Vila Tugendhat: jediná moderní stavba, kterou má Česko na seznamu UNESCO

Vila Tugendhat v Brně je jediná památka moderní architektury, kterou má Česko na seznamu světového dědictví UNESCO. Zapsaná je od prosince 2001 a rozlohou jde o jeden z nejmenších českých statků, 0,73 hektaru. Důvodem zápisu není luxus ani velikost, ale konstrukce: dům stojí na ocelovém skeletu, což v roce 1930 u soukromého obytného domu nikdo nedělal.

Co je na seznamu zapsané

• Zápis proběhl 16. prosince 2001, statek nese číslo 1052.
• Zapsaný je podle kritérií (ii) a (iv).
• Rozloha statku je 0,73 hektaru, nárazníková zóna má 2 824,9 hektaru.
• Nárazníkovou zónou je ochranné pásmo městské památkové rezervace.
• Vlastníkem je město Brno, správcem a uživatelem Muzeum města Brna.
• Národní kulturní památkou je vila od 16. srpna 1995.

Proč se zapisoval obytný dům

Zdůvodnění kritéria (ii) říká, že německý architekt Mies van der Rohe uplatnil ve vile Tugendhat radikálně nové koncepce moderního hnutí v návrhu obytných staveb. Kritérium (iv) k tomu dodává, že architekturu ve dvacátých letech 20. století zrevolucionizovalo moderní hnutí a že Miesovo dílo, jehož je vila Tugendhat příkladem, sehrálo hlavní roli v jeho celosvětovém rozšíření a přijetí.

Poradní orgán ICOMOS navrhoval zapsat vilu podle tří kritérií včetně toho, které označuje dílo za mistrovské dílo lidského tvůrčího génia. Výbor pro světové dědictví nakonec zapsal dvě. Nominaci podala Česká republika 26. června 2000, hodnotící mise ICOMOS byla na místě v únoru 2001.

Údaj	Hodnota
Datum zápisu na seznam UNESCO	16. prosince 2001
Číslo statku	1052
Kritéria zápisu	(ii) a (iv)
Rozloha statku	0,73 hektaru
Nárazníková zóna	2 824,9 hektaru
Podání nominace	26. června 2000
Celková podlahová plocha	zhruba 2 000 metrů čtverečních
Hlavní obytný prostor se zimní zahradou	zhruba 280 metrů čtverečních
Modul ocelového skeletu	4,90 krát 5,50 metru
Nastěhování rodiny	prosinec 1930
Odchod rodiny	květen 1938
Zápis do státního seznamu památek	6. prosince 1963
Národní kulturní památka od	16. srpna 1995
Komplexní památková obnova	2010 až 2012

Architekt, který si stavbu přijel prohlédnout

Ludwig Mies van der Rohe se narodil 27. března 1886 v německých Cáchách jako nejmladší z pěti dětí kameníka Michaela Miese. V letech 1930 až 1933 byl ředitelem Bauhausu v Dessau, zemřel 17. srpna 1969 v Chicagu.

Do Brna přijel v září 1928. Podle nominačního spisu byl parcelou překvapen, byl přesvědčen i o kvalitě brněnských stavebních dělníků, a zakázku přijal. První studie a plány předložil Tugendhatovým 31. prosince 1928 v Berlíně. Souběžně přitom pracoval na německém pavilonu pro mezinárodní výstavu v Barceloně, který kvůli krátkému termínu musel upřednostnit.

Stavebníci a pozemek

Fritz Tugendhat (1895 až 1958) a jeho žena Greta, rozená Löw-Beerová (1903 až 1970), pocházeli z židovských německých rodin průmyslníků a obchodníků, které v Brně žily už několik generací. Pozemek v Černých Polích byl součástí Gretiny rodičovské vily a otec jí ho daroval v březnu 1929. Stavbu také financoval.

O stavební povolení Greta Tugendhatová požádala v dubnu 1929 a dostala ho až v říjnu. Brněnská stavitelská firma bratří Artura a Mořice Eislerových přesto začala stavět už v létě 1929 a dům byl hotový za čtrnáct měsíců. Rodina se nastěhovala v prosinci 1930.

Ocelový skelet v rodinném domě

Konstrukci tvoří ocelový skelet, železobetonové stropy a cihelné výplňové zdivo. Subtilní nosné sloupy křížového profilu jsou zakotvené v betonových patkách a procházejí zčásti zdivem a zčásti volným prostorem všemi podlažími. Skelet je postavený na modulu 4,90 krát 5,50 metru a dodala ho berlínská firma Gossen.

Povrch sloupů se liší podle toho, kde stojí. Sloupy v hlavním obytném prostoru mají mosazný pochromovaný plášť s vysokým leskem, sloupy na terasách mosazný kryt patinovaný do bronzu v barvě mědi.

Že šlo o novinku, dokládá vzpomínka samotné stavebnice. Greta Tugendhatová popsala, jak si na půdorysu všimli malých křížků v pětimetrových odstupech a zeptali se, co to je. Mies odpověděl, že to jsou železné podpěry, které ponesou celou stavbu. Tehdy podle ní ještě žádný soukromý dům se železnou konstrukcí postavený nebyl, takže je to překvapilo.

Kolik je v domě sloupů

Přesné číslo se dohledat nedá a je poctivější to říct rovnou. Nominační spis uvádí, že v červnu 1929 začala stavební firma zakládat základy pro devětadvacet sloupů, a hned dodává, že počet byl později snížen. Na kolik, žádný z primárních zdrojů neuvádí.

Onyxová stěna, která svítí

Hlavní obytný prostor dělí příčka z medově žlutého onyxu s bílou kresbou. Kámen pochází z pohoří Atlas v tehdejším francouzském Maroku a petrologicky nejde o onyx, ale o aragonitový sediment, tedy uhličitan vápenatý. Dodala ho berlínská mramorová firma, která předtím dodávala kámen i pro barcelonský pavilon.

Vlastnost, kvůli které je stěna slavná, byla objevena až po osazení. Ukázalo se, že kámen je průsvitný a že určitá místa kresby na zadní straně rudě září, jsou-li zepředu osvětlena zapadajícím sluncem. Podle Grety Tugendhatové to bylo radostné překvapení i pro architekta.

Onyxová stěna je jediná část původního interiéru, která přežila válku na místě. Nominační spis uvádí, že ji Němci chtěli použít na náhrobky.

Rozměry se ve zdrojích rozcházejí

Nominační spis popisuje příčku jako pětidílnou, dlouhou 6,27 metru a tlustou sedm centimetrů. Popisný text UNESCO otištěný v témže dokumentu ale mluví o členění na panely tři krát pět metrů, stejné jako u prosklené stěny do zahrady. Obojí dohromady nedává smysl a výšku stěny neuvádí ani jeden zdroj.

Okna, která sjedou do podlahy

Dvě velká okna, první proti onyxové příčce a druhé v jídelním prostoru, bylo možné pomocí elektromotorů spouštět až k podlaze. Strojovny těchto oken jsou v technickém podlaží a při obnově byly zprovozněny.

Rozměry tabulí uvádí nominační spis jako 3,10 krát 4,80 metru, popisný text UNESCO ve stejném dokumentu jako tři krát pět metrů. Sklo vyrobila česká firma Weimann z Chudeřic u Teplic.

Jedno z těch oken zachránila právě jeho pohyblivost. Když 24. listopadu 1944 tlaková vlna z blízkého bombardování rozbila všechna okna v domě, jediné, které vydrželo, bylo zrovna spuštěné dole.

Makassarský eben a nábytek

Prostor jídelny vymezovala půlkruhová stěna z makassarského ebenového dřeva vytěženého na ostrově Celebes. Dýhy dostatečné délky, které sahaly od podlahy až ke stropu, našel Mies podle správce památky patrně v Paříži. Původní příčka zanikla už v roce 1940 a v letech 1981 až 1985 ji nahradila konstrukce dýhovaná zebranem. Při obnově po roce 2010 se našlo autentické kotvení té původní.

Vnitřní vybavení navrhl Mies se spolupracovníky Lilly Reichovou a Sergiem Ruegenbergem, přičemž výběr materiálů a barevnosti textilií byl plně v kompetenci Reichové. Nábytek byl převážně z trubkové a pásové oceli a z ušlechtilého dřeva.

Před onyxovou příčkou stála tři křesla Tugendhat potažená stříbrošedou látkou, tři křesla a taburet Barcelona ve smaragdově zelené kůži, skleněný stolek a bílá lavice. Kolem kulatého jídelního stolu z černé leštěné hrušky stály židle Brno z trubkové oceli potažené bílým pergamenem. Vestavěný nábytek zhotovila brněnská firma architekta Jana Vaňka, která souběžně dělala část interiérů v pražské Müllerově vile od Adolfa Loose. Jediným uměleckým dílem v interiéru byla plastika dívčího torza od Wilhelma Lehmbrucka z roku 1913.

Technika, která byla vidět jen z výsledku

Dům měl rozvod pitné i užitkové vody a systém vzduchotechniky, který kombinoval topení, ochlazování a zvlhčování s regulovanou komorou s jemným rozprašováním. Greta Tugendhatová to vysvětlila prakticky: aby se velký prostor nezohavil topnými tělesy, vzniklo klimatické zařízení, které šlo v létě použít jako vzdušné chlazení, a půl hodiny po otevření bylo v celém prostoru teplo.

V technickém podlaží byla kotelna a prostor pro koks, sklep, komora na nářadí a na ovoce, prádelna, sušárna a žehlírna, takzvaná molová komora na uskladnění kožichů a temná komora Fritze Tugendhata, který byl vášnivým fotografem a filmovým amatérem. Přechod z ulice na terasu se v noci uzavíral fotobuňkou, aby šlo nechat otevřené dveře z ložnice.

Osm let bydlení a sedmdesát let všeho ostatního

Tugendhatovi žili v domě se třemi dětmi do května 1938, tedy necelých osm let. Odešli nejprve do Švýcarska a v lednu 1941 do Venezuely. Čtvrtého října 1939 byl dům formálně převzat pro potřeby německého státu a 12. ledna 1942 zapsán do pozemkové knihy jako majetek Německé říše.

Kdo v něm za války sídlil, se ve zdrojích liší. Nominační spis uvádí, že sem přesunula hlavní projekční kancelář firma Flugmotorenwerke Ostmark, a dodává, že podle neověřených zdrojů tu měl byt i její hlavní konstruktér. Web vily naproti tomu píše o řediteli brněnských Klöcknerwerke. Shodují se v tom, že tento nájemce nechal zazdít prosklenou mléčnou stěnu i průchod na horní terasu a vestavět další příčky.

V dubnu 1945 vilu obsadila jízdní divize sovětské armády a používala dům jako stáje pro koně. Zničené byly travertinové dlaždice ve vstupní hale, linoleum v hlavním obytném prostoru i zahrada. Dobový protokol popisuje rozbité okenní tabule, sklo a koňský trus všude, a to, že zůstala jen onyxová deska a vestavěná knihovna.

Taneční škola, rehabilitace a cesta zpátky

Od srpna 1945 do června 1950 ve vile působila soukromá taneční škola profesorky brněnské konzervatoře Karly Hladké. V říjnu 1950 přešel objekt do vlastnictví československého státu a v roce 1955 byl upraven pro rehabilitační oddělení nedaleké dětské nemocnice, kde sloužil až do konce sedmdesátých let.

Do státního seznamu nemovitých kulturních památek byla vila zapsána 6. prosince 1963. Od 1. ledna 1980 přešla z majetku státu na město Brno a v letech 1981 až 1985 proběhla první komplexní obnova, jejíž projekční tým vedl architekt Kamil Fuchs, syn brněnského architekta Bohuslava Fuchse. Od 1. července 1994 spravuje vilu Muzeum města Brna.

V srpnu 1992 ve vile probíhala jednání o rozdělení Československa mezi tehdejším premiérem České republiky Václavem Klausem a premiérem Slovenské republiky Vladimírem Mečiarem. Zdroje mluví o jednáních, ne o podpisu dohody.

Obnova, která vrátila rok 1930

Komplexní památková obnova proběhla v letech 2010 až 2012 a cílem bylo vrátit dům do stavu, jak ho Mies navrhl a jak byl realizován v letech 1929 až 1930. UNESCO to shrnuje tak, že práce pomohly obnovit původní vzhled z roku 1930 restaurováním povrchových úprav, omítek, dřeva, kamene a kovu a opravou konstrukčních prvků, přičemž se postupovalo podle přísných mezinárodních konzervačních kritérií a dobovými technikami.

Předcházel jí stavebněhistorický průzkum dokončený v roce 2001 pod vedením Karla Ksandra a několik vln restaurátorských průzkumů od roku 2003 pod vedením Ivo Hammera. Smlouvu s generálním dodavatelem podepsalo město v lednu 2010 s dobou realizace 24 měsíců. Odborný dohled měl Národní památkový ústav a krajský úřad, k tomu byl v červnu 2009 ustaven mezinárodní poradní sbor expertů THICOM.

Konkrétně se osazovala velkoformátová skla podle původní technologie do sklenářského tmelu, obnovoval se mechanismus spouštěcích oken a na místo se vrátila původní knihovna s dýhou z makassarského ebenu, z jejíchž polic se dochovala jediná původní. Hodnocení ICOMOS uvádí, že žádné jiné Miesovo evropské dílo se nedochovalo s takovou integritou.

Kam vila zapadá mezi ostatní zápisy

Tugendhat je mezi českými zápisy výjimka hned dvakrát: je to jediná památka moderní architektury a jde o jedinou budovu, ne o soubor. Nejbližší svým rozsahem je zápis, který tvoří rovněž jediná stavba, jak popisuje text o sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci. Opačný pól představuje rezidence s krajinou, o které je text o zámku a zahradách v Kroměříži.

Osm věcí, které o vile Tugendhat překvapí

1. Rodina tam bydlela necelých osm let. Od prosince 1930 do května 1938.
2. Ocelový skelet byl u rodinného domu novinka. Stavebníky ty křížky na plánu překvapily.
3. Kámen na stěně není onyx. Je to aragonitový sediment z pohoří Atlas.
4. Průsvitnost se zjistila až po osazení. Nebyla to součást návrhu.
5. Dvě okna sjíždějí do podlahy. Na elektromotory, strojovny jsou v suterénu.
6. Jedno okno přežilo bombardování. Protože bylo zrovna spuštěné dole.
7. V roce 1945 tu stáli koně. Sovětská jízdní divize použila dům jako stáje.
8. Onyxová stěna zůstala vždycky. Přežila válku i všechny přestavby.

Časté dotazy k vile Tugendhat

Odkdy je vila Tugendhat na seznamu UNESCO?

Od 16. prosince 2001. Statek je veden pod číslem 1052 a zapsaný podle kritérií (ii) a (iv). Je to jediná památka moderní architektury, kterou Česko na seznamu má.

Kdo vilu navrhl a pro koho?

Německý architekt Ludwig Mies van der Rohe pro Gretu a Fritze Tugendhatovy. Zakázku přijal po návštěvě parcely v září 1928, první plány předložil na konci téhož roku a dům byl dokončen v prosinci 1930.

Čím je vila architektonicky výjimečná?

Ocelovým skeletem s nosnými sloupy křížového profilu, který v roce 1930 u soukromého obytného domu nebyl obvyklý. Sloupy nesou celou stavbu, takže vnitřní stěny nemusí být nosné a hlavní obytný prostor o rozloze zhruba 280 metrů čtverečních je otevřený.

Odkud je onyxová stěna?

Kámen pochází z pohoří Atlas v tehdejším francouzském Maroku a petrologicky nejde o onyx, ale o aragonitový sediment. Nominační spis uvádí délku 6,27 metru a tloušťku sedm centimetrů, popisný text UNESCO ale mluví o jiném členění, takže se rozměry ve zdrojích rozcházejí.

Opravdu okna sjíždějí do podlahy?

Ano, dvě velká okna se dala pomocí elektromotorů spouštět až k podlaze a jejich strojovny jsou v technickém podlaží. Při obnově po roce 2010 byly mechanismy zprovozněny.

Co se s vilou dělo za války a po ní?

V říjnu 1939 byl dům převzat pro potřeby německého státu a v lednu 1942 zapsán jako majetek Německé říše. V dubnu 1945 ho obsadila jízdní divize sovětské armády a použila jako stáje pro koně. Poté sloužil jako taneční škola a od roku 1955 jako rehabilitační oddělení dětské nemocnice.

Podepsalo se ve vile rozdělení Československa?

Doložená jsou jednání. V srpnu 1992 ve vile probíhaly rozhovory mezi Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem, ale že by tam byla dohoda podepsána, primární zdroje neuvádějí.

Kdy proběhla poslední obnova?

V letech 2010 až 2012. Cílem bylo vrátit dům do stavu z let 1929 až 1930, postupovalo se podle mezinárodních konzervačních kritérií a dobovými technikami. Odborný dohled měl Národní památkový ústav spolu s mezinárodním poradním sborem expertů.

Přehled všech sedmnácti českých zápisů i s tím, čím se od sebe liší, shrnuje rozcestník k památkám UNESCO v Česku.

Odkud údaje pocházejí

Datum zápisu, číslo statku, kritéria a jejich zdůvodnění, rozlohy, popis obnovy a údaje o vlastnictví pocházejí ze stránky statku na webu Centra světového dědictví UNESCO a z nominačního spisu České republiky. Doporučení k rozsahu kritérií, podlahové plochy a srovnání s jinými Miesovými stavbami jsou z hodnotící zprávy poradního orgánu ICOMOS. Životopisné údaje, průběh stavby, popis konstrukce, materiálů, nábytku a techniky, osudy domu po roce 1938 i průběh památkové obnovy jsou z oficiálních stránek vily spravovaných Muzeem města Brna.

• stránka statku na webu UNESCO
• hodnotící zpráva ICOMOS z roku 2001
• popis domu na oficiálních stránkách vily
• průběh památkové obnovy vily

Další texty z rubriky Cestování najdete v průvodci cestováním.