Slovo robot vymyslel Josef Čapek. Karel to sám napsal a měli to být laboři

Slovo robot nevymyslel Karel Čapek. Vymyslel ho jeho bratr Josef, mumlavě, se štětcem v ústech, aniž přestal malovat. Karel to sám napsal v Lidových novinách na Štědrý den roku 1933 a formuloval to jako splátku starého dluhu. Původně přitom chtěl svým umělým dělníkům říkat laboři.

Co je doložené

• Autorem slova je Josef Čapek, doloženo Karlovým vlastním textem z roku 1933.
• Karel původně zamýšlel slovo laboři, připadalo mu ale papírové.
• Čapkovi roboti nejsou stroje, ale bytosti z uměle vyrobené organické hmoty.
• Světová premiéra se konala omylem v Hradci Králové 2. ledna 1921.
• Josef Čapek navrhl i kostýmy, tedy první vizuální podobu robotů.
• Karel Čapek byl na Nobelovu cenu za literaturu navržen sedmkrát.

Ateliér a štětec v ústech

Celá historka je zaznamenaná v Čapkově fejetonu z Lidových novin z 24. prosince 1933. Podnětem mu byla zmínka profesora Chudoby o tom, jak se podle svědectví Oxfordského slovníku ujalo slovo robot a jeho odvozeniny v angličtině. Čapek to vzal jako připomínku starého dluhu.

Napsal, že to slovo nevymyslel autor hry R.U.R., nýbrž je pouze uvedl v život. A pak popsal, jak to bylo. V jedné nestřežené chvíli napadla řečeného autora látka na tu hru, i běžel s tím zatepla na svého bratra Josefa, malíře, který zrovna stál u štafle a maloval po plátně, až to šustělo.

Následuje dialog, který se stal nejcitovanější pasáží o vzniku jednoho slova v češtině vůbec. Karel řekl, že by měl myšlenku na hru. Josef bručel, protože držel v ústech štětec, a zeptal se jakou. Karel mu to řekl stručně, jak to šlo. Josef odpověděl, ať to napíše, aniž vyndal štětec z úst a přestal natírat plátno, což bylo podle Karla až urážlivě lhostejné.

Pak přišla klíčová věta. Karel namítl, že neví, jak má ty umělé dělníky nazvat, že by jim řekl laboři, ale připadá mu to nějak papírové. A Josef se štětcem v ústech zamumlal, ať jim tedy řekne roboti, a maloval dál.

Čapek to uzavírá stroze: a bylo to. Tím způsobem se tedy zrodilo slovo robot, budiž tímto přiřčeno svému skutečnému původci.

Tenhle text není žádná legenda z druhé ruky. Doložený je ve třech nezávislých zdrojích: v přetisku z Lidových novin, v akademické studii Jany Horákové vydané Filozofickou fakultou Masarykovy univerzity a v Naší řeči, časopise Ústavu pro jazyk český, který k němu uvádí i přesnou bibliografii.

Proč ne laboři

Původně zamýšlené slovo mělo latinský kořen, od labor, tedy práce. Horáková k tomu poznamenává, že Čapek využil archaické české slovo robota k vytvoření neologismu místo původně zamýšleného, aktuálně politicky znějícího slova latinského původu.

To je podstatné. Laboři by zněli jako termín, roboti zněli jako někdo, kdo dělá robotu. A robota není práce, robota je nucená práce.

Odkud se robota bere

Etymologický slovník angličtiny odvozuje slovo robot z českého robotník ve významu nucený dělník, to z robota jako nucená práce, povinná služba a dřina, a to od robotiti, tedy pracovat a dřít se. Kořen sahá do staročeštiny příbuzné se staroslověnským rabota, tedy nevolnictví, a rab, tedy otrok. Slovanské slovo je tak vzdáleným příbuzným německého Arbeit.

Významový odstín je proto jiný než u anglického labour. Nese v sobě silný důraz na nevolnictví, ne jen na práci.

Čapkovi roboti nejsou stroje

Tohle je druhé velké nedorozumění a v textu hry se dá doložit doslova.

Starý Rossum se podle hry odebral na daleký ostrov studovat mořské živočišstvo a pokoušel se napodobit chemickou syntézou živou hmotu zvanou protoplazma, až objevil látku, která se chovala naprosto jako živá hmota, ač byla jiného chemického složení. Mezi své chemické vzorce si k tomu poznamenal, že příroda našla jen jeden způsob, jak organizovat živou hmotu, ale že je i jiný, jednodušší, tvárnější a rychlejší, na který příroda vůbec nenarazila.

Výroba, kterou hra popisuje, je biologická. Mluví se v ní o měsidlech na těsto, kde se míchá látka na tisíc robotů najednou, o kádích na játra a mozky, o továrně na kosti, o přádelně nervů a přádelně žil a o přádelně, kde běží najednou celé kilometry zažívacích rour.

Robotka Sulla má lidskou pleť, na kterou si má návštěvnice sáhnout, a typické chmýří blondýnek. Nepoznala by, že je z jiné látky. Když ji mají otevřít, nejde se demontovat, ale do pitevny.

Roboti mají nervovou soustavu, jen jim chybí bolest, a hra to řeší jako technický problém: robot se někdy poškodí sám, protože ho to nebolí, strčí ruku do stroje, ulomí si prst, rozbije si hlavu, a je mu to jedno, takže je potřeba jim bolest dát jako automatickou ochranu před úrazem.

A když se výroba na konci rozpadne, nepadá ze strojů šrot. Padají krvavé kusy masa, kůže nelne k masu a maso ke kostem a beztvaré chuchvalce prší ze strojů.

Pro poctivost je třeba dodat, že hra sama používá i strojovou metaforu. Mluví o živých a inteligentních pracovních strojích, jinde padne věta, že roboti nejsou život, roboti jsou stroje, a v závěru robot říká, že byli stroji, ale z hrůzy a bolesti se stali něčím jiným. To napětí je v textu záměrně.

Čapek to sám vysvětlil

V Lidových novinách z 9. června 1935 se k tomu vrátil. Napsal, že roboti nebyli udělaní z plechu a koleček a nebyli oslavou strojového inženýrství. Pokud při nich myslel na nějaký div lidského ducha, nebyla to technika, nýbrž věda. Myslel na moderní chemii, která v různých emulzích nachází látky a útvary chovající se v něčem podobně jako živá hmota, a proto nechal chemickou syntézou vzniknout novou hmotu, která se prostě chová jako živá.

Dnešními slovy by se jim říkalo spíš androidi nebo replikanti než roboti. Česká televize to formuluje tak, že Čapkovi roboti z dnešního pohledu vlastně vůbec žádnými roboty nebyli.

Co znamená R.U.R.

Zkratka znamená Rossum’s Universal Robots, tedy název firmy, která hře dala jméno. Podtitul zní Kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích.

Knižně vyšla hra v roce 1920 v nakladatelství Aventinum a obálku k ní udělal Josef Čapek.

Poznámka k osobám v textu hry popisuje roboty tak, že jsou v předehře oblečení jako lidé, úseční v pohybech i výslovnosti, bezvýrazných tváří a upřeného pohledu, a ve vlastní hře mají plátěné blůzy v pase stažené řemenem a na prsou mosazné číslo.

Dva Rossumové a dva různé cíle

Hra staví proti sobě dvě generace vynálezců a v tom je její pointa. Starý Rossum chtěl dokázat, že se dá živá hmota vyrobit jinak než přírodní cestou, tedy šlo mu o vědecký důkaz. Mladý Rossum měl podle textu hry nápad udělat z toho živé a inteligentní pracovní stroje, tedy vzal objev a udělal z něj průmysl.

Právě proto jsou roboti ve hře zbavení všeho, co k práci není potřeba, včetně bolesti. A právě proto se jim ta bolest nakonec dodává, ne z milosrdenství, ale jako automatická ochrana před úrazem, aby se výrobek nepoškozoval. Ta věta je v textu napsaná chladně a je jedním z důvodů, proč se hra dodnes cituje v debatách o technice.

Premiéra, která se stala omylem

Světová premiéra R.U.R. se měla konat v Národním divadle. Neproběhla tam.

Podle Klicperova divadla v Hradci Králové byl původní termín odložen na 25. ledna 1921. Královéhradecký ochotnický soubor Klicpera, který měl hru premiérovat krátce po Národním divadle, se ale o odkladu nedozvěděl. Světová premiéra se tak odehrála 2. ledna 1921 v Hradci Králové, tedy tři týdny před Prahou, v podání ochotníků.

Režíroval ji podle dostupných zdrojů inspektor státních drah, jeho jméno se ale doložit nepodařilo.

Národní divadlo

Oficiální premiéra se konala 25. ledna 1921. Archiv Národního divadla uvádí, že inscenaci režíroval Vojta Novák, scénu navrhl Bedřich Feuerstein a kostýmy Josef Čapek. Harryho Domina hrál Rudolf Deyl, Helenu Gloryovou Eva Vrchlická a Anna Steimarová a doktora Galla hrál mimo jiné sám režisér Novák.

Inscenace se hrála do 25. prosince 1927, celkem třiašedesátkrát.

Kostýmy stojí za zdůraznění. Josef Čapek tak není jen autorem slova, ale i tvůrcem první vizuální podoby robotů vůbec.

Cesta do světa

Hra se šířila mimořádně rychle. Podle studie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity následoval po pražském uvedení rychlý sled zahraničních premiér.

Rok	Kde
1921	Hradec Králové, Praha, Cáchy
1922	New York, Varšava, Bělehrad
1923	Londýn, Vídeň, Berlín, Curych
1924	Paříž, Tokio, Budapešť, Krakov

Newyorská premiéra se konala 9. října 1922 na scéně Theatre Guild v režii Philipa Moellera. Podle oficiální databáze Broadwaye se hra hrála v Garrick Theatre a Frazee Theatre až do 10. března 1923 a v roce 1942 se dočkala krátké obnovené premiéry v Ethel Barrymore Theatre.

Londýnská premiéra proběhla 24. dubna 1923 v St. Martin’s Theatre a v témže divadle se 21. června 1923 konala u příležitosti uvedení veřejná diskuze. Autorem prvního anglického překladu byl Paul Selver, text ale už zahrnoval inscenační úpravy Nigela Playfaira.

U londýnského uvedení se prameny rozcházejí. Studie Filozofické fakulty MU uvádí St. Martin’s Theatre a datum 24. dubna 1923, zatímco dobové svědectví, které tatáž studie cituje, mluví o tom, že hru provedl známý režisér Basil Dean v Court Theatre. Podle téhož svědectví to byl režisér a ředitel divadla Nigel Playfair, kdo se o hru zasadil natolik, že byla přijata a hrána i v newyorském Theatre Guild, a obě tato divadla založila světovou slávu R.U.R. a Čapkova jména v cizině.

Podle České televize byla hra během pouhých dvou let přeložena do třiceti jazyků. A protože ty jazyky vlastní verzi slova robot neměly, začal se pojem šířit světem. Anglický etymologický slovník datuje první anglický doklad slova rokem 1923.

V roce 1938 se R.U.R. stalo první televizní inscenací science fiction vůbec, když ji BBC uvedla mezi svými prvními dramatickými počiny.

Zajímavý je i posun významu v angličtině. Horáková upozorňuje, že se slovo robot v anglosaském prostředí objevuje v blízkosti slov odvozených od slovesa to rob, tedy oloupit či vykrást, takže byl robot přirozeně asociován s nepřítelem, před kterým je třeba mít se na pozoru.

Jednu poznámku si zaslouží i text, ze kterého se dnes cituje. Edice Městské knihovny v Praze, tedy nejdostupnější plné znění hry, vychází z vydání z roku 1994 a sama přiznává, že se při zpracování řídila aktuálním zněním pravidel českého pravopisu, upravila interpunkci a opravila tiskové chyby. Kdo chce citovat doslovné znění z roku 1920, musí sáhnout po prvním vydání.

Sedm nominací na Nobelovu cenu

Databáze nominací Nobelovy nadace je pro roky do poloviny sedmdesátých let veřejně přístupná, takže se dá počet ověřit přesně. Karel Čapek byl navržen sedmkrát, vždy v kategorii literatura, a to každý rok od roku 1932 do roku 1938.

Navrhovateli byli čeští profesoři. V roce 1932 ho navrhlo deset profesorů pražské univerzity, v roce 1935 historik Josef Pekař, Josef Šusta a osm dalších profesorů historie nebo literatury, v roce 1937 opět Josef Šusta a v roce 1938 Josef Janko.

Protože Čapek zemřel na konci roku 1938, je sedm úplný počet, ne jen doložené minimum.

Kdo byli bratři Čapkové

Karel se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích jako syn lékaře Antonína Čapka. Středoškolská studia začal v Hradci Králové, pokračoval v Brně a maturoval v Praze. V letech 1909 až 1915 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy filozofii, estetiku, dějiny výtvarného umění, anglistiku, germanistiku a bohemistiku, přičemž rok strávil v Berlíně a v Paříži. Doktorem filozofie byl promován v listopadu 1915.

Od roku 1921 do roku 1938 byl členem pražské redakce Lidových novin a v letech 1921 až 1923 pracoval jako dramaturg a režisér v Městském divadle na Královských Vinohradech. V roce 1925 byl zvolen předsedou československé odbočky Penklubu, kterou pomáhal založit, a v roce 1938 se podílel na organizaci světového kongresu Penklubů v Praze.

V roce 1935 se oženil s Olgou Scheinpflugovou. Po mnichovské konferenci čelil nenávistné kampani a zemřel 25. prosince 1938 na zápal plic. Pohřben je na Vyšehradě.

Josef se narodil 23. března 1887 v Hronově. Po škole průmyslového umění ve Vrchlabí studoval v letech 1904 až 1910 na pražské Uměleckoprůmyslové škole a v roce 1911 patřil k zakladatelům Skupiny výtvarných umělců a vydával časopis Umělecký měsíčník.

Prvního září 1939 ho v Želivě zatklo gestapo a odvezlo do pražské pankrácké věznice. Po týdnu byl převezen do Dachau, odtud 26. září 1939 do Buchenwaldu, v červnu 1942 do Sachsenhausenu a 25. února 1945 do Bergen-Belsenu. Tam v prvních dubnových dnech roku 1945 zemřel na tyfus. Přesné datum úmrtí známé není. Z Buchenwaldu a Sachsenhausenu se dochovaly jeho básně a kresby.

Stojí za zmínku, že Karel Čapek chodil na Akademickém gymnáziu v Praze do třídy s Jaroslavem Heyrovským, jediným českým nositelem Nobelovy ceny v přírodních vědách. Jeho příběh popisuje text o Heyrovském a polarografii.

Kam se za nimi jít podívat

Muzeum bratří Čapků v Malých Svatoňovicích vzniklo v roce 1946 na základě úspěšné výstavy o životě a díle obou umělců a původní expozice prošly rozsáhlou rekonstrukcí v letech 1972 až 1978. Zřizovatelem je obec, která se sama označuje za rodiště Karla Čapka.

Expozice Karla Čapka v prvním patře představuje publikační činnost, korespondenci, rodinné fotografie i dobové dokumenty a ukázky rukopisů. Expozice Josefa Čapka ve druhém patře tvoří soubor dvaceti olejomaleb jako průřez celou tvorbou od počátků přes kubistické období až k závěrečnému protifašisticky laděnému dílu, doplněný kresbami a grafikou. Nejnovější je stálá expozice věnovaná jejich starší sestře Heleně Čapkové.

Druhým místem je Památník Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše, tedy letní sídlo zvané Strž. Novomanželé ho dostali v roce 1935 od Václava Palivce do doživotního užívání a právě tam vznikla zásadní díla jako Válka s Mloky, Bílá nemoc a Matka i řada článků. Expozice je zaměřená na Karla Čapka, Olgu Scheinpflugovou a novináře Ferdinanda Peroutku a součástí areálu je naučná stezka a patník Dášenky.

Co se doložit nedá

Kde a kdy hra vznikla. Opakuje se tvrzení o letním pobytu bratří Čapků v Trenčianskych Teplicích v roce 1920, primární doklad se ale získat nepodařilo. Čapkův vlastní text mluví o bratrově ateliéru, ne o lázních.

Čapkův dopis do Oxfordského slovníku. Několik zdrojů tvrdí, že Karel Čapek napsal redakci slovníku dopis, ve kterém autorství slova připsal bratrovi. Doložený je jen jeho fejeton z roku 1933, který na slovník odkazuje zprostředkovaně.

Jméno režiséra hradecké premiéry. Klicperovo divadlo ho neuvádí, jiný zdroj zmiňuje jen jeho civilní zaměstnání.

Že muzeum sídlí v Čapkově rodném domě. Oficiální stránky obce to na stránkách muzea netvrdí, uvádějí jen adresu.

Přesné datum úmrtí Josefa Čapka. Památník Buchenwald uvádí jen první dny dubna 1945.

Za zmínku stojí i jeden rozpor uvnitř odborné literatury. Naše řeč, tedy časopis Ústavu pro jazyk český, v jednom svém článku z osmdesátých let uvádí, že slovo robot bylo utvořeno Karlem Čapkem, zatímco v jiném článku téhož časopisu se výslovně píše, že autorství se sice obvykle přisuzuje Karlu Čapkovi, ale vlastním autorem je Josef.

Osm věcí, které o slově robot překvapí

1. Autorem je Josef Čapek. Karel to sám napsal a označil to za splátku dluhu.
2. Měli to být laboři. Karlovi to připadalo papírové.
3. Robota není práce. Kořen znamená nevolnictví, ne zaměstnání.
4. Roboti se pitvají. Hra popisuje kádě na játra a přádelnu nervů.
5. Světová premiéra byla ochotnická. Hradec Králové o odkladu nevěděl.
6. Josef navrhl i kostýmy. Je tedy autorem první podoby robotů.
7. Za dva roky třicet jazyků. A slovo šlo do světa spolu s hrou.
8. Nominací bylo přesně sedm. Každý rok od 1932 do 1938.

O generačního souputníka, jehož nejslavnější kniha vznikla diktováním, jde v textu o Haškovi a Osudech dobrého vojáka Švejka.

Časté dotazy ke slovu robot a hře R.U.R.

Kdo vymyslel slovo robot?

Josef Čapek. Karel Čapek to popsal v Lidových novinách 24. prosince 1933, kde napsal, že slovo nevymyslel autor hry R.U.R., nýbrž je pouze uvedl v život, a že mu ho poradil bratr Josef, který u toho maloval a měl v ústech štětec.

Jak se roboti měli původně jmenovat?

Laboři, od latinského labor, tedy práce. Karel Čapek to sám uvádí ve svém fejetonu s tím, že mu to připadalo nějak papírové, načež mu Josef poradil roboty.

Odkud slovo robot pochází?

Z českého slova robota ve významu nucená práce, povinná služba a dřina, jehož kořen sahá ke staroslověnskému rabota, tedy nevolnictví, a rab, tedy otrok. Slovanské slovo je vzdáleně příbuzné německému Arbeit.

Byli Čapkovi roboti stroje?

Nebyli. Hra popisuje jejich výrobu jako chemickou a biologickou, tedy kádě na játra a mozky, přádelnu nervů a žil a pitevnu místo dílny. Sám Čapek v roce 1935 napsal, že roboti nebyli udělaní z plechu a koleček a že nemyslel na techniku, ale na moderní chemii.

Kdy měla hra R.U.R. premiéru?

Světovou premiéru měla 2. ledna 1921 v Hradci Králové v podání ochotnického souboru Klicpera, který se nedozvěděl, že pražský termín byl odložen. V Národním divadle se hrála od 25. ledna 1921 v režii Vojty Nováka, s kostýmy Josefa Čapka, celkem třiašedesátkrát.

Co znamená zkratka R.U.R.?

Rossum’s Universal Robots, tedy jméno firmy, která ve hře roboty vyrábí. Podtitul zní Kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích a knižně hra vyšla v roce 1920 v nakladatelství Aventinum s obálkou od Josefa Čapka.

Jak rychle se slovo rozšířilo do světa?

Velmi rychle. Podle České televize byla hra během dvou let přeložena do třiceti jazyků a protože ty jazyky vlastní slovo pro umělé dělníky neměly, přebíraly rovnou robota. Anglický etymologický slovník datuje první anglický doklad rokem 1923.

Byl Karel Čapek navržen na Nobelovu cenu?

Ano, sedmkrát, vždy v kategorii literatura a každý rok od roku 1932 do roku 1938. Navrhovali ho čeští profesoři, poprvé jich bylo deset z pražské univerzity. Protože Čapek zemřel na konci roku 1938, je sedm úplný počet.

Odkud údaje pocházejí

Znění Čapkova fejetonu o vzniku slova pochází z přetisku z Lidových novin a je ověřené ve dvou nezávislých odborných zdrojích, ve studii Jany Horákové vydané Filozofickou fakultou Masarykovy univerzity a v Naší řeči, časopise Ústavu pro jazyk český, který k němu uvádí i bibliografii knižního přetisku. Citace z textu hry vycházejí z plného znění vydaného Městskou knihovnou v Praze. Údaje o pražské premiéře, obsazení a počtu repríz pocházejí z archivu Národního divadla, okolnosti hradecké premiéry uvádí Klicperovo divadlo. Počet nominací na Nobelovu cenu je ověřený přímo v databázi nominací Nobelovy nadace. Životopis Josefa Čapka a jeho vězeňskou cestu dokládá památník Buchenwald, informace o muzeích pocházejí od obce Malé Svatoňovice a od Památníku Karla Čapka ve Strži.

• studie o Čapkových robotech z Filozofické fakulty MU
• Naše řeč o neologismech Karla Čapka
• plný text hry R.U.R.
• inscenace R.U.R. v archivu Národního divadla