Kůže: lícová useň, štípenka, nubuk a semiš

Useň má v předpisech přesnou definici a není to marketingový pojem. Je to vyčiněná kůže se zachovanou vláknitou strukturou, u níž je tloušťka konečné povrchové úpravy nejvýše 0,15 milimetru. Když je nános silnější, jde o povrstvenou useň, a když přesáhne třetinu celkové tloušťky, o useň už nejde vůbec.

Co říkají čísla

• Useň je vyčiněná kůže se zachovanou vláknitou strukturou.
• Konečná povrchová úprava u usně měří nejvýše 0,15 milimetru.
• Povrstvená useň má nános menší než třetinu celkové tloušťky.
• U obuvi se označují tři části: vrch, podšívka se stélkou a podešev.
• Uvádí se materiál, který tvoří nejméně 80 procent plochy nebo objemu.
• Semiš se brousí na rubové straně, nubuk na lícové.

Kde je hranice mezi usní a něčím jiným

Rozhoduje tloušťka povrchové vrstvy. Do 0,15 milimetru včetně jde o useň se zachovanou vláknitou strukturou. Silnější nános, který ale nepřesáhne třetinu celkové tloušťky materiálu, dělá z materiálu povrstvenou useň. Nad tuto hranici už se o useň nejedná.

Praktický důsledek: dva materiály, které v obchodě vypadají a na omak působí skoro stejně, mohou spadat do jiné kategorie. Pozná se to z označení, ne z ceny.

Materiál	Definiční znak
Useň	vyčiněná kůže se zachovanou vláknitou strukturou, povrchová úprava do 0,15 mm
Povrstvená useň	nános menší než třetina celkové tloušťky
Lícová useň	vrchní vrstva se zachovanou přirozenou lícovou stranou
Štípenka	vrstva oddělená pod vrchní vrstvou
Nubuk	broušení lícové strany
Semiš	broušení rubové strany

Lícová useň a štípenka

Kůže se při zpracování štípe na vrstvy. Vrchní vrstva se zachovanou přirozenou lícovou stranou je lícová useň a je nejpevnější, protože v ní jsou vlákna nejhustší. Štípenka je vrstva oddělená pod ní a zpravidla se povrchově upravuje, aby líc připomínala.

Co musí být na etiketě obuvi

Označování materiálů obuvi není dobrovolné. Řídí se zákonem o ochraně spotřebitele a prováděcí vyhláškou a označují se tři části: vrch, podšívka se stélkou a podešev.

U každé z nich se uvádí materiál, který tvoří nejméně 80 procent plochy u vrchu, podšívky a stélky a nejméně 80 procent objemu u podešve. Když ani jeden materiál 80 procent nedosáhne, uvádějí se dva hlavní materiály.

Kategorie jsou čtyři: useň, povrstvená useň, textilie a jiné materiály. Výrobce může použít piktogram nebo písemný údaj a označení musí být viditelné, pevně připevněné a přístupné. Dodržování kontroluje Česká obchodní inspekce.

Jak číst piktogramy v praxi

Symboly jsou tři pro části obuvi a čtyři pro materiály, takže se čtou jako mřížka: u každé části je uvedený jeden materiálový symbol. Bota s usňovým vrchem a syntetickou podešví má tedy u vrchu značku usně a u podešve značku jiných materiálů.

Právě z toho plyne nejčastější nedorozumění: popisek kožená bota se často vztahuje jen k vrchu. Podšívka i podešev mohou být z něčeho úplně jiného a etiketa to říká.

Semiš, nubuk a proč se chovají jinak

Semiš vzniká broušením rubové strany, nubuk broušením strany lícové. Nubuk má proto kratší a jemnější vlas, povrch připomínající samet a je pevnější, protože pochází z vrchní vrstvy. Zároveň je citlivější na skvrny.

Obojí nemá souvislou uzavřenou lícovou vrstvu, která by odpuzovala vodu. Vlas nasákne, skvrna se rozpije a povrch po zaschnutí ztvrdne. Není to vada, je to podstata materiálu.

Údržba podle typu

Hladká lícová useň snese krém a leštění, které doplní tuk a obnoví povrch. Broušené usně naopak krém zaplácne, vlas slepí a materiál ztratí vzhled, kvůli kterému se kupoval. U nich se pracuje nasucho: kartáčování a impregnace předem.

Konkrétní postupy podle typu obuvi shrnuje text o péči o boty.

Co popisek pravá kůže neříká

Neříká, ze které vrstvy materiál pochází ani jak silná je povrchová úprava. Kůží může být i štípenka s nánosem, protože jde stále o materiál živočišného původu.

Užitečnější než popisek je pohled na řez a na líc: přirozená lícová strana má nepravidelnou kresbu pórů, potištěná úprava se v pravidelném rytmu opakuje. Podobně se pozná kvalita i u ostatních materiálů, jak popisuje text o péči o oblečení podle materiálu.

Kde na typu záleží nejvíc

U bot a bund, tedy tam, kde materiál dostává vodu, mráz a ohyb. U doplňků, které se nosí zřídka, je rozdíl mezi lícem a štípenkou spíš cenový než praktický.

Velikost přitom rozhoduje stejně jako materiál. Proč jsou převodní tabulky u obuvi vždy přibližné, popisuje text o velikostech obuvi.

Sedm věcí, které se u kůže pletou

1. Useň má definici. Povrchová úprava do 0,15 milimetru.
2. Povrstvená useň je jiná kategorie. Nános pod třetinu tloušťky.
3. Etiketa popisuje tři části. Vrch, podšívku se stélkou a podešev.
4. Platí pravidlo osmdesáti procent. Plochy, u podešve objemu.
5. Kožená bota se týká vrchu. Podešev bývá z jiného materiálu.
6. Semiš a nubuk nejsou totéž. Liší se broušenou stranou.
7. Broušená useň se neleští krémem. Kartáčuje se a impregnuje.

Časté dotazy ke druhům kůže

Co přesně je useň?

Vyčiněná kůže, jejíž vláknitá struktura zůstala zachována a u níž je tloušťka konečné povrchové úpravy nejvýše 0,15 milimetru.

Co je povrstvená useň?

Useň s nánosem vrstvy, která je menší než třetina celkové tloušťky materiálu. Nad tuto hranici už se o useň nejedná.

Jaký je rozdíl mezi semišem a nubukem?

Strana, která se brousí. Semiš vzniká broušením rubové strany, nubuk broušením strany lícové. Nubuk má jemnější vlas a je pevnější.

Co musí být na etiketě obuvi?

Materiál vrchu, podšívky se stélkou a podešve. Uvádí se ten, který tvoří nejméně 80 procent plochy, u podešve objemu. Kategorie jsou useň, povrstvená useň, textilie a jiné materiály.

Co když žádný materiál nemá 80 procent?

Pak se uvádějí dva hlavní materiály použité ve složení dané části obuvi.

Znamená popisek kožená bota, že je celá z usně?

Ne. Zpravidla se vztahuje k vrchu. Podšívka i podešev mohou být z jiného materiálu a etiketa to uvádí zvlášť.

Můžu na semiš použít krém?

Ne. Krém vlas slepí a povrch zaplácne. Broušené usně se udržují kartáčováním nasucho a impregnací.

Aktualizováno v září 2026.

Odkud údaje pocházejí

Definice usně a povrstvené usně včetně hodnoty 0,15 milimetru a hranice jedné třetiny tloušťky pocházejí z právní úpravy označování materiálů obuvi. Rozdělení obuvi na tři části, pravidlo osmdesáti procent a volba mezi piktogramem a písemným údajem pocházejí z evropské směrnice o označování materiálů používaných v hlavních částech obuvi. Rozdíl mezi semišem a nubukem pochází z odborných přehledů o usních.

• směrnice o označování materiálů obuvi
• přehled o usních a jejich druzích

Na navazující texty z rubriky Styl vede průvodce stylem.