Purkyně roztřídil otisky prstů do devíti typů. Že by se daly použít k identifikaci, nenapsal ani jednou

Jan Evangelista Purkyně popsal a roztřídil devět typů papilárních linií na bříškách prstů, ale nikdy nenavrhl použít je k identifikaci osob. Není to domněnka. Překladatelé, kteří jeho latinský spis z roku 1823 převedli do angličtiny, k tomu připojili větu, že Purkyně ani jednou nenaznačuje, že by takové rozdíly mohly být užitečné při rozpoznávání jednotlivců. Pro něj to byl orgán hmatu. Následující text prochází, co Purkyně skutečně objevil, co nese jeho jméno neprávem a proč se jeho největší zásluha netýká žádného konkrétního objevu.

Co si z textu odnesete

• Devět typů papilárních linií popsal už v roce 1823, ale jejich použití ke ztotožnění osob nenavrhl.
• Goethe jeho disertaci prokazatelně ocenil, že by mu ale zařídil profesuru, doložené není.
• Purkyňovy buňky i vlákna pojmenovali po něm jiní vědci, v jednom případě až po jeho smrti.
• Fyziologický ústav ve Vratislavi vznikl přestavbou kůlny a sám Purkyně napsal, že neimponuje vzhledem.
• Slovo protoplazma použil několik let před botanikem, kterému bývá prvenství připisováno.
• Pohřben je na Vyšehradském hřbitově v samostatném hrobě, nikoli ve Slavíně.

Z kláštera na univerzitu

Narodil se v prosinci 1787 v Libochovicích jako nejstarší syn hospodářského úředníka na panství Dietrichsteinů. Datum se v pramenech uvádí jako sedmnáctého i osmnáctého prosince. Otec zemřel, když bylo chlapci šest let, a rodina zůstala bez zajištění. Díky hudebnímu nadání odešel v jedenácti letech jako choralista na piaristické gymnázium do Mikulova.

Řádové jméno Silverius

Po maturitě v roce 1804 vstoupil do řádu a přijal jméno Silverius. Vydržel tři roky. V roce 1807 z řádu vystoupil a vydal se pěšky domů přes Litomyšl, Vysoké Mýto, Přelouč a Prahu. Sám to později vysvětlil jednou větou: touha po vyšším vzdělání ho do kláštera přivedla a tatáž touha ho z něj vyvedla. Na medicínu se dostal až s finanční pomocí šlechtického mecenáše.

Disertace o vidění

Doktorát obhájil 9. prosince 1818 prací nazvanou Příspěvky k poznání zraku ze subjektivního hlediska. Vytištěna byla o rok později na náklady jeho mecenáše, kterému je také věnována. Tím se vysvětluje rozpor mezi lety 1818 a 1819, které se u disertace střídají: jedno je datum obhajoby, druhé datum tisku.

V čem byla přelomová

Purkyně v ní zodpověděl otázku, která do té doby nebyla položena tímto způsobem. Subjektivní jevy, které člověk pozoruje uvnitř vlastního oka, nejsou klamy ani poruchy, ale projevy vrozených fyziologických mechanismů odpovědných za okrajové zrakové funkce. Zkoumal tlakové obrazce, obrazce z oslnění, subjektivní pocity ve tmě, zobrazení slepé skvrny i barvoslepost okrajových částí sítnice. Popsal také, jak lze pohybem svíčky napříč zorným polem uvidět stín vlastních cév na sítnici.

Goethe: co je doloženo a co ne

Že si Goethe Purkyňovy práce všiml, doložené je. Ve svém deníku napsal, že se obrátil k výzkumu přírody a musí říct, že ho zvlášť podnítila Purkyňova práce o subjektivním vidění. V dopise Knebelovi dodal, že je pozoruhodné, jak Purkyně vlastní silou unikl papežencům a jak se sám vzdělal, když si začal razit cestu vlastními silami. Purkyně ho ve Výmaru osobně navštívil a pozdější práci Neue Beiträge mu dedikoval.

Kde končí doklady

Rozšířené tvrzení, že Goethe zařídil Purkyňovi profesuru ve Vratislavi, ale takovou oporu nemá. Česká encyklopedická podání u něj uvádějí slovo údajně, anglická píší, že Goethe mohl být nápomocen. Zdroje, které rozhodovací řetězec popisují podrobně, jmenují jiné lidi: lékaře Rusta, berlínského profesora Rudolphiho, který osobně intervenoval, vedoucího vysokoškolského odboru Schulzeho a ministra Altensteina. Jmenovací dekret podepsal pruský král 25. ledna 1823.

Jak ho přijali

Špatně. Lékařská fakulta ve Vratislavi proti jmenování protestovala u ministra, protože Purkyně byl cizinec a neměl německý titul docenta. Kolegové ani studenti ho zpočátku nepřijali dobře, nelibě nesli, že na jejich fakultě přednáší učenec z Rakouska, odkud podle jejich předsudků nebylo možné nic dobrého očekávat.

Otisky prstů: co Purkyně udělal

Habilitační spis obhájil 22. prosince 1823. Je to osmapadesátistránkový svazek s jedinou obrazovou tabulí, vytištěný univerzitním nakladatelstvím ve Vratislavi. Patří ke klasikům vědecké literatury a zároveň je nesmírně vzácný: po několik desetiletí trvajícím pátrání se podařilo najít jen tři původní exempláře.

Devět typů

Purkyně píše, že po nesčetných pozorováních nalezl devět důležitých variant obrazců rýh a brázd na dlaňové straně koncových článků prstů. Předkládá je s tím, že hranice mezi typy jsou často nezřetelné. Jeho typy se dají poměrně přesně převést do dnešního názvosloví: příčné oblouky odpovídají prostému oblouku, střední podélná čárka stanovému oblouku, šikmý pruh a šikmá smyčka smyčce, mandle, spirála, elipsa a kruh různým vírům a dvojitý vír dvojité smyčce. Sám si všiml i toho, čemu se dnes říká delta, tedy trojúhelníku, který vzniká tam, kde příčné linie opouštějí zakřivené.

K čemu mu to bylo

Tady je pointa. Purkyně kresby na prstech považoval za orgán hmatu, za nástroj zvýšené hmatové citlivosti. Zajímal ho rozdíl mezi člověkem a opicemi, kde jsou podle něj typické podélné rýhy, zatímco u člověka je nejčastější šikmá smyčka. V témže spise navíc odmítl chiromantii s tím, že práci hadačů z ruky je třeba považovat za rovnocennou věštbám z letu ptáků a z pohybu vnitřností.

Co neudělal

Překladatelé jeho spisu to formulovali bez okolků. Důraz na individuální rozdíly je v jeho práci zaměřen k jiným účelům a k zásadě osobní identifikace je převoditelný jen nepřímo. Purkyně ani jednou nenaznačuje, že by takové rozdíly, v otiscích prstů, na dlani, ve vlasech a podobně, mohly být užitečné při rozpoznávání jednotlivců. Doporučil další výzkum, ale bez jakéhokoli náznaku možného použití své klasifikace.

Proč spis zapadl

Byl latinsky a dlouhá desetiletí zůstal prakticky neznámý. Galton k němu později poznamenal, že se na tu část o otiscích prstů odvolávali téměř všichni pozdější autoři, přičemž je důvod podezírat některé z nich, že ji nikdy neviděli a spokojili se s citací velmi malé části z druhé ruky. Týž Galton ale Purkyňovi přiznal velkou zásluhu za to, že jako první upozornil na obrazce kožních lišt a pokusil se je roztřídit.

Kdo daktyloskopii skutečně zavedl

Cesta od Purkyňova roztřídění k policejní metodě trvala víc než sedmdesát let a vedla přes několik lidí, z nichž žádný nebyl Čech.

Rok	Kdo	Co udělal
1686	Marcello Malpighi	popsal na otiscích lišty, spirály a smyčky
1788	Johann Christoph Andreas Mayer	jako první v Evropě usoudil, že otisky jsou u každého jedinečné
1823	Jan Evangelista Purkyně	roztřídil obrazce do devíti typů, použití k identifikaci nenavrhl
1858	William Herschel	začal v Indii používat otisky na smlouvách a listinách
1880	Henry Faulds	publikoval první článek o využitelnosti otisků k identifikaci a navrhl metodu záznamu tiskařskou černí
1892	Francis Galton	vydal statistický model a klasifikaci podle vírů, smyček a oblouků
1892	Juan Vučetič	vytvořil první evidenci otisků, jeho systém pomohl objasnit vraždu
1896	Edward Henry	rozšířil starší systémy do podoby, kterou přijala kriminalistika

Případ, který vše změnil

V roce 1892 byla v Argentině nalezena žena se zraněním na krku a její dva synové s podřezanými hrdly. Obvinila souseda, který se navzdory brutálnímu výslechu k ničemu nepřiznal. Inspektor, kolega Vučetiče, na místě našel na dveřích krvavý otisk palce. Když ho porovnali s otisky matky, shodoval se s jejím pravým palcem. Poté se k vraždě synů přiznala. Šlo o první známý případ vraždy objasněný pomocí analýzy otisků.

Nejasné prvenství

I mezi pozdějšími průkopníky panoval spor. Faulds svůj článek publikoval v odborném časopise v roce 1880 a to nikdo nezpochybňoval. Následující měsíc ale Herschel napsal, že otisky používá k identifikaci od šedesátých let. Nezmínil přitom jejich potenciál pro forenzní použití, což je právě ten rozdíl, na kterém celý spor stojí.

Co nese jeho jméno

Purkyňovo jméno má v odborné terminologii nebývalé zastoupení. Zajímavé je, že žádný z hlavních eponym mu nedal on sám.

Buňky v mozečku

Nejznámější objev prezentoval na sjezdu německých přírodovědců a lékařů v pražském Karolinu 19. září 1837. Šlo o velké nervové buňky s mnoha větvícími se výběžky v kůře mozečku. Umožnilo mu to zkoumání řezů ovčího mozečku fixovaných v lihu. Označení Purkyňovy buňky navrhl mnohem později španělský histolog Santiago Ramón y Cajal.

Vlákna v srdci

Síť objevil v roce 1839, ale popsal ji až na posledních dvou stranách patnáctistránkového článku vydaného v roce 1845. Přímo pod blánou na vnitřních stěnách ovčího srdce pozoroval síť šedivých, plochých a rosolovitých vláken. Sám je považoval za samostatný pohybový aparát. Jejich vodivou roli objasnil až v roce 1852 švýcarský anatom Kölliker, který jim také dal jméno.

Jev, který znal už Leonardo

Purkyňův jev popisuje, že intenzita osvětlení má výrazný vliv na jas vnímaných barev. Ve slunečním světle působí nejjasněji žlutá a zelená a nejtemněji modrá a fialová, za soumraku se nejjasněji jeví zelená, po ní modrá, žlutá a fialová a nejtemnější je oranžová. Purkyně to vysvětlil správně, tedy dvěma odlišnými systémy pro rozlišování barev. Poctivé je ale dodat dvě věci: samotné pozorování popsali už Aristoteles a Leonardo da Vinci, a název jevu navrhli až v roce 1882 dva francouzští fyzici.

Obrázky a další

Purkyňovy obrázky jsou odrazy světla od přední a zadní plochy rohovky a čočky, kterých si Purkyně všiml a u nichž popsal, že se při akomodaci mění jejich vzájemná velikost a vzdálenost. Navrhl na tom postavit měření zakřivení rohovky. Anatomicky je vysvětlil až francouzský oftalmolog v roce 1838 a na možnost pozorovat oční pozadí zaživa navázal Helmholtz svým oftalmoskopem kolem roku 1850. Jméno nese také zárodečný váček ptačího vajíčka a zákon závrati.

Kůlna, ze které vznikla moderní fyziologie

Tady je jeho skutečně největší zásluha, a není to objev. Purkyně od počátku vratislavského působení usiloval o zřízení samostatného praktického ústavu fyziologie, jaký tehdy neexistoval při žádné univerzitě. Návrh z roku 1831 zamítlo univerzitní kuratorium jako příliš odvážný.

Ústav ve vlastním bytě

Purkyně ho tedy zřídil doma. Kolegovi o tom napsal větu, ve které je celý: postihlo ho mnoho nešťastných ztrát a jeho byt se tím napůl vyprázdnil, ale fyziologie vstoupila, aby ty prázdné pokoje oslavila. Naráží na to, že v roce 1832 mu ve Vratislavi zemřely na choleru obě dcery a o dva roky později matka a manželka.

Kdy to konečně vyšlo

Žádost byla znovu zamítnuta v roce 1835 a schválena teprve v roce 1839. Výsledkem byla úprava kůlny v Kateřinské ulici na zahradě akademie. Purkyně o svém ústavu napsal ministrovi, že neimponuje vzhledem, ale přesto vyhovuje svému účelu. Zda šlo o první samostatný ústav fyziologie na světě, se v pramenech liší, jedny mluví o prvenství světovém, jiné opatrněji o střední Evropě, další o jednom z prvních.

Proč na tom záleželo

V době, kdy ve střední Evropě převládalo romantické pojetí fyziologie jako nauky převážně spekulativní nebo jako oživené anatomie, ji Purkyně pojal jako přírodní vědu vycházející z pozorování a pokusu. Přednášky od roku 1824 doplňoval experimentálním kolegiem. Když praktickou laboratorní práci zavedl jako nedílnou součást kurzu, poslala fakultní rada na ministerstvo stížnost s návrhem, aby byl Purkyně dán pod dohled zkušeného přednášejícího a donucen přijmout učebnici. Ministerstvo požadavek zamítlo a jeho přístup pochválilo. Děkanem lékařské fakulty byl potom zvolen čtyřikrát po sobě.

Protoplazma a buňky

Termín protoplazma pro látku uvnitř buněčné membrány zavedl Purkyně v roce 1839, o pět let dřív zavedl označení základní hmota. Německý botanik Hugo von Mohl, kterému část anglosaské literatury prvenství stále přisuzuje, slovo použil až v roce 1846. Rozšíření pojmu v botanice a jeho pevné zabudování do buněčné teorie je ovšem spojeno právě s Mohlem, což je nejspíš důvod toho zmatku.

Dva roky před buněčnou teorií

Na pražském sjezdu v roce 1837 Purkyně navrhl, že zrnka, tedy buňky obsahující malá jádra, se mu jeví jako stálé základní stavební jednotky živočišných tkání. Jeho zrnková teorie je tak jednou z prvních formulací obecnější buněčné nauky, kterou Schwann se Schleidenem publikovali o dva roky později. Popsal také analogii mezi rostlinami a živočichy, u zvířat zrnéčka s jádrem bez zvláštní membrány, u rostlin buňky s výraznou buněčnou stěnou.

Návrat do Prahy a boj o češtinu

Do Prahy se mohl vrátit už v roce 1835, kdy se uvolnilo místo přednášejícího anatomie. Podmínil to ale započtením let strávených v cizině do univerzitní praxe a ministerstvo mu tuto výjimku odmítlo udělit. Zůstal proto ve Vratislavi až do roku 1850, kdy začal v letním semestru přednášet fyziologii v Praze. Jmenovací dekret podepsal císař v listopadu 1849.

Ústav ve Spálené ulici

Prvním pražským záměrem bylo opět zřídit samostatný ústav fyziologie. Uspěl už na podzim roku 1851, kdy mu byla přidělena budova ve Spálené ulici, ačkoli sám navrhoval Klementinum nebo františkánský klášter. Ve druhém patře si pronajal byt. Ústav byl otevřen 6. října 1851 a po Purkyňově smrti byl zrušen, dům byl kolem roku 1930 zbořen.

Čeština u zkoušek

Zásadní bylo prosadit češtinu jako vyučovací a zkušební jazyk vedle němčiny a latiny. Trvalo to několik let obtížných jednání s fakultní radou, než čeští studenti medicíny získali právo být vyučováni a zkoušeni ve svém jazyce. Cesta nebyla přímá, od zimního semestru 1853 musel Purkyně české přednášky dočasně zrušit. Podobně dlouho trvalo, než se čeština prosadila v technických oborech, jak ukazuje příběh Gregora Mendela a jeho pokusů s hrachem, publikovaných rovněž mimo hlavní vědecký proud.

Živa a Časopis lékařů českých

V lednu 1853 začal vycházet přírodnický časopis Živa, jehož vedoucími redaktory byli Purkyně a geolog Jan Krejčí a v němž publikovali mladí přírodovědci z Purkyňova ústavu. Prosadil ho navzdory tuhé bachovské reakci. Z finančních důvodů muselo vydávání v roce 1864 skončit a jen dočasně bylo obnoveno na dva roky. Časopis vychází dodnes. V roce 1862 začal vycházet Časopis lékařů českých a v červnu téhož roku byl ustaven Spolek českých lékařů, jehož předsedou byl Purkyně zvolen a který se stal jeho hlavní platformou pro zrovnoprávnění češtiny na lékařské fakultě.

Veřejná činnost

V letech 1861 až 1866 byl poslancem českého zemského sněmu a hned v prvním roce pronesl projev, v němž požadoval svobodu veřejného mínění a svobodu tisku. Jeho zásluhou byla v Praze v roce 1857 otevřena první česká průmyslová škola, dva roky byl jejím ředitelem. Účastnil se kladení základního kamene Národního divadla, zapojil se do vzniku Sokola a jeho domácnost byla útočištěm českých umělců, přátelil se s Boženou Němcovou i s Vojtou Náprstkem.

Osm věcí, které se o Purkyňovi říkají neprávem

1. Vynalezl daktyloskopii. Popsal a roztřídil devět typů papilárních linií, ale použití k identifikaci osob nikde ani nenaznačil.
2. Otisky prstů zkoumal kvůli kriminalistice. Považoval je za orgán hmatu a v témže spise odmítl hadačství z ruky jako pověru.
3. Profesuru mu zařídil Goethe. Goethe jeho práci ocenil, ale doložený řetězec přímluvců tvoří Rust, Rudolphi, Schulze a ministr Altenstein.
4. Purkyňovy buňky si pojmenoval sám. Eponymum navrhl až španělský histolog Ramón y Cajal.
5. Purkyňův jev objevil jako první. Popsal ho a vysvětlil, ale samotné pozorování je doloženo už u Aristotela a Leonarda.
6. Slovo protoplazma pochází od Hugo von Mohla. Purkyně ho použil o několik let dřív, Mohl ho ale prosadil.
7. Ústav ve Vratislavi byl reprezentativní budova. Vznikl přestavbou kůlny a sám Purkyně napsal, že neimponuje vzhledem.
8. Je pohřben ve Slavíně. Má samostatný hrob na Vyšehradském hřbitově s pomníkem podle návrhu Jiřího Pacolda.

Co po sobě zanechal

Zemřel v Praze 28. července 1869 po delší nemoci, patnáct měsíců po smrti svého mladšího syna, malíře Karla Purkyně. Den před pohřbem bylo jeho tělo vystaveno ve fyziologickém ústavu k veřejnému rozloučení a pohřeb se stal národní manifestací. Pohřben je na Vyšehradském hřbitově, v oddělení 5D-59.

Jeho vlastní odhad

Na Nový rok 1869, sedm měsíců před smrtí, řekl něco, co stojí za připomenutí. Objevil sice různé věci, ale nesmrtelnost svého jména by se brát doslova neměla. Za sto let bude podle něj možná jen málokdo vědět, kdo Purkyně byl. To ale podle jeho vlastních slov nevadí, protože nevíme, kdo vynalezl pluh, a přesto slouží celému lidstvu.

Nemýlil se úplně

Jeho jméno nese univerzita v Ústí nad Labem zřízená v roce 1991, v letech 1960 až 1990 ho nesla i brněnská univerzita. Pojmenován je po něm kráter na odvrácené straně Měsíce a planetka. Jeho jméno je také mezi jmény na fasádě Národního muzea. Sebrané spisy vycházely třiašedesát let a mají třináct svazků. Ani jedna jeho publikace přitom nebyla napsána anglicky, psal německy, latinsky, česky a polsky.

Co ho vystihuje nejlíp

Jeho žák o něm poznamenal, že sledovat jediný objev, dokud není zcela vyčerpán, což je cesta ke slávě pro tolik badatelů, o to Purkyně prostě nestál. A že tato ušlechtilá mysl měla dvě nezvyklé vlastnosti: hlubokou úctu k mladým badatelům a rozhodnutí nemluvit o sobě. Ve stejném duchu vyzněla i cesta dalšího českého vědce, jehož metoda se prosadila až po letech, viz text o Jaroslavu Heyrovském a polarografii.

Časté dotazy k Janu Evangelistovi Purkyňovi

Vynalezl Purkyně daktyloskopii?

Nevynalezl. V roce 1823 popsal a roztřídil devět typů obrazců papilárních linií, ale použití k identifikaci osob nikde nenavrhl. Překladatelé jeho spisu k tomu výslovně uvádějí, že ani jednou nenaznačuje, že by takové rozdíly mohly být užitečné při rozpoznávání jednotlivců. Považoval je za orgán hmatu.

Kdo tedy otisky prstů do kriminalistiky zavedl?

Byla to řada lidí v průběhu sedmdesáti let. Herschel začal otisky používat na listinách v Indii v roce 1858, Faulds v roce 1880 publikoval článek o jejich využitelnosti k identifikaci a navrhl záznam tiskařskou černí, Galton v roce 1892 vydal statistický model a klasifikaci a Vučetič téhož roku pomohl svým systémem objasnit vraždu. Systém, který kriminalistika nakonec přijala, rozšířil Edward Henry v roce 1896.

Pomohl Purkyňovi Goethe k profesuře?

Doložené to není. Goethe jeho disertaci prokazatelně ocenil v deníku i v dopise a Purkyně ho navštívil ve Výmaru a jednu svou práci mu dedikoval. Zdroje popisující rozhodovací řetězec ale jmenují lékaře Rusta, profesora Rudolphiho, který osobně intervenoval, vedoucího vysokoškolského odboru Schulzeho a ministra Altensteina. Jmenovací dekret podepsal pruský král v lednu 1823.

Co jsou Purkyňovy buňky?

Velké nervové buňky s mnoha větvícími se výběžky v kůře mozečku. Purkyně je objevil při zkoumání lihem fixovaných řezů ovčího mozečku a představil je na sjezdu v pražském Karolinu v září 1837. Jejich odstředné výběžky mají inhibiční vliv na nervové dráhy, se kterými jsou spojeny. Pojmenoval je po něm až španělský histolog Santiago Ramón y Cajal.

Co popisuje Purkyňův jev?

Že intenzita osvětlení výrazně mění vnímaný jas barev. Ve slunečním světle působí nejjasněji žlutá a zelená, nejtemněji modrá a fialová. Za soumraku se nejjasněji jeví zelená, po ní modrá, žlutá a fialová, a nejtemnější je oranžová. Purkyně to vysvětlil dvěma odlišnými systémy vnímání barev, což odpovídá dnešnímu poznání o tyčinkách a čípcích.

Byl vratislavský ústav opravdu první na světě?

Prameny se liší. Část zdrojů uvádí, že šlo o první ústav fyziologie na světě, jiné opatrněji mluví o prvním ústavu ve střední Evropě a další o jednom z prvních. Nesporné je, že vznikl v roce 1839 přestavbou kůlny, že Purkyně sám o něm napsal, že neimponuje vzhledem, a že se stal vzorem, který postupně následovaly další univerzity.

Kdo zavedl slovo protoplazma?

Purkyně, v roce 1839, o pět let po zavedení označení základní hmota. Německý botanik Hugo von Mohl, kterému bývá prvenství někdy přisuzováno, použil slovo až v roce 1846. Rozšíření pojmu v botanice a jeho zabudování do buněčné teorie je ovšem spojeno s Mohlem, což vysvětluje, proč mu část literatury prvenství stále připisuje.

Kde je Purkyně pohřben?

Na Vyšehradském hřbitově v samostatném hrobě, nikoli ve Slavíně. Pomník vznikl podle návrhu Jiřího Pacolda se sochařskou výzdobou Antonína Poppa. Den před pohřbem bylo jeho tělo vystaveno ve fyziologickém ústavu k veřejnému rozloučení a pohřeb se stal národní manifestací.

Odkud údaje pocházejí

• Anglický překlad Purkyňova spisu z roku 1823 s komentářem překladatelů: archiv Journal of Criminal Law and Criminology
• Digitalizovaný originál habilitačního spisu z roku 1823: digitalizovaná Purkyňova práce
• Časopis Živa, který Purkyně založil, k jeho životu a dílu: archiv časopisu Živa Akademie věd
• Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, životopis a přehled objevů: stránky lékařské společnosti nesoucí jeho jméno
• Odborný přehled Purkyňova díla v časopise Advances in Physiology Education: odborný časopis o výuce fyziologie
• Studie o Purkyňově podílu na buněčné a protoplazmatické koncepci v časopise Protoplasma: odborný časopis Protoplasma
• Přehled dějin daktyloskopie v odborném dermatologickém časopise: databáze biomedicínské literatury
• Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem: univerzita nesoucí jeho jméno