jeho názvu.

Sedm věcí, které se o Škodovce říkají nepřesně

1. Že Emil Škoda firmu založil. Koupil ji 12. června 1869 od hraběte Valdštejna za 167 642 zlatých, závod fungoval od roku 1860.
2. Že se od začátku dařilo. V lednu 1867 žádali úředníci závodu jeho suspendaci pro neschopnost a rozdíl aktiv a pasiv byl při koupi záporný.
3. Že akciová společnost vznikla z úspěchu. Doloženým důvodem byla nemožnost zajistit plnou zaměstnanost zbrojovky a ocelárny.
4. Že plzeňská Škodovka a automobilka jsou totéž. Mladoboleslavská Laurin a Klement byla převzata až v roce 1925 jako jedna z akvizic koncernu.
5. Že okřídlený šíp je automobilkový znak. Registrovala ho v prosinci 1923 plzeňská strojírna, automobilka ho užívá od roku 1925.
6. Že kolaps kolem roku 2000 způsobil zahraniční vlastník. Privatizace proběhla bez zahraničního partnera a ztráta vznikla při domácí expanzi.
7. Že Škodovka vždycky vyráběla hlavně zbraně. Zbrojní program se rozvinul až od roku 1890 a po roce 1945 dominovaly lokomotivy, trolejbusy, turbíny a jaderná technika.

Konkurenční podnik na ušlechtilé oceli a jeho osud rozebírá text o kladenské huti Poldi.

Kdo ve Škodovce doopravdy držel rozhodující podíl, upřesňuje text o Živnostenské bance.

Časté otázky ke Škodovým závodům

Založil Emil Škoda plzeňskou Škodovku?

Nezaložil, koupil ji. Strojírnu zbudoval hrabě Waldstein roku 1856 v Sedlci, v květnu 1859 se přemístila do Plzně a provoz zahájila 15. září 1860. Škoda tam v roce 1866 nastoupil jako vrchní inženýr a závod koupil 12. června 1869 za 167 642 zlatých, přičemž rozdíl mezi aktivy a pasivy byl tehdy záporný o 31 321 zlatých.

Souvisí plzeňská Škodovka s automobilkou?

Historicky ano, dnes jde o oddělené firmy. Mladoboleslavskou automobilku Laurin a Klement, založenou roku 1895, převzaly Škodovy závody v roce 1925 a fúzi urychlil požár v Mladé Boleslavi z předchozího roku. Vozy se pak jmenovaly nejprve Laurin a Klement Škoda a později jen Škoda.

Odkud pochází okřídlený šíp?

Dvě varianty známky byly zaregistrovány 15. prosince 1923 na patentovém úřadu v Plzni a registrovala je plzeňská strojírna, ne automobilka. Prosadila se jednodušší podoba se třemi pery, mladoboleslavská automobilka ji začala užívat v roce 1925 a nápis Škoda k logu přibyl v roce 1937. Autorství návrhu je podle automobilky sporné.

Čím se Škodovka proslavila před rokem 1918?

Zbrojní výrobou, která se rozvinula od roku 1890. Vyráběla pancéřové desky pro válečné loďstvo a byla jediným rakousko-uherským podnikem schopným vyvinout 30,5 centimetrový moždíř. Ten měl bojovou hmotnost 20 830 kilogramů, dostřel 11 300 metrů tříštivou střelou a protibetonová střela vážící 384 kilogramů pronikala betonem až dva metry.

Jak podnik poškodila druhá světová válka?

Nejvíc nálet 25. dubna 1945, při kterém 276 bombardérů svrhlo 526 tun pum. V areálu bylo 28 budov zcela zničeno a 33 velmi poškozeno, celkem bylo zdevastováno sedmdesát procent závodu. Mimo závod bylo zničeno 339 domů a zahynulo 67 civilistů. Britský rozhlas přitom vysílal varování dvě hodiny předem.

Co se v Plzni vyrábělo za socialismu?

Lokomotivy, autobusy, trolejbusy, turbíny a jadernou techniku. Výroba parních lokomotiv skončila v roce 1958, celkem jich od roku 1920 vzniklo 3247. Trolejbusu řady 9 Tr se v letech 1961 až 1981 vyrobilo 7372 kusů a do Sovětského svazu putovalo mezi lety 1957 a 1989 přes 2400 lokomotiv.

Proč se Škodovka kolem roku 2000 rozpadla?

Privatizace proběhla bez zahraničního partnera a expanze pod tehdejším vedením, včetně nákupu automobilek Tatra a LIAZ, skončila kumulovanou ztrátou třinácti miliard korun. V dubnu 2000 vznikl Škoda Holding a 12. září 2001 byl vyhlášen konkurz. Následovala restrukturalizace zaměřená na energetiku a dopravní strojírenství.

Kdo dnes vlastní značku Škoda?

V roce 2022 prodaly strojírenské společnosti práva ke značce automobilce, přičemž plzeňská skupina může jméno i znak okřídleného šípu užívat do roku 2029. Přesné rozdělení práv po této transakci se z veřejných zdrojů jednoznačně vyčíst nedá, proto podrobnosti neuvádíme.

Odkud údaje pocházejí

• Kupní smlouva, stížnost úředníků a raná léta závodu: právněhistorická studie opřená o archivní fondy
• Životopis Emila Škody a růst podniku: encyklopedie a projekt o průmyslu v Plzni
• Zbrojní výroba a moždíř vzor 1911: Vojenský historický ústav
• Znárodňovací dekret z roku 1945: text dekretu číslo 100/1945 Sb.
• Historie okřídleného šípu a jeho variant: materiály automobilky k historii značky
• Jaderný program a dodávky reaktorů: informace o dodavateli jaderných zařízení
• Prodej práv ke značce v roce 2022: zpravodajství k transakci