Nastavení lyžařského vázání: co znamená hodnota DIN

Hodnota DIN na lyžařském vázání není síla ani hmotnost, ale bezrozměrný index na stupnici, který se podle normy ISO 11088 odvozuje z pěti údajů: hmotnosti, výšky, věku, typu lyžaře a délky podrážky boty. Běžný rekreační dospělý vychází zhruba mezi 5 a 9. A správně nastavené vázání chrání bérec, ne koleno.

Co je potřeba vědět

• Postup nastavení upravuje norma ISO 11088, hodnoty vypínacích momentů norma ISO 8061.
• Do výpočtu vstupuje pět údajů, ne jen hmotnost.
• Typ lyžaře si určuje sám lyžař, ne technik v servisu.
• Hodnota se na špičce i patě nastavuje stejná, momenty se ale liší.
• Tabulka je jen výchozí bod, výsledek se ověřuje měřením na testeru.
• Vázání chrání bérec, poranění kolena neřeší.

Co hodnota DIN doopravdy znamená

Norma pro ni používá označení Z, případně opis indicator setting, tedy hodnota vyražená na stupnici vázání. Zkratka DIN se drží po staré německé normě, ze které tabulky původně pocházejí, ale v současných mezinárodních normách se nepoužívá.

Podstatné je, že Z je bezrozměrný index. Fyzikální veličinou je vypínací moment v newtonmetrech, a stejné Z při jiné délce podrážky odpovídá jinému momentu. Proto nemá smysl porovnávat svoje číslo s číslem někoho jiného bez znalosti boty.

Tabulka pro dospělé i děti sahá od 0,75 do 12,00. Údaj typu DIN 16 na vázání je něco jiného: to je rozsah seřizovacího šroubu daného modelu, ne doporučené nastavení.

Pět vstupů, ne dva

Norma ukládá zjistit hmotnost, výšku, typ lyžaře, věk a délku podrážky boty. Každý údaj přitom hraje jinou roli.

Vstup	Co dělá
Hmotnost	Dává první kandidátní kód lyžaře
Výška	Dává druhý kandidátní kód
Typ lyžaře	Posouvá řádek dolů, tedy na vyšší hodnotu
Věk	Posouvá řádek nahoru, tedy na nižší hodnotu
Délka podrážky	Vybírá sloupec, řádkem nehýbe

Nejčastější omyl je v prvních dvou řádcích. Hmotnost a výška se neprůměrují. Z obou kódů se bere ten nižší, tedy ten opatrnější. Vysoký hubený člověk proto dostane nastavení podle hmotnosti, ne podle výšky.

Výška navíc do hry vstupuje až od určitého kódu, takže u malých dětí rozhoduje výhradně hmotnost.

Proč délka podrážky mění výsledek

Délka podrážky v milimetrech je vyražená na patě boty a vybírá sloupec tabulky. Logika je čistě mechanická: delší podrážka znamená delší rameno páky, takže na uvolnění stačí menší síla. Ve stejném řádku tedy vychází při delší podrážce nižší Z.

Prakticky z toho plyne, že po výměně bot se musí vázání seřídit znovu, i když se lyžař nezměnil ani o kilo. Změnila se páka.

Typ lyžaře si určuje lyžař

Tohle je v normě formulované nezvykle jasně: typ lyžaře je kritérium, které posuzuje sám lyžař. Servisní formuláře to zdůrazňují dvěma větami, které stojí za zapamatování. Preference vypnutí není totéž co lyžařská dovednost, a určit ji je odpovědnost lyžaře.

Typ I dostane nižší než průměrné nastavení, tedy vázání vypne snáz. Je určený začátečníkům a všem, kdo si nejsou jistí. Typ II odpovídá průměru pro běžné rekreační lyžování. Typ III dostane vyšší nastavení, což znamená menší riziko nechtěného vypnutí a zároveň větší riziko, že vázání nevypne, když má.

Základním řádkem tabulky je typ I. Typ II posune o jeden řádek dolů, typ III o dva. Typ III se přitom nedoporučuje lyžařům do zhruba jedenadvaceti kilogramů.

Věk posouvá opačným směrem

Lyžaři do deseti let a od padesáti let výš se posouvají o jeden řádek nahoru, tedy na nižší hodnotu. Důvod je v pevnosti kosti: u dětí i u starších lyžařů je mez, při které se holenní kost láme, nižší než u dospělého v produktivním věku, takže vázání musí vypnout dřív.

Korekce za věk se přitom uplatní navíc ke korekci za typ, a mohou se tedy vyrušit. Padesátiletý lyžař, který se označí za typ II, skončí zpátky na řádku odpovídajícím typu I. U nejlehčích dětí se naopak žádná korekce neprovádí.

Jak to vychází v praxi

Lyžař	Podrážka	Hodnota Z
Žena 60 kg, 165 cm, typ II, 30 let	285 mm	6,0
Muž 85 kg, 185 cm, typ II, 30 let	320 mm	7,0
Týž muž, ale typ III	320 mm	8,5
Dítě 25 kg, 125 cm, typ I, 8 let	245 mm	1,25

Na druhém a třetím řádku je dobře vidět, co znamená posun o dva řádky. Změna typu ze druhého na třetí zvedla témuž člověku hodnotu o půl druhé jednotky, aniž se cokoli jiného změnilo.

Špička a pata: stejné číslo, jiné momenty

Na stupnici špičky i paty se nastavuje totéž číslo. Fyzikálně jde ale o dvě různé veličiny. Špička vypíná při krutu kolem svislé osy, pata při předklonu, a moment při předklonu je v každém řádku zhruba čtyřikrát až pětkrát větší než moment při krutu. Jeden index tedy mapuje na dvojici hodnot najednou.

Proto se také měří ve třech směrech: vypnutí špičky doleva, doprava a paty nahoru. Norma navíc zvlášť řeší situaci, kdy vychází vypnutí do jedné strany výrazně jinak než do druhé.

Zkouška odpínání není formalita

Tabulka dává jen výchozí polohu ukazatele. Norma to říká výslovně a servisní postup na ni navazuje měřením na testeru, jehož parametry upravuje samostatná norma.

Tester musí zatěžovat kvaziStaticky: celý průběh nesmí trvat méně než dvě a více než pět sekund a rychlost na botě nesmí přesáhnout dvacet milimetrů za sekundu. Musí ukazovat momenty v newtonmetrech s krokem nejvýše jednoho newtonmetru u krutu a pěti u předklonu. Jeho kalibrace má nejdelší přípustný interval dva roky, k čemuž se vede protokol.

Před měřením se vázání několikrát nechá vypnout naprázdno, aby se ustálilo. Součástí kontroly je i vizuální zkouška: bota se po vychýlení asi o deset milimetrů do strany musí vrátit do výchozí polohy s odchylkou menší než dva milimetry.

Co ještě projde a co už ne

Norma pracuje se dvěma pásmy tolerance. Kontrolní rozsah, ve kterém je vše v pořádku, je patnáct procent od zvolené hodnoty, případně tři newtonmetry u krutu a deset u předklonu, podle toho, co je větší, nebo jeden řádek tabulky nahoru či dolů. Rozsah pro doseřízení je dvojnásobný, tedy třicet procent, respektive dva řádky.

Když naměřené hodnoty spadnou do kontrolního rozsahu, je hotovo. Když jsou mimo něj, ale uvnitř druhého pásma, doseřizuje se co nejblíž k cíli. Mimo obě pásma se řeší podle pokynů výrobce, případně diagnostickou zkouškou, která porovná chování s čistou a s namazanou podrážkou.

Z téhož důvodu norma omezuje i řemeslo: šrouby se utahují momentem nejvýše čtyři newtonmetry a nové otvory se nesmí vrtat blíž než deset milimetrů od starých, měřeno osa k ose.

Co se stane při špatné hodnotě

Příliš nízká hodnota znamená nechtěné vypnutí. Lyžař přijde o lyži uprostřed oblouku, a to samo o sobě způsobuje úrazy.

Příliš vysoká hodnota znamená, že vázání nevypne, když má. Studie téměř pěti set rekreačních lyžařů s poraněním předního zkříženého vazu zjistila, že vázání nevyplo v osmasedmdesáti procentech případů, přičemž u žen byl podíl výrazně vyšší.

Že se odborné seřízení vyplácí, ukázala starší prospektivní studie: ve skupině s odborně seřízeným vázáním byla míra úrazů dolní končetiny souvisejících s výstrojí zhruba třiapůlkrát nižší než v kontrolní skupině. Ve stejné práci bylo asi padesát procent vázání před seřízením nastaveno špatně.

Vázání chrání bérec, ne koleno

Tohle je nejdůležitější věta celého tématu a v praxi se přehlíží. Vázání snímá síly v okolí kotníku, takže koleno chrání jen nepřímo.

Na zlomeninách bérce je vidět, jak dobře funguje: jejich podíl na všech lyžařských úrazech klesl z necelých třinácti procent na začátku šedesátých let na zhruba dvě procenta na konci devadesátých. Poranění kolena naopak neklesla a tvoří dnes zhruba třetinu všech lyžařských úrazů. Mechanismy, které trhají přední zkřížený vaz, zatěžují vázání ve směru, který nesnímá.

Existují data o tom, že vědomé snížení nastavení schopnost vytočit se z vázání výrazně zlepší: ve zkoušce se sníženým nastavením se sama vytočila víc než polovina účastnic proti necelé desetině při standardním nastavení. Norma k tomu ovšem říká, že nastavení mimo své tolerance si lyžař volí na vlastní odpovědnost a má být poučen, pokud tím překročí meze podle normy pro vypínací momenty. Není to tedy něco, co by si člověk měl doma přetočit sám.

Kdy na servis

Norma žádný interval v sezonách ani dnech neurčuje. Mluví jen o periodickém ověřování používané výstroje, aniž by řekla jak často. Dvouletý interval, který se v souvislosti s vázáním občas cituje, se týká kalibrace testeru v servisu, ne vázání zákazníka.

Zato je jasné, kdy měření nutné je: vždy, když se změní některý vstup. Tedy po výměně bot, po výměně podrážkových pat, které norma jmenuje výslovně, a při změně hmotnosti lyžaře.

Součástí kontroly použité výstroje je i pohled na věci, na které se zapomíná: stav hran a skluznice, zaplnění nepoužitých montážních otvorů, stav přezek a dosedacích ploch, a hlavně stav podrážky. Opotřebená nebo poškrábaná podrážka zvyšuje tření mezi botou a lyží a může vypnutí zabránit. Proti tomu pracuje antifrikční podložka pod špičkou boty.

Pozor také na kompatibilitu. Boty s podrážkou pro lepší chůzi mají vlastní normu a patří jen do vázání, které je pro ně označené. Norma navíc vyžaduje, aby všechny vyměnitelné podrážkové paty odpovídaly téže normě, tedy aby se typy nemíchaly.

Sedm věcí, které se u hodnoty DIN pletou

1. Není to síla. Je to bezrozměrný index na stupnici.
2. Nerozhoduje jen váha. Vstupují ještě čtyři údaje.
3. Váha a výška se neprůměrují. Bere se ta opatrnější.
4. Typ určuje lyžař. Není to totéž co dovednost.
5. Nové boty znamenají nové seřízení. Změnila se páka.
6. Tabulka je začátek. Výsledek se měří na testeru.
7. Koleno vázání neochrání. Snímá síly u kotníku.

Časté dotazy k nastavení vázání

Co znamená hodnota DIN?
Je to bezrozměrný index vyražený na stupnici vázání, správně označovaný jako hodnota Z. Fyzikální veličinou je vypínací moment v newtonmetrech, takže stejné Z znamená při jiné botě jiný moment.

Jaká hodnota je pro mě správná?
Odvozuje se z hmotnosti, výšky, věku, typu lyžaře a délky podrážky boty. Běžný rekreační dospělý vychází zhruba mezi pěti a devíti, ale výsledek se ověřuje měřením.

Průměruje se hmotnost s výškou?
Neprůměruje. Z obou údajů se bere ten, který vede na nižší hodnotu. Vysoký hubený člověk proto dostane nastavení podle hmotnosti.

Nastavuje se špička a pata stejně?
Na stupnici ano, obě dostanou totéž číslo. Fyzikálně jde ale o dvě různé veličiny, protože moment při předklonu je zhruba čtyřikrát až pětkrát větší než při krutu.

Musím po koupi nových bot na servis?
Ano. Délka podrážky vybírá sloupec tabulky a mění rameno páky, takže se seřízení mění, i když se lyžař nezměnil.

Jak často se má vázání kontrolovat?
Norma žádný interval neurčuje, mluví jen o periodickém ověřování. Dvouletá lhůta, která se občas cituje, se týká kalibrace testeru v servisu.

Ochrání mě správně nastavené vázání před poraněním kolena?
Neochrání. Vázání snímá síly v okolí kotníku, takže spolehlivě chrání bérec. Podíl zlomenin bérce díky tomu výrazně klesl, poranění kolena ne.

Můžu si hodnotu snížit sám?
Norma připouští volbu mimo své tolerance, ale výslovně na vlastní odpovědnost lyžaře a s poučením o překročení mezí. Změnu má provést a přeměřit servis.

Odkud údaje pocházejí

Postup nastavení, vstupy do výpočtu, typy lyžaře, pásma tolerance a požadavky na kontrolu použité výstroje pocházejí z normy ISO 11088 ve vydání z roku 2023. Meze vypínacích momentů určuje norma ISO 8061, požadavky na zkušební zařízení včetně dvouletého kalibračního intervalu norma ISO 11110. Vzorové hodnoty Z jsou z povinné seřizovací tabulky výrobce vázání, kterou norma ukládá vydat, nikoli přímo z textu normy. Údaje o nevypnutí vázání u poranění předního zkříženého vazu vycházejí z práce Ruedla a kolektivu z roku 2016, čísla o účinku odborného seřízení a o poklesu zlomenin bérce z přehledové literatury o lyžařských úrazech. Ceny servisu ani konkrétní modely vázání neuvádíme.

• ISO 11088, sestava lyže, vázání a bota
• ISO 8061, volba vypínacích momentů
• ISO 11110, zkušební zařízení pro seřízení
• Přehled opatření proti úrazům při sjezdovém lyžování

Co má na hlavě chránit to, co vázání neochrání, popisuje text o lyžařské přilbě a normě EN 1077. Na navazující texty z rubriky Sport vede průvodce sportem.