Lavinové stupně: proč je trojka nejnebezpečnější

Lavinové stupně jsou v Evropě jednotné od roku 1993 a je jich pět. Nejnebezpečnější ovšem není pětka ani čtyřka, ale trojka. Je vyhlášená zhruba třetinu zimy, a přesto na ni připadá zhruba polovina obětí. Nebezpečí totiž mezi stupni neroste rovnoměrně, ale nepoměrně rychle.

Co je potřeba vědět

• Evropská stupnice má pět stupňů a platí od roku 1993.
• Stupeň 3 značné je statisticky nejrizikovější situace pro lyžaře.
• Malé zatížení znamená jediného lyžaře, ne skupinu.
• Deskové laviny mají na svědomí přes devadesát procent obětí.
• Vyhledávač, sonda a lopata dávají smysl jedině všechny tři.
• V Česku vydává předpověď Horská služba pro Krkonoše a Jeseníky.

Pět stupňů a co v nich doopravdy stojí

Stupnici spravuje evropská asociace lavinových služeb, která vznikla v roce 1983 v Mnichově a dnes sdružuje tři desítky služeb ve dvaceti zemích. Jednotnou pětistupňovou stupnici zavedla v dubnu 1993. Každý stupeň popisuje dvě věci zároveň: jak je sněhová pokrývka zpevněná a jak pravděpodobné je uvolnění laviny.

Stupeň	Stabilita pokrývky	Uvolnění
1 nízké	Celkově dobře zpevněná a stabilní	Možné jen při velkém zatížení v ojedinělých místech velmi strmého terénu
2 mírné	Jen středně dobře zpevněná na některých strmých svazích	Možné především při velkém zatížení na uvedených svazích
3 značné	Středně až špatně zpevněná na mnoha strmých svazích	Možné už i při malém zatížení
4 vysoké	Špatně zpevněná na většině strmých svahů	Pravděpodobné i při malém zatížení na mnoha svazích
5 velmi vysoké	Špatně zpevněná a převážně nestabilní	Četné samovolné laviny i v mírně strmém terénu

Rozdíl mezi dvojkou a trojkou je tedy přesně v tom slově zatížení. U dvojky je potřeba zatížení velké, u trojky stačí malé. A malé zatížení znamená jediného lyžaře.

Co znamená malé a velké zatížení

Tohle jsou definice, které stupnice uvádí přímo pod tabulkou, a bez nich se stupně čtou špatně.

Malé zatížení je jednotlivý lyžař nebo snowboardista jedoucí měkce a bez pádu, člověk na sněžnicích, případně skupina, která drží rozestupy nejméně deset metrů. Velké zatížení jsou dva a více lyžařů bez rozestupů, sněžný skútr nebo rolba a trhavina. Samovolné uvolnění je takové, do kterého člověk nezasáhl.

Z toho plyne praktický závěr, který se v terénu často porušuje: rozestupy nejsou zdvořilost, ale rozdíl mezi malým a velkým zatížením. Skupina, která jede pohromadě, se sama posunula o kategorii výš.

Stejně přesně jsou definované sklony. Mírně strmý terén je pod třicet stupňů, strmý nad třicet a velmi strmý až extrémní nad čtyřicet stupňů, případně terén nepříznivý tvarem, blízkostí hřebene nebo hladkým podložím.

Proč je trojka nejnebezpečnější

Nebezpečí mezi stupni neroste lineárně, ale nepoměrně. Švýcarský lavinový institut proto popisuje trojku jako nejkritičtější situaci pro zimní sportovce vůbec.

Čísla to potvrzují ze dvou stran. Podle podkladů evropské asociace připadá na stupeň 3 zhruba polovina obětí, na dvojku asi třicet procent, na čtyřku deset a na jedničku pět procent. Švýcarská data k tomu přidávají klíčový kontext: trojka je vyhlášena zhruba třicet procent zimy, kdežto čtyřka jen kolem dvou procent. Horská služba ČR uvádí pro české poměry na stupni 3 sedmačtyřicet procent lavinových nehod.

Vysvětlení je nepříjemně jednoduché. Čtyřka a pětka jsou nebezpečnější, ale vyhlašují se zřídka a jsou natolik zjevné, že do hor nikdo nejde. Trojka naopak vypadá ještě přijatelně a lidé při ní běžně vyrážejí. Vysoká četnost vyhlášení vynásobená ochotou do terénu jít dává zhruba polovinu všech obětí.

Pro měřítko: ve Švýcarsku si laviny v dlouhodobém průměru vyžádají čtyřiadvacet obětí ročně.

Kolik svahu si můžete dovolit

Doporučení Horské služby jsou postavená na sklonu a s každým stupněm ubírají zhruba pět stupňů svahu.

• Stupeň 1: opatrně na svazích od 40 stupňů výš.
• Stupeň 2: vynechat svahy od 40 stupňů, opatrnost už od 35.
• Stupeň 3: vynechat svahy od 35 stupňů, opatrnost od 30. Nezkušení do terénu nepatří.
• Stupeň 4: vynechat svahy od 30 stupňů, opatrnost od 25.
• Stupeň 5: vynechat svahy i jejich okolí, túry jsou prakticky nemožné.

Logika je pořád stejná: čím vyšší stupeň, tím mírnější svah. Zajímavé je, jak rychle se ta hranice posouvá. Mezi jedničkou a čtyřkou je rozdíl deseti stupňů sklonu, což v terénu znamená úplně jinou túru.

Kde platí česká předpověď

Lavinovou předpověď v Česku vydává Horská služba ČR, a to na každý den zimní sezony. Reálně ji publikuje pro dvě oblasti, pro Krkonoše a pro Jeseníky.

Historie je delší, než se čeká. Soustavné pozorování a zaznamenávání lavinových sesuvů začalo v Krkonoších v lednu 1954, měření sněhové pokrývky v Jeseníkách v roce 1969 a katastr lavinových svahů Jeseníků vznikl v roce 1971. Od počátku sedmdesátých let se týdenní lavinová předpověď stala součástí celostátního sněhového zpravodajství, které se před víkendem rozesílalo médiím. Jednotná evropská stupnice se používá od roku 1993, doplňující matice od roku 2018.

Sama Horská služba má kořeny v roce 1935, v dnešní podobě obecně prospěšné společnosti funguje od začátku roku 2005.

Co v Česku platí právně

Omezení pohybu, která v českých horách skutečně platí, mají důvod v ochraně přírody, ne v lavinách. Zákon o ochraně přírody a krajiny zakazuje v národních parcích jízdu na kole a na koni mimo silnice, místní komunikace a vyhrazená místa, vjezd motorových vozidel tamtéž, horolezectví mimo vyhrazená místa a táboření s rozděláváním ohňů.

Nad tím stojí klidová území, tedy území s omezeným pohybem osob kvůli nerušenému vývoji ekosystémů. Vyhlašuje je ministerstvo životního prostředí a uvnitř nich se lze pohybovat pouze po vyhrazených cestách nebo trasách. Zimní uzávěry cest od začátku listopadu do konce dubna chrání přezimující zvěř.

Skialpinismus návštěvní řád Krkonošského národního parku povoluje na turistických cestách i mimo ně, s výjimkou lesních pozemků a klidových území, kde platí jen vyhrazené trasy. Za lavinové riziko si tedy odpovídá každý sám. A ještě jedna věc, která se plete: Horská služba má zveřejněný ceník ošetření a transportu, takže představa zásahu zdarma je zjednodušení.

Třicet stupňů a proč zrovna tolik

Sněhová deska se uvolní, jen když je svah dost strmý na to, aby složka gravitace překonala pevnost slabé vrstvy a spustila šíření trhliny. Švýcarský lavinový institut proto uvádí jako podmínku uvolnění dvojici: dodatečné zatížení a sklon nejméně třicet stupňů. Pod touhle hranicí na to svah nestačí.

Právě deskové laviny mají přitom na svědomí přes devadesát procent úmrtí. Laviny z volného sněhu, tedy ty, které si člověk obvykle představí jako sypající se prášek, tvoří zbytek. Když se tedy mluví o lavinovém riziku pro lyžaře, mluví se prakticky vždy o desce, která se odlomí v celku a odnese s sebou všechno, co na ní stojí.

Proto má smysl umět sklon odhadnout. Rozdíl mezi osmadvaceti a dvaatřiceti stupni vypadá v terénu nepatrně, ale je to rozdíl mezi svahem, kde se deska neuvolní, a svahem, kde se uvolnit může.

Vyhledávač, sonda a lopata dávají smysl jen společně

Lavinový vyhledávač pracuje na frekvenci 457 kHz. Vyrábí se v provedení s jednou, dvěma nebo třemi anténami, přičemž tříanténní přístroje mají nejlepší dosah. Nosí se na popruzích co nejblíž k tělu, na spodním prádle a upnutý na hrudi. Baterie se kontrolují před každou túrou, doporučuje se nejméně sedmdesátiprocentní nabití. Hledání má čtyři fáze: nalezení signálu, hrubé vyhledání, jemné dohledání na jednotky metrů a nasondování.

A právě v poslední fázi řada lidí skončí. Vyhledávač dokáže zúžit polohu na jednotky metrů, ale neurčí přesný bod ani hloubku. Horská služba je v tomhle kategorická: bez sondy je nalezení zasypaného při kamarádské pomoci prakticky nemožné a hůlka ani lyže sondu nenahradí. Totéž platí o lopatě, kterou nenahradí ruce ani lyže.

Pozor také na systém odrazek, který nosí část zimního oblečení. Pracuje na jiném principu, s vysíláním kolem 900 MHz a odrazem kolem 1 800 MHz, s dosahem zhruba deset až dvacet metrů, a hlavně vyžaduje detektor, který mají jen záchranné složky. S kamarádskou pomocí tedy nepomůže vůbec.

Airbagový batoh není náhrada

Lavinový airbag funguje na principu inverzní segregace, lidově efektu brazilského oříšku: ve tekoucí zrnité hmotě zůstávají větší kusy nahoře. Nafouknutý vak zvětší objem člověka a zvýší šanci, že zůstane na povrchu.

Rozsáhlá analýza nehod ze sedmi zemí z let 1994 až 2012 jeho účinnost potvrdila, ale zároveň ji zmírnila. Riziko kritického zasypání klesá ze sedmačtyřiceti na dvacet procent a úmrtnost z dvaadvaceti na jedenáct procent, tedy zhruba na polovinu.

Zásadní je ovšem druhé zjištění téže práce. Airbag se nenafoukl v pětině všech případů a zhruba tři pětiny těchto selhání šly na vrub uživatele, který za madlo nezatáhl. Batoh tedy nenahrazuje vyhledávač, sondu ani lopatu, jen je doplňuje, a nacvičit zatažení má smysl stejně jako nacvičit hledání.

Křivka přežití a proč rozhoduje čtvrthodina

Doba do vyproštění je jediná veličina, kterou lidé na místě opravdu ovlivňují, a rozděluje se na tři fáze.

Do zhruba osmnácti minut trvá fáze přežití. Umírá v ní zhruba osm lidí ze sta, a to většinou na nepřežitelné zranění, ne na udušení. Mezi osmnáctou a pětatřicátou minutou následuje fáze asfyxie a je to nejostřejší zlom celé křivky: v tomhle úseku umírá téměř sedmdesát procent všech zasypaných. Po pětatřicáté minutě nastupuje fáze podchlazení, ve které přežívají prakticky jen lidé s průchodnými dýchacími cestami, tedy zhruba třetina. Kolem sto třiceti minut se vzduchová kapsa uzavírá.

Z toho plyne jediný praktický závěr, který Horská služba formuluje bez obalu: členové skupiny musí zasypaného vyhrabat během čtvrt hodiny. Ne přivolat pomoc, ale vyhrabat. Než dorazí organizovaná záchrana, je člověk zpravidla dávno ve fázi, kde už rozhoduje náhoda a vzduchová kapsa.

Pět lavinových problémů, které bulletin pojmenovává

Kromě stupně uvádí bulletin i takzvaný lavinový problém. Základních je pět: nový sníh, navátý sníh, starý sníh s trvale nestabilními vrstvami, mokrý sníh a klouzavý sníh. Volitelně se přidávají převěje a konstatování, že výrazný problém není.

Nejzákeřnější je starý sníh. Slabou vrstvou v něm bývá povrchová nebo hloubková jinovatka či hranaté krystaly a problém přetrvává týdny až měsíce, někdy celou zimu. Rozpoznává se v terénu velmi obtížně a trhlina se může šířit i na velkou vzdálenost, takže se deska dá uvolnit z místa, které samo strmé není.

U nového sněhu jsou hodnoty konkrétnější. Horská služba považuje za nízké nebezpečí deset až dvacet centimetrů čerstvého sněhu, za střední dvacet až třicet a za kritickou situaci třicet centimetrů a víc. Zásadní je ovšem dodatek, který se přehlíží: tyhle hodnoty platí za bezvětří a s větrem je nutné je dělit dvěma. Vítr sám o sobě, i bez sněžení, bývá označován za architekta lavin.

A poslední věta, kterou stupnice sama zdůrazňuje: nepřítomnost výrazného lavinového problému se nesmí považovat za bezpečné podmínky.

Sedm věcí, které se u lavinových stupňů pletou

1. Nejhorší je trojka. Ne čtyřka, protože do té nikdo nejde.
2. Malé zatížení je jeden lyžař. Ne skupina bez rozestupů.
3. Rozestupy jsou deset metrů. Jinak jde o velké zatížení.
4. Hranice je třicet stupňů. Pod ní se deska neuvolní.
5. Airbag nenahrazuje trojici. V pětině případů se nenafoukne.
6. Rozhoduje čtvrthodina. Ne příjezd záchranné služby.
7. Žádný problém neznamená bezpečno. Stupnice to říká výslovně.

Časté dotazy k lavinovým stupňům

Kolik je lavinových stupňů?
Pět. Evropská stupnice platí od roku 1993 a používá ji třicítka lavinových služeb ve dvaceti zemích. Stupně se jmenují nízké, mírné, značné, vysoké a velmi vysoké.

Proč je stupeň 3 nejnebezpečnější?
Je vyhlášený zhruba třetinu zimy a lidé při něm běžně vyrážejí, protože nevypadá dramaticky. Připadá na něj zhruba polovina obětí, zatímco stupeň 4 je vyhlášen jen kolem dvou procent zimy.

Co znamená malé dodatečné zatížení?
Jednoho lyžaře nebo snowboardistu jedoucího měkce a bez pádu, člověka na sněžnicích, případně skupinu s rozestupy nejméně deset metrů. Dva lidé bez rozestupů už jsou velké zatížení.

Od jakého sklonu hrozí lavina?
Sněhová deska se uvolňuje od zhruba třiceti stupňů, což je vedle dodatečného zatížení druhá podmínka uvolnění. Právě deskové laviny mají na svědomí přes devadesát procent úmrtí.

Kdo vydává lavinovou předpověď v Česku?
Horská služba ČR, na každý den zimní sezony. Publikuje ji pro Krkonoše a Jeseníky. Soustavné zaznamenávání lavinových sesuvů v Krkonoších začalo v lednu 1954.

Smí se v Česku do lavinového terénu?
Omezení, která platí, se týkají ochrany přírody, tedy klidových území a zimních uzávěr kvůli zvěři. Skialpinismus návštěvní řád v Krkonoších povoluje mimo lesní pozemky a klidová území, riziko si ale nese každý sám.

Stačí mi lavinový airbag?
Nestačí. Snižuje úmrtnost zhruba na polovinu, ale v pětině případů se nenafoukne a většina těchto selhání jde na vrub uživatele. Vyhledávač, sondu ani lopatu nenahradí.

Kolik času je na vyproštění?
Do zhruba osmnácti minut umírá osm lidí ze sta. Mezi osmnáctou a pětatřicátou minutou pak umírá téměř sedmdesát procent všech zasypaných. Cílem kamarádské pomoci je proto vyhrabat člověka do čtvrt hodiny.

Odkud údaje pocházejí

Znění stupnice, definice malého a velkého zatížení, kategorie sklonů i soustava lavinových problémů pocházejí z materiálů evropské asociace lavinových služeb. České znění stupnice, doporučené limity sklonu podle stupňů, popis vybavení, kritické množství nového sněhu, fáze křivky přežití a historie pozorování jsou z webu a učebnice Horské služby ČR. Podíl zimy připadající na jednotlivé stupně a dlouhodobý průměr obětí pocházejí ze švýcarského lavinového institutu. Údaje o účinnosti airbagu vycházejí z práce Haegeliho a kolektivu publikované v roce 2014 v časopise Resuscitation. Ceny vybavení ani konkrétní modely neuvádíme.

• Evropská lavinová stupnice EAWS
• Stupně lavinového nebezpečí podle Horské služby ČR
• Učebnice Horské služby, kapitola o lavinách
• Výklad stupňů švýcarského institutu SLF

Jak se značí terén, který zajištěný není, popisuje text o barevném značení sjezdovek. Na navazující texty z rubriky Sport vede průvodce sportem.